Občas na to taky nevěřícně mrkám. Firma s pár desítkami zaměstnanců, rok dva stará, jejím produktem je nějaká mobilní appka – a má “hodnotu” v miliardách dolarů, tedy v mnoha desítkách miliard korun.
Taxikářsko-netaxikářská firma Uber váží přes bilion korun – zhruba tolik jako stoletá automobilka Ford Motor Company. Hodnota ubytovací služby Airbnb, která nevlastní ani jedno “lůžko”, má hodnotu přesahující součet několika obřích hotelových řetězců.
Podobně, byť v menším, se pracuje s vysokými hodnotami i u českých začínajících firem – startupů, chcete-li: i na Lupě je každou chvíli informace o tom, že ta či ona firma má hodnotu “několik desítek milionů”, nebo “čtvrt miliardy”, ač jde též o personálně malé a i jinak velmi malinké firmy.
Je to nesmysl a nová bublina, která brzy splaskne? Není to zcela vyloučeno, ale spíše věřím tomu, že vysoké hodnoty firem mají tentokrát poměrně pevnou půdu pod nohama.
Co tvoří hodnotu firmy
V konzervativním pojetí určuje hodnotu firmy její schopnost vydělávat peníze. Pokud má firma roční zisk (tedy “cash”) dvacet milionů, dává smysl spočítat celkový zisk za deset až dvacet let a říci, že firma má hodnotu 200–400 milionů. To je logická úvaha.
Druhou možností určení hodnoty firmy je částka, kterou je někdo ochoten za vaši firmu dát. Na první pohled by se to nemělo moc lišit od první metody (dám, aby se mi to za řádku let vrátilo), ale je tu jedna velká odlišnost: pokud malá a nezisková firma pomůže gigantovi vydělat částku “x”, pak se hodnota firmy odvozuje právě od tohoto “x”, bez ohledu na to, kolik sama vydělává a zda vůbec.
Že by si to mohla velká firma vyvinout sama? Asi ano, ale jednak už to může mít startup obšancované patenty a jednak by jí to trvalo pár let, zatímco jinde je věc hotová a k mání okamžitě, ke “koupi” je taky fungující tým plný talentů.
Toto je častý případ zejména v technologické branži, kdy výsledné produkty nebo služby jsou složeny z řady jednotlivých inovativních technologií.
Třetí případ, který se nejčastěji zakládá na enormních hodnotách firmy, sází na obrovskou růstovou trajektorii. První rok jedna, druhý deset, třetí padesát, čtvrtý dvě stě… Hodnota firmy je pak dána odhadem růstu na několik až mnoho let dopředu, což je samozřejmě ošidné, protože budoucnost se předpovídá těžko.
Čtvrtá varianta je kombinace čehokoli výše uvedeného se vstupem na burzu. Zde obvykle ona hodnota firmy – vyjádřená jako součet hodnot jednotlivých akcií – vystřelí ještě výše. Burza je často označovaná jako “kasíno”, což je částečně pravda: když koupíte akcii firmy za X, jediné na co spoléháte je, že ji někomu zase za čas prodáte za X+10, a ten dotyčný pak zase spoléhá na to, že ji od něj někdo koupí za X+20, a tak dále.
Ale má samozřejmě i jakési racio – růst akcií firmy by měl odrážet nejen onen “hype” čili humbuk, ale i to, jak se jí daří a jak roste, a jak by mohla růst v budoucnu.
Burza má pak ještě jeden přínos: je pro firmu zdrojem velmi levných peněz v dnes takřka neomezeném množství, čímž se firma může stát dravcem a pohlcovat svoje menší (nebo i větší) konkurenty. Proto taky bývá úspěšný vstup na burzu snem pro mnoho firem s apetitem růst: není lepší cesty, jak tyto choutky naplnit.
Všechny odhady hodnoty firmy jsou sázky na budoucnost, a budoucnost se předpovídá špatně. V prvních dvou variantách (násobek zisku a užitek pro strategického vlastníka) to ještě jakž-takž jde. U varianty třetí, s očekávaným “hokejkovým” růstem, je to velká spekulace.
Svět se mění rychleji než dříve
Je řada indikací, že se svět mění rychleji než dříve. Změny jsou současně stále hlubší a intenzivnější, a hlavně zasahují stále více oblasti, které jsou úplně mimo (počítačové, internetové a komunikační) technologie.
Znamená to tedy, že firmy, které nyní naskočí do tempa změn, které se “udrží na vrcholu vlny”, se mohou stát novými vítězi – novými dominantními hráči v celých průmyslových odvětvích, obřími, mocnými, profitabilními korporacemi. Současně jsou tyto změny enormně rychlé. Je to natolik určující jev, že je potřeba se na něj podívat podrobněji.
Technologickou éru rámují tři události: první pécéčka (cca 1977), uvolnění internetu pro privátní a komerční potřebu (cca 1994) a mobilní technologie (cca 2007). Roky berte orientačně, nejde o okamžik vynálezu, ale spíše o chvíli, kdy se začal masově šířit.
Efekt těchto tří milníků se násobí: internet znásobil význam a přínos počítačů, mobilní technologie znásobily význam počítačů i internetu (máte jej v kapse, případně už i na zápěstí, takže stále a snadno k dispozici).
Efekt mobilních technologií jako největšího hybatele změn posledních let máme tendenci pořád podceňovat: uvědomme si ale, že naprostá většina lidí nesedí (tak jako my!) dvanáct hodin denně za počítačem, počítač je tedy pro ně pomůckou jen pro některé chvíle, zatímco smartphone, takto “počítač s internetem v kapse”, je po ruce neustále a všude.
Současně s tím je vidět i akcelerace změn: srovnejte si tempo penetrace osobními počítači, tempo penetrace internetem a tempo penetrace smartphony. Jestli – zhruba řečeno – trvalo dvacet let, než se penetrace počítači přehoupla přes dvacet procent; trvalo deset let, než měl stejný počet lidí na planetě internet, a trvalo pět let, než se 20 % populace stalo vlastníky smartphonu.
Fakt, že většina z nás má neustále po ruce “mobilní počítač s internetem”, je zásadní změnou, protože tím vzniká kritická masa uživatelů, kteří mohou naprosto změnit svoje chování. Kritická masa znamená dvojí efekt. Jednak je to dostatečné množství, aby z toho byl byznys, jednak kritická masa vyvolá efekt sněhové koule, tedy jak se valí, nabaluje na sebe další, zvětšuje se. Je to vidět na smartphonech: každý je chce a každý je bude mít.
Jsou zde ještě další faktory, které podporují tempo i hloubku (dopad, intenzitu) změn:
- dostupnost mobilního a posléze vysokorychlostního mobilního internetu
- objev a komoditizace cloudových technologií a služeb, cloud jako “plug and play”
- zjednodušení, usnadnění programování, zejména u mobilních aplikací
- obrovská jednoduchost ovládání mobilních aplikací, které jsou jednoúčelové a ihned pochopitelné (srovnej s “Microsoft Office”)
- okamžitý (i když ne snadný) přístup k celosvětovému, globálnímu trhu pomocí mobilní aplikace či cloudové služby
- metody crowdsourcingu a crowdfundingu, “p2p” projektů.
Strážci brány, posléze vítězové
Když jsem zmínil tři technologické milníky, tedy počítač, internet a smartphone, dají se vyzdvihnout i tři typičtí představitelé těchto etap: Microsoft, Google a Uber. Charakter těchto firem je naprosto rozdílný. Microsoft dodával základní a aplikační software, kde se stal vítězem. Ovlivnil tím ale malinkou část našich životů. Windows samotné jsou vlastně k ničemu, a kancelářské aplikace jsou jen lepší tužkou a kalkulačkou. Nic nad to.
Google nám zpřístupnil bohatství internetu, čímž už změnil naše životy o kus více. Ale Uber už přímo mění způsob, jakým se ve městech dopravujeme (pokud tedy nevyužijeme vlastního auta nebo hromadné dopravy). Není to snazší cesta k taxíku, ale je to jiný taxík.
A tak je to se vším. Airbnb není snazší cesta k hotelu, ale jiné – levnější, zábavnější, zajímavější – ubytování. Tesla – už způsobem, jakým vyvíjí auta – znamená nejen “auto na baterky”, ale zcela jiné auto.
Podobně převratných podnikání – ne zatím tak úspěšných, ale všechno přijde – se dá jmenovat dlouhá řada. Nevyhne se jim asi žádná oblast: doprava, energetika, zdravotnictví, pohostinství, průmyslová i zemědělská výroba, obchod a distribuce, nakonec podlehne i státní správa.
Etapy, kterými noví vítězové vznikají, jsou charakteristické. Protože není snadné či možné ze dne na den mít sto tisíc taxíků (na to by taky nikdo nedal investici), začínají jen jako poměrně nenápadné pojítko a propojovátko mezi zákazníkem a dodavatelem. Posléze, aby byl zachován jakýsi standard a očekávatelnost služby, se transformují v “strážce brány”: nastavují tvrdě pravidla hry, která musí všichni plnit, pokud se mají byznysu zúčastnit. Pokud odmítnou, zůstávají stát před branou. Jedni i druzí na to tedy přistupují.
Protože jsou silní, jsou strážci brány schopni službu samotnou už definovat a rozvíjet, vlastně “učí” své dodavatelské partnery dělat danou službu jinak, a ti s překvapením zjišťují, že to dobře funguje. (Dobrým příkladem jsou u nás služby rozvozu jídel, jako je Dámejídlo.cz a další).
Strážce brány postupně posiluje a v určitém okamžiku se může rozhodnout k tomu, že ze hry vyřadí dodavatelské partnery a sám je nahradí, nebo je případně koupí (Uber chce mít vlastní vozy, u nás např. Slevomat už nemalou část své nabídky tvoří, tj. nakupuje, nabízí a prodává sám).
Je těžké tomu čelit. Na začátku je situace, kdy jsou pánem na hřišti dodavatelé – oni rozhodují co a za kolik, a jediným konkurentem je jim jen sousední dodavatel. V okamžiku, kdy mezi sebe a zákazníka vpustí strážce brány, tuto pozici ztrácejí a pánem na hřišti se nenápadně, ale s jistotou stává strážce brány.
Je přitom těžké nekývnout internetové firmě na nabídku: na začátku přece tato firma jen “promaže soukolí”, aby vše lépe fungovalo a zákazník si lépe našel svého dodavatele – kdo by to nechtěl? I ten, kdo tuší nebezpečí, může těžko odmítnout, protože hrozí, že na to kývne konkurenční dodavatel a vy jste ze hry už úplně. Jakmile ale nasednete, už se vezete a není úniku. Původní podnikání se tak nakonec zcela změní.
Vsaďte tisíc lístků, jeden vyhraje hlavní cenu
Vysoké hodnoty nových technologických firem tedy nejsou bez opodstatnění. Pokud skutečně dochází k transformaci celých obřích průmyslových odvětví, pokud je tato transformace skutečně tak rychlá, jak se zdá, pokud skutečně nemají mastodonti šanci ubránit se náporu nových firem, pak má skutečně cenu vsadit si na tyto nové firmy.
Můžeme se jistě ptát, zda všechna tato “pokud” opravdu platí. Jisté to není, pravděpodobné ano. Spravedlivě je potřeba říci, že investiční mánie do nových firem je hodně ovlivněna příběhem Uberu, dokonce se už používá pojem “uberizovat”. Zrovna v tomto případě jsem opatrný – vzpomínám na firmy jako je Zynga (slibovala transformovat celé herní odvětví) nebo Groupon (nakupovat se bude už jenom hromadně). Zynga je v existenčním průšvihu a Groupon tvrdě propouští, aby přežil. Obě firmy už v podstatě nikoho nezajímají – kromě nebohých investorů, kteří chtěli jistotu desetinásobku a mají jistotu desetiny.
Jedna firma ale nedělá ani jaro, ani zimu; o tom, že dochází k akceleraci změn a hlavním hybatelem jsou technologické firmy, se víceméně nepochybuje. Diskuse se vedou o tom, jak bude rychlá, jak hluboká a která odvětví zasáhne dříve, která později: zdá se, že jako první na ráně jsou doprava (autonomní automobily/elektromobily), energetika (decentralizované a lokální zdroje energie včetně ukládání), finanční obory (kryptoměny, p2p financování) nebo zdravotnictví (wearables se senzory, diagnostika na dálku).
Je to jako v tombole: čím víc lístků koupíte, tím větší je naděje na hlavní cenu. Investoři pochopitelně vědí, že šanci na globální vítězství v nějakém významném průmyslu má jeden startup z tisíce. Ale v tom případě je hodnocení investice desetitisícinásobné, a i ti, kteří nezvítězí, mají slušnou šanci investici vrátit se ziskem, protože se tak či onak oné velké změny zúčastní, přiživí se na ní. (Mohou například obsadit nějaký výklenkový trh, či mohou být koupení za dobrou cenu právě oním vítězem).
Pokusím se o shrnutí. Zdá se jako velmi pravděpodobné, a řada skutečností to potvrzuje, že se tempo změn způsobených “technologiemi” zrychluje a prohlubuje. Zasahuje navíc velmi mocné a bohaté průmyslové segmenty – vlastně se otevírají obří nové trhy, na které se mohou vyhladovělí “internetoví žraloci” s chutí vrhnout.
Doby, kdy se zdálo, že na internetu už je víceméně vymalováno a obsazeno, základní segmenty obsazené, jsou pryč – šancí je jako nikdy předtím. I když samozřejmě jen málokterá z nových firem se stane globálním vítězem, i ti, kteří uspějí jen částečně, mohou zaznamenat krásný podnikatelský úspěch, odměnu pro zakladatele i pro investora.
Proto tedy vůbec nemusejí být hodnoty nových technologických firem přehnané.
ČLÁNKY DO MAILU