Při červnovém zasedání Rady ČT padaly z úst radních různá hodnocení ekonomické situace České televize. Jeden mluvil o Titaniku, kde se na palubě tančí, ale do podpalubí se valí voda. A druhá členka rady naznačovala, že se rozhoduje, zda má pacient zhoubný nebo nezhoubný nádor. Co na takové příměry říkáte?
Jsem přesvědčený o tom, že bychom měli při hodnocení jakékoli ekonomické situace používat odborné termíny a své závěry opírat o konkrétní data. A dnes žádná čísla ani žádné trendy neukazují, že by Česká televize měla v oblasti hospodaření problém, naopak. ČT je bez dluhů, v dobré kondici a má schválený ekonomický plán do roku 2024. Tento dlouhodobý plán ukazuje, že Česká televize bude i nadále hospodařit pouze s vlastními finančními prostředky. Plán nepočítá s navýšením poplatku, s žádnou formou dotace a už vůbec ne s nutností půjčovat si peníze.
Noví členové rady však argumentují, že hospodaření je vyrovnané jen naoko, protože v současném modelu účtování ani jiné být nemůže.
Tohle je důležitá otázka. Odpověď začnu dvěma informacemi. Hospodaření České televize rozhodně není ztrátové a Česká televize používá stejnou metodiku účtování od roku 2004, tedy od doby daleko před nástupem současného vedení ČT. A teď mi dovolte to trochu rozvinout. Hospodaření České televize není ztrátové, protože hospodaří pouze s vlastními prostředky a nemusí si nikde peníze půjčovat. V zákoně o České televizi nikde nenajdete požadavek, že by Česká televize měla vytvářet zisk nebo kumulovat vybrané prostředky na bankovních účtech. Naopak, má vyrábět a vysílat. Skutečnost, že prostředky jsou využívány i v jiných letech, než kdy je televize získala, je zcela v pořádku. Důležité je, že jsou používány pouze vlastní prostředky, a to pro úkoly definované zákonem o České televizi, tedy pro televizní tvorbu a vysílání.
A model účtování? Podle některých radních reálnou ztrátu zakrýváte čerpáním z fondu poplatků.
Co se týká modelu účtování, tak ten vychází z českých účetních předpisů. Je tedy zcela legitimní a věrně zobrazuje hospodaření České televize, což konstatuje i nezávislý auditor ve své zprávě. Tento způsob účtování je pro subjekty, které nebyly založeny za účelem podnikání a tvorby zisku, naopak velice vhodný. A pak se musím zásadně ohradit proti tvrzení, že Česká televize cokoliv zakrývá. O tom, jaké předpokládá příjmy a výdaje v jednotlivých letech, Česká televize podrobně informuje v dlouhodobých pětiletých plánech, každoročních rozpočtech a výročních zprávách o hospodaření. Všechny tyto dokumenty jsou schvalovány Radou ČT a jsou i veřejně dostupné. Rada ČT i veřejnost tedy mají detailní informace o minulosti, současnosti i budoucnosti hospodaření České televize.
To, že stejný model účtování používá televize nejméně od roku 2004, jste v červnu vysvětlovali při veřejném zasedání i členům Rady ČT. Proč je s ním problém až teď?
Na to neumím odpovědět. Překvapuje mě to zejména u těch radních, kteří působili ve vedení televize v době, kdy byl tento systém již používán.
I ve sněmovně se vedly vášnivé diskuse o tom, co vlastně je fond televizních poplatků a jak se využívá. Poslanci neváhají mluvit o projídání rezerv. Kde se vlastně tento fond vzal a co pro rozpočet televize vůbec znamená?
Přestože jsme to již několikrát veřejně vysvětlovali, pořád dochází k zaměňování fondu televizních poplatků, tedy metodiky účtování přijaté v roce 2004, a disponibilních finančních prostředků, tedy toho, kolik peněz má Česká televize na bankovních účtech. V letech 2008 až 2011 došlo k výjimečné situaci, která předtím ani potom už nikdy nenastala. Postupně se zvýšila hodnota měsíčního televizního poplatku ze 75 na 135 korun a zároveň se ještě mohla naplno vysílat reklama. Příjmy se v tomto období raketově zvedly a výrazně přesahovaly potřeby České televize. Tehdy tedy vznikly ony volné finanční prostředky, které v roce 2011 dosáhly 3,7 miliardy Kč. Předchozí vedení Jiřího Janečka tehdy rozhodlo, že tyto prostředky budou v dalších letech postupně rozpouštěny do provozu televize a jejich výše měla do konce roku 2015 poklesnout v jedné variantě až na 0,9 miliardy Kč. Počítalo se totiž s tím, co skutečně nastalo, tedy s tím, že bude jednak vlivem inflace klesat reálná hodnota poplatku a zároveň dojde po omezení reklamy k výraznému poklesu příjmů. V roce 2012 management Petra Dvořáka vytvořil nové dlouhodobé plány. Ty také počítaly s využitím prostředků z let 2008 až 2011, ale změnily ho, zpřísnily a přehodily jej do mnohem hospodárnějšího režimu. Díky tomu dnes Česká televize funguje se stejným objemem peněz mnohem déle, než plánoval předchozí management. Vezměte si, že jsme v roce 2020, tedy o pět let dál. Máme nové studio v Brně, provádíme průběžnou technickou rekonstrukci dlouhodobě zanedbávaných Kavčích hor, televizní výrobu jsme neomezili, ale posílili, nad to jsme zavedli dva nové kanály a na konci roku bude na účtech stále minimálně 1,2 miliardy korun.
A jak je to s finanční rezervou?
Další důležitá informace je, že Česká televize nemá mít na svých účtech dlouhodobě více než 700 milionů nad rámec očekávaných ročních výdajů. Vyzvalo ji k tomu Ministerstvo kultury s tím, že adekvátní rezerva pro média veřejné služby je 10 % jejich ročního rozpočtu. Více je považováno za neadekvátní a ČT je vystavena riziku, že by mohla kvůli konfliktu s evropským právem o tyto peníze přijít.
Shoda mezi managementem i radou panuje na tom, že dlouhodobě není hospodaření České televize udržitelné. Výrazně se ale lišíte v důvodech. Zatím to nevypadá, že by politici slyšeli na zvýšení poplatků, které tvoří 90 procent rozpočtu. Co se v takovém případě dá dělat?
Stávající dlouhodobé plány České televize počítají s tím, že televize dokáže bez navýšení poplatku fungovat do roku 2024. Musíme ale počítat s tím, že pokud po roce 2022 nebudou příjmy České televize nějakou formou posíleny, bude muset být veřejná služba v dalších letech omezována. Jiná možnost není. Neustálé zefektivňování procesů a hledání vnitřních úspor je samozřejmou součástí našeho manažerského řízení a Česká televize v posledních letech udělala tímto směrem mnoho změn – a bude v tom i pokračovat. Úspory ve smyslu snižování nákladů při zachování rozsahu činností ale nevyřeší dlouhodobě financování žádné organizace a v určitý okamžik vám nezbyde už nic jiného než některé věci prostě nedělat. Česká televize není perpetuum mobile.
Finanční ředitel České televize David Břinčil
Rada jednomyslně zadala vedení televize, ať najde mezinárodní poradenskou firmu, která udělá důkladný audit nákladů. Může to pomoci při sestavování rozpočtu na další období?
Chtěl bych zdůraznit, že se Česká televize nebrání žádné externí kontrole hospodaření. Ostatně už dnes jsou prováděny každoroční audity hospodaření mezinárodní poradenskou firmou. Stejně tak si zadáváme řadu jednorázových auditů, jak finančních, tak technologických. Pokud je ale jakákoliv obdobná analýza provedena profesionálně a se znalostí oboru, může jistě přinést náměty, které budou využitelné ve prospěch České televize.
Až bude současný generální ředitel končit ve funkci, měla by mít televize na účtech podle zadání od Rady ČT alespoň 700 milionů korun. Jak se toho docílí?
Základní parametry jsou popsány ve schválených dlouhodobých plánech na roky 2020 až 2024, které se zmíněným cílem 700 milionů korun počítají, a tomu jsou přizpůsobeny i výdaje v jednotlivých letech. O konkrétních krocích bude generální ředitel jednat s Radou České televize. Rada musí říct, jak si veřejnou službu představuje, jaké programy, pořady, oblasti tvorby vnímá jako prioritní a jaké ne. To také rozhodne, jaké pořady budeme v budoucnu vysílat a kolik lidí budeme zaměstnávat.
Generální ředitel naznačoval, že se budou muset poplatníci i politici do budoucna rozhodnout, co od veřejné služby chtějí a v jakém rozsahu. Televize má momentálně šest stálých kanálů, dočasný program ČT3 zanedlouho plánovaně skončí. Nehrozí ale, že by kvůli úsporám následovalo zavírání dalších stanic?
Ekonomická realita je celkem dobře popsatelná na příkladu vývoje mezd v České republice. V roce 2008 byla průměrná mzda necelých 23 tisíc Kč. V roce 2019 to bylo přes 34 tisíc Kč, tedy byla již o 50 % vyšší. A teď si ještě vezměte mzdu z roku 2008 a porovnejte si, co za ni nakoupíte dnes, s dnešními cenami. Oproti roku 2008 toho pořídíte o dost méně. Ve stejné situaci je Česká televize, protože výše televizního poplatku je stejná jako v roce 2008, zatímco ceny vstupů se zvyšují. Nelze očekávat, že za stejných 135 Kč lze udržet stejný rozsah činností dalších 10 nebo 20 let. Financování veřejnoprávních médií v České republice zůstává bohužel z dlouhodobého hlediska nedořešené. I po roce 2024 bude Česká televize samozřejmě dál fungovat i ve chvíli, kdy nebudou navýšeny poplatky. Pouze šíře služeb, pořadů, premiér, a tím i poskytovaná veřejná služba bude jiná.
Skoro před dokončením legislativního procesu je novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, který tím získá právo kontrolovat i to, jak efektivně nakládá Česká televize s vybranými poplatky. Bude to pro vás z pohledu kontrolních procesů znamenat vůbec nějakou změnu?
V oblasti vynakládání prostředků jsme na kontroly zvyklí, procházíme audity interních i externích nezávislých auditorů, kontrolami dozorčí komise. Nemáme problém s tím, aby se přidal i Nejvyšší kontrolní úřad.
Častým argumentem kritiků je, že je hospodaření televize málo průhledné. Český rozhlas zavedl na webu rozklikávací rozpočet, nechystáte něco podobného?
Náš rozpočet je veřejný, stejně tak výroční zprávy a další dokumenty. Když se podíváte do výroční zprávy o hospodaření České televize, najdete tam obdobný, nebo možná i větší detail nákladů a výnosů. Neřekl bych tedy, že Česká televize je méně transparentní. Způsob prezentace, na kterou odkazujete, nemáme a může to být jedna z dalších cest, jak hospodaření České televize přiblížit veřejnosti.
Majitel televize Barrandov Jaromír Soukup, se kterým teď vedete soudní spor, třeba s oblibou zdůrazňuje, že jsou smlouvy České televize v registru začerněné. Pravda je, že například u smluv na licenční formáty se prakticky nedají vyčíst žádné podrobnosti, dokonce ani název zakoupeného formátu. Není to přece jenom přehnané?
Česká televize se při zveřejňování smluv v registru řídí platnou legislativou. Neviděl jsem žádnou analýzu, ze které by vyplývalo, že by Česká televize ve smlouvách znečitelňovala více informací než jiné subjekty, které mají povinnost smlouvy zveřejňovat, nebo dokonce že by porušovala zákon. Musíme si uvědomit, že znečitelnění podléhají informace, které jsou předmětem obchodního tajemství nejen České televize, ale i smluvního partnera.
