Čím více fanoušků má vaše stránka na Facebooku, tím větší je redukce dosahu a snaha přinutit vás platit. Logické, protože velké stránky pro Facebook znamenají příznak toho, že firma má peníze na marketing. Několik let platící omezení znamenají, že snažit se o maximální počet fanoušků může být kontraproduktivní, budete ztrácet dosah a budete muset více a více platit.
Čím více falešných či mrtvých fanoušků máte, tím nepříznivější pro stránku to je. Do hry vstupuje další zásadní prvek algoritmů Facebooku, kdy je organický (přirozený) dosah ovlivňován aktivitou fanoušků. Máte-li vysoké zapojení (engagement), považuje váš obsah Facebook za zajímavý a je ochotný ho ukazovat více lidem.
Koupení fanoušci, tolik oblíbený nástroj pro získání „hezkého“ čísla u počtu fanoušků, jsou ale obecně mrtví. Buď jde čistě o falešné účty, nebo jde o lidi, kteří sice dali Líbí, ale žádnou další aktivitu od nich čekat nemůžete.
Z obou výše uvedených pohledů je dost jasné, že nakupovat fanoušky je dvojitá cesta do pekla. Přesto je prodej Líbí (fanoušků) podnikání, ve kterém se celosvětově točí miliony dolarů.
Ilustrační obrázek. Prodej fanoušků, jedna ze stovek služeb, kde si je „prostě koupíte“
40 % koupených Líbí je z Bangladéše
Trochu to celé připomíná pár let starou kauzu, kdy si TOP 09 připlatila poměrně závratnou částku na propagaci příspěvku, ale poněkud zapomněla omezit cílení na „pouze Česká republika“ Za stovky eur si tehdy opatřila pár tisíc fanoušků z Indonésie. Což je, shodou okolností, jedna ze zemí světa, kde jsou uživatelé velmi sociálně aktivní. A také nesmírně rádi klikají. Na cokoliv.
V oblasti prodeje fanoušků prý 40 % placených Líbí přichází z Bangladéše. Zajímavé na tom je, že to, co původně psal v roce 2013 The Guardian v How low-paid workers at ‚click farms‘ create appearance of online popularity o klikacích farmách, už zdaleka nutně není realita.
Původní klasický způsob, kdy špatně placení nešťastníci sedí hodiny a hodiny u počítače a naklikávají Líbí, dnes už není nutný. Lidé to, podle Where do Facebook ‚likes‘ come from? Often, it's Bangladesh. dělají rádi a dobrovolně i ze svých účtů. Ale samozřejmě stále za odměnu.
Fanoušci se dnes opatřují i u provozovatelů velkých stránek, těch, co jsou typicky známé jako podvodné a spamovací a své fanoušky v řadě případů získaly různorodými podvodnými způsoby a triky v době, kdy likebaiting byl velmi snadný a umožňoval raketový růst. Stačí vyzvat vlastní fanoušky, aby se stali fanoušky někde jinde, nebo je k tomu přesvědčit opět nějakým tím vhodným sociálním inženýrstvím.
Jak to dnes funguje (a proč právě Bangladéš), můžete vidět i v reportáži, která je k nalezení na Field of Vision – LIKE. Hovoří se tam o trhu v hodnotě 200 milionů dolarů ročně:
S autorkou výše uvedené reportáže, Garret Bradley, si můžete přečíst i rozhovor na The Intercept, viz INTERVIEW WITH GARRETT BRADLEY, DIRECTOR OF “LIKE”.
Kupujte si fanoušky, pomůžete rozvojovým zemím
Vlastně můžeme Facebook považovat za opravdu spasitelskou organizaci. Ve vytváření nebývalých ekonomických a pracovních příležitostí se jí moc jiných firem a aktivit nevyrovná.
A firmy po celém světě dále utrácejí za to, že se jim na stránce na Facebooku zvětší číslo uvádějící počet fanoušků. Nejenom že to nemá žádný reálný základ a jde o čistě formální údaj, ve skutečnosti to má několik zásadních negativních dopadů na aktivity, které tyto společnosti na Facebooku provozují.
Přesto se v tomto „podnikání“ ročně protočí 200 milionů dolarů. Tedy skoro pět miliard korun. Ale na druhou stranu – ti, kdo na něco takového přispívají, se mohou utěšovat, že pomáhají rozvojovým zemím.
