Před zhlédnutím Dragonstone, prvního dílu 7. řady, jsem si připomněl děj posledních dvou dílů řady předchozí. Pamatujete se na bitvu bastardů mezi Jonem Snowem a Ramsey Boltonem? To byla zřejmě nejbrutálnější středověká řežba, kterou jsem kdy viděl, a NE, ani výpravná veledíla jako Gladiátor nebo Alexandr Veliký se tomu nemůžou rovnat, protože tam šlo jen o výpravu, kdežto v GoT se pracuje s psychologií a příběhem daleko více. Mimochodem takové hromady mrtvol neměli nikde…
Pamatujete, jak Ramseyho sežrali jeho vlastní psi? Pamatujete jak malá Arya Stark podřízla Walderu Freyovi v posledním díle krk? Tak když si hned poté pustíte Dragonstone, máte pocit, že vlastně předchozí řada ani neskončila, že příběh prostě plynule pokračuje, což je na první pohled proti scénáristickým zásadám, ale hned úvodní část nové řady dá prostě divákovi další neuvěřitelnou ránu do palice, a hlavně pocit zadostiučinění a odplaty, protože odplata je motiv, který se vine celou historií GoT jako červená nit.
Když v deváté epizodě třetí řady proběhlo vyvraždění rodiny Starků („Red Wedding“), internet se zaplnil rozhořčenými komentáři, reagujícími na šokující děj. Ten úžas, vztek, naštvání, chuť rozmlátit Walderu Freyovi hubu, případně praštit ho do hlavy kladivem: zabít Robba Starka, jeho těhotnou ženu Talissu, matku Catelyn, a dalších asi tři tisíce lidí poté, co jste je pozvali na svatbu, to jednoho naplní opravdu spravedlivým hněvem. Bouře nespravedlnosti, kterou nešlo zahnat, byla rozvířena a znovu utišena: když Walder Frey pozval své lidi na víno, nikdo z nich netušil, že je to vlastně převlečená Arya Stark, která do nich lije otrávenou břečku. Ten záběr, když prochází místností plnou mrtvol, která je nasvícená a naaranžovaná úplně stejně jako o několik let dříve na Rudé svatbě, je ikonický příklad pocitu zadostiučinění. A strašně rád bych viděl srovnávací videa – každý z těch, co se před lety natáčeli, jak se hlasitě rozčilují nad sledováním Red Wedding, by se měl natočit při sledování úvodní scény nového dílu.
Brutální začátek dal tedy zadost očekáváním. Úvodní díl viděl rekordní počet více než 10 milionů diváků – měřeno samozřejmě při premiérovém vysílání, o necelý týden později už to budou násobky tohoto čísla, také díky tomu, že Game of Thrones je nejstahovanějším seriálem současnosti.
Everything before the word ´but´ is horseshit.
No a pak už začne typická hra o trůny, aneb reportáže z několika paralelně se odehrávajících streamů událostí na různých místech Westerosu. Nejdříve vidíme armádu white walkerů (fakt to nebudu překládat jako „bílí chodci“, sorry), vypadajících jako sexy roboti – ty oči! Mají s sebou také své verze wun wunů (ti velcí obři), a v potemnělé krajině, mrazivé na první pohled tak, že vám z ní popraská i obrazovka vašich obřích televizí, z nich jde opravdu strach.
Bran Stark a Meera Reed se konečně dostanou až ke zdi, kde je noční hlídka pustí dovnitř poté, co Bran využije schopností tříokého havrana a odhalí jim něco z jejich hluboce ukrytých vzpomínek. Protofeminista Jon Snow, „King of the North“, dá zcela jasně najevo, že bojovat budou nejen muži, ale také ženy a děti, protože s polovinou obyvatelstva nemají šanci se ubránit. Starým válečníkům ani Sanse se to sice moc nelíbí, ale dvě ženy mu souhlasně od začátku přikyvují: malá drobná Lyanna Mormont už několikrát dala najevo, že i přes dětský věk s ní žádná legrace nebude, a Brienne of Tarth, dáma, která porazila i Sandora Cleganeho (ten, co má spálenou půlku ksichtu), to bere od začátku tak nějak jako samozřejmost. Pak ještě projeví státnickou autoritu, když malým dětem Nedu Umberovi a Alys Karstark dá zpátky jejich hrady, přestože jejich otcové bojovali v minulé bitvě na straně Ramseyho Boltona. „Nevím, proč by měli trpět za hříchy svých otců,“ prohlásí smířlivý Jon, nechá oba přísahat mu věrnost a vyslouží si tím uznalé bouchání do stolu.
Nepřátelé jsou všude kolem nás. Jsme obklíčeni zrádci.
Po skončení setkání se ještě se Sansou pohádá – ta malá svéhlavá bestie si nejenže dovolí zpochybnit jeho autoritu před radou starších, ale také ho přirovná k Ramseymu a dokonce vyjádří sympatie k Cersei, která ho pozvala do King’s landing – a slovem „pozvala“ myslím takové to pozvání typu „přijď a poklekni přede mnou, nebo tě zničím“. Já vám povídám, s tou malou Sansou budou ještě problémy…
Takže kromě války s white walkers nás čeká také občanská válka mezi severem a jihem. Jonu Snowovi se za Cersei samozřejmě nechce, nejen proto, že se jí necítí zavázán, ale hlavně proto, že zima konečně přišla a na severu mají dost práce sami se sebou. Cersei a Jamie zjišťují, že v tom zůstali sami, a tak hledají nové spojence. A tím hlavním z nich je Euron Greyjoy, který se několikrát sice pokusil Lannistery porazit a zabít, ale to víte, když vám i vašemu bývalému protivníkovi teče do bot, na stará příkoří se snadno zapomíná – či spíš lehčeji se odsunují do pozadí. Navíc obě strany mají dobré zkušenosti se zrádci z vlastních řad – Lannisterové mají Tyriona, který se stal pravou rukou Khaleesi, Euron Greyjoy zase strejdu, který mu ukradl lodě a přidal se také k blonďaté královně draků. Jejich námluvy ztroskotají: Cersei potřebuje Euronův Iron Fleet, ale on si ji chce vzít za ženu. Ona odmítne, on si její srdce chce získat darem. Copak to asi bude? Upřímně řečeno, nemáme ani tušení, jen tušíme, že z toho bude kapat krev. Nebo minimálně bude hodně krve prolito při získávání tohoto zajisté vzácného daru.
Vlastníma rukama jsi zabil svého bratra. Měla bys to taky zkusit. Je to dokonalý pocit.
Zima, zima, zima… fakt už přišla. Na vlastní kůži to pocítil i Sandor Clegane, který spolu s dalšími členy Bratrstva bez praporců jede na koni směrem na sever ke Zdi – chumelí a chumelí. Clegane nejdříve s despektem poníží Thorose z Myru, který si pořídil drdol („man bun“), a vzápětí se s Bericem Dondarrionem ubytují v chalupě, kde v rohu je mrtvola dospělého člověka a dítěte, které drží v náručí – a přijdou na to, že dospělý nejspíše podřezal dítě a pak i sebe, aby je tak zachránil před smrtí hladem. I přes nenápadnost se jedná o jednu z nejsilnějších scén celého dílu – odkazuje totiž na scénu ze čtvrté řady, kdy Clegane s Aryou Starkovou na farmě jednu noc přespali a poté, co je farmář se svou dcerou nechali přespat a nakrmili je, Cleganeje okradl s tím, že farmář je slabý a peníze nebude potřebovat, protože stejně umře, než přijde zima.
Přežili by, kdyby je neokradl? Mohli by se přesunout s penězi někam, kde by měli větší šanci?
Otázky, samé otázky…
Ten pocit, kdy starý tvrďák Hound v noci pohřbívá obě těla a snaží se nad nimi pronést modlitbu („Prosíme tě Otče, suď nás milosrdně, prosíme tě Matko…. kurva, už si to dál nepamatuju“) – ano, stejnou modlitbu, kterou pronášel nyní již mrtvý farmář před večeří se svou dcerou, Houndem a Aryou… Mráz mi běhal po zádech, co vám budu povídat. Je to prostě jedna z (velmi mála) známek toho, že muži a ženy Westerosu jsou přece jen pod sebevíce tvrdou slupkou lidé – a ty krátké momenty, kdy tohle vyjde najevo, patří k nejvzácnějším.
Dívky se starají o své otce, když jejich otcové zestárnou. Chlapci jen odejdou z domu, bojovat do válek jiných mužů.
Což už lze těžko říct o dalším mini cameu, kdy jakožto člena družiny vojáků vidíme písničkáře Eda Sheerana – což je takový britsko-irský Tomáš Klus – kterak zpívá uprostřed tažení na sever písničku o lásce. Jedou udělat pořádek k sídlu Freyů, hradu Twins a čirou náhodou se potkají s Aryou, která právě z Twins odjela poté, co… podřízla starému Freyovi krk a otrávila všechny jeho pohůnky, kteří jí vyvraždili rodinu.
Samwell Tarly dělá podržtašku v Citadele v Oldtownu, což je westeroská verze kláštera. Má se naučit ze studnice vědění, jak porazit white walkery, ale místo toho jakožto novic vynáší mnichům mísy. Nechtějí ho pustit do knihovny, ale zákony jsou od toho, aby se přestupovaly. Obtloustlý dobrotivý Samwell (neustále mi připomíná Sama z Pána Prstenů, absolutně stejný typ, včetně dikce) zjistí z knížek, které si v knihovně „vypůjčil“, že pod Dragonstonem, místem, kde Targaryenové postavili pevnost při svém prvním vylodění ve Westerosu, jsou obrovské zásoby dragonglassu – suroviny, která dokáže zabít white walkera, když se s ní potáhne čepel meče či dýky – což z ní samozřejmě činí nejoblíbenější věc Jona Snowa, který bitvu s white walkery očekává. Takže havran na sever. Jo, a čirou náhodou se objeví Ser Jorah, který je tam zavřený – ptá se na Daenerys, jestli prý už přijela. No – přijela, právě na ostrov Dragonstone. A BTW, vypadá a působí poprvé jako opravdová královna. Objeví tam sál s trůnem, resp. místem, kde trůn stál. Prochází se kolem mapky s figurkami: „Začneme?“
Game of Thrones je někdy vyčítána přílišná komplikovanost – jeden z recenzentů si stěžoval, že musí mít při sledování seriálu otevřenou Wikipedii a neustále kontrolovat, kdo je kdo. Inu, pokud chcete jednoduchou dějovou přímočarou linku, můžete se podívat na Vikingy nebo třeba na Vyšehrad, tam vás nikdo s komplikovaným dějem zas tak moc otravovat nebude. Právě ale souhra nejrůznějších stylů a vlivů, bohatost děje, střídání komediálních scén s hutnými momenty, a hlavně schopnost ztotožnit se s nejrůznějšími postavami dělají z Game of Thrones neočekávanější a nejsledovanější seriál současnosti. A já budu mít poprvé za dobu seriálu dilema – počkat až do konce a pak shlédnout všechny díly najednou, nebo se dívat týden co týden? Partie je rozehrána na více frontách a první díl nové řady dá pocítit znovu tu radost ze skutečnosti, že do jedné řeky je možno vstoupit i několikrát po sobě – právě na místě, kde jsme před pár měsíci vylezli na břeh. A že je to pořád ten stejný fantastický proud.
P. S.: Druhý díl s názvem Stormborn uvidíme dnes. Třeba už ve tři hodiny ráno… Zatím se podívejte na promo,