Na stole zasedačky schované v zázemí oblíbené geekovské kavárny kousek od Václavského náměstí stojí džbány s domácí limonádou, hrnečky od kafe, notebooky, a mezi programátory, kteří nechtějí den co den otročit v kójích či open-space, čím dál oblíbenější příručky o alternativách jako Restart, Štěstí doručeno nebo Svoboda v práci.
Ačkoli spolu pracují skoro každý den propojeni mailem, Basecampem, Skypem a instant messengery, dvanáct spokojeně vyhlížejících mladých mužů se vídá takto osobně jen jednou za měsíc. „V žádném jiném oboru by to asi nefungovalo, byly by tam mezi lidmi bariéry a ostych, ale u ajťáků je to běžné,“ usmívá se spoluzakladatel a spolumajitel firmy Clevis Jan Sládek.
Zakladatelé Clevisu Jan Sládek (vlevo) a Vít Ježek
Ve svých 22 letech patří v místnosti k nejmladším, přesto by byl nejspíš považován za šéfa, kdyby tedy firma nějaké šéfy měla. „Ajťáci jsou zvyklí mít jenom kamarády, které nikdy neviděli. Takže když se s kolegy vidí jednou měsíčně, je to ještě docela dobré,“ dodává.
Zrovna zahajuje měsíční retrospektivu a přesně podle metody agilního vývoje SCRUM kreslí na nástěnku sloupeček nadepsaný „co jsme dělali dobře“ a hned vedle „co by šlo vylepšit“.
Aby to bylo dobré, musí vás to bavit
Je to už čtvrtý měsíční sraz nekonvenční firmy, jejíž pracovníci nemají žádnou společnou kancelář, označují se za digitální nomády a experimentují s netradičními metodami organizace práce. Odmítají léty prověřenou motivaci cukrem a bičem i klasickou hierarchickou strukturu rozhodování a odpovědnosti. Řadí se mezi stoupence takzvaných svobodných firem.
„Chodit do kanceláře za fixní plat a poslouchat šéfa je hrozně demotivující,“ říká Jan Sládek. „U nás nikdo nevydává žádné příkazy. Rozplynulo se, kdo je šéf a kdo není. Lidi se na každém rozhodnutí shodnou. Je to dialog. Všichni rozhodujeme o tom, co potřebujeme a co se nás týká.“
Se svým otcem, který dlouhá léta provozoval velkoobchod s nápoji, se Jan Sládek v radikálně „svobodném“ přístupu k řízení firmy neshodne -a tak už o něm spolu příliš často nemluví. Nevybavuje si ani žádnou jinou českou firmu, kde by se takový způsob řízení dlouhodobě uplatňoval. Inspiraci proto čerpá ze zmíněných knih a ze zahraničních příkladů. K těm nejčastěji citovaným patří online prodejce obuvi Zappos, v jehož firemním desateru najdeme i bod „užívejme si to a buďme trochu divní“ nebo brazilská strojírenská firma Semco, kde si někteří zaměstnanci sami určují svůj plat.
„Tak daleko ještě nejsme, ale časem bychom to také rádi vyzkoušeli. Zatím jsme ale nenašli tak transparentní účetní systém,“ říká Honzův společník Vítek Ježek. Podle obchodního rejstříku je většinovým vlastníkem firmy, ale honem dodává, že to není nijak zásadní, protože společníci jsou především kamarádi.
Také Vítek je zapáleným stoupencem svobody v práci. „Jsme do toho blázni oba. Existují různé přístupy. Každá firma si může vybrat, co se jí hodí a zkusit to implementovat. Základní pilíře jsou ovšem tři: Věříme kolegům, že chtějí pracovat, protože je to baví, a nijak je nekontrolujeme. Každý z nich ví, že co může rozhodnout sám, to také sám rozhodne, nemusí absolvovat žádné schvalovací kolečko. A každý má právo podílet se všech na rozhodnutích, která se ho týkají.“
Potkali se na FELu
Clevis vznikl v červnu 2009 poté, co se Jan s Vítkem potkali v jedné z poslucháren ČVUT (Vítek stále studuje, Jan dal vysokou školu prozatím k ledu). Začali si povídat a zjistili, že mají podobný pohled na podnikání a na svět. Oba už od střední školy dělali na zakázku menší webové projekty a vytvořili si síť spolupracovníků i klientů. Proto se nabízela možnost dát kontakty a zkušenosti dohromady a vtisknout firmě právní formu s.r.o.
Na úplném začátku se vedle tvorby webu chtěli zaměřit na návrh chytrých kanceláří – obdoby tzv. chytré domácnosti, která se díky digitálním technologiím dokáže přizpůsobit potřebám svých uživatelů, nevtíravě jim usnadňuje a zpříjemňuje pobyt i práci. Na základě tohoto projektu získali také malou kancelář bez oken v Inovačním centru a podnikatelském inkubátoru v Praze – Vysočanech. Několik měsíců v ní pracovali a někdy i přespávali, nakonec ale zjistili, že větší poptávka než po chytrých kancelářích je po práci rychlých, pečlivých a levných webových vývojářů a že bez kanceláře se docela dobře obejdou – úplně stačí dopisní schránka na stejné adrese.
„Teď, když jsme se rozrostli, někteří kluci kancelář zase chtějí. Říkají, že by se jim v ní pracovalo lépe. Proto se porozhlížíme po nějakém prostoru, třeba stálém pracovním koutu v některém coworkingovém centru. Nejsme v našem digitálním nomádství zase tak neústupní,“ vysvětluje Vítek.
Jak se studentská webdeveloperská firmička, jakých u nás fungují desítky a možná stovky, dokázala prosadit na ostře konkurenčním trhu? Přináší snad svobodný přístup k organizaci práce vyšší efektivitu? „To ani ne,“ připouští Jan Sládek. „Zakázky nehledáme, chodí k nám samy. Nevím, jestli jsme levnější než konkurence, protože nevím, kolik si účtují ostatní. Obecně si ale myslím, že vytvoření prezentačního webu u nás může být trochu dražší než jinde, vývoj webové aplikace zase o něco levnější. Ještě nikdo nám ale neřekl, že s námi nebude spolupracovat, protože jsme na něj moc drazí. A nejvíc zakázek podle mě získáváme díky tomu, že Vítek je blázen.“
Vítek Ježek je nepřehlédnutelná postava společenství příznivců frameworku Nette pro PHP. Patří k zakladatelům a pravidelným účastníkům jejich srazů zvaných Poslední soboty, objíždí konference a semináře, ptá se, přednáší, diskutuje, navrhuje. „Myslím, že jsme se na úspěchu Nette trochu svezli. Byli jsme u toho brzy a jsme hodně aktivní, vyrostli jsme spolu s ním,“ říká Vítek.
A co si tedy máme představit pod jeho „bláznovstvím“? Na konci srpna odjel soukromě na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti. Když zjistil, že program promítání nejde kloudně zobrazit na mobilu, zavolal do firmy a během tří hodin kolegové napsali alternativní CSS, nahodili ho na web filmovky a vysloužili si tak pochvalnou zmínku na webu LFŠ.
Pracujeme pro Ulož.to
Loni měla firma obrat půl milionu korun, letos v půlce roku se už dostala přes milion. K nejvýznamnějším klientům patří Nodus Technologies, provozovatel veleúspěšného úložiště hudby a filmů, které podle statistik NIXu generuje až třetinu provozu na českém internetu. „Pracujeme na backendu, staráme se o to, aby byl systém do budoucna snadno udržitelný a škálovatelný, aby bylo možné přidávat další funkce,“ vysvětluje Honza.
Dalším důležitým zákazníkem je Respekt Institut, pro nějž Clevis připravuje portál o sociálních inovacích. Nebo učební databáze angličtiny pro gymnázia Eleda. „Zakázek je docela hodně. Vedle těch, které jsme vyjmenovali, je to i spousta menších projektů, na kterých dělají třeba dva lidi dva měsíce. Když ho dokončí, hned se zase objeví nějaký další menší projekt,“ říká Vítek.
Důležitým prvkem svobodného přístupu k řízení firmy je otevřenost dovnitř i navenek. Každý klient má proto přístup do softwaru pro řízení projektů Basecamp, kde může detailně sledovat postup prací na své zakázce. Zároveň mu firma přidělí jednoho „komunikátora“, který je k dispozici na mailu, na telefonu i k osobní schůzce a slouží jako prostředník mezi zákazníky a programátory.
Jak se uživí?
Nepsaným pravidlem u malých a středních technologických firem v Česku bývá, že aby se uživily, musí generovat obrat kolem jednoho milionu korun na každého zaměstnance. Jak se tedy Clevisu daří vyjít s příjmy vzhledem k počtu pracovníků řádově nižšími? „Dvanáct nás je teprve tři měsíce. A zatím nemáme klasické zaměstnance. I když s námi polovina kluků dělá de facto na plný úvazek, všichni jsou kontraktoři, kteří si své služby účtují hodinovou sazbou,“ vysvětluje Jan Sládek.
Vzhledem k tomu, že se jedná hlavně o vývojáře v PHP, nejsou nijak závratně drazí. „Kdybychom jeli na Ruby, bylo by to dvakrát dražší. Rubistů je u nás málo, jsou dobří a vědí o tom.“ K tomu přistupují další úspory – například absence kanceláří, firma se také obejde bez investic do počítačů i softwarového vybavení.
Má svobodné řízení firmy a digitální nomádství oproti tradičnějšímu uspořádání také nějaké nevýhody? „Vlastně ani nevím, protože jsem nikdy v žádné nesvobodné firmě nepracoval,“ uvědomuje si Vítek. „A doufám, že ani nebudu.“
„Nemusí to vyhovovat každému. Třeba náš kolega, se kterým jsme začínali, tenhle přístup zrovna nemusel. Odešel do korporace, propracoval se do vedení a teď už tam vesele nastavuje procesy. To by u nás nemohl,“ doplňuje ho společník. Z toho, že firma nemá hmatatelné sídlo, podle něj plynou spíš jen drobné obtíže, jako fakt, že není jednoduché si zřídit společnou programátorskou knihovničku a na měsíční srazy pak musejí mnozí tahat těžké tašky plné knih, které si chtějí s kolegy vyměnit.
I když mají dost zákazníků, podobně jako většina webdeveloperů mají i zakladatelé Clevisu velký sen: být sami sobě klienty. Přijít s placenou aplikací, která by se prosadila v globální konkurenci a zajistila firmě stabilní příjem. Nedostižným vzorem je jim v tom podobně jako mnoha jiným chicagská 37signals, která provozuje mimo jiné již zmiňovaný Basecamp, nástroj pro řízení projektů, a jejíž zakladatelé sepsali Restart, novodobou bibli podnikavých webových vývojářů.
Prvním pokusem Clevisu na tomto poli je Deployan, nástroj pro vývojáře, kterým nabízí pohodlnější a spolehlivější deployment webů a webových aplikací. První verze skončila poněkud rozpačitě, na další se pracuje. „Když se nám to povede, můžeme přemýšlet o dalších směrech, kudy se Clevis může vydat. Protože klientské webaplikace musíme dělat pořád. Skončí jedna zakázka, potřebujeme další. Jedeme v nekonečném kolotoči. Kdybychom vybudovali něco svého jako 37signals, dalo by nám to volnost dělat spoustu dalších věcí.“
Těch věcí, kterým by se chtěli věnovat, není málo. Vedle komunity kolem Nette, školy a firmy se zakladatelé Clevisu angažují například v soutěži Junior Internet. „Neděláme a nechceme dělat jenom firmu,“ říká Vítek, který v těchto dnech vyráží na cyklistickou expedici z Prahy do Istanbulu. „Jsme dostateční blázni na to, abychom, když vidíme, že někde můžeme něco popostrčit, to taky udělali. Baví nás víc věcí,“ souhlasí Jan. „Upnout se k tomu, že člověk celý život buduje firmu, to by bylo škoda. Ani jednoho z nás to nenaplňuje. Nejradši věci rozjíždíme a dáváme jim směr.“
ČLÁNKY DO MAILU