Především je třeba říci, že iCloud je cloudové řešení spojené s ostatními novými produkty Apple, tedy zasahujícím jak do operačního systému pro počítače Mac OS X, tak do mobilního operačního systému iOS. A řešení otevřené přes API dalším vývojářům. Jak moc otevřené, to se teprve ukáže, ale Apple se obvykle snaží využívat otevřené technologie a uzavírat je jen tam, kde jde o autorská práva a rizika vyplývající z případných soudních sporů s jejich nositeli, což se nám z euro-českého kontextu obtížně vnímá.
Nejdříve tedy krátce o tom, co je Apple iCloud. Jde o cloudové úložiště pro tři typy dat. Hudby, informací a dokumentů. Ačkoliv nám může znít, že jde o jedno a to samé, každý z těchto typů ukládaných dat se do určité míry liší. A co je na tom nejlepší? iCloud můžete používat zdarma na všech Mac, iOS a dokonce i na Windows zařízeních.
iCloud pro hudbu, abyste snáze utráceli
Proč iCloud vlastně vznikl? Protože Apple pochopil a do značné míry i předjímal frustraci uživatelů z toho, že svou nakoupenou hudbu musí mezi svými nejrůznějšími zařízeními přesouvat nepohodlnými metodami. A že ty pohodlné metody většinou také znamenají metody, při nichž se neplatí, nebo alespoň neplatí firmě Apple. Což Apple chápe jako problém.
iCloud má tento problém eliminovat. Jakoukoliv hudbu si koupíte na iTunes, pokud ovšem jste ze správné země, všechna se automaticky uloží do iCloudu a přenese do všech (maximálně deseti) vašich zařízení, které máte s iCloudem spojená přes vaše Apple ID, tedy přihlašovací heslo. Až se zařízení připojí k Internetu, iCloud do nich nahrne nově nakoupenou hudbu tak, abyste si ji mohli poslouchat jak na iPadu, tak na iPhone, i na Macku nebo PC (tam se nevyhnete použití iTunes, které řada linux-like windowsářů nemá v oblibě).
Otázka je, jak by taková aplikace obstála vedle „jinak pořízené hudby“. Apple totiž moc dobře ví, že digitálně nakoupená hudba dělá na přehrávačích spíše menšinu, velkou část mají lidé naripovanou ze svých CD, nebo prostě staženou odjinud. A kdyby je Apple nutil řešit tuto část hudbení knihovny jinak než hudbu nakoupenou přes iTunes, zadělal by si na problémy, aplikace by byla o řád méně používaná. Nebyla by univerzální.
Univerzálnost vyřešil Apple za prvé poplatkem 25 dolarů ročně a za druhé tím, že vaši hudbu „z jiných zdrojů“ uloží do iCloudu rovněž. A to mazaným způsobem. Vytvoří z ní digitální otisk a tento otisk nahraje k sobě na server a analyzuje, zda takovou hudbu už v knihovně iTunes nemá. Neboť iTunes obsahuje osmnáct milionů skladeb, je pravděpodobné, že ji najde, v tom případě vám přiřadí vlastnictví této skladby a bude se používat iTunes verze, což obnáší AAC kódování a 256 Kb/s bitrate, tedy velmi vysokou kvalitu. Takovou skladbu nebude třeba uploadovat do knihovny, tím, že vlastníte digitální soubor, jehož digitální otisk byl iTunes rozpoznán, jste prokázali její vlastnictví. Hudebním nakladatelům pravděpodobně zavře ústa část z oněch 25 USD, dva dolary měsíčně nejsou sice mnoho, ale lepší něco, než nic. Když přestanete platit, tyto skladby v iCloudu zůstanou, předplatné 25 USD se týká služby Music Match, která vám skladby převede do cloudu.
No a pokud iTunes vaši skladbu nenajde, nahraje ji do iCloudu celou a pak používáte tuto verzi.
Tady je asi zřejmé, čím se hudba v iCloudu liší od jiných typů dokumentů. Apple totiž samozřejmě neuskladňuje každou skladbu zvláště pro každého člověka, ale drží si evidenci, jaké skladby uživatelé mají a k nim přiřazuje centrálně uloženou skladbu. To radikálně redukuje jak nároky na přenosovou kapacitu, neboť se na server neuploadují celé skladby, ale jen jejich „otisky“, které umožní jednoznačnou identifikaci a také na skladovací kapacitu, protože jedna písnička se drží jen „jednou“ na disku a k tomu záznamy, kdo k ní má práva.
Konkurence Google Music a Amazon Cloud Drive
V Česku ekvivalentní službu nemáme, proto se nám hůře chápe, co takovou službou Apple chce dokázat a kdo je jeho konkurence, to je ovšem pro úspěch služby nedůležité. Jen je pravděpodobné, že hudební služba bude fungovat pro země, kde existuje iTunes Store, což Česko není. Zatím jsou potvrzeny jen USA.
Oproti Google Music i Amazon CloudDrive je iCloud významně dále, oba konkurenční giganti ale jistě neřekli poslední slovo ani ve funkční výbavě, ani rozsahu nabídky, ani v ceně, takže reakce bude zajímavé sledovat. Je ale dobré si povšimnout rozdílu. Zatímco iCloud primárně není určen pro streaming, hudbu suše jednorázově natlačí na vaše cílová zařízení, jak Amazon, Google se snaží vám hudbu buďto streamovat, nebo si ji můžete ručně stáhnout, automatická synchronizace všeho se vším ale neprobíhá. Krom toho Amazon dává zdarma 5GB místa na hudbu, další už musíte platit, Apple vám dá zdarma libovolné množství místa pro hudbu z iTunes zdarma, za jinou hudbu bez omezení si připlatíte 25 dolarů ročně.
Apple iCloud porovnání se službami Amazonu a Google
Suma sumárum papírově iCloud vede, ovšem uvidíme, jak to bude ve skutečnosti a jak Amazon s Googlem své služby upraví v reakci na iCloud.
Záloha iOS zařízení
Další funkcí iCloudu je schopnost ukládat vaše dokumenty. Za prvé pak takzvaný Photo Stream, neboli tisícovku posledních vámi pořízených fotografií. Lhostejno, zda je pořídíte na iPhone nebo stáhnete ze svého fotoaparátu do Mac/PC, iCloud na všech zařízeních včetně Apple TV drží sadu posledních tisíce fotek za posledních třicet dní, dost na to, abyste se mohli chlubit přátelům zážitky a nemuseli přemýšlet nad tím, kde jste je uložili. Apple to považuje za tak zásadní věc, že PhotoStream také vyňal z datového limitu. Ovšem pozor, fotografie ve PhotoStreamu udržuje iCloud jen za posledních třicet dní, pak je smaže, nicméně do té doby byste mohli stihnout si vybrat ty, které si chcete na zařízení uložit. Ovšem třicetidenní limit je pro službu poněkud nepříjemný. Původní fotografie se ovšem trvale ukládají na vašem desktopu, kde je pro ně dostatek místa.
Dalšími typy souborů, které se ukládají do iCloudu, jsou vaše aplikace, knihy, nastavení aplikací, textové a MMS zprávy, vyzváněcí tóny a nastavení zařízení. Pro tyto soubory už má iCloud vyhrazených 5GB místa, zatím Apple neoznámil, že by bylo možné dokupovat další, ale bylo by to logické. Zálohy jsou denní, přes WiFi. Pokud si koupíte nové iOS zařízení, automaticky se vám do něj všechno stáhne a i bez počítače máte synchronizováno. iCloud tak nahrazuje iTunes a pro iOS zařízení je mimochodem příjemné, že jej Apple od iTunes odvázal. Nově můžete i upgrady systému dělat bez iTunes, pomocí iCloudu pak také veškerou výměnu dat.
Do iCloudu se také přesouvají dosavadní funkce MobileMe, tedy synchronní kalendář, adresář a e-mail – a co je příjemné, budou zdarma. A opět synchronní: když vám přijde e-mail, objeví se na všech zařízeních, když si zapíšete kontakt, během chvíle je na všech zařízeních.
Dokumenty a API
A co dokumenty? S těmi je mírná potíž. iCloud není totéž, co MobileMe, tedy síťový disk, který lze „namountit“ do každé aplikace, která podporuje práci s disky. Podporu iCloudu pro dokumenty mají zatím jen iWork, což dává smysl. Cokoliv napíšete na iPadu, se pak snadno objeví na vašem Macku. Ale jiné aplikace tohle neumí. Ovšem do budoucna se to mohou naučit, Apple zpřístupní API pro třetí strany. Zatím toho o něm není moc známo, snad jen tolik, že bude uchovávat dva typy dat: dokumenty, tedy soubory uložené tak, jak jsou a data, tedy položky zapsané do databáze, které si může zařízení rovnou vyžádat a načíst ve struktuře, jakou potřebuje. Nastavení si tak aplikace mohou tahat rovnou z cloudu a taková aplikace se může otevřít ve stavu, v jakém jste ji na jiném zařízení opustili.
Apple iCloud API
Zda budou iCloud podporovat i jiné aplikace, se ještě uvidí, bude to záležet na podmínkách API. Dá se čekat, že řada aplikací do podpory iCloudu půjde. Ostatně, kdo vyzkoušel synchronizaci hesel 1Password přes Dropbox, nechce jinak. Dropboxu ovšem iCloud uštědří slušnou ránu.
A co je zvláštnější: iCloud API půjde zřejmě používat i z Windows aplikací, pokud jej vývojáři do nich začlení. Je to od Apple provokace? Nikoliv, spíše další tlak na přechod od důležitosti aplikací k důležitosti dokumentů: už nebude podstatné, na jakém operačním systému pracujete a s jakou aplikací, ale samotná data, která chcete vytvářet. Mobilně na iPhone, doma na Macku, v práci třeba na Windows – to je něco, co může Apple jen prospět.
Za povšimnutí stojí ještě jedna věc. Součástí iCloudu nejsou videa, dokonce ani ta z iTunes. Důvěra Apple v telekomunikační infrastrukturu je zřejmě přece jen limitována.
Kdo koho kopíroval
Ihned po představení iCloudu se vyrojila řada komentářů o tom, jak Apple okopíroval Dropbox a další aplikace, jimž je na první pohled podobný. To má ale ke skutečnosti daleko. Digitální Hub je koncept, který Steve Jobs má jako utkvělou představu již dlouho, první jeho dochovaná videoprezentace je z roku 1997, kdy Jobs nadšeně hovoří o tom, že data se nebudou uchovávat na lokálních stanicích, ale přenášet vysokorychlostní sítí z datových úložišť.
Až doposud Apple chyběla technologie, obchodní model a tržní síla, jenže před několika lety se Jobs rozhodl, že TA chvíle přišla. A Apple započalo s výstavbou obrovského datového centra v Maidenu v Severní Karolině, toho, které Jobs ukazoval na prezentaci. Má jít o jedno z největších datových center světa a Apple do něj investoval půl miliardy dolarů, další půlmiliardu investuje ještě v následujících letech. Co do investice a rozměru je velké tak, jako severokarolinské datacentrum Google a Facebooku dohromady. Je zřejmé, že Apple se musel na své cloudové řešení dlouho připravovat, protože počet klientů, který Dropbox sbíral dva roky, bude mít Apple iCloud během dvou hodin od spuštění služby. Není to tak dávno, co si Apple pořizoval 12 petabytů diskové kapacity do tohoto datacentra, takže se připravoval na slušný provoz.
Shrnuto a podtrženo, serverová náročnost produktů Apple je o řády vyšší, než u jeho konkurentů, protože Apple musí produkt nabídnout všem zákazníkům a ustát jeho kvalitní provoz. Nemůže si dovolit mnoho podivností, jako bylo MobileMe s problematickou rychlostí a spolehlivostí provozu. Takže tomu musí odpovídat robustnost řešení, což stojí čas. Myšlenka, že by něco Apple vyřešil tím, že by koupil firmu Dropbox a integroval ji do svých operačních systémů, je úsměvná, najednou by měl 100× více uživatelů a bez změn od základu by to stávající řešení těžko ustálo.
Změní cloud naše zvyky?
Jedna věc je na cloudových řešeních zajímavá: útočí na naše zavedené zvyklosti. Doposud jsme vždy „data vlastnili“, tedy měli je na svém disku, svém záznamovém médiu. Najednou je máme někde mimo, máme na ně jen „nárok“, ale fyzicky jsou „někde tam venku“. Je to nezvyk, který je pro mnohé těžké zkousnout. A který také útočí na jiné zavedené zvyklosti, jako je adresářová struktura a výměnná paměťová média. Soubory se najednou vyhledávají, cloudy je už zdaleka ne vždy strukturují do adresářů, ale spíše tagují, nebo prostě hledají. A výměnná paměťová média? Koho by zajímaly, když je linka dostatečně tlustá.
Pro Apple je útok na naše zvyklosti potenciální zlatý důl. Operační systém se stává podružnou záležitostí, už neplatí, že kdo nemá Windows, není schopen práce a výměny dokumentů. Otevřené formáty zajišťují přenositelnost napříč platformami, cloudy pak výměnu a synchronnost dat, což otevírá dveře dříve nemyslitelnému: softwarové i hardwarové různorodosti, na kterou se mohou balit i přidané služby, zejména pak prodej hudby, videa a knížek. Není náhodou, že knížky z applího iBooks lze nově kupovat i v iTunes, ačkoliv číst je lze zatím jen na mobilních Apple platformách. Všeho ovšem do času.
