Nabízet zákazníkům věc, kterou nikdo jiný nemá, zní jako skvělý byznysplán. Ilustrátorka Lucie, zdá se, tento bod splňuje skvěle – prodává mimo jiné samolepky inspirované slovanskou mytologií. Jen letos její zboží zamířilo do dvaceti zemí EU, i když se stává, že někdy jde do jedné země jen jedna nebo dvě zásilky za rok. Teď má jistotu, že to už dělat nebude.
„Nemůžu platit paušál pro zástupce v každé zemi ani obcházet členské státy, jak přesně budou pravidla vymáhat,“ napsala do veřejné konzultace Evropské komise. Podle nových pravidel by se musela registrovat v každé zemi, kam za rok pošle byť jednu obálku.
Podobně mluví další česká podnikatelka, která ručně vyrábí zboží na míru: „Když se mi ozve zákazník z jiné země EU, musím ho odmítnout. Kvůli jednomu balíčku bych podstoupila tolik byrokracie a poplatků, že se to nevyplatí,“ uvádí.
Obě reagují na Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU o obalech a obalových odpadech, známé pod zkratkou PPWR. To je od 12. srpna 2026 přímo uplatnitelné ve všech členských státech, aniž by bylo třeba, aby jej státy jakkoliv samostatně schvalovaly či zaváděly. Přestože jde o požadavky, které Evropa vymyslela, později se jej sama pokusila zastavit – ale nepovedlo se. Dopady pociťují hlavně malé e-shopy a mikropodnikatelé v e-commerce.
Do médií se PPWR dostalo hlavně jako předpis, který zakáže převážení vzduchu, tedy zamezuje balení do zbytečně velkých krabic. Do roku 2030 má zavést maximální limit 50 % prázdného prostoru v zásilce, do kterého se počítají i výplně typu bublinková fólie. Kromě toho nařízení stanovuje požadavky na recyklovatelnost obalů, povinný podíl recyklátu v plastech, zákaz věčných chemikálií v některých obalech nebo QR kódy, které mají pomoci recyklaci i znovupoužitelnosti.
Podstatná část z těchto pravidel začne platit mezi roky 2028 a 2030, už od 12. srpna se ale mimo jiné rozšířil okruh těch, kteří se považují za „výrobce obalu“. Nově do něj spadají i dovozci, provozovatelé e-shopů a online platformy.
„Dovozce zboží nebo provozovatel e-shopu, který dosud obalové povinnosti přenechával dodavateli, se tak může ocitnout v roli výrobce s plnou odpovědností za shodu obalu s nařízením,“ upozorňuje Marcela Hrdá, partnerka poradenské společnosti Moore Czech Republic.
Odpovědnost se přesouvá po dodavatelském řetězci až k tomu, kdo obal jako první uvádí na trh v konkrétním členském státě. Takový „konkrétní členský stát“ ale způsobuje problémy, na které narazily výše zmíněné majitelky e-shopů.
Aby dozorové orgány měly u koho poplatky vybrat a koho také kontrolovat, ukládá EU povinnost jmenovat tam takzvaného zmocněnce pro rozšířenou odpovědnost výrobců. Bez registrace nesmí zboží uvést na trh a výjimka pro malé objemy neexistuje.
Jamile tedy obchodník pošle jediný balík například z Česka do Německa, musí být zapsaný v tamním obalovém registru a mít v zemi smluvního zástupce. Stejně tak ve Francii, Polsku, nebo na Slovensku.
Problém je to i pro velké firmy. Lentiamo, oční optika s prodejem zboží přes internet, má obrat přes miliardu korun. „Samozřejmě, že zahraniční společnosti, takzvané Authorised Persons nebo Authorised Representatives, to nedělají zadarmo, ale nechají si za to zaplatit. Platíme tak roční paušální poplatek v řádu několika set eur (orientačně 400 – 600 eur, dle země) za tu verifikaci a k tomu ještě vlastní vypočtené náklady na obaly zaslané jako zboží do dané země, podle druhu (papír, plast, sklo, hliník…) a hmotnosti. K těmto přímým finančním nákladům ze zahraniční země se pak přidávají ještě ty nepřímé, kdy někdo ve společnosti musí zkontrolovat smlouvy, musí nastavit sledování odpadu, pravidelné reportování, úhradu faktur a podobně,“ popisuje finanční ředitel firmy Jan Kejšar. Vysvětluje, že za například jednu až dvě země to ještě pro takto velkou společnost nemusí být významně náročné. „Když to ale děláme pro 26 zemí, pokaždé s jinou národní autoritou, tak už to kolegy pěkně zaměstná,“ dodává.
„Zde jsme asi nikdo nepochopili, proč toto nařízení EU, byť principiálně v pořádku, nedokázala EU implementovat nějak jednodušeji, například jako (vymyslím si) 0,05% z obratu nebo ze zaplaceného DPH v dané zemi,“ táže se řečnicky.
Lentiamo podle Kejšara díky svému obratu byrokratické náklady dokáže ještě celkem „absorbovat“. Pro malé prodejce je situace jiná. A tak se pár týdnů po uvedení evropského požadavku do platnosti objevují první obchodníci, kteří své podnikání vzdávají. V Česku jeden s dřevěnými hračkami hlásí, že zrušil zasílání na Slovensko. Další si spočítal, že jen samotná registrace přes zástupce ho vyjde na 150 eur za každou zemi, a bude to zřejmě řešit podobně.
Že jste si dovolili prodejnu v EU
Přesná čísla se různí podle země a poskytovatele zastoupení. Ilustrativní výpočet zveřejnil e-shopař Tomáš Houška, který si spočítal, že jakmile chce prodávat do EU, začíná mu každoroční poplatková povinnost na částce kolem 8 000 eur (kolem 190 tisíc Kč) v nejlevnější variantě, realisticky spíš okolo 10 000 eur (přes 240 tisíc Kč) a v pesimistickém scénáři až 26 000 eur (630 tisíc Kč) ročně. „Jako vstupní poplatek za to, že jste si dovolili otevřít prodej do EU,“ komentuje.
„A v tom nejsou poplatky za každou jednu krabici, kterou pak musíte evidovat, vykázat a zaplatit z ní samostatný poplatek,“ dodává. K tomu upozorňuje na absurdní vedlejší efekt: „Nemůžete reálně použít krabici, kterou opravdu recyklujete, protože tam byste nemohli vykázat její nákup.“
K tomu Moore v analýze upozorňuje na další blížící se nákladovou položku, která zatím v platných požadavcích není. Poplatky v rámci rozšířené odpovědnosti výrobce budou takzvaně eko-modulované. Takže čím hůř recyklovatelný obal, tím vyšší poplatek. „U problematických obalových formátů se v zahraničních analýzách zmiňují částky v řádu desetin eura až jednoho eura za kus,“ říká Marcela Hrdá.
Proti novým pravidlům vznikla petice, kterou spustila Slovenka Jeanette Koňarčíková ze Žiliny. Hned 13. srpna, tedy den po platnosti nařízení, překročila 55 tisíc podpisů. Nyní jich má přes 83 tisíc.
Systém se při přeshraničním prodeji začal projevovat jako ne ideálně funkční už před platností nařízení. V prosinci 2025 tak navrhla Evropská komise v rámci takzvaného Environmental Omnibusu pozastavit ho až do roku 2035. Rada EU ale 24. června 2026 tuto část z mandátu kvůli výhradám většiny členských států vypustila a jednání skončilo. Výbor Evropského parlamentu ENVI má hlasovat o pozměňovacích návrzích 1. října 2026. Tedy měsíce poté, co nařízení už začalo platit.
Ve chvíli, kdy 12. srpna začaly nové povinnosti platit, Komise na sociálních sítích uvedla, že se problémem zabývá a doporučuje členským státům zatím neukládat pokuty. Doporučení má ale nulovou právní váhu a vymáhání je plně v rukou jednotlivých států. Pokuty se podle nařízení pohybují od 100 tisíc do 3 milionů eur.
E-shopy se zatím neorientují
Jan Hospodka, generální ředitel Shoptetu, který provozuje jednu z největších českých platforem pro e-shopy, situaci komentuje spíš opatrně. „Konkrétní čas ani náklady, které malý e-shop na zajištění zastoupení v zahraničí typicky vynaloží, zatím nedokážeme vyčíslit. Zpětnou vazbu od e-shopařů na toto konkrétní téma teprve sbíráme,“ říká.
Podle něj se citelněji dotýká PPWR spíš e-shopů, které už dnes běžně prodávají do zahraničí. „U nás to podle dat vychází o něco výrazněji na slovenské e-shopy, kde je orientace na mezinárodní expanzi dlouhodobě silnější, zatímco čeští e-shopaři historicky staví především na silném domácím trhu,“ vysvětluje.
Firma reálně sleduje opačný trend: „Objemy přeshraničních objednávek u nás mírně rostou jak v ČR, tak na Slovensku. To může znamenat, že e-shopy zatím na regulaci nenarazily, nebo že o ní ještě dostatečně nevědí a aktivně ji neřeší. Tomu odpovídá i to, že finální podoba pravidel v části zemí (včetně ČR) ještě není doladěná,“ říká.
Ač nařízení platí, Hospodka upozorňuje, že každý členský stát musí návaznou úpravu sankcí a dozorových orgánů řešit vlastní legislativou. V Česku (a dalších zemích) finální podoba těchto pravidel ještě není hotová. „E-shop se tak musí orientovat v systému, který jako celek už platí, ale jeho konkrétní národní prováděcí detaily se v řadě zemí ještě dolaďují,“ komentuje ředitel Shoptetu.
Na zdejším trhu má na dodržování dohlížet Česká obchodní inspekce a Česká inspekce životního prostředí, přičemž v rámci připravované adaptační novely zákona o obalech se teprve diskutuje o možných úpravách jejich kompetencí.
Spíše pozitivní principy
Česko uvádí, patří na evropské scéně k hlasitějším kritikům toho, jak je PPWR provedeno. Reálně se země v roce 2024 při schvalování vyjádřila souhlasně. „Principy, které vedly ke vzniku celé legislativy PPWR, byly spíše pozitivní. Problémem je však provedení,“ komentoval ministr životního prostřední Igor Červený. Kritizuje nicméně spíš chybějící klíčová pravidla, výklad k definicím a řeší téma recyklovatelnosti.
Podle něj se nicméně na resort obracejí firmy a profesní svazy s tím, že jejich dodavatelé nevědí, jaké obaly mají připravovat, protože jednotliví odběratelé i různé členské státy požadují rozdílná řešení.
„Výsledkem tak paradoxně není rychlejší cirkularita, ale nejistota, odkládání investic a riziko opakovaných nákladných změn. Ty se přitom podle některých zdrojů dopadové studie EK odhadují až na 54 miliard eur, které bychom mohli při rozumnějším nastavení Evropě z velké části ušetřit,“ říká. České také předložilo Komisi takzvaný non-paper, který požaduje jasnější metodické pokyny a předvídatelný harmonogram – jenže necílí na úlevu pro problematické zastoupení, ale na výklad pravidel a harmonogram.
E-commerce na zeleno
Pokud se pravidla nezmění, hrozí podle zdejších kritiků, že se řada malých českých e-shopů bude dál stahovat ze zahraničních trhů. Druhou variantou je pravidla ignorovat a vystavit se riziku několikamilionových pokut.
Kejšar z Lentiama zároveň upozorňuje na to, že e-commerce jako obor bez zásahů evropských orgánů beztak spěl k co nejmenším a co nejlehčím obalům. „Protože například v letecké dopravě se platí buď za takzvanou volumetrickou váhu, nebo za kilogramovou, podle toho, co je vyšší. Firmy jsou tak ekonomicky samy tlačeny k tomu, aby posílaly co nejmenší a nejskladnější obaly. Stejně tak se snažíme používat recyklovatelné kartony, dáváme jenom naprosto nezbytné množství výplně a podobně,“ vysvětluje.
Podle něj tak dnes ekologie trpí mnohem víc. „Když se tím zaměstnávají speciální firmy s x zaměstnanci v každé zemi, smlouvy ani formuláře nejsou sjednocené napříč EU, takže to jsou akorát náklady a náklady navíc,“ říká.
„PPWR od začátku čelí kritice podnikatelské veřejnosti právě kvůli neúměrné administrativní zátěži. EU si této kritiky všímá a debatuje o zmírnění některých registračních povinností. Konkrétní řešení zatím nepředstavila, hypoteticky by mohlo přijít na podzim v rámci připravovaného Circular Economy Act, ale není to jisté,“ doufá Hospodka.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU