Co je k tomu vede? Nabídly Českému rozhlasu velmi slibný materiál, jehož ústřední postavou je soudní znalec profesor Jiří Straus. Podle zjištění autorek například jeho chybný posudek způsobil vážný justiční omyl. Důležité téma – a navíc – velmi dobré zpracování. Vznikl tak v Česku zatím ojedinělý několikadílný seriál, který si klidně poslechnete na jeden zátah.
Při standardním redakčním posuzování jsme si dovolili upozornit na několik míst, která podle našeho názoru nejsou v souladu s Kodexem Českého rozhlasu. To je dokument, podle kterého se, vedle platné legislativy, v rozhlase hraje. Pamatuje i na taková témata, jako je používání anonymních zdrojů, nahrávky pořízené skrytým mikrofonem, materiály získané od nejmenovaného člověka atd.
V Českém rozhlase Kodex důvěrně známe, máme ho na očích stále, zejména pokud posuzujeme investigativní reportáže a další materiály, které mohou vyvolat pozdvižení. To se třeba sejde ředitel zpravodajství se šéfredaktory stanic a webu iRozhlas.cz – což jsou navíc i velezkušení novináři – a s autory debatujeme. A také se hádáme. O věci a nad věcí. Chceme, aby posluchač dostal reportáž, která je natočená a zpracovaná podle pravidel.
A taky se nechceme nechat zbytečně nachytat na tom, že jsme něco opomněli, a dostat výtku od Rady ČRo, která jako jediná může konstatovat porušení Kodexu.
Magdalena Sodomková a Brit Jensen byly překvapeny tím, že máme k jejich dílu nějaké připomínky. Začaly nás osočovat, že pracujeme na politickou objednávku. Nenechaly si vysvětlit, že tomu tak není. Podezíraly nás, že soudního znalce Jiřího Strause šanujeme, protože spolupracuje v Českém rozhlase na přípravě jiného cyklu o kriminalitě. Jenže my jsme toho muže v životě neviděli.
Vzájemná komunikace se stala velmi obtížnou. Autorky začaly tahat z rukávu další falešné karty – že je v rozhlase cenzura a že šéfredaktor Plusu je ve střetu zájmů. Naši editoři, jimž procházejí rukama všechny materiály, než se dostanou do vysílání, takřka denně žádají redaktory, aby něco předělali, doplnili. A když je potřeba, vysílání pozastaví. Snažili jsme se vysvětlit Magdaleně Sodomkové a Brit Jensen, v čem vidíme rozdíl mezi důslednou editorskou prací a cenzurou. Marně.
Český rozhlas je někdy příliš velkorysý. Připadalo nám hloupé přišívat na hrubý pytel hrubou záplatu a prokazovat, že autorky veřejně lžou. Možná jsme měli bouchnout do stolu a říct – tak už dost!
Místo toho jsme se sešli se zástupci Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu, kterým jsme vyložili, jak se věci mají. Setkali jsme se i Josefem Šlerkou z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (fond Matematiku zločinu spolufinancoval). Vysvětlili mu náš postoj a domluvili se na setkání s autorkami. Aby se schůzka nezablokovala hned na začátku, ujal se Josef Šlerka role moderátora.
Znovu jsme označili místa, která podle nás potřebují úpravy, ostatně o nich psal ve svém posudku, který si Nadační fond nezávislé žurnalistiky nechal vypracovat, Jan Motal z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Autorky brzy po schůzce souhlasily s tím, že se do úprav pustí, a Český rozhlas podle původní dohody zveřejní Matematiku zločinu jako podcast.
Co následovalo? Další schůzka, tentokrát už jenom o provozních detailech. Je pravda, že jsme požádali Magdalenu Sodomkovou a Brit Jensen o mediální zdrženlivost, v dobré víře, že když konečně akceptovaly naše připomínky, nebudou přece dál mluvit o cenzuře v Českém rozhlase, protože ta tam prostě není.
Chyba lávky! V rozhovoru pro Deník Referendum opět prokázaly, že lhaní jim docela jde. Takže celý příběh uzavíráme. Jak jsme slíbili, podcast Matematika zločinu zveřejníme.
Na webu Českého rozhlasu v rubrice určené novinářům najdete jak analýzu Jana Motala pro Nadační fond nezávislé žurnalistiky (PDF), tak mnohem obsáhlejší text, který popisuje to, jak jsme se v důvěře ve dvě šikovné novinářky v případě Matematiky zločinu přepočítali.
Autor je ředitelem zpravodajství Českého rozhlasu
