V první části rozhovoru jsme s Jakubem Nešetřilem probrali historii i směřování jeho startupu Apiary.io. Dnes se zaměříme na to, jak by se u nás daly zlepšit podmínky pro vznik technologických firem.
Proč jste si firmu Apiary zaregistrovali v Londýně, a ne v Praze?
Prvotním důvodem byl požadavek ze strany britského akcelerátoru Springboard, který to měl v podmínkách. Pohledem zpětně jsem za to však rád. V první řadě je v Británii nejrozsáhlejší investorské prostředí v Evropě. Jsou tu ale i jiné rozdíly.
Obchodní rejstřík v UK má na webu 3 hlavní tlačítka: založit společnost, upravit informace, zrušit společnost.V Čechách je každý z těch úkonů na několik týdnů.
Model obchodních společností v ČR je přežitý. Britské s.r.o. (Limited Company) má administrativní zatížení nižší než české s.r.o., ale může fungovat jako česká akciová společnost: má akcionáře, valnou hromadu, může vydávat akcie či opce.
Tyto úkony jsou přitom důležité pro nabírání rizikového kapitálu od andělských investorů a investičních fondů. V Čechách jsou dostupné jenom akciovým společnostem. To znamená mít základní jmění dva miliony korun, povinnost zveřejňovat spoustu věcí ve věstníku a čekat po dlouhé oznamovací lhůty, než můžete konat. Akciová společnost je u nás prostě dimenzovaná jako velká korporace.
Měla by se „českým Silicon Valley“ stát Praha, nebo Brno? Teď se zdá, že Brno má před pražskou scénou náskok. Neměli bychom tedy všechny startupy a startupisty přesunout do Brna?
Ale klidně. Potom by se tam ale mělo přestěhovat i Credo Ventures, Startup Yard, Node5… Celá scéna by měla být na jednom místě.
Nejde totiž o to, jestli „české Silicon Valley“ bude v Praze nebo v Brně, ale mělo by být jedno. Já se spíš rozhoduju, jestli si můžu dovolit zůstat tady, nebo budu muset podnikání přestěhovat do Berlína, do Londýna nebo do San Franciska.
Z pohledu množství investorů, které jsem tady schopen oslovit, z pohledu množství zkušeností od jiných startupů, je i Praha naprostý konec Evropy. Proto mně snaha o rozdělování na Prahu a Brno vadí. Vyberme si jedno z měst a pak tam musíme všechny přestěhovat, protože kolokace na jednom místě je strašně důležitá.
Tuhle mi z miniterstva průmyslu přišel dotazník s otázkou: „Byl byste ochoten přesunout svou firmu do severních Čech?“ To je skutečně špatný vtip! Tyhle projekty Evropské unie, které chtějí technologicky pozvednout zaostalejší regiony, se hodí pro montovny aut, ale ne high-tech startupy.
Snaha srovnat a zglajchšaltovat všechny regiony a investovat primárně do těch, kde dneska nic není, znamená, že této kritické hustoty, která by umožňovala vznik podobné scény jako v Silicon Valley, nedosáhneme v žádném z nich.
Zmínil jste systém evropských dotací pro technologické firmy. Ten někdy vede také k tomu, že si Pražáci zakládají firmy naoko třeba v Liberci, aby se mohli hlásit do různých podpůrných programů…
To není jen české specifikum. Několik firem, se kterými jsme byli v akcelerátoru Springboard v Cambridge, se fingovaně přestěhovalo někam do severní Anglie, protože tam jdou regionální dotace.
Snaha podporovat chudé regiony je politická. Politikům jde o to, aby v nich nevznikla chudá centra se vzkvétající kriminalitou a nepokoji. Tomu rozumím. Ale malé, rychle rostoucí hi-tech firmy jsou specifické. Zmíněná kritická hustota, koncentrace na metr čtvereční, je ten hlavní důvod, proč se Silicon Valley těžko konkuruje.
Co si myslíte o připravovaném státním seed fondu, který má do startupů z europeněz investovat přes půl miliardy korun?
Samozřejmě, že je dobře, když se do ekosystému technologických firem dostane víc prostředků. Pokud bych si ale mohl sám vybrat, jak podobné peníze v systému utratit, volil bych úplně jiný způsob než vytvořit novou státní agenturu, která bude investovat.
Čert vem takové ty obvyklé obavy, jako že se ty peníze zpronevěří, rozkradou, že to povzbudí korupci a podobně. Daleko horší podle mě je, jakou škodu to napáchá mezi soukromými investory.
Poslední roky se zde pomalu rodí podhoubí soukromých investorů. Postupně se učí, jak má celý ten systém fungovat. Je potřeba je ze všech sil podporovat. To je právě to podhoubí, které umožňuje vznik úspěšných firem. Zkušení podnikatelé, kteří už vydělali vlastní peníze, mohou investovat a zhodnotit kapitál, ale zároveň s ním předat i své zkušenosti a obchodní kontakty nové generaci.
Tohle podhoubí vzniká velmi pomalu a pracně a zatím je u nás směšně malé. Ale s prodeji firem jako např. AVG nebo Avast, s každým dalším úspěšným exitem přicházejí do země nové peníze a investorská základna se tím rozšiřuje.
Fond má ale investovat jen do projektů, ve kterých budou zároveň i soukromí investoři. O tom, kam investice půjde, nemají rozhodovat samotní úředníci. A fond se nechystá z trhu odejít. Představa je taková, že se dlouhodobě uživí, fond se bude obnovovat a růst třeba desítky let.
Představa je to hezká. Pořád ale zůstává moje hlavní obava: jaké škody to napáchá na ekosystému soukromých investorů. Pokud se podaří najít řešení, které soukromé investory opravdu podpoří, tím líp.
Přitom možnosti existují. Nedávno Steve Blank popisoval, jak finská vláda pomohla nastartovat systém soukromých investorů tím, že koinvestovala povinně se VŠEMI jejich investicemi (ne jenom těmi, které nějaký státní fond vybral). Jako důležitý moment zdůraznil časovou omezenost takového fondu. V momentě, kdy jeho mandát skončí, tak vyklidí trh, který je doufejme v té době už schopný fungovat na státu nezávisle.
Další varianta jsou daňové úlevy pro investory. V Británii funguje obojí. Jednak státní fond NESTA – National Endowment for Science, Technology, and the Arts, který dostal kdysi dávno do vínku příšerně ohromné peníze ze státní loterie. S těmito penězi hospodaří a do startupů investuje jen výdělky, které se mu podaří z tohoto kapitálu vygenerovat.
Kromě toho je tam i systém, který všem investorům zaručuje, že z toho, co proinvestují až do výše milionu liber ročně, dostanou 50 procent zpátky v daňových odpisech. Ne z daňového základu, ale z daňového výměru. Prostě ty peníze dostanou zpátky.
Tohle odblokování soukromého kapitálu funguje v Anglii velmi dobře. Jmenuje se to Enterprise Investment Scheme.
Důsledek: Investice, kterou britský investor udělá do hi-tech firmy, je o padesát procent méně riskantní. Soukromé investory to nesmírně motivuje, jsou daleko ochotnější jít do rizika. To je v early-stage startupech kritické, protože pochopitelně devět z deseti nových firem v tomto oboru nakonec zkrachuje.
A je to v pořádku, protože ta desátá vám přinese třeba stonásobné zhodnocení. Nebo možná jen dvacetinásobné. Pointa je v tom, že se na tom dá vydělat i v situaci, kdy 90 procent startupů zkrachuje. V momentě, kdy hledáte investici, která se vám zhodnotí o 20 nebo 30 procent ročně a je u ní jen desetinové riziko krachu, musíte si vybrat jiný obor, nemůžete dělat investora v early-stage startupech.
Takže kdybych měl 860 milionů na podporu technologických startupů jako ministerstvo průmyslu, dal bych je na podporu soukromých investorů.
To ale bohužel nejde, protože jsou to peníze z Evropské unie a na nich je napsáno, jak je smí Česká republika utratit.
Proto mám na věc tak rozpolcený názor. Soustředil bych se hlavně na to, aby to napáchalo co nejmenší škody na zbytku ekosystému. Aby tak obrovský fond soukromé investory neodradil a nezruinoval obrovským fondem.
To nejhorší, co by se mohlo stát, je, že se začnou rozhazovat peníze bez jakéhokoli tlaku na valuaci firem do úplně směšných projektů, jenom aby se ty peníze nějak utratily. To bude demotivovat investory. Ztratí zájem soutěžit, protože oni budou usilovat o co nejnižší valuaci firem, do nichž investují, kdežto státní fond nebude na startupy takový pes. Úředníkovi to bude jedno, potřebuje se především zbavit peněz.
Bude to demotivovat i startupy. Když se snažíte, budujete firmu a vedle vás vyrůstá směšně předražený startup, o kterém víte, že je úplně o ničem, ale lejou se do něj peníze, je to nesmírně demotivující.
Proto jsem zmiňoval NESTU v Anglii. Tam se mísí oba přístupy a podle mě je dobře vidět, jak některé selhávají. Dlouhou dobu investovali, dle mého pocitu, do neperspektivních firem. Přestože se dušují, že tam musí být soukromí koinvestoři. Oni tam sice jsou, ale nejsou to kvalitní investoři, kteří by rozuměli trhu. Když se startupu podaří splašit někoho dostatečně naivního, aby mu dal aspoň nějaké peníze, tak se mu potom podaří zaskórovat opravdu velký deal se státní nadací. Trh jako celek tím ale trpí.
Druhá věc, kterou NESTA také dělá, a ta opravdu pomáhá, je, že se snaží podporovat ekosystém jako takový.
To se ovšem chystá MPO taky. Přes 200 milionů má jít na mentory, na školení, na akcelerátory, na setkání startupistů…
Dobré by bylo, kdyby poskytli prostředky projektům, které už běží. Springboard, jako nejlepší akcelerátor v Anglii, je také podporovaný nadací NESTA. Je tam ovšem jen jako jeden z deseti investorů.
Takže vedle neperspektivních firem má NESTA alespoň zprostředkovaně přes Springboard podíl také v Apiary?
Paradoxně ano, ovšem nikoliv kvůli své investiční divizi, ale díky podpoře akcelerátoru Springboard.
Už se jim ta investice vyplatila?
Již teď je investice papírově výdělečná. My ale samozřejmě nekončíme, teprve se rozjíždíme. Zdá se, že zatím nejsme mezi těmi 90 procenty, které zkrachují.
ČLÁNKY DO MAILU