Čtenáři Lupy určitě mají v paměti nedávné události kolem zavádění nového internetového konceptu Českého Telecomu. Snad tedy nemusím podrobněji rozvádět, jak to dopadlo – regulátor Českému Telecomu tyto překotné a značně jednostranné snahy zatrhnul svým cenovým rozhodnutím č. 2/2002 z 1.10.2002, kterým fakticky zařadil ceny za komutovaný přístup k Internetu mezi ceny regulované.
Zmíněným rozhodnutím regulátora se ale změnily i některé další věci. Zejména pozice regulátora a jeho možnosti i povinnosti při určování cen za komutovaný přístup k Internetu. Dosud totiž byla aktivita primárně na straně operátorů a providerů, a regulátor byl odkázán na reaktivní jednání (tj. mohl nastoupit až tehdy, když se jednání dostala do problémů a byl explicitně vyzván k zásahu). Nyní, právě díky tomu, že direktivně stanovuje ceny, může regulátor začít fungovat proaktivně a převzít iniciativu do svých rukou. Například tak, že vyzve zúčastněné strany k jednání a ke hledání vzájemné dohody, kterou je pak ochoten zapracovat do svých závazných rozhodnutí. Dokonce jim nyní může i práskat bičem nad hlavou a popohánět je hrozbou, že jinak rozhodne sám podle svého.
Vše nasvědčuje tomu, že v nejbližších dnech se tento scénář začne prakticky realizovat. Jak v sobotu informovala Mladá fronta Dnes:
Šéf Českého telekomunikačního úřadu David Stádník nyní svolal všechny aktéry boje o peníze za internetové připojení k sobě na kobereček a nutí je se dohodnout.
Z toho vyplývá důležitá skutečnost: Pravděpodobně dojde ke změnám ve způsobu zpoplatnění komutovaného přístupu k Internetu, ale nikoli jednostranným rozhodnutím Českého Telecomu, s podmínkami, které stanovil on, ale na základě jednání a snad i vzájemné dohody. Nebudu doufejme příliš naivní, když vyjádřím očekávání, že z pohledu koncových uživatelů by to mohlo vést k příznivějším výsledkům a k poklesu celkové cenové hladiny, a nikoli k jejímu dalšímu růstu. V tomto se můj názor neshoduje s názorem, který prezentuje Mladá fronta Dnes v citovaném sobotním článku s názvem Internet může zdražit, všichni na něm chtějí vydělávat:
Připojení k Internetu z domova může zdražit. Mezi dva zprostředkovatele, kterým lidé platí, se totiž derou další. Pokud se mezi sebou telekomunikační firmy nedohodnou, může to vést i ke zdražení poplatků.
K optimismu mě vede hlavně skutečnost, že ve hře nyní je více vzájemně si konkurujících subjektů, hnaných vpřed nutností dohodnout se, a nad nimi bude ještě bdít regulátor. Svou roli by mohlo sehrát i budoucí ministerstvo informatiky, resp. ministr Vladimír Mlynář, zejména posilováním pozice a autority regulátora. Čím větší „sílu“ bude regulátor mít, tím bude mít vyšší šanci prosadit řešení vyhovující trhu jako celku a jeho uživatelům, a ne se nechat dotlačit k řešení, které vyhovuje pouze tomu kterému operátorovi.
Argumentu Mladé fronty Dnes o prostřednících si dovolím kontrovat příkladem s volbou operátora – zde se také „vedrali“ do celého hodnotového řetězce noví prostředníci. Došlo tím ke zdražení? Nikoli, naopak se objevila skutečná konkurence a s ní i cenově výhodnější nabídky.
O čem se bude jednat?
První schůzka by se měla uskutečnit pravděpodobně v úterý 29.10.2002, a to na expertní úrovni. To naznačuje, že půjde spíše o technická jednání. Na stole by měly být nejnovější návrhy Českého Telecomu, který je po verdiktu regulátora z 1.10.2002 slíbil dodat „v nejbližších dnech“, a skutečně tak učinil.
Podle zatím velmi neoficiálních informací však nové návrhy Českého Telecomu nepřináší nic principiálně nového a navíc jsou velmi obecné, bez konkrétních kvantitativních údajů, např. bez navrhovaných koncových cen. Regulátor měl nad tím vyjádřit svou nespokojenost a žádat zkonkrétnění návrhů tak, aby bylo nad čím diskutovat.
Co zaznívá od alternativních operátorů?
V souvislosti s nadcházejícím jednáním o budoucnosti komutovaného Internetu v České republice je jistě zajímavé, že článek v sobotní Mladé frontě Dnes nebyl jedinou „dělostřeleckou přípravou“. Minulý týden ve čtvrtek si svolal novináře na pracovní setkání Aliatel, a tématem bylo právě řešení budoucí podoby komutovaného Internetu. Celkové vyznění bylo takové, že i Aliatel je pro oddělené zpoplatnění internetových služeb, ale nikoli v takové podobě, s jakou původně přišel Český Telecom – především co do stanovení konkrétní výše jednotlivých složek a různých „vedlejších efektů“ působících jednostranně ve prospěch Českého Telecomu.
Předpokládám, že stanovisko ostatních alternativních operátorů nebude zásadně odlišné od stanoviska Aliatelu. Ostatně, další alternativní operátoři, resp. poskytovatelé internetového připojení (Tiscali, Volný a Contactel) již ohlásili na tento čtvrtek svou tiskovou konferenci, na které se chtějí věnovat stejným tématům jako Aliatel:
Vysvětlit své důvody odmítnutí modelu Internet Plus, který navrhl Český Telecom a následně zakázal ČTÚ, nastínit svá stanoviska, která by měla být zohledněna u jakéhokoliv nového modelu, s ohledem na liberalizovaný telekomunikační trh a předložit svůj vlastní návrh nového modelu účtování za přístup na Internet.
O čem by se mělo jednat?
Skutečnost, že nadcházející jednání bylo svoláno na expertní úrovni, naznačuje, že půjde spíše o technické aspekty jednoho konkrétního problému, a nikoli o koncepční otázky, zahrnující i další problematické oblasti. To, se obávám, není úplně dobře. Lepší by bylo řešit věci v širším kontextu. Například nehádat se jen o to, jak má vypadat koncová minutová cena za dial-up a kolik si z ní má kdo „ukousnout“ pro sebe, ale zabývat se také otázkou skutečně paušálního zpoplatnění (skutečného flat-rate, ve všech složkách ceny). Stejně tak je dosud neřešena problematika ADSL, která tvoří významnou součást celé širší mozaiky přístupu k Internetu, a diskusi si jistě zaslouží i problematika zpřístupnění místní smyčky.
Osobně se domnívám, že by bylo vhodnější nejprve diskutovat o vhodném koncepčním řešení, zahrnujícím také paušální dial-up, ADSL i místní smyčku. Třeba by se ukázalo, že problém s minutovými cenami by se dal snáze vyřešit, kdyby se současně otevřel prostor pro rozumně koncipovaný paušál, nezávislý na počtu provolaných minut, doplněný o reálně dostupnou nabídku ADSL. Profitovat by z toho mohli jak koncoví uživatelé dostupnějšími službami, tak i operátoři a provideři skrze zvýšenou „konzumaci“ svých klientů.
