Profíka od amatéra lze rozeznat spíše podle motivace než podle výsledku. Profík nebývá vášnivým erotomanem, zato chce prostřednictvím internetového projektu vydělat a dlouhodobě zajistit svou existenci. Amatér bývá naopak horlivým konzumentem erotických materiálů a jejich šíření po Internetu pro něj představuje stejný koníček jako pro jiného letecké modelářství. Do škatulky amatérů patří i celá řada vyznavačů určitých nekonvenčních sexuálních technik: příznivci footfetišismu, sadomasochismu atp. „Nekonvenční“ se od zbytku amatérů liší tím, že jsou více tvůrčí: své weby doplňují o povídky, eseje, odkazy a návody „jak na to“.
Přestože amatéři si obvykle s autorskými právy na videa Rocca Siffrediho či fota Terezy Pergnerové hlavu nelámou, nejsou ze strany profíků, kterým kradou draze zaplacený či vyrobený obsah, příliš pronásledováni. Vzhledem k obrovským kvantům „malých ryb“, které dávají erotické materiály do volného oběhu, není soustavné pronásledování amatérů prakticky možné. Navíc amatéři dělají profesionálnímu pornoprůmyslu obrovskou reklamu, kterou by si nemohl dovolit ani z finančního, ani morálního hlediska: erotický obrázek v emailové schránce zaslaný kamarádem může být právě tím faktorem, který vás později zavede až na placený erotický server. Představte si však ten poprask, kdyby foto svíjející se modelky rozeslalo ve formě spammu LEO online.
Je český erotický Internet spíše amatérský nebo profesionální? Z hlediska úvodní definice, podle které je amatér někdo, komu nejde o peníze, vítězí na českém Internetu jednoznačně amatéři. Skutečnost je totiž taková, že na českém uživateli se moc peněz přes erotiku vydělat nedá. Vydavatelství PK 62, jednoznačný profesionál, který provozuje výše zmíněné LEO online, přiznává, že příjmy z Internetu tvoří oproti příjmům z papírových periodik, které vydává (LEO, Flirt, Cats a další) pouhých několik procent.
V doméně .cz tak lze paradoxně nalézt projekty amatérů, kteří jsou sice úspěšnými podnikateli v erotickém oboru, naprostá většina jejich výdělku však vzniká díky zahraničním zákazníkům. To, co z jejich projektů vidí český uživatel, je v podstatě jakási erotická charita, kterou lze v nejlepším případě považovat za reklamní prezentaci pro budoucí časy, až budou čeští surfaři ochotní pro svou denní dávku porna otevřít peněženky. Mezi tyto produkty spadá i známý Oldův sen z dílny brněnské společnosti EEG.
Tvůrci Oldova snu samozřejmě plánují vytvoření nových produktů, které by byly zpoplatněny. Jak řekl Lupě Karel Jelínek , šéf EEG, je to „jen otázka připravenosti českého trhu přijmout tyto produkty“. Český trh ale zatím připravený není: „Nechceme skončit jako některé virtuální obchody, které se chlubí ročním obratem, jaký běžné kamenné obchody dosáhnou během týdne nebo deseti dnů.“
Podobně pragmaticky se zachoval i nejslavnější český pornoherec Robert Rosenberg , který má vlastní firmu na výrobu pornosnímků Rebel Production. „Dřív jsme dávali na net nějaké obrázky a filmečky. Nic z toho ale nebylo a lidi navíc vystavené věci kradli pro svoje weby. Stopli jsme to.“
Na úplně opačné straně „amatérské barikády“ stojí tvůrce sadomasochistického portálu BDSM.cz. Na otázku, proč svůj projekt vlastně dělá, odpověděl otec zakladatel: „Jednoznačně pro radost a z čirého šílenství.“ Výsledkem šílenství jsou kvalitní stránky, nad jejichž obsahem může strávit překvapivě podnětnou chvíli i ten, kdo bičům a svazování v soukromí příliš neholduje.
Samozřejmě se vyskytují i projekty, které mají jednoznačně výdělečný cíl, v jeho dosažení však brání fušérské provedení a liknavost personálu. V českých zemích vznikají v současnosti jako houby po dešti placené live show, v nichž uživatelé s modelkou, kterou snímá webová kamera, chatují a dirigují její představení. Traduje se historka o modelce, která k nepříjemnému překvapení platících návštěvníků bohorovně sdělila, že už se ten den svlíkat nebude, protože už dělala striptýz dvakrát.
Pojďme se blíže podívat na profesionály. Bezesporu nejvýznamnějším subjektem na poli placeného internetového obsahu je nakladatelství PK 62, které uvádí, že jeho internetové projekty měly za leden neuvěřitelných 8 miliónů shlédnutých stránek a čtvrt milionu unikátních IP. A to i přesto, že LEO online vyžaduje po uživateli poměrně vysoké platby. Je ovšem pravda, že se provozovatel snaží ponižující proceduru kupování si přístupu na pornoserver co nejvíce zpříjemnit. Platit lze nejen prostřednictvím bankovního převodu či v platebním systému I LIKE Q, ale i zakoupením speciálních stíracích kupónů, které jsou k dostání v síti trafik po celé republice. Za „pouhých“ 299 korun tak získá uživatel přístup k obrovské databázi pornografických materiálů.
Co by to bylo za článek o erotice na českém Internetu, kdyby nebyl zmíněn Escort online. A to přesto, že tvůrčí duo Andrej Anastasov a Jan Eisler svůj projekt za erotický, natož za pornografický nepovažuje. „Je to standardní internetové podnikání v oblasti reklamy a propagace. Občas tam vykoukne nějaká nahotinka, celkově se však jedná o běžné inzertní médium, jako je třeba Annonce,“ konstatují. Na této mediálně známé inzertní službě nabízí aktivně své sexuální služby v současnosti 780 žen a 36 mužů, a to včetně nejstarší 56leté paní (či slečny) Věry. Dá se tedy s jistou nadsázkou říci, že Escort online šíří mezi staršími generacemi kněžek lásky internetovou osvětu.
Escort online tvoří mezi českými službami zaměřenými na uspokojování pohlavního pudu významnou vyjímku: jedná se o originální produkt, který má šanci uspět i v cizině. „Dostáváme mnoho mailů ze zahraničí, kde se cizinci pozastavují nad tím, že by něco podobného jako je Escort online uvítali také ve svých zemích. Pracujeme na tom, abychom jejich přání vyslyšeli,“ říkají tvůrci Escort online.
ČLÁNKY DO MAILU