Hlavní navigace

Jak vybírat nový televizor (4.): EPG, ovládání a dálkové ovladače, úpravy nastavení, spotřeba

Bohumil Herwig

V dnešním dílu našeho letního seriálu bude řeč o něčem, co sice výběr televize tolik neovlivňuje, ale o možnostech u EPG a alternativách v ovládání byste vědět měli.

Doba čtení: 13 minut

O ovládání chytré části televizorů jsme se zmínili v jiném dílu tohoto seriálu. Tady se soustředíme především na menu nastavení, dálkové ovladače a ovládání přes nějaká ta externí zařízení. V případě EPG pak poukážeme na rozdíly mezi menšími a většími značkami, ale i na trochu odlišné přístupy. A také na unikátní přístup značky Loewe, která ho sice ještě nemá zcela dotažený, ale ve výsledku toho jednoznačně v tomto ohledu nabízí nejvíce a dokonce umí programovou nabídku aktualizovat na pozadí či při vypnutém televizoru.

Vedle těchto hlavních témat zmíníme i možnosti nastavení, resp. úprav obrazu a zvuku, a také něco málo o spotřebě. Ta je pochopitelně taktéž spolehlivým ukazatelem kvality televizoru i když dnes to už přestává pomalu platit. Špatnou zprávou v tomto ohledu je, že prakticky všichni jsou na tom stejně.

Programová nabídka EPG

Její zobrazování je v podstatě dvojího druhu: bez náhledového obrazu vybraného kanálu a také jeho zvuku (značná menšina televizorů, platí zejména u malých značek, z masových jen Philips) a s obrazem a zvukem. Jen u těch nejlépe navržených televizorů se pak při vstupu do EPG, které se někdy také nazývá Guide, a rovněž při odchodu z něj, zvuk nepřeruší.

Tohle je obecný problém především u moderních linuxových operačních systémů, starší platformy bývají v tomto ohledu bezproblémové. Ani jediná značka to zatím nemá u všech svých televizorů udělané perfektně tak, aby se na to dalo spolehnout. Mluvím pochopitelně o těch, které mi prošly při testech rukama.

Samotný náhled na pořady mají masové značky v podstatě totožný: vertikálně jsou stanice, horizontálně pak jednotlivé pořady na časové ose. Malé značky to mohou mít děláno podobně (Hyundai, Gogen), jiné (Sencor) zase trochu jinak – viz galerie výše.

Zmínit je u EPG ještě nutno upozornění na pořad. To má dnes málokdo uděláno rozumně, navíc to není stejné ani v rámci jednoho výrobce. Samozřejmě nejsprávnějším způsobem je, pokud se při nastaveném upozornění na pořad televizor probudí i z pohotovostního režimu. To ale dnes začíná být pomalu vzácnost a televizor vás upozorní jen tehdy, pokud je v chodu.

Upozornění na pořad dnes mají i malé značky a prakticky jedinou čestnou výjimku představuje Panasonic. U něj platí pravidlo, že pokud televizor neumí nahrávat, neumí ani na pořad upozornit. Proč to tak je se mě ale neptejte. Kritizuji to už léta a rozhodně v tomto ohledu nejsem sám.

EPG – shrnuto: obecně vzato má tuto oblast nejlépe pokrytu Samsung, ale ani tady neočekávejte bezchybnost a stejné chování. Co se týče obnovy dat, možnosti stahovat je na pozadí a pamatovat si programovou nabídku i po vypnutí televizoru, tohle uměl z mnou testovaných televizorů za poslední roky snad jen Loewe Reference.

EPG – doporučení: zvažte, co je pro vás u programové nabídky nejdůležitější. Pokud používáte klasický papírový TV program, nebo jeho obdobu v mobilu, notebooku apod., EPG pro vás nejspíše bude jen doplňková záležitost, které se netřeba příliš věnovat. Pokud ale hodláte pořady nahrávat, rozhodně se mu věnujte.

Menu nastavení je u Panasoniku na druhé úrovni dnes nejčastěji sdruženo v jeden velký průběžný seznam, který se neovládá nejlépe.Z volby eNápověda se tak rovnou dostanete na Další nastavení a kolovat v jednotlivých nabídkách nelze.
Autor: Bohumil Herwig

Menu nastavení je u Panasonicu na druhé úrovni dnes nejčastěji sdruženo v jeden velký průběžný seznam, který se neovládá nejlépe.Z volby eNápověda se tak rovnou dostanete na Další nastavení a kolovat v jednotlivých nabídkách nelze.

Ovládání (menu nastavení) televizorů

Této oblasti netřeba věnovat při výběru televizoru velkou pozornost. Neříkám, že firmy občas nepřijdou s méně příjemnými inovacemi typu plovoucí menu u Sony nebo jedno obrovské menu druhé úrovně u Panasonicu, ale televizor nenastavujete každý den a tohle se dá v klidu přežít. Naštěstí většina značek stále preferuje staré dobré textové menu nastavení, ve kterém se dá často i kolovat, což ovládání, resp. nastavování parametrů, výrazně urychluje a zpříjemňuje a navíc se to většinou promítá i do příjemnějšího ovládání souborového manageru v multimédiích. Tohle neplatí zejména u Panasonicu, kde je menu druhé úrovně sdruženo v jednu velkou nestvůru, ve které se pohybujete průběžně, a ve které se sice dá kolovat, ale v rámci všech nabídek. Více snad řekne obrázek výše.

Ovládání (menu nastavení) – shrnuto: Dnes je většinou snadné a jednoduše obsluhovatelné v klasickém textovém provedení, u nějž se pohybujete kurzorovými šipkami a odmačkáváte OK/Enter. Pokud tomu tak není, také to přežijete, protože změny nastavení neděláte tak často.

Ovládání (menu nastavení) – doporučení: na tuto část můžete při výběru v klidu zapomenout. Do menu nastavení vstupujete jen občas a každý styl má své drobné mouchy.

Dálkové ovladače

Ty jsou – obecně vzato – dvojího typu: klasické a ty moderní s možností pohybu kurzoru po obrazovce v libovolném směru à la počítačová myš. To je zajištěno buď pohybem ruky s ovladačem (např. LG), nebo – typicky – pohybem prstu po dotykové destičce (Panasonic) či nějaké plošce (např. Philips a Samsung). Jasněji je to vidět v galerii výše.

V nižších a středních, resp. vyšších středních, třídách televizorů se dodává pouze jeden tradiční ovladač, u drahých televizorů nejvyšších tříd jsou často už dva – jeden tradiční a druhý zjednodušený, ale za to s možností ovládat kurzor.

Výjimky jsou dvě. První je LG, jehož ovladač Magic Remote v sobě snoubí jak klasiku, tak řízení kurzoru a dělá to vynikajícím způsobem. Podle mého názoru je to ten nejlepší ovladač, na který jsem zatím v tomto ohledu narazil, a LG ho k vyšším modelů dodává jako jediný.

Jiný ostatně není zapotřebí.

Druhou výjimkou je Loewe, které zatím pohybový ani jiný ovladač toho typu nenabízí. I na DigiZone.cz testovaná řada Reference (druhá nejvyšší) se dodává pouze s jedním klasickým ovladačem a dokoupit můžete jen tzv. zjednodušenou verzi, která je ovšem taktéž bez ovládání kurzoru v našem slova smyslu.

Řešením třetím – a teď mluvím obecně – je sáhnout po nějaké myši či klávesnici s dotykovou destičkou nebo aplikaci v mobilu. K tomu se dostaneme za chvíli.

Důležité je ještě zmínit, jak se vlastně chová kurzorová šipka, resp. připomenout rozdíl mezi klasickými chytrými platformami a novými linuxovými, včetně jejich webových prohlížečů.

Linux je v TV stále ještě na počátku vývoje, takže se chování kurzoru projevuje někdy poněkud nestandardně. Nicméně tady už můžete vidět kurzorovou šipku i v běžném zobrazení televizního kanálu a nejen v chytrých funkcích či v menu nastavení jako dříve. A někdy jde i v tomto okamžiku s informacemi na obrazovce prostřednictvím kurzoru pracovat, což znamená, že jsou aktivní. Právě k tomuto nejspíš vše spěje.

Pohybový ovladač tak bude součástí standardního ovladače a veškeré zobrazované informace kdekoli a kdykoli se budou chovat aktivně stejně, jako to znáte z obrazového výstupu z počítače. Některé náznaky v tomto ohledu už předvedl například Panasonic, kdy při sledování TV stanice jde například pohybem kurzoru k horní části obrazovky vyvolat počasí.

Dálkové ovladače – shrnuto: U levných přístrojů se dodává jeden klasický, u dražších, resp. drahých i další s možností ovládání kurzorové šipky typicky pohybem paže, nebo pohybem prstu po dotykové plošce. Někdy jde takovýto ovladač i dodatečně dokoupit. Vždy záleží na výrobci a konkrétním modelu televizoru. Každý pak sází trochu na něco jiného. Nejlépe to podle mého má zatím vyřešeno LG. Jeho Magic Remote je jedním slovem vynikající.

Dálkové ovladače – doporučení: Dbejte především na to, pro koho bude TV kupována. Vidí dobře? Rozezná i malá písmenka? (Pamatujte, že menší značky mají často ovladače poměrně nepřehledné.) Používá postupnou volbu kanálů nebo vybírá stanice ze seznamu? (Pak by bylo dobré, kdyby šel seznam snadno vyvolat např. OK/Enter.) Zamyslete se i nad tím, zda by se – u drahých přístrojů – nevyplatil dokoupit tzv. zjednodušený ovladač či ovladač pohybový. Pokud jsou pochopitelně v nabídce.

Výborné zkušenosti v ovládání TV, resp. její chytré části, jsem udělal s klávesnicí Logitech K400. Ta se už ale neprodává a na snímku vidíte nástupce K400 Plus. Nicméně je otázka, zda bude s vaším televizorem kompatibilní. Vždy si to dopředu vyzkoušejte, nebo nakupujte tam, kde vám dovolí takovéto zařízení vrátit bez udání důvodu. V tomto případě se to hodně hodí!
Autor: Logitech

Výborné zkušenosti v ovládání TV, resp. její chytré části, jsem udělal s klávesnicí Logitech K400. Ta se už ale neprodává a na snímku vidíte nástupce K400 Plus. Nicméně je otázka, zda bude s vaším televizorem kompatibilní. Vždy si to dopředu vyzkoušejte, nebo nakupujte tam, kde vám dovolí takovéto zařízení vrátit bez udání důvodu. V tomto případě se to hodně hodí.

Ovládání televizoru pomocí externích zařízení a aplikací

Tady mám na mysli jednak nějaké externě napojované klávesnice s dotykovou destičkou, myši či nějaké specializované a miniaturizované ovladače typu Air Mouse, ale také prostou aplikaci pro mobil či tablet. O nich jsem se už částečně zmínil u chytrých funkcí, včetně toho, že nyní už vstupují i do levných přístrojů menších a malých značek, což jsou u nás například Gogen a Hyundai , které občas taktéž seženu na test. Obě značky – a některé další – používají výbornou aplikaci Smart Center, zkoušel jsem ji mj. s Gogen TVF40384Web.

Ovládání prostřednictvím aplikace pro mobil mají už všechny velké značky, ale i když byste si možná mysleli, že je propracované a jednotné, není tomu tak. Typicky mám už dlouho problémy se Samsungem, naopak nejlepší je aplikace Panasonicu, která má tu výhodu, že je pouze jedna a dělá vše potřebné, včetně ovládání TV, převzetí vysílání z tuneru a mj. i odeslání fotografie z mobilu na televizor. Jak můžete vidět u galerie dálkových ovladačů, umí toho ale mnohem více. Společně s Gogen Smart Center pak představuje ukázku toho, jak k tomuto způsobu ovládání přistupovat.

Pokud jde o klasické bezdrátové myši a klávesnice s dotykovou destičkou, tady je situace složitější. Klasické platformy chytrých televizorů jsou momentálně v tomto ohledu kompatibilnější, než nově nastupující linuxové a ještě nějaký čas (tipuji, že minimálně letos) se to nezmění.

Dívejte se – obecně vzato – po klávesnicích s dotykovou destičkou (s úspěchem testuji s Logitech K400), vystačit si ale můžete i s bezdrátovou myší. Se zařízeními typu Air Mouse, která mají v sobě pohybový senzor a někdy i z jedné strany mini klávesnici a z druhé tlačítka pro přepínání kanálů apod., zatím dobré zkušenosti nemám. V poslední době jsem zkoušel dvě a ani s jedním ovladačem jsem nebyl spokojen.

Zajímavě to řeší značka Philips, která k vyšším modelů TV nabízí klasický ovladač kombinovaný s miniaturní klávesnicí na druhé straně. Ne každému to ale vyhovuje, protože kurzor se řídí dotykovou ploškou a doporučuji vyzkoušet, zda s ní bude váš prst kompatibilní. Já s ní mám pravidelné potíže, kamarád už nikoli.

Ovládání pomocí externích zařízení – shrnuto: Pokud chcete váš chytrý televizor (a pouze těch se to týká) ovládat i jinak než přes běžný dálkový ovladač, je třeba najít něco s podporou řízení kurzoru à la myš a také něco bezdrátového. Buď s firemním systémem komunikace (např. Logitech Unifying), nebo přes Bluetooth, pokud ho vaše TV podporuje. Pamatujte, že Bluetooth je hodně problematická technologie a zařízení budou i dražší. Pokud nechcete kupovat nic, vyzkoušejte ovládání přes aplikaci v mobilu, což dnes nabízí většina malých a všechny velké značky.

Ovládání pomocí externích zařízení – doporučení: Vždy se vyplatí dopředu si kompatibilitu bezdrátové myši, či jiného zařízení s ovládáním kurzoru vyzkoušet. Pokud to není možné, nakupujte jen tam, kde ho můžete bez udání důvodu vrátit.

Nastavení a úpravy obrazu a zvuku

Pokud vyžadujete televizor s co nejbohatšími možnostmi obrazových úprav, dívejte se po takových, které mají ve volbách pokročilejšího nastavení obrazu možnost úpravy jednotlivých barev modelu RGB. U dražších a vyspělejších modelů bývají doplněny o tzv. kompletní správu barev tj. včetně odstínu, sytosti a svítivosti, resp. podrobnějšího nastavení pro typicky další tři barvy.

Tady ale hodně záleží na výrobci.

Ty nejpokročilejší, a také nejdražší, televizory je možné barevně kalibrovat, resp. jsou nakalibrovány od výrobce. Někteří – viz například Panasonic – používají i tzv. kino certifikaci THX, což je soubor pravidel a testů, kterým musí ten který přístroj vyhovět. Celý proces je poměrně náročný a složitý, získat tuto certifikaci není triviální.

U obrazových nastavení je ještě důležitá možnost ovlivnit úroveň podsvícení, a to v co nejširším rozsahu. Levné přístroje to mívají pouze ve třech stupních, u vyspělých modelů je to plynulé a u těch nejlepších existuje i aktivní řízení podsvitu, tzv. lokální zhášení LED diod. Ty pak na základě analýzy obrazové scény reagují na konkrétní situaci v té části obrazovky, kde je to zapotřebí (je rozdělena na řadu polí). Buď podsvícení uberou, a tím detail utlumí, nebo naopak přidají. V rámci jednotlivých polí (počet je proměnlivý) se pak pracuje s podsvícením zcela nezávisle a odděleně.

V případě zvuku je to jednodušší. Jen málokterý televizor dnes umí upravit klasické basy a výšky a většinou vše obstarává pětipásmový ekvalizér. Výjimkou je především Panasonic, který nabízí dokonce ekvalizér osmipásmový.

U obrazu by se dalo mluvit například ještě o úpravě poměru červená a zelená, což může být užitečné stejně jako samostatná úprava pleťové barvy. Tady vždy záleží nejen na výrobci, ale i na konkrétním televizoru. Není to ale nic, co byste si nemohli nechat předvést na prodejně.

Nastavení a úpravy obrazu a zvuku – shrnuto: Dá se říci, že čím více jich je, tím lépe. Ale pozor! Jednak se v nich musíte vyznat a jednak by televizor vždy měl mít možnost návratu k továrnímu nastavení, aniž byste ho museli kompletně reinstalovat. Naštěstí je to dnes obvyklá volba, i když ne všechny přístroje ji mají. Chci však zdůraznit to, že pokud je televizor kvalitně navržen a zpracován, v podstatě žádné obrazové úpravy nebudete, v drtivé většině případů, potřebovat. Postačí jen prostý výběr z přednastavených obrazových režimů. To v podstatě platí i u zvuku, i když tady je to o dost individuálnější a na přednastavené obrazové režimy bych nespoléhal.

Nastavení a úpravy obrazu a zvuku – doporučení: televizory nejvyšších tříd mají často (ne vždy!) možnost obrazové kalibrace. Svou roli tu v pozitivním slova smyslu může sehrát i certifikace THX, se kterou mám (povětšinou) ty nejlepší zkušenosti (selhávat může typicky v příliš světlé místnosti). Pokud hledáte levnější TV střední a nižší střední třídy, orientujte se podle vašich potřeb a toho, jak moc se v obrazových nastaveních vyznáte a jak moc jste v tomto ohledu nároční. Jinak je ignorujte.

Energetický štítek musíte dnes najít u všech televizorů. A protože má jednotnou metodiku měření, je také spolehlivým ukazatelem spotřeby. Bohužel z neznámých důvodů neřeší spotřebu v pohotovostním režimu a neukazuje ani spotřebu v okamžiku vypnutí obrazu a ponechání pouze zvuku. Zde vidíte spotřebu u Hyundai DLF 39285 Smart (99 cm, Full HD) a Panasonic TX-55AX630E (140 cm, Ultra HD). U Ultra HD (4K) bude vždy vyšší než u televizoru s rozlišením Full HD.
Autor: Bohumil Herwig (archiv)

Energetický štítek musíte dnes najít u všech televizorů. A protože má jednotnou metodiku měření, je také spolehlivým ukazatelem spotřeby. Bohužel z neznámých důvodů neřeší spotřebu v pohotovostním režimu a neukazuje ani spotřebu v okamžiku vypnutí obrazu a ponechání pouze zvuku. Zde vidíte spotřebu u Hyundai DLF 39285 Smart (99 cm, Full HD) a Panasonic TX-55AX630E (140 cm, Ultra HD). U Ultra HD (4K) bude vždy vyšší než u televizoru s rozlišením Full HD.

Jak je tomu se spotřebou

Tady se během posledních dvou tří let objevily dvě zprávy. První je ta, že spolu s nástupem modelů s rozlišením Ultra HD (4K) spotřeba stoupá a druhou, taktéž horší, zprávou je, že stoupá i spotřeba v pohotovostním režimu. Zde už je dokonce obvyklé, že i hodně drahé televizory si vezmou nad 0,3 W a klidně i 0,5 W. Ani si už neuvědomuji, kdy jsem naposledy měl v testu přístroj, který by vykazoval 0,2, resp. 0,1 W, a to tyhle hodnoty byly dříve u špičky dosti časté.

Pokud jde o spotřebu u 4K televizorů, tady nutně být vyšší musí, ale spotřeby v pohotovostním režimu se to netýká. Tady záleží na chuti a schopnosti vypnout panel natolik, aby se spotřeba co nejvíce snížila. A je to důležité ještě v jedné věci: u poslechu rozhlasu, který – jak to tak vypadá – poslouchá přes DVB-T docela dost lidí.

V tomto okamžiku si opravdu chytrý přístroj automaticky vypne obraz a nechá na rozhlasové stanici puštěný pouze zvuk. Tohle ale umí málokdo. A málokdo to také umí udělat manuálně na tlačítko. Většinou se k tomu musíte propracovat někde v menu nastavení a často poměrně hluboko.

Málokterá velká značka, ale dnes už i malá, pak umí zcela oddělit televizor od elektrické sítě nějakým tím kolébkovým vypínačem. A přitom tohle by dnes mělo být naprosto automatické.

Content 2018 tip Kavka

Spotřeba – shrnuto: v pohotovostním režimu se za poslední roky zvýšila a s nástupem rozlišení Ultra HD se zvýšila i spotřeba za provozu. Plazmové televizory se už dnes prakticky neprodávají (měly hodně vysokou spotřebu), OLED zase minimálně (mají ji naopak nejnižší) a LCD se drží v podstatě nastejno napříč značkami, resp. úhlopříčkami. V konkrétních funkcích, ale výkyvy existují a typicky jde o možnost vypnutí obrazu a ponechání pouze zvuku a také o schopnost zcela vypnout televizor. Elektronické vypínače takto ale nepracují.

Spotřeba – doporučení: dbejte na co nejnižší spotřebu v pohotovostním režimu, na možnost fyzicky vypnout televizor a pokud posloucháte DVB rozhlas (ať už pozemní či satelitní) i na schopnost televizoru co nejsnadněji, a nejlépe automaticky, vypnout obraz a ponechat v chodu pouze zvukovou část.

Anketa

Kterou z výše uvedených funkcí kladete při výběru TV na první místo?

Našli jste v článku chybu?