Hlavní navigace

Jak jsme se mýlili v prognózách: WAP, XML, sémantický web...

28. 3. 2006
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: 29
Každý z nás se již mnohokrát setkal s předpověďmi budoucího vývoje: některé se vyplnily, některé ne. A z některých nám dnes nezbude nic než úsměv na rtech; někde se vývoj skutečně ubíral naznačeným směrem, avšak buď zpožděně, nebo nedodržel původní představu přesně. Jak je to tedy s nedávnými prognózami v oblasti IT?

Článek na serveru ScienceWorld Kde jsou kdysi žhavé technologie přináší seznam chybných prognóz z oboru informačních technologií. Myslím, že podobně kacířských či obrazoboreckých textů je třeba, abychom si zachovali zdravou míru skepse i k vizím současným.

Většina prognóz se samozřejmě nesplní, na tom není nic divného. Kdybyste měli dokonalou znalost o tom, co se v budoucnu stane, asi byste nepsali články, ale spíše svých znalostí hleděli využít nějak jinak. Prognózy jsou dílem lidí nedisponujících neomylností. Jsou vytvářeny částečně z popudu firem, které se v dané oblasti angažují, částečně z nutnosti zaujmout čtenáře (eventuálně i pisatele), okouzlit ho a předložit mu vizi, která se dobře čte. Za připomínku stojí nejen prognostické úlety o příchodu zářivé budoucnosti (či brzké apokalypsy), ale i obyčejnější, méně dramatické omyly při pokusu anticipovat vývoj technologií. Výše uvedený článek podrobně hovoří o následujících trendech, které nenastaly:

  • smrt mainframu,
  • Java úplně všude,
  • rozpoznávání řeči,
  • Microsoft Passport,
  • bezpapírová kancelář,
  • sémantický web,
  • umělá inteligence,
  • B2B e-commerce.

Na okraj je zmíněna také virtuální realita pro web a push technologie.

S prezentovanými názory lze samozřejmě leckde nesouhlasit. Umělá inteligence byla vždy pokládána za kontroverzní vizi, ve své realistické podobě různých expertních systémů ovšem normálně zvládne celou řadu problémů, byť třeba filozoficky méně nosných než Turingův test. Rozpoznávání řeči snad také dochází k praktické použitelnosti, třeba v automobilech:

„Společnost IBM oznámila převratnou hlasovou technologii, která umožňuje řidičům automobilů a uživatelům mobilních zařízení používat přirozené mluvené příkazy, aniž by se museli učit konkrétní, předem určené povely…“
(celý text tiskové zprávy)

Logo COS
Vybírejte ve čtyřech kategoriích (software, projekt, akce a osobnost) to nejlepší z české open-source scény. Hlasujte ve velké anketě CZECH OPEN SOURCE 2006 a vyhrajte hodnotné ceny.

Rovněž B2B obchodování jistě nějak funguje. Push technologie sice zmizely a mohli bychom je chápat jako totální propadák, ale nepředstavuje tak trochu jejich reinkarnaci třeba RSS? Když pohřbíváme nějakou myšlenku, stojí za to si rozmyslet, zda byla úplně mimo, nebo zda se jen realizovala nějak jinak (třeba jen pod jménem jiné firmy).

Osobně bych si k výše uvedenému seznamu přidal pár dalších trendů, za které se svého času dávaly ruce do ohně: Elektronický papír. WAP. WebTV, video on demand. NC/NetPC, respektive přímo konec éry osobních počítačů. ASP (nemyslím jazyk Microsoftu, ale variantu outsourcingu aplikací). XML (to samozřejmě souvisí i s neúspěšným konceptem sémantického webu; nemluvím přitom o specializovaných aplikacích, kde si třeba strojaři vyměňují v obchodní aplikaci svá data ve formátech postavených nad XML, mám na mysli normální webové publikování). Placený obsah Internetu. Nanotechnologie.

Těžko asi najít, co mají všechny tyhle neúspěšné vize společného. Několik propadáků je ale spojeno s ideou obejít PC jako nejpoužívanější zařízení, a právě u nich se teď zastavíme podrobněji. Před nedávnem se na Lupě objevila glosa Potíže s webovou kanceláří. Text se soustředil na jednu z koncepcí, které se alespoň dosud neuplatnily, na kancelářské aplikace provozované na serveru. Vojtěch Kment v diskusi napsal:

"V podstatě celý trend osobních počítačů, jdoucí od počátku 80. let, byl založen na tom, že lidé měli dost vyjednávání s lidmi z výpočetních středisek, radši chtěli něco svého na stůl.

Proč se myšlenka těch všemožných tenkých klientů neprosadila? V některých případech asi kvůli technologické neohrabanosti aplikací, jindy kvůli finančním modelům. ASP třeba stálo na zdánlivě lákavé představě „plaťte jen za to, co skutečně používáte“. Licence za některé specializované aplikace jsou drahé, zaplaťte tedy jen jednorázově, když si ji stáhnete pro jedno použití (v principu může jít o textový editor i o program z oblasti business intelligence). Asi zde sehrála roli psychologie, popsaný způsob platby totiž zavdával podezření, že člověk ve skutečnosti zaplatí více. Představte si, že by se vám namísto koupě OEM Windows při každém bootování strhávaly nějaké částky za použití systému. Nějak na takovýhle přístup nejsme zvyklí – a to pomíjím, že by přibyla další složitost s účtováním/pla­cením. Prostě se nám líbí si myslet, že určitou aplikaci už můžeme používat stále a bez dalších nákladů (jakkoliv to fakticky není pravda, upgrade se nám nevyhne).

Samozřejmě je možné, že současný stav ASP hodnotím příliš skepticky. Slovník podnikové informatiky opatrně uvádí:

"V rámci konceptu ASP se rozvíjejí zejména ty aplikace, které jsou přímo svázané s Internetem (komunikace se zákazníky na Internetu, průzkumy apod.), a ty, které propojují mobilní pracovníky. Řešení tradičním systémem by tak bylo nemožné nebo velmi nákladné (podpora obchodních zástupců apod.). Ostatní typy aplikací se prosazují pomaleji, neboť většinou vyžadují značné úsilí na straně zákazníka při přizpůsobení, a nejsou tak vhodné pro masový model, který většina poskytovatelů ASP služeb na trhu uplatňuje.

S neúspěchem aplikací provozovaných na serveru to nakonec není tak černobílé. V diskusi o webové kanceláři napsal Tomáš Znamenáček:

"Například svou poštu má většina lidí na serveru úplně bez problému a u ostatních služeb je problém spíš v použitelnosti než v bezpečnosti nebo nějakém opravdu principiálním důvodu.

Pravda, pravda. A existuje celá řada dalších aplikací, které z desktopu téměř zmizely, a jako příklad nám tedy poslouží lépe než elektronická pošta – slovníky, jízdní řády, mapy a podobná jednoduchá „udělátka“ používáme už téměř výlučně na Internetu. Má to samozřejmě celou řadu dalších souvislostí (na serverech je to přístupné zadarmo, můžeme si myslet, že je to denně aktualizováno…), klíčová otázka ale stojí: proč něco na serveru ano, a něco ne? Odpověď, jak jinak, neznám.

Když se vrátím zpět k obecnějšímu tématu chybných prognóz, přidám ještě jeden námět, který by snad stál za podrobnější studium. Některé „neúspěšné“ předpovědi se snad i splní, ovšem v úplně jiných časových měřítcích. Mobilní telefony s Javou začaly být „horkým trendem“ asi v roce 1997, na trh přišly první modely o sedm let později – a to je ve světě IT pořádný odstup. Totéž platí pro elektronický papír. V Holandsku začaly letos vycházet první noviny na elektronickém papíře, v Japonsku dorazily elektronické knihy na trh už roku 2004. Jenže málo platné, v roce 1998 se hned několik firem tvářilo, že vývoj technologie bude dokončen každým okamžikem a že kombinací elektronického papíru a inkoustu budeme přímo zaplaveni. Takže prognóza snad nebyla úplně mimo, ustřelená byla však každopádně časová škála.

BRAND24

Jiný příklad chybné časové škály: O WAPu se v Česku více začalo uvažovat asi tak v roce 1999. Mobilní operátoři se snažili vytvářet vlastní obsah, posléze však vesměs usoudili, že investice byly prostě utopeny. V době krátkého boomu WAPu dokonce vznikaly i speciální wapové rozcestníky – ironické ovšem bylo, že si je vesměs prohlíželi lidé přistupující z osobních počítačů. Fakt je, že posléze, jak nastoupily chytré telefony či PDA schopná síťové komunikace, se řada těchto myšlenek do hry opět vrátila. Jenže o dost let později a o dost jinak. Žádná wapová Mladá fronta Dnes dnes neexistuje.

Na závěr obligátní otázka: jaké technologie přinesly nepříjemné překvapení vám a kdy vás naopak překvapila rychlost, s níž se určitá věc rozšířila (třeba mobilní telefony v ČR od určitého bodu probublaly celou společností jaksi najednou, jakoby mávnutím kouzelného proutku)?

Máte svou poštu uloženou na serveru?

  • Ne.
    21 %
  • Částečně.
    35 %
  • Ano.
    44 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je redaktorem Sciencemag.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).