Vybudování e-Sbírky a e-Legislativy (eSeL) je vedle elektronizace justice patrně nejdelším projektem českého e-Governmentu, který stále nebyl plně spuštěn. Za více než deset let vývoje stát za oba systémy utratil skoro miliardu korun – z toho podle Nejvyššího kontrolní úřadu (NKÚ) více než polovinu neoprávněně.
O eSeL si ale v médiích moc nepřečtete, s výjimkou Lupy, iRozhlasu a Hlídače státu. Proč? To prozradím na konci.
eSeL (e-Sbírka a e-Legislativa) je sada dvou systémů pro práci se zákony. E-Sbírka jsou takové – státem vybudované – zakonyprolidi.cz, je to sbírka všech zákonných norem ČR. e-Legislativa má být systém, který bude řídit a evidovat (dnes dosti nepřehledný) vznik nových zákonů, vyhlášek a jejich novel.
e-Sbírka je poměrně jednoduchý systém, který tvoří menšinu celku a byl spuštěň v lednu 2024. e-Legislativa je komplikovanější, ale zejména proto, že stát a legislativní sekce ministerstva vnitra vzdala zjednodušení současného procesu vzniku legislativy a nově budovaný systém se tak snaží elektronizovat současný legislativní proces a šílené připomínkové řízení.
Zakázka a její výše
Celkové náklady na eSeL měly být v době soutěže (rok 2019) 800 milionů korun a celý systém měl být spuštěn 1. 1. 2021. Krátký termín a některé absurdní požadavky ministerstva vnitra způsobily, že se do výběrka přihlásily jen dvě firmy. Vyhrálo Assecco se svými subdodavateli.
Finančně menší část tvořila e-Sbírka, která měla stát kolem 80 milionů Kč. Kuriozním požadavkem výběrového řízení bylo, že stát neposkytl dodavateli texty zákonů, které měl do e-Sbírky nahrát, s argumentem, že nemá k dispozici garantovaná a správná znění zákonů. A že si je dodavatel má po archívech a tištěných sbírkách zákonů sehnat sám.
Připomeňme, že veřejnou zakázku měl na starosti tehdejší náměstek ministra vnitra a současný předseda ÚOHS Petr Mlsna.
Termín dodání
Termín dodání eSeL byl velmi krátký a v době vypsání zakázky vzbudil překvapení. Také se hned po výběru dodavatele začal posouvat. Zlé jazyky tvrdí, že o plánovaném posunu někteří účastníci veřejné zakázky věděli předem.
- Poprvé se termín dodání eSeL posunul už několik měsíců po uzavření veřejné zakázky, na podzim 2019, a to o jeden rok na 1. 1. 2022.
- Za rok, v prosinci 2020, došlo k dalšímu posunutí na 1. 1. 2023.
- V únoru 2022 vnitro opět ohlásilo posun projektu, prý „nejdříve na rok 2024“. Podle tehdejšího ministra Hamáčka „kvůli parlamentním připomínkám a dodavateli“ a navýšilo původní rozpočet projektu 411 milionů o dalších 162 mil. Kč. (357 mil. Kč bylo plánováno na provoz, školení a podporu).
- V srpnu 2023 vnitro projekt opět posunulo s tím, že část e-Sbírka bude spuštěna postupně od 1. 1. 2024 a složitější e-Legislativa bude v plném provozu až druhé poloviny roku 2025.
- Během roku 2024 se posunulo spuštění eSeL až na nové legislativní období po volbách 2025, neboli od ledna 2026.
- V červenci 2025 žádá ministr Rakušan o dalších 453 milionů Kč na přepracování tohoto systému. Doslova píše “změnily se také nároky na UX a UI, které mají dopad na uživatelskou přívětivost, a je potřeba se této otázce v následujícím období věnovat.“
- V listopadu 2025 má odstupující vláda schvalovat posunutí spuštění projektu na leden 2027, a to opět na žádost ministra vnitra Rakušana.
eSeL stále plně spuštěn není. e-Sbírka má poměrně hodně problémů, které veřejnost příliš nemůže vidět, e-Legislativu v praxi ještě nikdo neviděl a do příštího roku ani neuvidí.
Dopady na společnost
e-Sbírka konečně digitalizuje věstník zákonů, takže když potřebujete mít jistotu o znění nějaké normy, nemusíte nic kupovat (ani digitální službu komerční firmy, ani papírový věstník).
Druhá část, e-Legislativa, má evidovat a spravovat kompletní vznik zákonů a vyhlášek, čímž ztransparentní dnes neviditelné lobbingové aktivity různých subjektů. A jak nám historie dokazuje, některý lobbing stojí stát i společnost stovky miliard Kč (podpora fotovoltaických elektráren, podpora biopaliv atd.)
Problémů až po prsa
Výhodou e-Sbírky je, že jde z velké většiny o interní systém státu a o jeho fungování si stát rozhoduje sám. Nenavazuje na existující systémy, počet uživatelů je v řádech velkých stovek a jsou na danou oblast dlouhodobě vyškoleni a mají v ní praxi. To je velká startovací výhoda oproti rozsáhlým systémům jako je daňový systém, elektronizace zdravotnictví nebo třeba digitalizace stavebního řízení (DSŘ).
e-Sbirka vzniká prakticky jako nový systém, který nahrazuje předchozí papír. e-Legislativa by měla nahradit proces vzniku legislativy a mezirezortní připomínkové řízení, které probíhají posledních 30 let ve wordech a excelech s přispěním neuvěřitelného množství ruční práce stovek lidí.
Velmi pravděpodobně také omezí současné extrémně neefektivní trolingové peklo mezirezortních připomínek, kdy je nutné vypořádávat stovky zbytečných, falešných a bez argumentů předváděných výhrad. Opět to stojí tisíce hodin práce stovek lidí.
Přes výše zmíněné výhodné startovací podmínky probíhá celý projekt neslavně. Po několikanásobném posunu termínu je nutné největší část systému přepracovat, aby se dala vůbec používat. A náklady na systém se tak zvýší o dalších 482 milionů korun.
Už před požadovaným navýšením ceny stojí eSeL více než miliardu, protože cena byla potichu zvýšeno o legislativní maximum (30 % ceny).
Proč se o ESEL v médiích téměř nepíše?
eSeL nenajdeme v titulcích médií, což je překvapivé. Jde o obrovskou zakázku, kde dochází k navýšením ceny o stovky milionů korun, zdržení o více než 6 let, ale v médiích čteme pouze o problémech DSŘ. Důvody, proč tomu tak je však není složité odhalit.
eSeL svým průběhem neohrožuje status quo tvorby velkých IT zakázek. Zakázka probíhá jak je zvykem posledních 30 let. Jde o velkou zakázku, která je kritérii omezená na velké firmy, takže se menší a moderní firmy nemohou výběrového řízení zúčastnit. Ač jde o více systémů, soutěžily se a dodávaly jako jeden veliký balík kompletně předávaný jako jeden celek.
Například silně kritizované DSŘ je rozděleno na více menších zakázek, kterých se mohly zúčastnit menší firmy (a také vyhrály), realizuje se agilním přístupem s menší závislostí na jednotlivých dodavatelích, používají se moderní cloudové a open-source technologie a dochází k minimálnímu vendor-locku (znalostnímu i technickému).
DSŘ stojí o miliardu a půl méně než byly původní odhady, zatímco eSeL se prodražil o 300 milionů Kč a další navýšení o 485 milionů je na cestě.
Proč se ale stále v médiích opakují problémy finančně menšího DSŘ, které navíc více než rok běží a funguje? Protože DSŘ narušilo status quo velkých zakázek státu a ukázalo, že velké systémové projekty se dají dělat za normální peníze a moderním způsobem.
Už chápete, proč se o eSEeL téměr nemluví? Proč se nemluví o neexistujícím novém daňovém systému nDIS za desítky miliard, který měl být spuštěn v 2022 a přitom sotva před pár týdny začalo první výběrko?
Proč se nemluví o neustále odkládané miliardové elektronizaci justice? Jen v tiskových zprávách ministerstva spravedlnosti systém spustili (a odložili) třikrát…
Proč se jen velmi málo mluví o problémech v elektronizaci zdravotnictví?
Je to otázka na velká média, proč tak naskakují na PR aktivity hybridních novinářů namísto pečlivé práce s podklady a fakty.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
