Hlavní navigace

INET2002 - negativa Internetu dneška

Michal Krsek

Právě v těchto dnech se koná výroční konference The Internet Society - INET 2002. Co přináší pro celosvětový Internet a co pro náš malý koutek ve střední Evropě? Letošní konference se jmenuje "Internet Crossroads: Where technology and Policy Intersect", což má naznačovat, že stojíme na jakémsi předělu v dalším vývoji Internetu.

The Internet Society je organizací, která směřuje vývoj Internetu. Jejími hlavními součástmi jsou IETF (Internet Engineering Task Force), která se zabývá technickým rozvojem (jež je schvalován IAB – Internet Architecture Board), IANA (Interner Assigned Numbers Authority), jejíž účel je jasný z názvu, RFC editor a zájmové skupiny (Chapters), založené na geografickém základě.

Zkusme se podívat, jak vidí dnešní Internet pánové Vint Cerf a Steve Crocker, kteří oba patří mezi „otce zakladatele“ sítě, kterou dnes známe pod názvem Internet.

Panel, ve kterém měl úvodní přednášku Vint Cerf, se jmenoval příznačně: „Critical Points in the Development of the Internet“. Důvody, které si vybral k argumentaci, proč se Internet tak rozšířil oproti konkurenčním sítím, jsou zhruba následující:

Publikace protokolu IP jako public domain a jeho předání komunitě k volnému používání. Oproti tomu existují protokoly, za jejichž použití výrobci zařízení platí poplatky licencujícímu subjektu (například rodina protokolů MPEG je tak zpoplatněna takřka celá).

Vytvoření decentralizované technické infrastruktury. Tím, že Internet nemá jeden centrální uzel, je nejen obtížně zranitelný jaderným útokem, ale také úspěšně vzdoruje snahám o jeho ovládnutí. Pakliže některý z důležitých operátorů odmítne někam či někomu směrovat provoz, existuje hned několik alternativ. Příkladem může být síť Sprint, která svého času odmítala navyšovat svá peeringová spojení v jednotlivých MAE (peeringových bodech), což vedlo k odchodu významných zákazníků jinam.

Vytvoření decentralizované infrastruktury pro přijímání standardů – IETF, otevřeného fóra přijímajícího standardy, a forma jeho práce (pro přijetí rozhodnutí je třeba dosažení kvalifikovaného konsensu), přispělo k tomu, že Internet odolal většině firemních pokusů o zanesení proprietárního sme­tí.

Díky těmto vlastnostem můžeme prý očekávat zintetrnetizování běžného světa. Kromě již známého fóru o tom, že se lednička nebude chtít otevřít, protože jí váha přes domácí Internet sdělila, že máte nadváhu, citoval Vint další aplikace. Například internetizované zátky od vína nám umožní udělat pořádek ve vinotéce a vybrat to nejlepší víno ke konkrétnímu jídlu, internetizované ponožky mají tu pěknou vlastnost, že je možné po domácí síti poslat broadcast ve znění „ztracená pravá ponožko 1766, ozvi se“. Kromě těchto vizí byly samozřejmě prezentovány i aplikace, které jsou dnes de facto realitou. Internetové telefony, které nepotřebují počítač ani ústřednu, internetové DVD přehrávače a videohry. Došlo i na oblíbenou vizi (která má ale být realitou za necelý rok) meziplanetárního Internetu.

Abychom těchto cílů snadno dosáhli, potřebujeme následující:

  • Otevřené standardy
  • Protokoly v diskrétních vrstvách
  • Většinu inteligence na koncích (síť poskytuje pouze transportní služby)
  • Jednotný adresní a jmenný prostor

V této souvislosti bylo proneseno několik peprných slov na adresu NATu prakticky od všech panelistů.

Nejvýznamnější problémy, které musíme k dosažení cílů vyřešit:

  • Zavedení širokopásmového Internetu
  • Ochranu duševního vlastnictví
  • Bezpečnost (dnes může být Internet i cílem útoků, nejen jejich prostředkem)
  • Mobilitu (jinak tu ponožku nenajdeme)
  • Rozšiřitelnost (dnes „frčí“ dvě témata – IPv6 a řešení směrování)
  • Obchodní modely (opět dvě témata: připojení za paušál a vypořádání se se stavem po splasknutí dot com bubliny)
  • Vytváření globálních a univerzálních konceptů a politik

Bylo zajímavé sledovat následnou diskusi v plénu, která se zabývala otázkou, co je to vlastně širokopásmový (broadband) Internet, který má být dostupný domácím uživatelům. Padala čísla od jednoho megabitu do desítek. Finální řešení, proti kterému nikdo neprotestoval, bylo reprezentováno tvrzením: Ten pravý broadband je kapacita, kterou si nemůžeme dovolit. Je nutno s trpkým úsměvem konstatovat, že v tomto duchu je i počítané 256 Kb/s ADSL připojení nabízené u nás broadbandem. Ach jo.

Přednáška Steva Crockera, která byla v rámci panelu „The Collaborative Internet: Can the Commons be Saved?“ se odehrávala v podobném duchu. Jejím cílem bylo, kromě jiného, ukázat na výhody, které přineslo Internetu IETF (které je podřízenou organizací The Internet Society – která ovšem do jeho fungování vůbec nezasahuje a slouží mu především jako zdroj prostředků na běžný provoz).

Steve na rozdíl od Vinta přímo pojmenoval problematické jevy v Internetu, které nám mohou bránit v dalším vývoji. Jde o:

EBF17_braverman

  • Posun od otevřených systémů k systémům uzavřeným
  • Posun od struktury založené na peeringu ke struktuře centralizované (zde bych nebyl pesimistou, současné problémy některých operátorů mohou pročistit trh)
  • Posun od transparentního, plošného adresování k technologiím NAT (překlad adres)
  • Posun od end-to-end konektivity směrem k izolovaným ostrůvkům odděleným firewally

Cesty, kterými můžeme dospět k cílům, byly obdobné jako u Vinta:

  • Podpora vývoje
  • Podpora vstupu nových subjektů do mlýnice Internetu
  • Podpora přímého propojení subjektů
  • Důsledné oddělování síťových vrstev
  • Nový náhled na společenská pravidla a potřeby (tak, aby nedocházelo k jevu, který byl popisován na jiné diskusi – Digital Divide, což je separování lidí, kteří Internet mají od těch ostatních)
  • Nové cesty k respektování soukromí – například je možné (možná i vhodné), aby subjekty, které sbírají informace o osobách, tyto osoby kontaktovaly a oznámily jim vše, co o nich vědí
  • A nakonec. Problémy s copyrightem – zde se Steve zmohl pouze na konstatování, že je třeba se zaměřit na alternativy ochrany vlastnictví.

Můj osobní dojem je takový, že všechny uvedené problémy se týkají i naší malé české kotliny. Problémem je, že je jaksi u nás nikdo neřeší. Kvůli tomu pak opakujeme chyby, které několik let před námi uskutečnily USA či země západní Evropy. A to se bohužel týká jak vlády (Intranet do škol na 64 Kb/s linkách), tak komerčního sektoru (zeptejte se vašeho providera, jak je daleko s IPv6 – pokud se problémem zabývá pouze akademická síť, která to má v popisu práce, je to trochu málo).

Anketa

Má smysl se zabývat globálním problémy v malé české kotlině?

Našli jste v článku chybu?