Když mě minulý týden oslovil Boris Koreň ze Slovenského rozhlasu, byl jsem překvapený tématem, které mi poslal. Na Slovensku si totiž novináři všimli kauzy, kterou rozehrál vůči Evropskému parlamentu britský The Daily Telegraph. V tajném dokumentu, který Telegraph objevil, se píše, že před volbami do Evropského parlamentu v roce 2014 budou euroúředníci monitorovat internetové diskuze, nacházet témata a ovlivňovat diskutující. To celé by mělo přijít na 2,3 milionu eur.
Vzhledem k jejich euroskepticismu je reakce Telegraphu a citovaného britského poslance značně negativní, ještě hysteričtější reakci pak předvedl slovenský web Topky.sk, který mi poslali ze Slovenska jako zdroj, který s informací u našich východních sousedů přišel. Přitom reakce britské kanceláře Evropského parlamentu vcelku dává smysl a uvádí některé informace na pravou míru. Zásadní ovšem je, že stále neznáme onen původní dokument, který o monitoringu hovoří.
Každopádně si však myslím, že samotná myšlenka monitoringu internetových diskuzí evropskými institucemi by nás neměla překvapovat či v nás vyvolávat negativní reakce. Dlouhodobě si stěžujeme, že jsou instituce odtržené od běžného života lidí, neznají naše problémy, nedokáží na ně reagovat. Získat však nějaké informace může být těžké. Krok Evropského parlamentu se dá pochopit jako snaha přiblížit se názorům, které na Evropskou unii panují. Internet je pro získání této znalosti rozhodně jednodušším prostředím, než kdybychom euroúředníky vyslali do hospod.
Právě identifikaci témat uvádí Evropský parlament jako první cíl rozpočtově posílené aktivity. A není důvod mu v tomto nevěřit. Pro jakékoliv vstupování do diskuzí a jejich ovlivňování se bez znalosti témat neobejde. Možná si to někteří uživatelé neuvědomují, ale internet je převážně veřejným prostorem, a k diskuzi se může připojit každý. Právě evropským institucím lepší přehled o názorech uživatelů jistě neuškodí.
Spor o zahnuté okurky
Problém samozřejmě nastává v bodě ovlivňování diskuzí. Tady se již Evropský parlament pohybuje na tenkém ledě, a větší otevřenost by mu rozhodně neuškodila. Pokud by své plány zveřejnil, mohli bychom mu spíše věřit, že půjde o vstupování etickou formou, a nikoliv o nerozpoznatelnou manipulaci, jak o ní mluví v Británii. Protože právě otevřenost je to, co může v internetových diskuzích ochránit zástupce Evropského parlamentu před nařčením z manipulace.
Euroúředníci tvrdí, že budou v diskuzích zejména uvádět na pravou míru nepřesnosti, kterých se v nich vyskytuje celá řada. Známe je i z Česka, kde se Evropské unii připisovala spousta nesmyslů v byrokracii, aby později média odhalila, že jde pouze o českou aplikaci unijních vyhlášek, v nichž jsme občas papežštější než papež. I proto je pochopitelné – a v tajném dokumentu dle Telegraphu zmiňované – zaměření se na euroskeptičtější krajiny.
V druhém sledu jsou pak internetové diskuze vhodným místem pro vysvětlování smyslu mnoha vyhlášek. Na podzim jsem byl na skautském Mikulášském semináři svědkem přednášky Vladimíra Špidly, v níž mimo jiné na konkrétním příkladu vysvětloval vznik evropských směrnic. Šlo o vyhlášku určující minimální zahnutí okurek, která byla v Česku také hodně negativně medializována. Tato vyhláška vznikla jako ochrana spotřebitelů před okurkami trpícími jakousi specifickou nákazou, která se dle přírodovědců projevuje tím, že se okurka více zahýbá. Přesně takovéto vysvětlování vyhlášek a nařízení, včetně pohnutek k nim vedoucích, chybí nejen Evropské unii, ale třeba i české vládě. Asi se zatím nedočkáme jejího vstupu do sociálních médií.
Důležitá je při vysvětlování a přesvědčování v diskuzi také forma. Nikdo samozřejmě nestojí o to, aby mu anonymní nebo falešný uživatel tlačil do hlavy, jak je Evropská unie skvělá. Vstupování do diskuzí a ambasadorství by však mělo probíhat přiznaně. Když může být Tom Krcha Adobe evangelistou a Petr Mára Apple ambasadorem, proč by nemohli reální lidé jako přiznaní ambasadoři Evropské unie vysvětlovat v diskuzích její práci? I když jde o méně milovanou značku.