Internet není odpověď, zní titul knihy Američana Andrewa Keena, který svou keynote otevíral letošní Czech Internet Forum. Američan v ní mluvil o problémech, které technologická revoluce uplynulých let přinesla.
Varoval před internetovými monopoly, které jsou podle něj nebezpečnější než globální firmy „starého analogového světa“. Společnosti jako Google totiž podle něj pronikly hlouběji do fungování dnešní společnosti.
„Určují, jak se bude obchodovat, komunikovat, jakým způsobem se budou vytvářet hodnoty. A když jsou tyto platformy v rukou monopolů, je to obzvlášť nebezpečné,“ vysvětluje i v rozhovoru pro Lupu.
Tyto monopoly podle něj zároveň dusí inovace a konkurovat jim je téměř nemožné. „Na internetu funguje pravidlo ‚vítěz bere vše‘. Podobné to je s Facebookem, ani s tím nemůžete soutěžit. Nemůžete vytvořit novou sociální síť, která by jej porazila,“ tvrdí Keen.
Evropa v poslední době řeší internetové monopoly o poznání naléhavěji, než se řeší v USA. Před jejich silou varujete i vy, čím jsou podle vás nejvíc nebezpečné?
Nebezpečné jsou v mnoha ohledech. Za prvé: globální internetové firmy, které nemají větší konkurenci, jsou v řadě věcí mocnější než vlády. Jeden z důvodů, proč třeba Google v USA nečelí mnohem přísnějšímu vyšetřování, tkví v jeho velkém vlivu na Obamovu vládu. Samozřejmě dává politikům peníze, ale nejde jen o finanční vliv, jde také o jistou ideologickou spřízněnost. A to je nebezpečné, protože žádná firma by neměla mít takovou moc.
Největším problémem monopolů ale je, že nakonec vedou k extrémní neefektivitě. Když firmy nemají konkurenci, nemají skutečný důvod dále s někým soutěžit a potlačují inovace. Podívejte se na Microsoft, ten byl v ničení inovativních nápadů nepřekonatelný, v osmdesátých a devadesátých letech se mu to povedlo mnohokrát. Když například přišel Netscape se svým inovativním prohlížečem, zničil jej Microsoft tím, že uvedl prohlížeč vlastní. Kdyby Microsoft zůstal stejně dominantní dodnes, provedl by stejnou věc s vyhledáváním a se sociálními sítěmi. Až když byl Microsoft oslabený, přišla najednou erupce nových inovací. Monopoly jsou ekonomicky, politicky i kulturně nebezpečné a nejsou výhodné pro nikoho, kromě nich samých.
A nezahynou monopoly nakonec samy? Podobně jako se zřítila římská říše, podobně jako upadl MySpace, podobně jako zeslábl Microsoft? Není jejich přirozenou součástí sebedestrukční pojistka?
Google argumentuje tím, že monopoly na internetu nefungují jako ty ve „fyzickém“ světě – uživatelé podle něj mohou najít alternativu jen jedním kliknutím myši. Ale například v Evropě není žádný vyhledávač, který by Googlu dokázal konkurovat. A když Google získá tak velký náskok, znamená to, že potrvá hodně dlouho, než nakonec zanikne. Podívejte se, jak dlouho trvalo, než ze slávy ustoupil Microsoft. A i když v některých oborech propadl, v oboru desktopových technologií stále zůstává velmi ziskovou firmou. Takže i kdyby Google ztratil všechno kromě svého vyhledávání, stále by tady mohl zůstat dalších čtyřicet nebo padesát let.
A tyto společnosti nám neprodávají bonbóny, nevyrábějí auta, nábytek nebo nestaví domy. Jdou mnohem dál a hlouběji – dávají našemu světu infrastrukturu, jeho operační systém. Určují, jak se bude obchodovat, komunikovat, jakým způsobem se budou vytvářet hodnoty. A když jsou tyto platformy v rukou monopolů, je to obzvlášť nebezpečné.
Podívejte se na Uber. Zatím není monopolem, ale směřuje k tomu, aby se monopolem stal. A cestou k tomuto cíli ničí malé taxikářské společnosti, nahrazuje je svou globální platformou a účtuje si svých třicet nebo čtyřicet procent. Ve výsledku je to nebezpečné nejen pro taxikáře, ale také pro další startupy a nakonec i pro uživatele. Když má monopol takovou moc, může si nakonec začít určovat ceny. Uber sice dnes říká, že má nízké ceny, nabízí lepší služby uživatelům a poskytuje příležitosti řidičům, ale až se stane monopolem, může být všechno jinak. Už dnes, když například prší, stoupnou ceny až desetinásobně, v době Vánoc třeba až dvacetinásobně. S monopolem se dostáváte do situace, kdy zákazníka nic neochrání.
Myslím, že monopolních platforem se navíc není jednoduché zbavit. Technologie jsou návykové. Používám vyhledávání na Googlu a pamatuji si, jak jsem jednou zkoušel hledat přes Yahoo a nebylo to vůbec příjemné. Jejich rozhraní se přitom nijak zásadně neliší, ale jsem už příliš navyklý, skoro by se dalo říct závislý, na Googlu. Argument, že alternativní služby jsou vzdálené jen jeden klik, podle mě prostě není pravdivý. Skutečnost je mnohem komplikovanější.
Neměla by ta konkurence naopak být větší? Internet přece dramaticky snížil vstupní bariéry pro realizaci nových nápadů, kdokoli může založit svou vlastní službu…
Ano, každý může něco založit, ale málokdo uspěje. Stejné to je koneckonců i v byznysu mimo internet a není na tom nic špatného. To, že internet umožňuje každému podnikat, je ale jedním z největších internetových mýtů. Ano, můžete online obchodovat, třeba prodávat věci na eBay, ale tím nakonec znovu jen posilujete nejsilnější platformy. Když si vezmete, kolik pracovních míst technologie vytvořily a kolik jich na druhé straně zničily, je ta bilance dost znepokojivá.
Takže nevěříte tomu, že by dnes mohl někdo přijít se skvělým nápadem a založit nový Google?
To by rozhodně nemohl. V roce 1998 nebo 1999 Larry Page a Segrey Brin, výborní mladí studenti, přišli s nápadem na indexování webu, který využíval naši kolektivní inteligenci k vyhledávání. Na jeho základě vytvořili skvělý vyhledávač, který byl daleko lepší než cokoli, co tehdy existovalo. V té době mohl něco podobného dokázat kdokoli, třeba kterýkoli jiný student na Stanfordu. Ale dnes už by to možné nebylo, Googlu prostě nemůžete konkurovat. Podívejte se na Microsoft. Za Bing, svůj pokus o konkurenci Googlu, utratil desítky miliard dolarů, a stejně neuspěl.
Na internetu funguje pravidlo „vítěz bere vše“. Podobné to je s Facebookem, ani s tím nemůžete soutěžit. Nemůžete vytvořit novou sociální síť, která by jej porazila. Facebook má takovou konkurenční výhodu a náskok, že v podstatě ovládá sociální svět, podobně jako Google ovládá vyhledávání. Nikdo se s nimi nemůže měřit. Proto jsou monopoly tak nebezpečné, mají totiž nesmírnou dynamiku a nedá se proti nim vyhrát. A není to proto, že by tyto firmy měly nějaké zlé úmysly, nepracují v nich žádní zlí lidé. Jde o podstatu této nové digitální ekonomiky, která napomáhá vzniku monopolů více než stará, analogová, průmyslová společnost.
Proto teď vidíme tolik investic do oboru dopravy. Proto Uber získal skoro 10 miliard investičních peněz a má valuaci kolem 50 miliard. Investoři ví, že jakmile firma začne dominovat své oblasti, stane se monopolní, nikdo jí nedokáže konkurovat a začne přinášet enormní zisky – jako Google nebo Facebook.
Ano, kdokoli může zkusit na internetu uspět se svým nápadem. Stejně jako si kdokoli může koupit los. Existuje sice šance, že vyhraje, ale také jistota, že výherce bude jen jeden. A rozhodně máte větší šanci vyhrát v loterii, než založit nový Facebook nebo Google. To samozřejmě neznamená, že by lidé měli přestat cokoli podnikat. Pokud máte dobrý nápad, jděte do toho, pořád existuje šance, že se vám podaří vytvořit úspěšnou firmu. Musíte ale zkusit nové, neobsazené oblasti.
Zdá se mi, že například Facebook v poslední době příliš sám neinovuje, ale snaží se skupovat nadějné nové služby a zahrnovat je do svého portfolia. Jako by už nekonkuroval převratnými nápady, ale spíš svými penězi. Není to právě tento úbytek vlastních inovací, co nakonec vede k tomu, že i dnes velké a zdánlivě neporazitelné firmy nakonec jednou skončí?
Nakonec jednou skočí úplně všechno, nic nevydrží věčně. Myslím, že Facebook je stále dost inovativní firmou. Třeba přechod k mobilním službám provedl lépe než kdokoli jiný a má za sebou několik velmi chytrých investic – například nákup Instagramu, který byl skutečně geniální. A pokud se mu povede monetizovat WhatsApp, bude i tato akvizice nakonec dávat velký smysl.
Ano, to jsou přesně příklady, kdy Facebook nakupuje jiné služby.
Podstatné je, že Facebook je dominantní platformou pro sociální internet. Své profily si každý den kontroluje více než miliarda uživatelů. Lidé si na používání Facebooku vypěstovali návyk. Ta firma nepotřebuje být dále inovativní. To neznamená, že by neměla dále vyvíjet nové funkce, ale nemusí se každý den měnit k nepoznání. Kdyby to dělala a každý den by její rozhraní vypadalo jinak, lidé by ji přestali používat. I Google udržuje své vyhledávací rozhraní už patnáct let v podstatě beze změny.
Inovátoři jsou důležití. Ale neplatí, že kdo dřív přijde, ten vyhraje. První vyhledávače, první sociální sítě – ani jedna z těchto raných služeb nakonec neuspěla. Ale jakmile se vám podaří dostat se na první místo, je stále obtížnější vám konkurovat. Firmy jako Google nebo Facebook by mohly skončit jen v okamžiku, kdyby se vyhledávání nebo sociální sítě najednou staly pro uživatele nadbytečnými. A podobně Microsoft definitivně prohraje, pokud lidé přestanou potřebovat operační systém.
Existuje slavný výrok Maynarda Keynese, který řekl: „Z dlouhodobého pohledu jsme nakonec všichni mrtví“. A to je fakt, z dlouhodobého pohledu jsou mrtvé i všechny firmy, žádná nevydrží navěky. Ale v následujících, řekněme, 25 letech nevidím žádnou možnost, že by tyto firmy nějak výrazně oslabily, naopak myslím, že získají ještě mnohem větší moc, vliv a bohatství.
Jedinou obranou před digitálními monopoly jsou podle vás státní regulace. V naší zemi jsme si jich v minulosti zažili více než dost, takže jsem k tomuto léku dost skeptický.
Rozumím tomu, že pokud někdo vyrostl pod komunistickou vládou, má velmi dobrý důvod státu nedůvěřovat. Nevím, jestli to generace narozené po roce 1989 cítí stejně. Každopádně nejsem příznivcem onoho typu represivní regulace, která tady byla v minulosti. Ale obecně platí, že trh se buď reguluje sám, nebo je regulován zvnějšku, obvykle vládními zásahy. Třetí cesta, nějaký zázrak, neexistuje. A já si myslím, že pokud necháte trh starat se sám o sebe, má tendence směřovat k monopolům, větší nerovnosti a dominanci několika málo firem. Někteří liberálové v Silicon Valley, jako třeba Peter Thiel, říkají, že monopoly jsou skvělá věc, že se jich nemusíme bát a že inspirují nové podnikatele. Ale já s nimi nesouhlasím. Pokud by neexistovala antimonopolní pravidla, ovládala by nakonec hrstka velkých společností celou naši ekonomiku.
Podívejte, Google teď investuje miliardy dolarů do výzkumů umělé inteligence a robotiky. Koupil společnost Nest, která vyrábí AI zařízení pro domácnost, koupil Deep Mind, která se zabývá AI algoritmy, vyvíjí samořídicí auta. Představte si budoucnost, kdy všichni jezdíme auty fungujícími na platformě Googlu, naše domy jsou ovládány produkty Nestu a většina našich zařízení funguje na Androidu. Představte si, jak bychom byli zranitelní, zejména pokud se zamyslíme nad podstatou byznys modelu Googlu, který je založen na využívání našich dat. Jistě, Google dnes není žádnou zlou firmou, která by naše údaje sbírala třeba z politických důvodů, ale představte si, že by jej ovládla skupina lidí s nějakou jinou, třeba politickou agendou.
Proto myslím, že by trh měl být regulován a jediný způsob, jak jej regulovat, jsou zásahy ze strany státu. Máme na výběr: buď budeme věřit vládě, nebo budeme vůči velkým monopolům stále bezbrannější a bezmocnější. Vím, že žijeme v době, kdy máme tendenci úřadům moc nevěřit. Myslíme si, že všichni vládní zaměstnanci jsou zkorumpovaní a neschopní. Ano, často jsou, o tom není sporu. Ani v USA vláda nefunguje příliš dobře, politické strany ztrácejí důvěryhodnost a vyskytují se šašci jako Donald Trump, kteří přesto dokáží oslovit poměrně dost voličů. Ale potřebujeme úřadům více věřit a úřady na druhé straně musí dospět k větší odpovědnosti a otevřenosti.
Modelovým příkladem je podle mě někdo jako Margrethe Vestager (dánská politička, v současné době eurokomisařka pro oblast hospodářské soutěže, která rozběhla několik vyšetřování velkých internetových firem – pozn. redakce). Není samozřejmě odpovědí na všechny problémy. Musíme se ale naučit více respektovat naše politiky, protože v opačném případě se k moci dostanou šašci, anebo tady bude jen volný trh, který nám ale nenabízí v podstatě žádnou ochranu.
Nemůžeme mít všechno, nemůžeme mít svobodnou společnost, aniž bychom měli politiku a politiky. A myslím, že jedním z největších problémů naší „síťové doby“ je krize státní správy, která podkopává náš politický život a náš vztah k politikům. Částečně jsou tím vinni politici, a částečně jsme na vině my sami. Ztratili jsme víru v politiku, jsme vrcholně cyničtí, zbavujeme se politických stran a politiků a co nám zůstává? Nic. Ale ani žádná ochrana.
A co my, uživatelé? Říkáte, že jsme to my sami, kdo dobrovolně dává velkým internetovým firmám svá data, aby je mohly zpeněžit. Nedržíme je tedy vlastně v šachu?
To si nemyslím. Řada uživatelů skutečné podstatě digitální ekonomiky vůbec nerozumí. I uživatelé totiž musí dospět. Musí si uvědomit, že na internetu nejde jen o právo dělat si cokoli, ale také o odpovědnost. Nemohou mít všechno, nemohou mít služby jako je Instagram, Google nebo Facebook úplně zadarmo. Pokud je zadarmo využíváte, musíte se smířit s tím, že sbírají vaše data. Pokud to odmítáte, používejte placené služby.
Osobně jsem velkým fanouškem placených služeb. Líbí se mi například model Applu. Není to sice žádná bezchybná firma, ale aspoň za její služby můžu platit. Proto používám e-mail Applu, za který svým způsobem platím, a ne Gmail, který je zdarma, což znamená, že už ze své definice sbírá moje data. Věřím Applu více než Googlu – ne že by Apple byl morálnější firmou nebo že by tam pracovali důvěryhodnější lidé, ale kvůli tomu, jak funguje jeho byznys model.
Uživatelé prostě potřebují dospět a uvědomit si svou odpovědnost. Měli bychom se vrátit k tomu, že za služby platíme, že respektujeme ostatní lidi a jejich obsah. Lidé jako Jeff Bezos dali vzniknout kultu spotřebitele, konzumenta. Ten ale vede ke ztrátě smyslu pro občanství. Občan je dnes stále bezmocnější a čím dál méně relevantní. Stále častěji o sobě přemýšlíme jen jako o konzumentech. Jenže konzument ještě nemusí být dobrým občanem.
ČLÁNKY DO MAILU