Sdružení pro internetovou reklamu (SPIR) a poradenská společnost EEIP spojily síly a výsledkem je studie na téma „Jak Internet ovlivňuje národní hospodářství ČR“. V plné, zhruba stostránkové podobě (ale i ve formě zjednodušené infografiky) ji najdete na www.studiespir.cz.
Důvodem jejího vzniku je hlavně dlouhodobý nedostatek relevantních dat o výkonu internetu v kontextu ekonomik a fungování v českém hospodářství. Na tiskové konferenci byla mezi důvody vzniku ale zmíněna i negativní konotace internetu ve vyjádření některých politiků a podcenění prostředí internetu orgány státní správy.
Jedna z hlavních výhod studie je, že je aktuální, pochází z konce roku 2013 a je založená jak na sekundární analýze externích i interních dat v kombinaci s hloubkovými rozhovory. Ale pojďme k některým konkrétním informacím.
Internetová ekonomika, tedy její jádro (částečně ztotožňované s ICT sektorem), představuje 2,7 až 3,2 % HDP a na dalších odvětvích se podílí 8,2 až 9,5 % přidané hodnoty. Na tiskové konferenci zaznělo, že „internet je průřezová technologie“, takže se konkrétní přínosy v jednotlivých dílčích odvětvích napříč ekonomikou těžko sledují (e-komerce se ve statistikách například projevuje jako maloobchod). Internetová ekonomika a ICT sektor, který se v Česku slibně rozvíjí, navíc poměrně splývají, je tedy skutečně komplikované přesně stanovit čísla.
IT odborníci představují 2,5 % všech pracovníků
Zde ale opět platí, že jde o čisté IT odborníky, celý ICT sektor zaměstnává 2,8 procenta a internet jako takový (tedy internetová ekonomika) představuje 6,3% podíl na celkové zaměstnanosti. Řečí čísel jde až o 316 500 pracovních míst, vytvořených internetovou ekonomikou (upozornění: s ohledem na dostupnost dat jde o čísla z roku 2011).
České podniky jsou na internetu velmi aktivní
Pokud se na internetovou ekonomiku podíváte z hlediska používání internetu, tak Eurostat udává, že 34,9 % zaměstnanců používá v práci aktivně internet (alespoň jednou týdně). 97 % firem má přístup k internetu, 92 % využívá internet k jednání s orgány veřejné správy, 40 % firem nakupuje na internetu a 25 % firem přes internet prodává (údaje ČSÚ z roku 2012). Podle autorů studie z toho plyne, že české podniky jsou na internetu velmi aktivní.
Na tiskové konferenci zaznělo, že z hlediska aktivity na internetu patří české firmy v EU k nejprogresivnějším. Zajímavé je, že produktivita práce na osobu je v ICT sektoru dvakrát větší, než v jiných odvětvích. V ICT službách dokonce jde o 1 650 tisíc Kč na osobu, nejméně ve výrobě ICT, kde jde o 320 tisíc (průměrná produktivita v ČR je 707 tisíc Kč).
Vývoj e-komerce v Česku roste
Od roku 2004 (do roku 2012) došlo k růstu obratu podniků z e-komerce z 9 % na 15 % v EU, v České republice dokonce z 6 % na 24 %. Na tiskové konferenci zaznělo, že české podniky zřejmě využily internet jako příležitost, aby se vyrovnaly s ekonomickou krizí.
Trendy v internetové ekonomice
Mimo předpovědi se studie věnuje i trendům – patří sem cloud computing, internet věcí, big data, video přes internet, mobilita internetu, augmentovaná realita a gamifikace. V zásadě nejde o nic revolučního ani neznámého, v roce 2013 se prakticky všechny tyto technologie probíraly v mediích výrazně a některé z nich jsou už i za počátkem klasické „hype“ křivky.
Na tiskové konferenci zaznělo, že dnes už téměř 50 % uživatelů českého internetu konzumuje internetová videa. Brzdou se ovšem v Česku stává neschopnost infrastruktury, zejména té mobilní, vyhovět stále rostoucím nárokům uživatelů.
Co brzdí internet a brání rozvoji
Podle SPIRu především veřejná správa a stát, který – slovy výkonné ředitelky SPIRu Kateřiny Hrubešové - „moc nechce slyšet o existenci internetu“. V zásadě tedy nedostatek vize vedení státu, nedostatečná legislativa i personální obsazení ve veřejné správě. Tvůrci studie upozorňují, že „principům fungování internetu a internetové ekonomiky rozumí ve veřejné správě jen málo osob“.
Brzdou jsou i lidské zdroje. „Nemáme odborně vzdělané lidi na úrovni vysokoškoláků a nemáme lidi, absolventy, vzdělané v oblasti internetových technologií, ti dobří často odcházejí do zahraničí,“ upozornila na tiskové konferenci Hrubešová. Problémem je i nízká internetová gramotnost a slabší základní uživatelské dovednosti české populace, což je problém jak starších, tak mladých lidí. U těch padla zmínka, že sice vědí, co a jak funguje, ale „nemají záklopku, co a kam publikovat a nepublikovat“.
Podle autorů studie je problém i v podobě nedostatečné dostupnosti internetového pokrytí ve venkovských oblastech.
Závěry a další čísla
Internet přináší do ekonomiky 350 miliard korun ročně, dává práci více než 300 tisíc lidem v ČR a je charakteristický dvakrát vyšší produktivitou práce, než je průměr v ČR. Ovlivňuje podnikání téměř všech firem u nás.
Na druhou stranu, české domácnosti v užití internetu zaostávají a existují reálné bariéry rozvoje, které je nutné odbourat. Předseda výkonné rady SPIRu (a rovněž výkonný ředitel Internet Info, vydavatele Lupa.cz) Ján Simkanič uvedl, že internet se zde rozšířil bez přispění (a autor článku by rád dodal, že naštěstí i bez zásahů) státu. „Projekty, které v tomto směru realizoval stát, nebyly projekty s dobrým vyzřením. OpenCard, Internet do škol, a další. Internet pro nás naopak představuje tu vyšší efektivitu,“ uvedl Simkanič.
Studie dochází mimo jiné i k tomu, že stát se musí začít vážně věnovat internetu jako konkurenční výhodě. Navrhuje hlavně :
- Učinit z Digitálního Česka prioritu rozvoje státu
- Aktualizovat strategii pro Digitální Česko s jasnými cíli a konkrétním plánem realizace
- Sjednotit agendy internetové ekonomiky do jednotného rámce
- Hodnotit veškeré právní normy z hlediska dopadu/vlivu na digitální prostředí v rámci RIA
- Koordinace strategie, cílů a řešení s podnikatelským prostředím
V souvislosti s návrhem postupu zaznělo, že Digitální Česko 2.0 sice existuje, ale nedodržuje se, je závislé na příliš mnoha lidech a nikam nevede. Ve státní správě navíc nejsou odborníci a je tedy potřeba, aby státní správa pravidelně a více komunikovala s podnikatelskou sférou. Zejména s lidmi, „kteří vidí dopředu“.
Dobrým příkladem může být například Lotyšsko a Estonsko v otázce digitalizace, ale pozitivní příklady jsou i v Česku – například Justice.cz či insolvenční rejstřík. Český stát ale digitálnímu podnikání nepřikládá dostatečný význam – například aktivity slíbené v době vlády Petra Nečase se v podstatě rozplynuly: „Závazky, které stát dává sám sobě, nejsou naplňovány,“ uvedl Simkanič.
Zmíněn byl i příklad nového autorského zákona, kde panuje obava z toho, že nebude dostatečně rychle reflektovat změny, které přináší digitální prostředí. Kritizován byl i chybějící systém varování a informování o změnách přicházejících z Evropské unie a podle Simkaniče by v tomto stát měl sehrávat silnější roli. Připomenut byl ale i význam samoregulačních mechanismů, před klasickým prosazováním zákonných regulací.
Důraz by ale podle tvůrců studie měl být kladen i na informační gramotnost nejmladší a nejstarší generace, hledání cest pro snížení nezaměstnanosti právě podporou digitálního rozvoje v ohrožených regionech, ale také minimalizace regulační zátěže, která by domácí podnikající subjekty znevýhodňovala proti zahraničním.
Co na to Ministerstvo průmyslu a obchodu
Na tiskové konferenci v sekci otázek vystoupil i zástupce Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), který poděkoval autorům studie a řekl, že „je to přesně to, co potřebujeme, abychom na úrovní politické získali podporu“. Na MPO právě vzniká materiál pro vládu v podobě odpočtu úkolů z Digitálního Česka. Předložen by měl být do konce února a měla by jej dostat i odborná sdružení (rozumíte-li tomu stejně jako já, tak veřejnost v této úvaze chybí).
Podle zástupce MPO je skutečně jedním z hlavních problémů infrastruktura, která má být schopná šířit obsah i služby. Státu se prý „podařilo“ do operačního programu dostat prioritní osu týkající se výstavby vysokorychlostních sítí pro přístup k internetu. Zmínil i návrhy nové legislativy, ve kterých je zakotvena povinnost dodat analýzu dopadu. A tedy, že „můžeme věřit tomu, že nové struktury státní správy dokáží tato opatření zhmotnit“.
Zdůraznil ale také podstatné omezení: jednotlivá ministerstva se nechtějí vzdát svých kompetencí. A jakkoliv se MPO pokusilo ITC kompetence soustředit a převzít v rámci Digitálního Česka, prozatím se mu to příliš nepovedlo, ale fungovat by to mělo (například v podobě Digitální rady státu). Připomněl i to, že ze zkušenosti MPO vyplývá, že má cenu komunikovat i s jednotlivými poslanci a plány SPIRu v tomto směru dávají smysl.
Podle Hrubešové i Simkaniče se totiž SPIR v nejbližší době bude snažit oslovit představitele státní správy a vyzve je ke koordinaci společného úsilí o rozvoj internetové ekonomiky v ČR. Navrhne také změny v konkrétních zákonných normách, urychlení změn v legislativním procesu, osloví jednotlivé operační programy s návrhem spolupráce a osloví také evropské poslance, aby začlenili rozvoj internetové ekonomiky do jejich agendy.
ČLÁNKY DO MAILU