Letošní, v pořadí již sedmý ročník kampaně Březen – měsíc Internetu, se nesl v odlehčeném cimrmanovském duchu. Jako motto si zvolil slogan „Internet ležící, spící…“, snad jako určité připomenutí toho, že Internet v ČR příliš neexpanduje. Podrobněji jsem o tom psal již na začátku celé kampaně, v článku Spí český Internet, nebo jen dříme?.
 |
Průběh letošní kampaně ukázal, že v ČR to s rozvojem Internetu tak úplně špatné není – ale že na druhou stranu by to mohlo a mělo být výrazně lepší. Sami pořadatelé to na závěr celé kampaně zhodnotili takto:
…internet v České republice není zcela spící, jak mohlo evokovat motto letošního ročníku ‚Internet ležící, spící‘. Přesto by mu v některých ohledech neškodilo pořádné probuzení a větší podpora.
Kdo byl v březnu nejaktivnější?
Velmi aktivní byly v průběhu celé kampaně knihovny. Na 300 jich v měsíci březnu uspořádalo celkem 2500 akcí, kterých se mělo zúčastnit přes 45 tisíc obyvatel ČR. Jednalo se například o možnost seznámit se bezplatně s Internetem v knihovnách či o možnost absolvovat školení informační gramotnosti. Nechyběly ani akce s humorným podtextem, jako třeba „Internet za babku“ – možnost bezplatného surfování v knihovně, pokud s sebou zájemce přivede i svou babičku.
Z celé řady akcí knihoven si dovolím zmínit tři:
- Noc s Andersenem: letošní ročník proběhl již ve 264 knihovnách, školách a dalších zařízeních v ČR, Polsku a na Slovensku. Noc zde strávilo minimálně 5650 dětí, které si užily pohádek a pestrého programu v pohádkovém duchu i s využitím Internetu.
- Akci „Ptejte se knihovny“: jde o novou službu českých knihoven veřejnosti. Informační specialisté z různých knihoven ČR spojili své síly a odpovídají na dotazy veřejnosti z nejrůznějších oblastí lidského zájmu. Při hledání odpovědí využívají klasické i elektronické informační zdroje.
- Anketu „Moje kniha“: má za úkol zjistit, která kniha je u našich čtenářů nejoblíbenější a nejvíce ovlivnila jejich život. Anketa trvá až do října, ale již na konci března bylo vyhlášeno „pracovní“ pořadí prvních 200 neoblíbenějších knih. V průběhu března prý přicházelo každý den přes 1000 nových hlasů.
Konference
V rámci letošního Března – měsíce Internetu proběhla i řada konferencí:
- INSPO (Internet a informační systémy pro osoby se specifickými potřebami)
- eLearning 2004 (odborná konference o rozvoji elearningu v ČR)
- Internet a konkurenceschopnost podniku (o uplatnění Internetu v podnikatelské strategii firem)
- Juniorinternet 2004 (první dětská konferenci o Internetu)
- Elektronické vzdělávání – od budoucnosti k školní současnosti (konference na veletrhu Schola Nova)
- ISSS – Internet ve státní správě a samosprávě
Zdaleka největší (co do počtu účastníků, přednášek atd.) byla konference ISSS v Hradci Králové. Obávám se ale, že již přerostla určitou velikostní mez, na které se ještě dá orientovat v jejím obsahu a výsledcích (nemluvě již o nemožnosti fyzické účasti na mnoha paralelních sekcích). Podrobněji jsem o ní psal v samostatném článku, proto zde jen stručně naznačím, že se letošní konference ISSS stala také místem konfrontace dvou koncepcí: nové Státní informační a komunikační politiky a „Alternativy k současnému stavu informatiky a telekomunikací“ opoziční ODS.
Osobní postřehy mám i z konference „Elektronické vzdělávání…“ na veletrhu Schola Nova, kterou jsem měl příležitost moderovat. Letos, stejně jako ve dvou předchozích ročnících, se konference svým termínem konání vždy „strefila“ do změny ve vedení projektu Internet do škol (resp. celé Státní informační politiky ve vzdělávání, SIPVZ), a právě toto nové vedení se na konferenci prezentovalo.
Nejbouřlivější to bylo v roce 2002, kdy se školská veřejnost teprve dozvídala o skutečné náplni a obsahu projektu – například o tom, že budou existovat i tzv. červené školy, na které se v rámci projektu nedostane, nebo že se bude budovat nákladný a drahý školský intranet.
V roce 2003 již za projekt PIII (alias „Internet do škol“) mluvili zástupci jeho nositele, tj. MŠMT, a nové vedení „Sekce SIPVZ“ zde prezentovalo svou vizi zásadních změn tohoto projektu i celé SIPVZ. Tyto změny se následně začaly uvádět do praxe, takže rok 2003 představoval poměrně výraznou změnu směrem k vlastní aktivitě škol a k uvolnění restrikcí bránících většímu využití techniky, pořízené na školy.
 |
Letos, v roce 2004, se opět prezentovalo nové vedení SIPVZ (tentokráte již zredukované z relativně samostatné sekce na úroveň odboru MŠMT) a kromě pokračování v trendu změn přišlo i s hodnocením stavu SIPVZ, resp. s dokumentem Zpráva o stavu ICT na školách, ke dni 31. prosinci 2003 . Toto hodnocení již nevyznívá zdaleka tak lichotivě jako předchozí deklarace, které tvrdily, jak se ČR díky projektu Internet do škol dostala na evropskou špičku co do vybavenosti škol a počtu žáků na počítač, resp. co do počtu počítačů na určitý počet žáků.
Zpráva o stavu ICT na školách dokládá, že projekt Internet do škol se na dosažených výsledcích podílí jen minoritním dílem, zatímco o „majoritní zbytek“ se postaraly školy samy, vlastními prostředky. Z celkového počtu cca 75.000 počítačů mladších pěti let, které na školách jsou, jich Internet do škol dodal pouze 25.240. To je pouze něco přes 30 procent (podle studie 32 procent).
 |
Vedle počítačů mladších pěti let jsou však na školách také počítače starší pěti let. Jejich počet již nebyl uvedenou studií zjišťován. Zajímavý je ale efekt těchto starších počítačů na vylepšování české „bilance“ v počtu počítačů na žáka: v závěrečné zprávě eEurope+ z března letošního roku ČR deklarovala průměr 8,9 počítačů na 100 žáků na základním stupni. Pokud bychom ale brali v úvahu jen počty počítačů mladších pěti let, pak by to podle nejnovější studie bylo jen 3,95 počítačů na 100 žáků. Na druhém stupni je to deklarovaných 9,5 vs. 6,0 podle studie. To nejsou malé rozdíly.
Něco statistik
V souvislosti s kampaní Březen – měsíc Internetu probíhá již tradičně řada statistických šetření a průzkumů. Některé z nich byly zveřejněny na začátku letošní kampaně (viz článek Spí český Internet, nebo jen dříme?), další se objevily až nyní, při ukončení celé kampaně.
Jde například o výsledky šetření agentury DEMA, která zkoumala penetraci Internetu v různých částech ČR. Celkem pravděpodobný závěr, že v Praze používá Internet nejvíce lidí, podložila následujícími údaji:
- Internet používá v průměru 48 procent Pražanů, což je oproti celorepublikovému průměru téměř dvojnásobná četnost;
- i v Praze je četnost využívání Internetu silně závislá jak na věku, tak i na dosaženém vzdělání. Toto zjištění není zase ale až tak odlišné od celorepublikového průměru:
- podle věku: v kategoriích mezi 18 až 44 lety tvoří uživatelé převažující podíl. U střední generace mezi 45 až 54 lety jde o každého druhého a u seniorů mezi 55 a 64 roky o každého čtvrtého.
- podle dosaženého vzdělání: mezi lidmi s nižším vzděláním využívá Internet zhruba každý šestý, středoškoláci se na Internet připojují v 61 procentech a vysokoškoláků je připojeno dokonce devět z deseti.
Pořadatelé kampaně „Březen – měsíc Internetu“ si také letos nechali udělat průzkum toho, jak dalece se jejich aktivita setkala se zájmem veřejnosti – přesněji jak se změnilo povědomí veřejnosti o celé kampani. Celé šetření bylo realizováno společností Markent ve dvou etapách: v únoru, tedy před uskutečněním kampaně, a v dubnu, již po skončení kampaně. Nárůst povědomí byl v celkovém průměru dosti vysoký – stoupnul z 25 procent na 39 procent. Celkem tedy vzrostl v průměru o 56 procent. Nejvíce přitom rostl u specifických cílových skupin: například u „neuživatelů Internetu“ o 92 procent, u žen o 67 procent, u středoškoláků s maturitou o 72 procent. Výrazný dopad měla kampaň například také u seniorů (občanů ve věku 50 až 59) – jejich povědomí o kampani vzrostlo o 93 procent.
Internet má ovšem i svou odvrácenou stránku. Jak ve své zprávě informovala společnost Trend Micro, jen za měsíc březen se počet virů na Internetu zvýšil téměř o třetinu. Podle Network Associates v loňském roce viry dočasně vyřadily z provozu až pětinu malých firem do 20 zaměstnanců. Naplní se tedy katastrofická vize Eugena Kašperského, že Internet se v dohledné době stane reálně nepoužitelným?
Na pevnou síť vlezem?
Letošní měsíc březen, zasvěcený Internetu, se dočkal i jednoho historického objevu z oblasti cimrmanologie. Informuje o něm nejnovější vydání Cimrmanova zpravodaje, v rubrice skromně nazvané „Mým čtenářům“:
Když ředitel Krušina našel při pravidelné obhlídce tělocvičny místní školy pod žebřinami zapomenutý Cimrmanův plán výuky, určitě nečekal, že na rubu desek spatří výrazně vyvedené heslo: „Březen, na pevnou síť vlezem!“ V první chvíli mu zatrnulo. Byla první březnová neděle a síť, kterou ten den napnula firma „Zamotal a Zbořil“ nad střechou školy pod nebezpečným skalním převisem, byla všechno možné, jenom ne pevná.
Nelze se asi moc divit tomu, že ve své době byl Mistrův apel nepochopen:
Ředitel Krušina proto tehdy učinil jediný logický závěr: učitel Cimrman zřejmě svévolně zařadil do výuky tělocviku životu nebezpečný alpinismus.
Právě v nejnovějším vydání Cimrmanova zpravodaje se již objevuje jiná interpretace, zásadně odlišná od té původní:
V dnešní době, kdy moderní technologie umožňuje podrobit dobové teorie nemilosrdné kritické reflexi, začíná alpinistická stopa v Mistrově životě povážlivě slábnout. Místo ní začíná odborná veřejnost preferovat hypotézu, která se s každým dalším dnem pomalu proměňuje v jistotu: Cimrman s jasnozřivostí sobě vlastní předpověděl, že v době rozvinutých informačních technologií stane se právě březen měsícem zasvěceným trvalému připojení, tedy měsícem Internetu.
Pro naše přední cimrmanology, kteří jsou autory této interpretace, pak zůstává otevřená již jen jedna otázka: proč právě březen?
Zbývá jen dořešit otázku, proč právě březen a ne třeba duben, květen, nebo leden, který je mimořádně vhodný pro svůj krátký a snadno zapamatovatelný název, a navíc je možné jej napsat i bez použití diakritiky. Ale jak řekl Cimrmanův současník A.Einstein: ‚Na některé otázky nám odpoví až vzdálená budoucnost. A to ještě kdoví jestli.‘
Osobně se domnívám, že právě zde se naši slovutní odborníci na vědy cimrmalogické dopustili zásadního a dosti trapného omylu. Neuvědomili si totiž, že „pevná síť“ není synonymem pro trvalý přístup k Internetu, ale spíše pro přístup dočasný (tzv. vytáčený alias komutovaný, resp. „dial-up“). Především jim ale nedošlo, že velký Mistr, s jasnozřivostí sobě vlastní, již dávno předpověděl důsledky budoucí kanibalizace pevné sítě. K takovéto kanibalizaci již delší dobu skutečně dochází, protože mobilní sítě masově „užírají“ zákazníky síti pevné. Děje se tak i v oblasti dial-upu, a pevná síť skutečně již delší dobu strádá. Právě proto onen Mistrův apel „na pevnou síť vlezem“, usilující vrátit jeho milované pevné síti dřívější prestiž a zájem uživatelů.
ČLÁNKY DO MAILU