Den před konferencí proběhlo setkání evropské blogerské elity, BlogWalk 3. Uskutečnil se i další velký experiment se simultánním komentováním v průběhu konference, ve kterém se hvězdou stal nástroj SubEthaEdit. Celá akce se pak streamovala a také „asynchronně“ přenášela na Wikki, které tím završilo komunikační ekologii Blogtalku.
Zatímco se minulý rok všichni nechali unášet možnostmi „živého“ blogování přímo z konference, letos mělo komentování novou podobu. Kromě blogování si část účastníků oblíbila právě nástroj na simultánní a kooperativní editování poznámek – SubEthaEdit, které pak přenesli rovnou do Wikki. Tuto komunikační technologii nebo spíše Babylon Blogtalku velice dobře vystihuje koncept „Open Space Formátu“ pro konference, formulovaný v rámci Blogwalku 3. Tento formát setkání se vlastně podobá myšlenkám hnutí Rainbow, totiž vytváření samoorganizujících se cestujících komunit jako vzoru pro společnost budoucnosti. Taková společnost se vždy spontánně utváří na jednom místě a umožní konkrétní skupině lidí sdílet a společně tvořit, a pak se znovu rozpustí, aby vznikla jinde a v nové podobě. Podobná „společenství“ kočují nejen v prostoru, ale vlastně i v čase. Jsou vždy jedinečná a zcela ve službách konkrétních členů, kteří se dané akce účastní. Jsou to takové krátkodobé kolonizace určitého místa a času s cílem využít maximálně potenciálu konkrétních lidí.
Bloggerská konference se hodně podobá těmto utopickým místům/společnostem, ve kterých dochází k intenzivní výměně informací, znalostí a nápadů. Propojení virtuálních a nevirtuálních aktivit ve „formátu“ „Open Space“ řídí jenom čtyři principy:
- whoever comes is the right people,
- whatever happens is the only thing that could have,
- whenever it starts is the right time,
- when it is over, it is over.
Samozřejmě, pokud chceme zůstat víc při zemi, tak atmosféru setkání asi nejlépe shrnuje vtipný komentář na blogu vowe's magic flying circus:
One person talks
All the others type, surf the web, or take photos
Everybody flattens the WLAN and complains about it
Some still don't have a Mac
Ať už je Blogtalk „látajícím“ cirkusem nebo experimentem se společností budoucnosti, jedno se mu nemůže upřít: kreativita, spontánnost a otevřenost lidí, kteří se ho účastní, působí nakažlivě. Na letošní konferenci ovšem bylo patrné i jisté vystřízlivění. Několik příspěvků se snažilo adresovat problém, proč lidé přestávají psát svoje blogy. Pro ukončení vlastního blogu se dokonce ujalo i označení „to churn“ (vybublat?). Zdá se, že se výzkumy zániku blogů začínají provádět pravidelně. V příspěvku Does blogging suck? Stefan Glänzer dokonce uvádí, že až 82 procent bloggerů opouští svůj blog po několika měsících. Nejčastějším důvodem je nezájem okolí a nedostatek čtenářů, překvapivě také věk vůdce dominantní komunity, což spolu nejspíše souvisí, protože bloggerské komunity mají generační podobu. Častým důvodem odchodu bývá i lokální bloggerská válka nebo jiné projevy „flames“ agresivního chování členů komunity. Na tento problém upozornil i jeden z programových řečníků, slavný Mark Bernstein, zakladatel společnosti, která nabízela první hypertextové softwary pro spisovatele a také publikovala elektronická literární díla začátkem 90tých let. Ve svém příspěvku The Social Physics of New Weblog Technologies radil, abychom zkoumali, jak například trackback nebo komentáře zabíjejí blogy a jaká je dynamika bloggerských a jiných skupin. Nejlépe se na to prý hodí „etnografický“ výzkum přímo v terénu, protože nám jinak hrozí, že budeme dělat „archeologii“ zaniklých blogů a skupin.
Tabu kolem špatné zkušenosti s bloggerskou komunitou a ukončováním blogu mě zaujaly jako téma i z osobního důvodu, protože přesně vystihují můj současný „bloggerský“ stav mysli. Velice osobní, i když trochu komický příběh o „vybublávání“ svého blogu popsala v souvislosti s virtuálním útokem i zakladatelka systému MovableType, Mena Trott (příběh je zde). Prozatím se rozhodla, že na blogu nebude psát o svém soukromém životě a že její blog přestane sloužit velké komunitě čtenářů. Mena Trott také poukázala na to, že stále větší počet lidí vytváří „skryté“, většinou rodinné blogy, které neprohledává žádný vyhledávač a na které nenajdete odkaz, pokud vám ho někdo nepošle přímo. V případě MovableType je to až 33 procent všech blogů, z čehož deset procent jich je dokonce přímo zaheslovaných. Dalším znakem „vystřízlivění“ byl i větší počet příspěvků, které se přímo věnovaly praktickým otázkám propojení weblogů s jinými službami a aplikacemi, nebo ukazovaly příklady jejich využití pro konkrétní společnosti, knowledge managament a hlavně ve výuce. Ze zajímavých příkladů je třeba zmínit vytvoření prvního ryze dětského blogu Zoomblox, který bude spuštěn tento podzim (Daniel Doegl: Zoomblox – A universe of topics from children for children, [PPT, 2,5 MB]) nebo používání XML řešení pro videoblogy, které by společně vytvářely něco jako „kolektivní dokument“ (Jon Hoem: Videoblogs as ‚collective documentary‘ [PDF, 305 kB] ) či knowledge management nástroje, jako je Snip Snap, které využívají vlastností blogu spontánně vytvářet komunity pro sdílení poznatků a profesionální spolupráci (Stephan Schmidt: Bottom up weblogs for knowledge management[PDF, 324 kB]).
Možná nejprofesionálnějším a nejpropracovanějším využíváním blogu pak byl projekt Lee Bryanta pro velkou britskou organizaci spojující psychiatry a psychology – National Institute for Mental Health in England (Lee Bryant: Informal, joined up knowledge sharing using connected weblogs in pursuit of Mental Health service improvement). Jeho nástroj spojuje vlastnosti sociálního softwaru, jako je Friendster nebo Orkut, v kterém si členové vytvářejí profily, mohou vyhledávat další lidi podle profilu a také vytvářet vlastní skupiny, s vlastnostmi blogovacího systémů, totiž psaní a komentování vlastních i cizích příspěvků, posílání zpráv atd.Velice zajímavým propojením blogování s jinými aplikacemi byly projekty zmiňované v přednášce Mikela Marona Weblogs and location: beyond the limits of physical and virtual space. Projekty jako GeoURL nebo Biomapping.net či Geowanking spojují naší virtuální existenci a místo se skutečným světem a umožňují informace přímo vázat na určitá místa pomocí technologií využívajících GPS nebo různých metadat. Úspěšným příkladem jak spojit mapu s blogováním a sociálním softwarem je i aplikace "Mapping Blogtalk“ – kolaborativní mapa Blogtalku, na které najdeme praktické rady a informace vytvořené účastníky konference. Blogem se tak vlastně stává celý svět, do kterého zapisujeme svoje soukromé zkušenosti a vzpomínky, důležité rady a informace, nebo jen grafitti.
ČLÁNKY DO MAILU