Nařízení, které se v článku 30 týká také regulace chytrých kontraktů, vyvolalo silnou vlnu kritiky ze strany provozovatelů protokolů decentralizovaných financí. Například významná decentralizovaná burza Curve Finance prohlásila, že takové legislativě prakticky není možné vyhovět.
> Smart contract developers may need to design reset possibilities to allow termination or interruption of transactions.
— Curve Finance (@CurveFinance) March 14, 2023
> The European Parliament adopted legislation under the Data Act on Tuesday, with 500 votes in favor and 23 against.
Fire them all. Impossible to comply here https://t.co/FV8lJdcrqX
Jedním ze dvou hlavních kontroverzních bodů, které nový návrh zákona provázejí, je požadavek, aby smart kontrakty byly navrženy tak, aby zajišťovaly „ochranu důvěrnosti obchodních tajemství“.
Dalším je pak požadavek na „kill switch“, tedy aby bylo možné kontrakt v případě nouze resetovat nebo provádění transakcí jeho prostřednictvím zastavit. To jde pochopitelně proti základní ideji blockchainového smart kontraktu, který od okamžiku, kdy se na blockchainu ocitne, již žije vlastním životem, a je navíc záměrně zcela transparentní.
Druhý bod de facto zakazuje to, co je pro veřejný blockchain svatým grálem – tedy neměnnost. Neméně kontroverzní je ovšem také požadavek na mechanismy řízení přístupu, který je pro změnu v rozporu s jinou esenciální vlastností veřejných blockchainů a jejich aplikací, a tou je jejich „permissionless“ povaha, tedy nemožnost vyloučit z transakčního procesu nepohodlnou stranu.
Potíž je pravděpodobně hlavně v tom, že jádro zákona má úplně jiný cíl než regulovat kryptosektor. Jeho snahou je hlavně přinést nějaká pravidla a větší transparentnost do světa Internetu věcí a sdílení dat pro průmyslové účely – jako evropský kavárník máte díky nové legislativě získat stejná práva k datům ze zakoupeného kávovaru, jakými dnes disponuje jen výrobce. Formulace, které se chytrých kontraktů týkají, byly pravděpodobně jen překlopeny právě z této oblasti, kde mohou dávat docela dobrý smysl. Ve světě decentralizovaných financí, na který se zatím zdánlivě také vztahují, k tomu ale mají daleko.
Thibault Schrepel z institutu práva a technologií na univerzitě Vrije Universiteit Amsterdam poznamenal, že článek o chytrých kontraktech nedefinuje „inteligentní smlouvy pro sdílení dat“, a lze jej tak vztáhnout na všechny chytré kontrakty. „To je problematické, protože lze tvrdit, že každý smart kontrakt z definice zahrnuje určitou formu sdílení dat. Doporučoval bych velmi úzkou definici toho, co tyto chytré smlouvy jsou,“ radí, jak by šel problematický bod napravit. Pak by se totiž daný bod mohl vztahovat třeba jen na sdílení dat mezi stroji (M2M), což by dělalo některé další aspekty doložky mnohem méně znepokojivé.
Today, the @Europarl_EN is debating the Data Act (https://t.co/cwDOFDGmU9). My thoughts on the latest version of Article 30 (#smartcontracts).
— Thibault Schrepel (@ProfSchrepel) March 14, 2023
➝ The immutability of smart contracts is key to their survival (i.e., immutability is their main differentiating https://t.co/X3XfgRC6ZL… https://t.co/4JHg2fP84j pic.twitter.com/8QTSBxSueH
Schrepel dále poznamenává, že klíčovou otázkou je, kdo by měl mít kontrolu nad výše zmiňovaným kill switchem chytrých kontraktů. Měl by to být jejich tvůrce, některé veřejné orgány, nebo soudy? Dnes se autoři jednotlivých blockchainových protokolů (především v DeFi segmentu) kontroly velmi často raději dobrovolně vzdávají, aby předcházeli nařčení z nedostatečné decentralizace (která i tak zpravidla přetrvává). V případě, že by zákonná povinnost přikazovala autorům mít v kontraktech zmíněnou pojistku, stavělo by to celou praxi a filozofii, ze které vychází, na hlavu. Pokud se ukáže, že se tento bod týká například jen sdílení dat v M2M komunikaci, je už požadavek mnohem méně kontroverzní.
Problém také je, že „chytré kontrakty“ a „chytré právní kontrakty“ nemusejí být vždy to samé, z pohledu návrhu to tak ale zatím může vypadat. Současný návrh Aktu o datech, neboli Nařízení o spravedlivém přístupu k datům, ještě nemá úplně vyhráno, nyní jej čeká fáze trialogů, v nichž budou parlament, Rada EU a Evropská komise projednávat podrobnosti (poprvé zasednou ke společnému jednacímu stolu 28. března). Čas zákon pozměnit tedy rozhodně je, důvodů k radosti ale zatím moc ne.
