Píše se říjen 1998, monopolní SPT TELECOM právě oznamuje „úpravu cen“ pro příští rok, kterou mu o něco předtím posvětilo ministerstvo financí. Největší změna se týká místních volání – počtáři z SPT TELECOMu sice hovoří o zdražení v řádech deseti až patnácti procent, ve skutečnosti jde však až o 62,5 procenta. V českých hospodách zavládne tradiční atmosféra nadávání na „ty nahoře“, veselo však není na Internetu. Počet jeho uživatelů je zatím stále malý a zdražení o dvě třetiny nové duše nepřivede.
Právě v této situaci vznikala myšlenka slavného Bojkotu, jež je dodnes spojen s trojicí Zandl-Neff-Lukačovič, tedy se zástupci serverů, které byly tehdy největší či nejvýznamnější v českém Internetu. Hlavním smyslem celé akce bylo vyjádření protestu internetové komunity proti chystanému zdražení, prostředkem pak „zavření okenic“ na jeden den. Osmnáctého listopadu 1998 se tak na drtivé většině českých serverů namísto obvyklého obsahu zobrazovala jen unifikovaná stránka, informující o Bojkotu a jeho důvodech, konaly se protestní demonstrace před pražským a brněnským sídlem SPT TELECOMu, petici proti zdražování podepsalo po Internetu přes 100.000 lidí.
Hlavním prostředkem boje se stala média: Bojkot na řadu dnů opanoval sdělovací prostředky, v novinách vycházely celostránkové články. Ačkoliv uživatelů Internetu nebylo mnoho, podařilo se mu nemožné: stal se rovnoceným protivníkem SPT TELECOMu, který ho začal brát vážně. Samozřejmě se to nestalo přes noc – za tím vším byla hromada práce „Velké trojky“, ale i desítek a stovek anonymních lidí, které spojoval společný odpor proti cenám Telecomu.
Po několika jednáních připravil SPT TELECOM svou odpověď v podobě zvláštního tarifu Internet 99. Ten sice zdaleka neodpovídal představám druhé strany a měl v sobě řadu skrytých háčků (zejména známý sestavovací poplatek), přesto byl něčím převratným. SPT TELECOM uznal existenci Internetu a umožnil uživatelům, aby se k němu připojovali levněji, což už nikdy nešlo vzít zpět. Konkrétní podoba tarifu se ještě několikrát změnila, úpravy však byly víceméně kosmetického rázu. Nic na tom nezměnila ani „opoziční válka“ poskytovatelů připojení, kteří žádali změny a vyhrožovali tím, že Internet 99 pro své zákazníky nezavedou a dokonce zruší lokální peering s Internet OnLine. Ani jejich akce však nevyšla tak docela naprázdno – stala se základem pro další jednání, ze kterých vyrostl tarif Internet 2000. Ten už obsahuje i provizní část, na jejímž základě dostávají poskytovatelé podíl z provolaných poplatků; není to mnoho, ale každá koruna se počítá.
Píše se říjen 2000, liberalizace telekomunikací je za dveřmi, budoucí konkurenční operátoři už netrpělivě podupávají. Bojkot a vzrušená atmosféra tehdejších dnů jsou takřka zapomenuty. Internet má mnohem více uživatelů, nejméně dvě třetiny z nich Bojkot nezažily, ale řada z nich se na Internet dostala právě díky němu a díky výhodnějšímu tarifu.
Není dobré na Bojkot zapomínat – na další rozvoj Internetu měl nepochybně velmi pozitivní vliv. Hodina připojení mimo špičku dnes stojí 15,60 Kč, každá další dokonce ještě o dvě koruny méně, což už pro většinu lidí nepředstavuje výraznou bariéru. Také nabídky připojení k Internetu zadarmo částečně vděčí za svoji existenci Bojkotu a zvláštnímu internetovému tarifu.
Zní to možná sentimentálně až pateticky, ale Internet v době Bojkotu ukázal svou sílu – a stojí za to si to občas připomenout.
Pro ty, kteří chtějí vzpomínat, je zde dlouhý přehled vybraných (!) článků, které jsme na Lupě Bojkotu, Opoziční válce a Internetu 99 věnovali:
