Podle BT Labs totiž bude stále více z nás vybaveno v již v následujících letech nejrůznějšími ultramobilními minipočítači a inteligentními komunikačními přístroji, neustále připojenými na Internet, prostřednictvím kterých budeme moci být stále „v centru dění“. Společnost Forrester Research k tomu konkrétně říká, že počet lidí v západní Evropě, používající své mobilní přístroje pro přístup k Internetu, se do roku 2013 ztrojnásobí na 125 milionů.
Podobně také analýza společnosti ABI Research předpokládá, že trh se smartphony se během následujících pěti let výrazně rozšíří a ze současných 10 % všech prodaných mobilních telefonů bude v roce 2013 podíl smartphonů podle ABI činit 31 %. O boomu mobilních internetových služeb v návaznosti na prodej nových zařízení mluví ve svých studiích i společnosti IDC a Deloitte (více viz například články Bude mobilní Internet další bublinou? či Boom mobilního Internetu a mobilních přístrojů přichází).
Díky přesunu aktivit do elektronického světa však opět přibude i nejrůznějších nebezpečí a nástrah, před kterými varuje například Cisco ve své Annual Security Report 2007 [PDF, 501 kB] či společnost BitDefender, která mluví o stupňování hrozeb z Internetu, kterým bude pomáhat expanze nových technologií (viz také článek Mobilní telefony: skryté nebezpečí budoucnosti?). Právě digitální bubliny by mohly být jedním z řešení, které by mělo za cíl uživatele chránit nejen před zmíněnými útoky, ale i před záplavou nechtěných či vtíravých reklamních elektronických informací.
Konkrétně Ian Pearson, výzkumník z BT Labs (výzkumného střediska společnosti British Telecom, které má za úkol predikovat nové trendy v oblasti komunikací), nabízí právě v souvislosti s výše zmíněnými problémy, které by mohly nepříjemně zasahovat i do lidského soukromí, vizi digitálních bublin.
Tyto bubliny by měly působit jako elektronické silové pole či osobní zabezpečení systému proti průniku zvenčí a budou se podobat firewallům kombinovaným s antiviry, které známe z dnešních běžných počítačů. Digitální bublina bude podle Iana Pearsona polopropustná a umožní uživateli selektivně nastavit, o jaké informace stojí a o které ne.
Funkčnost takových bublin bude vyžadovat samozřejmě určitý výpočetní výkon, který si člověk bude muset nosit vždy s sebou a je možné, že postupně se v těchto bublinách začnou objevovat i prvky umělé inteligence, které budou sloužit ke zdokonalení selektivního propouštění informací. Podle přednastavených profilů pak bude bublina chránit svého uživatele před informacemi, o které nemá zájem a umožní mu přežívat v záplavě informací, hrnoucí se na něj ze všech stran.
Podobně jako současné programy na ochranu počítačů, měla by bublina být schopná se neustále aktualizovat vůči novým hrozbám a také již proběhlé incidenty řešit, tedy „uzdravit“ zasažená elektronická zařízení svého uživatele, nebo jej na možný problém alespoň hbitě upozornit.
Vše by samozřejmě mělo fungovat bezdrátově, automaticky a co nejspolehlivěji. Je také pravděpodobné, že bublin budou existovat celé modelové řady, od levných základních modelů až po velmi detailně nastavitelné s mnoha funkcemi a jejich výrobci se budou předhánět v nabídkách svých řešení.
Zajímavé je, že tyto bubliny mohou mít i svůj sociální efekt – člověk se totiž nebude stýkat je s fixním prostředím a s neustálou záplavou nechtěných dat, ale i s bublinami jiných lidí kolem něj. Tak o sobě každý bude moci (pokud samozřejmě bude chtít) podávat druhým informace jako svoji elektronickou vizitku či se bude moci seznámit třeba na ulici s osobou, která odpovídá přesně jeho představám a která o seznámení s ním zrovna stojí.
Na podobném principu výměny elektronických osobních informací ve fyzickém světě je postaven například Project E, připravovaná online služba propojující internetové sociální sítě s reálným světem. K výměně informací postačí mít u sebe nenápadný elektronický přístroj, který umožní sbírat a měnit si osobní data s lidmi kolem vás a synchronizovat je s kontakty v sociálních sítích. Jedinou omezující podmínkou však je, že i vaše protějšky musí tímto zařízením samozřejmě disponovat, stejně jako tomu bude i v případě zmíněných bublin.
Otázkou je, zda budou digitální bubliny opravdu tak dokonalé, aby byly schopny odolat cíleným útokům a je také pravděpodobné, že i přes dispozici určitým stupněm inteligence ani „chytrá bublina“ nepozná, kdy se jejího majitele snaží někdo manipulovat zkreslenými informacemi a nejspíš jej ani zcela dokonale neochrání před nežádoucím monitorováním jeho činností na Internetu.
I v budoucnu tedy bude stále platit, že i přes veškerou dostupnou technologii bude potřeba praktikovat „safe computing“ a smířit se s občasným bezpečnostním incidentem jako s nutnou daní za služby, které máme prostřednictvím Internetu k dispozici.
ČLÁNKY DO MAILU