Ideální vyhledávač by byl ten, který by vám dokázal na jakoukoliv otázku dát odpověď, kterou chcete slyšet. „Kdo byl prezidentem v roce 1960? – Antonín Novotný. Kam mám jít dneska na večeři? – K Rybičkám. Nudím se. – Pusť si tohle.“ Internetové služby však nedisponují umělou inteligencí a moc toho o vás neví. Proto se namísto podobných sci-fi používají výrazně omezené možnosti, které také většinou nějak vedou k cíli. V ne zase tak dávných dobách dominovaly katalogy. Seznamy stránek z různých kategorií byly skvělé, člověk měl pěkný list odkazů, které se nějakým způsobem zabývají tím, co hledá. Ostatně pro tento účel ještě dnes může být užitečné spíše než po fulltextu sáhnout po katalogu. Pro srovnání – složka Programy kin v katalogu Seznamu a fráze „programy kin“ v jeho vyhledávání.
Katalog však pro stále větší a větší Internet přestal stačit. Webů je již tolik, že jejich rozdělení do nějakých uměle vytvořených kategorií nemůže být tou správnou cestou, jak je zpřístupnit uživatelům. Navíc velkým nedostatkem katalogů byla omezenost informací o webu – většinou jen odkaz, titulek a dvě věty popisu. Potřeboval-li člověk nějakou specifickou znalost či službu, katalog mu příliš nepomohl. Konkrétní věci si musel dohledávat až na webech, které proklikal – a samostatně. Tento oříšek rozlouskl fulltext. Vyhledávání v obsahu stránek je způsob, jak lze člověka zavést přímo na tu stránku, kterou potřebuje. Přímo k tomu obsahu, který hledá.
Jenže Internet je velký a je potřeba nějakým způsobem určit, který odkaz by pro uživatele mohl být nejlepší. Nejjednodušší metoda vyhodnocování čistě výskytu hledaných klíčových slov na stránkách je velmi primitivní. Neříká nic o tom, jakou kvalitu daná stránka má, dá se mimořádně snadno manipulovat. Google přišel s revolučním nápadem – použít pro hodnocení stránek počet a kvalitu odkazů z jiných webů. Takovéto určování kvality a popularity kraluje dodnes a stalo se standardem – většina vyhledávačů je postavena převážně právě na analýze zpětných odkazů. I taková metoda se dá poměrně lehce manipulovat, ale zkušenost ukazuje, že to není až tak hrozné a fulltextové vyhledávání je stále možno udržovat dostatečně užitečné. Ostatně ostrý SEO souboj o některé komerčně důležité fráze lze vidět i příznivě – když to někomu stojí za to, asi disponuje službou, která si vysoko být zaslouží.
Výzvy vyhledávačů
Přesto spojení mezi ideálním vyhledávačem, který by dokázal na každou otázku odpovědět podle vaší potřeby, a vyhledávačem řadícím odkazy v podstatě podle počtu zpětných odkazů je stále obrovská propast. Moderní vyhledávače proto používají velké množství dalších metod, jak váhy vybalancovat na co nejlepším výsledku. Minimálně dvě věci však při klasickém pojetí vyhledávání vyřešit nelze a tvoří tedy hranici, za kterou žádný vyhledávač bez nových metod jít nemůže. Vyhledávač vám nevidí do hlavy a nemůže tušit, co byste vlastně rád. Odpovědnost je na vás, musíte se ptát dostatečně chytře, abyste si vystačil se stávající inteligencí vyhledávání. Nenajdete-li, zkoušíte to jinými slovy.
Druhou věcí je rozeznávání významu obsahu stránek. Nejde jen o nějakou sémantickou analýzu textů, které se ještě jen tak nedočkáme, ale také o rozeznávání netextového materiálu a zpřístupnění dat, která již nějak strukturovaná existují. Vyhledávače převážně poskytují jen odkazy na jiné stránky, přitom na některé typy dotazů by mohly poskytnout okamžitou odpověď. Hledám-li, kdy v nějakém kině dávají Vratné lahve, může mě vyhledávač poslat na stránky kin či na nějaký kulturní přehled. Nebo mi prostě odpovědět. Spousta informací je na Internetu dostupná ve formě, která umožňuje jejich pochopení a prezentování v lepším rozhraní, než je seznam deseti odkazů.
Inovace přicházejí z různých směrů, není však pravděpodobné, že by ještě dnes mohl někdo proniknout mezi trojici Google, Yahoo a Microsoft – vyhledávače jsou stále komplexnější a nový hráč by musel přijít s více než jen s jedním zajímavým nápadem. Jak bude vyhledávání vypadat letos, příští rok a dost možná i za deset let je tedy v rukou těchto tří společností. Trumfy v rukou drží Google – celosvětově vyhledávání dominuje, svůj podíl dokonce stále navyšuje, různé testy relevance ukazují, že si přes snahu svých konkurentů stále zachovává převahu a disponuje množstvím chytrých lidí, kteří nedělají nic jiného než vylepšování jeho algoritmů. Zajímavé experimenty však provádějí všichni, ostatně právě nějaká radikální změna by mohla zamíchat kartami podobně, jako dříve přechod k fulltextu umožnil Googlu přeskočit Yahoo.
Sociální vyhledávání
Právě Yahoo vede v oblasti často nazývané jako sociální vyhledávání (což odpovídá trendu, že cokoliv zajímavého je dnes nutné jako „sociální“, v češtině by možná bylo výstižnější pojmenování „komunitní“). Pomocí akvizic se Yahoo dostalo ke dvěma v tomto kontextu důležitým službám – fotohostingu Flickr a sdílení záložek Del.icio.us. Co mají společného, je participace uživatelů a získávání informací o fotkách či stránkách pomocí štítkování. To by následně mohlo být využito k vylepšení relevance vyhledávání. Úskalím je stejná možnost jednoduché manipulace s přirozenými výsledky pomocí spamování jako u dnešního vyhledávání a omezenost na obsah generovaný nějakou ohraničenou komunitou (zvláště v případě Flickru). Další velmi úspěšnou službou Yahoo, která by se dala označit za sociální vyhledávání, jsou Yahoo Answers – služba, kde položíte otázku a kdokoliv na ni může odpovědět. Dávají-li všechny tyto věci nějaký ucelený směr, nebo se jedná o slepou uličku, je otázkou. Osobně bych byl spíše skeptický, ale ponechme odpověď nějakému dalšímu článku.
Pískoviště
Google, Yahoo, Microsoft i Ask mají svůj pokusný vyhledávač, kde si hrají s různými inovacemi rozhraní apod. Google jej vede pod zcela separátní značkou Searchmash, Yahoo jej pojmenoval Alpha, Microsoft Imagine Live Search a Ask jednoduše jako Ask X. Všechny mají společné jedno – snaží se lépe odhadovat, co uživatel vlastně hledá, a nabízet mu i jinou odpověď než jen nějaké odkazy. Vedle toho vyhledávače samozřejmě průběžně provádějí experimenty i ve svém normálním vyhledávání, obvykle jen na omezeném vzorku lidí. Zvláště známý je tím Google – dost možná však jen proto, že je jen nejvíce na očích. Vždy, když se v minulosti objevil nějaký test, vzbudil velkou pozornost a pomocí zveřejněných kódů jej zkoušeli další lidé. Proto asi také vznikl Google Experimental – „služba“, která umožňuje bez nějakého koumání zkusit experimentální rozhraní Googlu. Ostatně proč lidem neumožnit participovat na nějakém testování, když o to sami mají zájem.
Momentálně je prostřednictvím Google Experimental možno vyzkoušet si čtyři pokusy – viz screenshoty. Levostranná a pravostranná navigace je jen zpřístupněním již probíhajících testů, zajímavější jsou klávesové zkratky a především časová osa či mapa. Navigace pomocí klávesnice jistě často může spořit čas, ačkoliv většina lidí se nenaučí ani Ctrl+Insert. Ve vyhledávání se mi však zdá trochu nadbytečná, jedná se o službu natolik jednoduchou, že nějaké zkratky většina uživatelů nemůže ocenit. Zobrazení na časové ose nebo mapě je však velmi pěkný nápad, který zvláště pro některé účely jistě najde své uplatnění. Google z textu dokáže poznat, o jakých datech a místech je v něm řeč. Díky tomu pak může odkazy vizualizovat v podobě mapy či časové osy s patřičnými popisky – co, kdy, kde. Pokud nic jiného, je to pěkná demonstrace síly Googlu při zpracovávání informací. Všechny změny rozhraní předvedené v Google Experimental půjdou přidat do vašeho normálního hledání (pravděpodobně pouze pokud budete přihlášen), to však až během několika dní.
Redesign
Čeho si nejpozději na třetí pohled na Googlu každý všimne, je redesign. Nebyl nijak výrazný, ale přesto je pro Google jistě důležitý. Kromě oživení po grafické stránce došlo zejména k vyřešení nejednotné navigace napříč službami Googlu. Odkazy na další jeho služby se přesunuly do levého horního rohu a budou se napříště objevovat prakticky na všech jeho stránkách. Vždy ve formě přímých odkazů na několik „nejbližších“ služeb (v Gmailu odkaz na kalendář apod.) a velkého seznamu ostatních služeb po rozkliknutí „více“. Vliv odkazu na titulní stránce je podle statistik velký – vždy, když Google provedl nějakou změnu, bylo to spojeno se zaznamenaným propadem odebrané služby a skoku přidané. Google je dnes portál s rozsáhlou nabídkou, a tak se této roli musí přizpůsobit.
Na navigaci přesunutou doleva, kterou Google testoval opravdu dlouho, opakovaně a v různých podobách, nakonec zatím nedošlo. Přirozeným důsledkem přesunu menu nahoru však jsou odkazy na jiné typy vyhledávání podle kontextu zobrazované pod vyhledávacím okénkem. Když si Google bude myslet, že ke konkrétnímu dotazu má co nabídnout i odjinud, objeví se zde odkaz na vyhledávání třeba videa, zpráv, blogů apod. Často to sice znamená, že se na stránce objeví dva řádky s prakticky identickými odkazy (i horní menu obsahuje převážně odkazy na vyhledávací služby), Googlu to však umožnilo nahradit původní navigaci trochu inteligentnější podobou, aniž by se vytratily obě její funkce – totiž propagace a provázanost s ostatními (jakýmikoliv) službami Googlu a možnost přepnout na jiný typ vyhledávání.
Opravdový videovyhledávač
Po koupi YouTube nebylo úplně jasné, co Google udělá se svou v podstatě identickou službou Google Video. K žádnému sloučení nedošlo, Google Video funguje bez velkých změn dál. Čím dál více však zapadá jeho role videohostingu, ostatně již dlouho ani v tomto směru nedošlo k žádnému vylepšení. Google naopak vyřešil své dilema a Google Video je na cestě být plnohodnotným vyhledávačem videa. Vyhledávání jen videí nahraných na Google nebo YouTube však postupně začíná být málo – ačkoliv YouTube online videu jasně dominuje, vývoj pravděpodobně nebude přát koncentraci videa na jednom jediném hostingu. Jaká je budoucnost internetové televize, je stále zahaleno v šeru, ale jisté je, že Google chce mít nohu ve dveřích a nenechat si ujet žádný vlak.
Proto nyní Google Video indexuje i některé konkurenční videohostingy, například Metacafe. Bohužel se mi podařilo najít pouze jeden příklad, kde se v jeho výsledcích objeví odkaz někam jinam než na Google Video a YouTube. A to dokonce i když jsem zkoušel hledat názvy nejsledovanějších videí na Metacafe. Buď je indexace mimo vlastní servery obtížnější, nebo se jedná o nějaké porodní bolesti.
Druhou novinkou v Google Videu je možnost přehrávání klipů přímo ve výsledcích hledání pomocí vloženého přehrávače schovaného za ikonkou pluska. A právě tato funkce mě dosti překvapila. U jediného odkazu, který vedl mimo Google (Metacafe), totiž tato funkce fungovala také, neobjevil se však flashový přehrávač Metacafe, ale standardní přehrávač Google Videa. Všechny odkazy přitom vedly na Metacafe (i ten vedoucí z flashového přehrávače nelogicky nazvaný „Go to Google Video“). Udivuje mne však, že je něco takového opravdu legální. Je však možné, že Google má od Metacafe svolení, vyjádření jsme bohužel zatím nezískali. Pokud jej nemá, znamenalo by to zajímavý precedens. Dosud bylo na hraně i samotné vkládání cizích flashových objektů na své stránky. Podobné vyzobnutí cizího video a vložení do vlastního přehrávače (s vlastním rozhraním, případnou reklamou atd.) je ještě o velký kus dál.
Mezijazykové vyhledávání
Různé pokusy s překlady jazyků mezi sebou jsou nejoblíbenějším příkladem, když se chce Google pochlubit nějakým velkým „vědeckým“ projektem, na kterém pracuje. Masivní objem dat, který na svých počítačích skladuje, mu umožňuje lépe než komukoliv jinému zkoušet proniknout do automatického překládání, praktické výstupy však dosud chyběly (až na klasický překladač, který však zatím daleko zaostává za údajnými schopnostmi Googlu).
V blízké době by měl být učiněn výrazný krok k překonání jazykových bariér. Google nabídne speciální hledání napříč jazyky. Váš dotaz bude automaticky přeložen, vyhledán na cizojazyčných webech a výsledky budou zase přeloženy zpět, pravděpodobně i s odkazem na celý přeložený web. Jaká bude strojová kvalita překladu, bude zajímavé vidět, čeština pochopitelně téměř jistě zahrnuta nebude. I tak to ale může být užitečný nástroj, spousta informací je na webu ukryta na neanglických stránkách a jejich podíl bude stále narůstat. A až Internet nebude mít jeden dominantní jazyk, bude potřeba nějakým způsobem překlady používat. Předpokládejme, že se je většina lidí schopna nějak anglicky naučit, ale přidat k tomu ještě španělštinu, arabštinu, čínštinu atd. bude pro téměř každého vyloučeno.
Personalizace
Ze všech vyhledávačů se Google nejhouževnatěji pouští do personalizace vyhledávání. Důvod je jednoduchý – personalizace je cesta, jak si podržet dominanci, jak získat konkurenční výhodu, kterou nikdo jiný nedokáže replikovat. Personalizace totiž předpokládá registraci uživatelů a především co největší objem dat, která by o nich šlo sebrat. Obojí dokáže zařídit pouze Google. Nutnost registrace vyřazuje ze hry všechny menší hráče, kteří nedisponují podobně širokou paletou služeb jako Google, Yahoo, Microsoft a potenciálně ještě AOL či MySpace, kteří ale v oblasti vyhledávání mají minimální zkušenosti. Potřeba maximálního objemu dat vyřazuje všechny ostatní. Google má pozicí dominantního vyhledávače, bezkonkurenčně nejlepší základnu pro analýzu chování uživatelů, další data sbírá prostřednictvím své reklamní sítě a Google Analytics, posiluje i v některých segmentech služeb, jako jsou personalizované domovské stránky, email, kancelářské aplikace atd. Velký podíl mají i jeho lištičky, které do celého obrázku také pěkně zapadají.
Průlomovou službou je Google Web History. Ta dříve zaznamenávala jen historii hledání přihlášených uživatelů, dnes ve spojení s právě Google Toolbarem může fungovat i jako na webu uložená historie brouzdání. Dá se očekávat, že tuto službu nyní nebude využívat významnější procento uživatelů Googlu, ale pro začátek to bude dostatečný vzorek na zkoumání a vývoj metod, jak z balíku různých informací o chování uživatelů vymáčknout nějaký závěr použitelný pro lepší odpovědi na hledání. A až se tak stane, Google své uživatele bude moci různými způsoby začít více tlačit, aby se do personalizace také zapojili, případně získané poznatky aplikuje obecně. V současnosti se personalizace vyhledávání projevuje dosti nesměle, jen čas od času na dotazy, které většinou pokládáte pravidelněji. Vypozorovat lze v podstatě jen mírné preferování stránek, na které častěji klikáte. Google však má data i lidi, kteří je budou schopni analyzovat, a personalizace vyhledávání se tedy dříve či později výrazně změní. A obávat by se měly zejména společnosti žijící ze SEO – optimalizovat na personalizované vyhledávače bude nesrovnatelně obtížnější.
Vedle automatické personalizace Google nabízí i manuální – pomocí Google Co-op si můžete nastavit, jaký obsah byste do vyhledávání chtěli přidat – já mám třeba odkazy na Wikipedii. Nově lze na toto místo vkládat i některé moduly Google Gadgets, což vypadá jako zajímavý směr. Například si tak můžete nastavit, že na dotazy naznačující žádost o překlad se na první pozici objeví slovníkový formulář. V tuto chvíli toho však kvůli jisté komplikovanosti nevyužije téměř nikdo, Google spíše sbírá zajímavý obsah a nápady a časem začne vybrané věci lidem nabízet sám od sebe.
Míchané vyhledávání
Neboli univerzální vyhledávání, jak tento krok Google sám pojmenoval. Dosud se v jeho vyhledávání na některé dotazy na horní pozici (maximálně jsem zaznamenal dvě) zobrazoval obsah z některého z vertikálních vyhledávání Googlu – zprávy, obrázky, videa atd. Obvykle jen ve formě ikonky a pár odkazů. V poslední době však jejich přítomnost stále „bobtnala“ a například lokální vyhledávání začalo být prezentováno velkým čtvercem mapy a několika odkazy s popisky. Nyní dal Google této strategii volný průchod. Obsah z vertikálního vyhledávání již nebude vázán na první pozici a bude řazen volně ve výsledcích podle relevance, kterou jim Google přiřadí. Nebude omezen ani jejich počet – na některé dotazy se tak výsledky samotného webového vyhledávání mohou dostat i velmi hluboko, jak ukazuje screenshot.
Některý obsah je přímo integrován do stránky, například si je možné pouštět video (na rozdíl od hledání na Google Videu však ve webovém vyhledávání půjde spustit videa pouze ze serverů Googlu, tedy žádné třetí strany). To je pro Google jistě zajímavý trend, jeho hledání se stane více interaktivní. A jak říká Marissa Mayerová, otevírá to také nové možnosti reklamy. Prolomí-li se paradigma vyhledávání jako deseti odkazů s krátkými textovými popisky, bude možné nasadit do něj jiné formáty reklamy, která by mohla být více grafická a interaktivní. Prozatím se připravuje inzerce v iGooglu (personalizované domovské stránce) v podobě reklamních modulů. Google je rozhodně na cestě překonat svou svázanost s textovou reklamou. Všechny velké internetové společnosti kupují různé sítě grafické reklamy, příští souboj o velký balík peněz se odehraje na tomto poli.
Nový typ vyhledávačů je blíže, než se zdá
Při pohledu zpět bude možná tento měsíc možno označit jako mezník. Naznačený vývoj fulltextového vyhledávání je pozvolný a evoluční. Nicméně toto je ten okamžik, kdy si Google otevřel možnost zcela ignorovat podobu fulltextu, jak si na něj lidé zvykli, a pustit se naplno do jeho přebudování na plně interaktivního, inteligentního rádce, který zná přání uživatele, dokáže pracovat se strukturovanými daty a zvolit tu nejlepší možnost, jak je vizualizovat. Pro tuto chvíli se nestalo nic významného, změny jsou většinou téměř neviditelné. Podobnou filosofii navíc už před dlouhou dobou zkoušel metavyhledávač Amazonu – A9. Jenže synonymem pro vyhledávání je Google, a ten se pustil do největších změn v hledání od přechodu z katalogů na fulltext.
Budou české vyhledávače schopny držet krok?
