Už sice začíná být poněkud ohraným, nicméně pro nás nesmírně důležitým, konstatování faktu, že globalizace není záležitost konce 20. století, ale probíhá vlastně od starověku, byť v různých vývojových fázích. Prvními, kteří byli globalizací zasaženi, tak bylo africké obyvatelsko, jehož pracovní síla se stala zdrojem pokroku nových teritorií, ze kterých tyla do určité chvíle celá Evropa. Snad největším milníkem globalizace je vytváření Britského dominia, které pokrývalo naši zeměkouli od severu k jihu a od západu k východu.
Už tehdy lze objevovat významné prvky, jimiž je dnes globalizace vymezována. Rychlé přesouvání kapitálu, potlačování individuálních prvků jednotlivých kultur apod. Jmenované mezi nejvýznamnějšími. Faktem je, že díky moderním technologiím (snad lze možná konstatovat, že jen díky nim) jsou důsledky tak zřetelné a daleko rychleji se projevující. Vždyť bez elektronického transferu kapitálu, možnosti rychlé komunikace, ale i schopnosti velice rychle stavět nové továrny, by nic z toho, co je dnes oslavováno/napadáno nebylo možné nebo alespoň ne v takové míře.
Globální konkurence
Snad nejzřetelnějším prvkem v podnikání, který globalizace přináší je konkurence probíhající bez ohledu na teritoriální omezení (budeme-li k sobě upřímní, musíme říci téměř bez ohledu), projevující se především v některých oborech – počítaje např. informační technologie, telekomunikace, ale samozřejmě také spotřební zboží a řadu dalších oborů. Globální konkurencí jsou většinou míněny dvě rozličné polohy – konkurence globálního kapitálu přes domácí subjekt (situace nemající se skutečnou globalizací víceméně nic společného, jedinou obranou proti tomuto jevu je vytvoření železné opony) a konkurence zahraničního subjektu přímou či nepřímou formou domácím subjektům a konkurence mezi nadnárodními společnostmi jako takovými.
Včem vlastně spočívá síla globální firmy? Kapitál, zkušenosti, efektivita, image. Do těchto čtyř bodů je možné shrnout výhody či sílu nadnárodních firem.
Kapitál: Nejčastěji zmiňovaná a zatracovaná přednost. Díky své velikosti globální firmy mají vlastní značné finanční zdroje a lepší přístup k dalším.
Zkušenosti: Nejméně zmiňovaná přednost. Díky působení na mnoha trzích získávají firmy neocenitelné zkušenosti, které přenášejí do dalších oblastí – geografických i technických.
Efektivita: Diskutabilní přednost, často vyvážená neefektivitou na jiných místech. Navíc ze sociálního pohledu, nejproblematičtější. Obecně je to ale schopnost využívat nejdostupnějších zdrojů: přírodních, technologických, lidských a díky koncentraci dosažení podstatně větší efektivity než národní konkurence.
Image: Přes veškerá protestní hnutí je globální image neocenitelná hodnota z podnikatelského pohledu. Je totiž skutečností, že spotřebitelé často dávají těmto značkám přednost, díky důvěře v jejich kvalitu. A přesto právě tady je nejsilnější nástroj proti globalizaci – prostě nekupujte zboží nebo služby od globálních firem!
Korporace: novodobá šlechta?
Základním problémem ale není diskuze – ať už politická či ekonomická, ekologická nebo snad sociologická – o přínosu globálních firem. Problémem je, že tyto korporace se staly trnem v oku díky jejich rostoucí ekonomické moci, která se může promítnout i v moc politickou. A to je vážný problém, neboť je skutečností, že nejen díky jejich astronomickým rozpočtům v porovnání např. s naším státem, jejich význam celosvětově roste, a jejich šéfům dává do rukou ohromné možnosti, jichž nezřídka využívají. Ale na druhé straně je nutné si uvědomit, že se často chovají podstatně sociálněji a zodpovědněji než jejich státní protějšky Vždyť celá řada sportovních odvětví, kulturních událostí apod. by bez jejich podpory nebyla možná.
Řešení tohoto dilematu, které je ve skutečnosti naznačeno již o odstavec výše, samozřejmě není možné aplikovat v každé situaci, ale aplikováno v nemálo případech již bylo a bylo úspěšné. Právě při kontrole chování korporací mají největší úlohu nejrůznější nevládní organizace, jako např. Greenpeace apod.
Nedoceněné příležitosti
Zpět k malým a středním firmám. Celá řada středních a malých firem velice dobře koexistuje s nadnárodními firmami, či dokonce žije dobře díky prodeji služeb těmto korporacím. Příkladem jsou lokální dodavatelé automobilového průmyslu, reklamní a PR agentury, samozřejmě restaurace a další. A už vůbec není možné nezmínit důležitou skutečnost: globální korporace dávají práci tisícům lokálních odborníků.
Jinak recept na prosazení se proti globální konkurenci je: vysoká specializace, která umožňuje nejen vysokou míru efektivity, ale současně jasné vymezení. Snad nejideálnější je schopnost včas najít nové tržní niky, technologie nebo postupy, které umožňují získat náskok před přece jenom většinou méně flexibilními monolity. Nové internetové firmy jsou toho příkladem. A budoucí pohlcení globální společností? Jednak je často vyváženo oddělováním na straně druhé, a současně většinou generuje kapitál pro zakladatele původní firmy, který je často zárodkem nové iniciativy.
A na závěr: Kdo tyje z koho
Zásadní otázka pro neo-kapitalisty, neo-komunisty a další akti/reaktivisty. Jistěže obecně platí, že peníze opět plodí peníze. Nicméně tato rovnice je často narušována excesy. Příkladem může být český oblíbenec Kožený, ale i George Soros, Pan Am a další. Současně vznikají elity nové, dnes často pocházející z oblasti nových technologií a Internetu. Možná, že při troše cynismu by se dalo říci, že každému podle jeho zásluh.
Největším problémem tak zůstává nerovnoměrné rozložení blahobytu vytvářející rozpor dnes nazývaný Sever vs. Jih, který má ovšem hlubší důvody, a příčinou není globa- ale civilizace, resp. tzv. civilizační pokrok se všemi klady i zápory. Otázkou tedy není, kdo tento rozpor způsobil, ale kdo jej napraví. A samozřejmě také jak a kdy.
