Jaký způsob programové nabídky oceňují diváci placených služeb?

Nejprve citace z rozhovoru s Davidem Duroněm:

My víme naprosto přesně, co kdo sleduje, kdy přepíná, kolik vidí reklamy, a takové údaje rozhodně nikomu dávat nebudeme. Stavíme podle nich programové akvizice, sledujeme potenciál některých segmentů, a naopak vidíme trendy, které končí.

A dále o programových balíčcích:

Přesně tuto cestu jsme opustili. Nabízeli jsme až 47 tarifních kombinací, což byl neúnosný zmatek, kdy bylo těžké dokonce i zákazníkovi vysvětlit, co si vlastně objednal. Tak jsme je zrušili a zjednodušili je na tři varianty – M, L a XL. V nich si každý najde, co chce. Nechceme nabízet základ a k němu doplňující balíčky, už v základu je víceméně něco od všeho, co nabízíme, tedy sport, filmy i dokumenty. V nejvyšším balíčku je pak úplně všechno.

ROZHOVOR – O2 Sport – Naším cílem je oslovit domácnosti, které zatím služby placené televize nevyužívaly

Rád bych zmiňovaná vyjádření rozebral z pohledu klienta…

Jistě, a v tom dávám panu Duroňovi plně za pravdu, 47 tarifních kombinací je naprosto neúnosný zmatek. Jenže cesta, kterou se O2 vydala za změnou, nebyla podle mého názoru vůbec šťastná a je v rozporu s vyjádřením v odstavci prvním. O2 je jediným IPTV operátorem na českém trhu, který nenabízí balíčky. Ostatní IPTV operátoři nabízejí klientovi v podstatě to, co mu na očích vidí. Jeden program navíc, extra Eurosport, extra Nova Sport, pět programů navíc dle vlastního výběru a podobně. Podrobnosti těchto nabídek jsem podrobně popsal ve srovnání regionálních operátorů. 

Vezměme si kupříkladu Netbox. Že by šéfové Netboxu na rozdíl od O2 neměli stejná data alespoň z vlastní sítě, když ne od svých partnerů, kteří od nich přebírají programovou nabídku? Nikoliv. Šéfové Netboxu mají přesně tytéž údaje, o kterých pan Duroň mluví. A přesto nabídku balíčků neopustili, stejně jako všichni ostatní IPTV operátoři.

Navíc na rozdíl od nabídky O2 je nabídka Netboxu (a nejen jeho, v podstatě i všech ostatních operátorů) postavená tak, aby si skutečně každý klient našel, co chce. Vyjádření pana Duroně proto vnímám spíše jako zavádějící, což je ovšem zcela v souvislosti s celým postupem zavádění balíčků.

Jak z M udělat L

Budu vycházet z vlastní zkušenosti. Když byly veřejně ohlášeny podmínky přechodu a přehled programů v balíčcích, byl jsem zděšen. V té době jsem měl aktivovaný tzv. tarif Flexi s balíčky HBO, Dokument, Seriály a Sport. Podle první informace od O2 jsem měl být migrován na tarif M.

Při pohledu na složení mé aktuální programové nabídky a nabídky tarifu M jsem zjistil, že mnou sledované a preferované programy byly z nabídky tarifu M odebrány a nahrazeny balastem z balíčků Styl a Děti. Obzvláště negativně jsem ohodnotil přesun programu Universal Channel do tarifu L a roztržení dvojic Eurosport 1 a 2, stejně jako Sport 1 a 2.

Nenápadně zakamuflován byl ale fakt, že abych obdržel stejnou nabídku jako předtím, o dvě stě korun měsíčně si připlatím. Proto jsem tedy zvedl telefon a jal se pokládat několik nepříjemných otázek klientskému servisu O2. Pracovník klientského servisu nakonec musel po patnácti minutách hovoru se zjevnou nechutí konstatovat, že v mém případě, pokud bych byl migrován na tarif M, opravdu nedojde ani ke zkvalitnění O2 TV, ani k rozšíření nabídky.

Protože se ale proti této migraci „v zájmu klienta“ zvedla vlna nevole, musela společnost O2 původní záměr poněkud přepracovat, migraci zpomalit a klienty převádět na příslušné balíčky více podle toho, co skutečně sledují. 

Nakonec jsem byl migrován na tarif L, ve kterém ale mám patnáct zbytečných programů, které jsem od migrace ani minutu nesledoval, ale musím za ně platit. To je politika Skylinku, od kterého jsem právě kvůli tomuto odešel.

Kdo plave proti proudu?

Musím bohužel konstatovat, že společnost O2 v tomto případě plave proti proudu a z neznámých důvodů to ještě vydává za konkurenční výhodu. Vzhledem k tomu, že všichni IPTV operátoři (mimo O2) používají stejný model, tedy základ a balíčky, je cesta zvolená O2 podle mého názoru spíše protiklientská. Ke zjednodušení došlo maximálně tak pro společnost a navíc jako bonus obdržela společnost více peněz za stejný produkt.

Pro společnost velikosti O2 by přece nebyl problém použít klientsky přívětivější model Netboxu, tedy dva základní tarify, které jsou dále rozšiřitelné přesně podle toho, co chce klient. Současný model O2 není postaven na tom, co chce klient, ale co chce společnost. Společnost se prostě rozhodla klientovi nabídnout „víceméně něco od všeho“, bez ohledu, jestli o takový „eintopf“ klient jeví zájem, či ne.

Dále se při znalosti nabídek IPTV operátorů v zahraničí nemohu zbavit dojmu, že s tímto přístupem je O2 v Evropě raritou. Všichni velcí operátoři, namátkou jmenuji Slovak Telekom, Metroport, Swisscom, NOS, Rostelekom, MTS nebo BT Group, používají mnou zmiňovaný model. Jsou všichni pomýlení a jediný se správným pohledem na věc je ten managementu O2?

A ještě zpět ke Švýcarsku: Swisscom je operátor s 1,1 milionu klientů celkově. Čtyřicet procent abonentů IPTV má technické možnosti pro příjem UHD a operátor nabízí kromě tematických balíčků i balíčky jazykové. Rival Flashcable zvolil ještě prostší strategii: nabízí jeden tarif zvaný Basic Abo za v přepočtu 495 Kč (je v něm asi 180 programů, asi 80 v HD) a vydělává na balíčcích, které jsou v poměru k Basic Abo celkem drahé. Jsou i tyto strategie pomýlené?