Nejčastěji používané slovo v Bezdružicích je jednoznačně „prdel“. Když se sestra zeptá lékaře, zda má dát pacientovi antibiotika jako prášek nebo do žíly, dozví se, že do prdele. V prdeli má skončit kafe i s talířkem. Oblastního policejního ředitele mají policisté posadit, kam jinam než do prdele. Prostě, dlouho české televize nevysílaly seriál s takovýmhle břitkým, ironickým a mimořádně inteligentním humorem.
Také to, že se nějaký pacient nejmenuje Šoukal, ale Šoupal, je přece k popukání. Stejně jako to, že Babiš je politický hochštapler a prezident zpívá až po páté kořalce.
Všecko to dotvoří několikrát opakovaný výrok starostovy sekretářky – „Ježiš, já jsem blbá“ – která by nejraději se starostou pořád souložila a on jí to nedopřeje. Stejně jako prostitutka s velitelem místní policie.
Dramaturg I. Huljak dovedl scénáristu I. Huljaka k vynikajícímu dílu, před nímž nezbývá než smeknout klobouk. Myšlenka všudypřítomného vypravěče mimo obraz a toho, že herci se občas otočí do kamery a bez ohledu na děj promluví k divákům, je vysloveně brechtovského, odosobňujícího charakteru.
Rozcukaná, neurovnaná kamera M. Ondriše a E. Eržina dodá dílu správnou atmosféru. Skvělé je také režijní vedení herců M. Vajdičkou, který je dovedl k absolutně přirozeným výkonům – jsou stejní jako kdokoliv z diváků. Dalo by se odvážně říci, že to hrají asi tak stejně, jako by to zahrál kterýkoliv z diváků. Umělci A. Bendová, J. Carda, D. Rous, D. Suchařípa, V. Vydra a především mistránek S. Hložek doslova excelují.
A teď už vážně. Plně souhlasím s názory kolegů, kteří se domnívají, že všechny Kameňáky jsou proti Bezdružicím oscarové dílo. Dokonce i šílené Babovřesky jsou neskonale lepší.
Tenhle první díl nového seriálu nemá prakticky žádný děj. Jsou to slepené špatné vtipy, většinou dokonce bez pointy. Herci hrají tak, jako v mnoha seriálech českých televizí. Špatně, protože na první dobrou. Je to bez nápadu, bez zájmu, prostě nějak odříkaný text, který nemá hlavu ani patu. Vypravěčovy vstupy a proslovy herců k divákům jsou trapné a děj narušují. I když, děj tam není, takže je to asi jedno.
Velikou pozoruhodností je, že starosta chce sehnat na oslavu městečka a své ženy velikou hvězdu. Proč tedy shání pana Hložka, který byl hvězdou někdy před 2. světovou válkou? To, samozřejmě, přeháním. V žádném případě ale nelze říct, že by to byla megastar alespoň na české poměry. Je to takový smutný, starší pán, který dnes asi bere všechno. Tedy i takhle otřesný seriál.
Kameramanské pojetí připomíná amatérskost internetových klipů, ale možná jde o to přitáhnout mladé diváky. Ti si na tohle potrpí. Proč ale v seriálu nehraje jediná současná hvězda? Tedy hvězda v pojetí mladých diváků. Pravda, na stránkách ČSFD jsem se dočetl, že v seriálu se objeví O. Štiková. A také herec, jehož sice neznám, ale má jméno k tomuto seriálu příhodné: Pitoňák.
Je to tedy další formát, kterým se TV Barrandov rozhodla odradit od svých obrazovek každého sebeméně inteligentního diváka. Formát, který není na hranici vkusu, ale daleko za ní. Je jenom otázka, jestli opravdu docela slušným hercům, kteří zde hrají, vážně stojí peníze za to, že ze sebe dělají šašky. Nedovedu si představit Václava Vydru staršího či mladšího, Danu Medřickou nebo Leoše Suchařípu, že by v něčem takovém hráli. A vida, jejich děti to dělají. Předpokládám, že kdyby to jejich rodiče zjistili, minimálně nějaký čas by s nimi nemluvili. Tak jako jeden dnes již zesnulý režisér a herec Národního divadla se svou dcerou po její kreaci ve filmu Únos Moravanky.
Proč to ti lidé dělají? A nejen herci? Odpověď je ekonomického rázu. Ale proč tohle někdo schválí do výroby a potom vysílá? Chce jenom vyplnit čas čímkoliv? Nebo tomu absolutně nerozumí? Nebo se domnívá, že čeští diváci jsou na úrovni naprostých hlupáků? Už si neumím odpovědět. Protože hloupé, špatné a neprofesionálně udělané pořady se na nás doslova valí ze všech televizí. Fakt je, že TV Barrandov hraje v zoufalosti svých pořadů prim.
Pro své milé čtenáře bych si zde dovolil jedno upozornění. Tento týden mi vyšla 15. kniha s názvem Staroměstský orloj – skutečnosti a legendy.
