Dvě dobře vybavené a cenově dobře posazené novinky od Finluxu se jmenují 55FLSR990LU, což je 140centimetrový televizor za 32 999 Kč a dnes testovaný 32FLHSR905LHU s úhlopříčkou 81 cm a cenou 9999 Kč. Obě nabízejí podsvícení typu LED v rámu zabudované do panelu s rozlišením Full HD, pozemní, kabelový i satelitní tuner, vždy ve verzi i pro příjem HD, a mj. také nahrávání přes rozhraní USB. Přístup na internet má pouze větší model, nicméně verze s 81 centimetry má zabudován konektor Ethernet (LAN) přes nějž se dostanete alespoň na lokální počítačovou síť. A tudíž i multimédia na serveru…
Široký spodní rámeček připoutává televizor směrem k jednoduchému plastovému stojanu, který se k panelu pouze přicvakne. Úzké postranní rámečky ho pak zeštíhlují.
Včetně třídění kanálů!
K instalaci podstavce nepotřebujete šroubovák. Panel se do něj pouze nacvakne, ale pak už nejde natočit do strany, ani nijak naklopit. U 81 cm by to ale neměl být takový problém – televizor váží jen deset kilogramů.
Naladění tuneru je udělané výtečně, tady by se mohly učit i velké značky! Jednak není nijak rozvleklé, jednak dovoluje naladit tunery samostatně a na závěr vám v případě DVB-T, které jsem ladil jako první, nabídne i setřídění kanálů. To se dělá velice jednoduše prostým zadáním čísla, na kterém chcete mít vybranou stanici. Tuner ovšem nepatří k nejcitlivějším, což bylo u mě, kde je DVB-T poněkud problematické, velice rychle znát.
Satelitní instalace je zajímavá už jenom tím, že se setřídění kanálů dělá úplně stejně, jako u DVB-T, což ani zdaleka nebývá zvykem, i když by to právě takto mělo být.
Na počátku si zvolíte systém jaký máte vybudován (jeden satelit, více satelitů), pak buď vyberete skenování jedné družice, nebo všech dostupných. Následné ladění probíhá obvyklým způsobem a podle počtu družic je i hodně dlouhé (zkoušel jsem jednu i tři).
Jde to ale udělat i tak, že si na USB paměť zkopírujete nastavení kanálů, které by už mělo být ke stažení na webu distributora (mascom.cz) a postupujete podle návodu.
Dálkový ovladač je rozhodně příjemným překvapením a potěší rozměrnými ovládacími prvky, na které dobře vidíte. EPG ale bohužel vyfasovalo jedno z menších tlačítek a je umístěno vpravo pod tlačítkem Menu.
Pohodové ovládání (většinou)
Dálkový ovladač u takto levného televizoru příjemně překvapil a dýchne na vás závanem solidnosti. Nejen že máte pocit, že v ruce něco držíte (je příjemně těžký a rozměrný), ale rozložení je navýsost jasné a zřetelné a tlačítka velká až přímo převeliká. Radost kazí jen trochu bokem odhozené EPG, líbit se rozložení naopak bude těm, kteří rádi používají pro volbu televizních kanálů číslice. Právě zde jsou tlačítka extrémně velká, což je dobře vidět i na výše uvedené fotografii.
Tlačítko OK vyvolá seznam naladěných kanálů, v multimédiích ale nemá žádný účinek. Ty se ovládají samostatnými tlačítky, nicméně k dispozici jsou v kompletní podobě, tedy včetně oddělených kláves pro rychloposuv a přeskok po kapitolách.
Menu, a například i informace o pořadu, jsou na obrazovce vyvedeny v nádherné zlatavé barvě, což je vidět na fotografiích níže. Ta upoutá na první pohled a tohle se opravdu povedlo. Naopak lokalizace není vždy zcela v pořádku. To se však dá překousnout. Ovšem „česká“ příručka je poněkud „odvážná“ i na můj vkus, a já jsem hodně tolerantní. Chyba je ostatně už na titulní straně…
Menu na první úrovni je grafické, na druhé pak klasické, tedy textové, přičemž se v něm dá kolovat a parametry se jednoduše mění šipkovými tlačítky. Ovládání prostě v pohodě.
EPG nabízí dvojí náhled – dvousloupcový, bez možnosti posunout se na další pořad, a výpis více pořadů naráz pro jednu stanici.
Nekonečné EPG
EPG je na jednu stranu jednoduché (obraz a zvuk se přeruší), na stranu druhou zajímavé tím, že není sedmi, ani osmi, ani devítidenní, ale jde dál, dál a dál… Dokonce až tak daleko, že mě to přestalo po měsíci bavit.
Samozřejmě, program už v tomto okamžiku chybí, ale líbí se mi to stejně, jako velice dobře čitelné a výrazné znaky a nápověda. Třeba některá televizní stanice bude mít časem v programu natolik jasno, že si ho troufne udělat na delší dobu, než je obvyklé.
EPG je dvojího druhu – dvousloupečné, kdy se už na další (třetí) pořad posunout nemůžete, a s výpisem pro jednu televizní stanici. Těch se vždy na výšku zobrazí deset a pořady se stahují podle multiplexu, který máte aktuálně k dispozici.
Z EPG se dá pořad nahrát a můžete se na něj nechat také upozornit. Televizor se však z pohotovostního režimu neprobudil.
Parametry pro nahrávání se dají centrálně nastavit v menu a zvolit můžete až o deset minut delší nahrávání před a za pořadem. To je ale dnes většinou „jen tak tak“ a doby by určitě chtělo prodloužit.
Možnosti úprav obrazu jsou rozhodně solidní a můžete ovlivnit úroveň podsvícení a obvyklé veličiny, tedy kontrast, jas, ostrost a barvu. V pokročilém nastavení, které vidíte na fotografii, pak i v několika stupních dynamický kontrast, teplotu barev a vyvážit si můžete i barvu pleťovou a poměr zelená/červená.
Solidní obrazová nastavení
I když je televizor bez virtuálního zvuku, ovlivnit můžete změnu hlasitosti u reklam, hlasitost ve sluchátek a v uživatelském režimu jde nastavit i pětipásmový ekvalizér. Jinak je tu dalších pět předem nastavených režimů jako například Hudba či Klasika.
K dispozici jsou i čtyři přednastavené obrazové režimy. Každému můžete upravit kontrast, jas, ostrost a barvu. V pokročilém režimu pak navíc i teplotu barev, posun zelená/červená a odstín pleti. Na televizor dané cenové relace je to myslím slušné.
Poměrů stran obrazu je nejvíce – plných osm, takže k dispozici máte nejen formát 4:3, či 16:9, ale také 14:9, které se stále hodí. Co jsem mohl posoudit, v automatickém režimu televizor bezproblémově zachovával formát pořadu, výjimkou ale byla multimédia ve formátu WMV, o čemž se zmiňuji níže.
Třídění naladěných kanálů je velice snadné a hlavně rychlé. Stačí jen vybrat kanál a najet na tlačítko Posun a zmáčknout OK.
Měření spotřeby
Finlux je po prvotní instalaci, kterou si můžete snadno kdykoli zopakovat (je to položka přímo v menu první úrovně), nastaven na zapnutý eko režim, zde ale nevím přesně, co to znamená. Podle informací od distributora, ale čidlo snímající úroveň okolního osvětlení k dispozici není. Obraz je v režimu „Přirozený“, zvuk je nastaven jako „Uživatelský“, v praxi bychom řekli „plochý“ (ekvalizérová křivka je typu přímka).
Po hodině provozu jsem dospěl k rozmezí 54–68 W s průměrnou spotřebou 58 W, což je myslím odpovídající a také solidní, i když se – v příručce – udává neuvěřitelných 135 W…
To je ovšem na jednu stranu katastrofa, na druhou chyba. Podle energetického štítku EU, který je hlídaný podstatně více (naštěstí!) je to 56 W, v pohotovostním režimu 0,5 W, což je na malou značku určitě výborné stejně jako zařazení do energetické třídy A. To je pomalu gratulace…
Pokud v obrazové části menu vypnete režim Eko, přepne se televizor (v TV vysílání i na rozhlasové stanici) do režimu, kdy jde pouze zvuk. V tomto okamžiku si Finlux řekl o 27–28 W, což sice nevypadá na zcela komplexní vypnutí obrazové části, ale hodnota je to opět slušná. A protože je volba relativně snadno dostupná, vyplatí se na to myslet. Škoda, že k nastavení Eko režimu není využito zelené teletextové tlačítko.
Volba Eko režimu má ale ještě třetí možnost – „Deaktivováno“. V tomto okamžiku můžete ve třech stupních ovlivnit úroveň podsvícení ručně, nebo si zapnout automatiku. Díky tomu si televizor můžete lépe uzpůsobit vašim konkrétním domácím podmínkám a i když volba není nijak operativní. Je to ale určitě jedna z výhod tohoto zajímavého přístroje.
Pokud po vstupu do multimédií v nastavení povolíte adresářový náhled, objeví se vám v úvodním menu nová položka „Všechny“. Přes tuto volbu si pustíte všechna multimédia, která televizor umí, takže nemusíte dopředu vybírat, zda chcete video, foto nebo hudbu. Nikdy jsem nepochopil, proč to takto nedělají všichni.
Excelentní titulky v multimédiích
Souborový manažer dovoluje výběr jak podle druhu média, tak výpis všech formátů, které zvládá přehrát. V základním menu najdete i přehled vašich nahrávek z televizního vysílání a také volbu Nastavení. V ní je třeba hned úvodem vybrat české titulky, protože ty se samy podle země, kterou vyberete při instalaci televizoru, neupraví. Titulková podpora je ale jinak excelentní. Bavíme se ovšem pouze o srt. Titulky s koncovkou sub podporovány nebyly.
Formát srt je však dnes s přehledem nejpoužívanější, či spíše drtivě nejpoužívanější, takže by to pro poslední nahrávky tolik vadit nemuselo. Titulky fungují v perfektní češtině a pracuje nejen u DivX, ale i u stále populárnějšího video formátu X.264, což dnes není právě obvyklé.
Navíc se znaky dají snadno zvětšit, takže na ně uvidí každý prakticky a upravit jde i synchronizace obrazu a titulků. Filmy naproti tomu neumějí při přerušení navázat a stačí jim k tomu i prosté Stop, bez odskoku do televizního tuneru. Pokud si ale zapamatujete, kde jste skončili, je k dispozici jednoduše ovladatelný skok na čas, kterým se vše dá obejít. To platí jak u Xvid, tak u X264 a MKV (zkoušeno L4.0 a L4.1).
Kompatibilita HD videa z kamer a fotoaparátů je na o něco nižší úrovni a ignorovány byly nahrávky s koncovkami MTS (H.264) a M2TS (AVCHD). Ty se sice ve výpisu souborového manažeru objevily, televizor je ale nepřehrál, i když se zjevně snažil.
Formáty MOV a MP4 (H.264) byly perfektní, stejně jako WMV, a to jak v rozlišení Full HD, tak v HD Ready. V tomto případě ovšem televizor ignoroval automatické nastavení poměru stran obrazu a výstup zúžil ze 16:9 na 4:3. Po manuálním přepnutí ale vše jelo, jak mělo.
Fotografie nabíhají rychle a displej je podává výborně. Formát MPO, tedy snímky v 3D, se nezobrazují, hudba je podávána bezchybně a stejně jako jinde i zde je souborový manažer skvěle ovladatelný a dlouhé názvy v plné češtině vidíte do nějakých 50 znaků. I tady je znát excelentní práce Finluxu s multimédii.
Panel je hluboký necelé čtyři centimetry, na snímku je dobře vidět i jednoduše pojatý, nicméně stabilitu rozhodně výborně zajišťující podstavec.
Překvapivě příjemné barvy
Finlux je zajímavá firma a pokud si řekněte, že to je jen další „montážník“, obávám se, že to tak úplně nebude. Alespoň nevím o žádném jiném, který by nabízel LCD s poměrem stran 21:9, což byla donedávna doména Philipsu, který se ovšem nyní zcela odmlčel. Nabízí ale i velmi rozměrné úhlopříčky jako 65 (165 cm) či 70" (178 cm) a zajímavostí nepochybně je i podpora přímého LED podsvícení zvaná Direct LED. Nikoli ovšem u tohoto modelu. K dispozici jsou i 3D přístroje, ale s nimi tento rok, resp. v druhé polovině roku, přicházejí i další menší výrobci.
Pokud se vrátíme k testovanému modelu, který je řádově obvyklejším zbožím, vidíme solidní obraz, který má ve standardním nastavení teplejší barvy. Vidíme i příjemně zlatavé a dobře ovladatelné menu a solidní lokalizaci, ovšem až na příručku z níž by každému nejen učiteli češtiny vstávali nejen vlasy na hlavě. Zvukové je televizor jedním slovem „výrazný“ a pro toho, kdo nemá či nezapojuje domácí kino do A/V řetězce bude audio myslím milým překvapením. Hudba v MP3 a WMA v nejvyšších datových tocích, je přes rozhraní USB podávána hutně a rozměrné širokopásmové reproduktory vyzařující směrem dolů, ke stojanu, se opravdu činí. Navíc zesilovač nabízí dostatečnou výkonovou rezervu, i když je v horní čtvrtině patrnější zkreslení.
Resamplování je vzhledem k 81 cm prakticky neznatelné i u filmů v DivX s nižším datovým tokem a solidně se vypořádává i s obyčejným DVB-T, resp. ČT 24 a jejími nekvalitními obrazovými materiály.
Celkově vzato je pro mě tento Finlux milým zpestřením pozdně letní sezóny a je příjemným překvapením i co do podání barev, které odpovídá mému pohledu na svět. Vše koření více než slušná multimédia, solidní satelitní tuner (ten pro DVB-T je co do citlivosti slabý) a výborné podání i HD a HD Ready signálu, včetně televizních kanálů. Za danou cenu jde myslím o velice dobrou nabídku.
Balení obsahuje:
– dálkový ovladač
– 2× mikrotužkové baterie (AAA)
– nenatáčitelný podstavec
– napájecí kabel (běžný, dvoužilový)
– papírová uživatelská příručka
foto: autor a Finlux
