Hlavní navigace

Jan Böhm (Lékaři bez hranic): Důvěra lidí je při epidemii důležitější než technické aspekty sběru dat

25. 5. 2020
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: archiv Jana Böhma
Lidé musí věřit tomu, že pokud se budou podílet na sdílení svých kontaktů, pomůže to dobré věci, že data budou v bezpečí a nebudou zneužita, říká digitální stratég neziskové organizace Lékaři bez hranic.

Jan Böhm má na starosti podporu digitální komunikace v zemích, kde nezisková organizace Lékaři bez hranic působí. Součástí jeho práce je také sbírat a vyhodnocovat data ze sociálních sítí o místech, kam je obtížné reálně proniknout. V rozhovoru pro Lupu popisuje, co vše je možné takto zjistit o rizikových oblastech a jaké zkušenosti Lékaři bez hranic mají z již dříve proběhlých epidemií nakažlivých nemocí.

Pracujete pro Lékaře bez hranic jako digitální stratég. Co přesně tato pozice obnáší?

Zabývám se využití digitální komunikace při terénních operacích Lékařů bez hranic. Moje role je trochu specifická. Mám sice základnu v České republice, ale nestarám se o aktivity v ČR a na Slovensku jako moji ostatní kolegové tady, nýbrž o přímou podporu digitální komunikace ve zhruba dvaceti zemích, které řídí naše operační centrum v Ženevě. V těchto zemích máme týmy, které se starají o komunikaci s veřejností, úřady, médii i o správu sociálních sítí. A já jim poskytuji podporu ve chvíli, kdy ji potřebují.

Spoustu lidí docela překvapuje, že Lékaři bez hranic potřebují digitálního stratéga, celkem jsme na této úrovni dva s mým kolegou v Bruselu. Na trochu podobných pozicích jsou pak kolegové v Senegalu, Keni a dalších zemích, kde ale mají omezené zdroje. A stále platí, že většina našich lidí jsou v operativě: lékaři, zdravotníci, logistici, zkrátka ti, kteří bezprostředně pomáhají našim pacientům. 

Nicméně digitální komunikace je pro nás nesmírně důležitá, zejména pak sociální sítě či chatovací aplikace typu WhatsApp. Ve všech zemích, kde působíme, se rozvíjejí nesmírnou rychlostí, ať už se jedná o subsaharskou Afriku, nebo Blízký východ. 

Co vše v rámci digitální komunikace děláte? 

Pro nás je důležité lidem vysvětlovat, proč v zemích, kde působíme, jsme a jaké je naše postavení. Jsme nestranná a neutrální organizace, udržujeme si finanční nezávislost na státech tím, že přes 95 procent našich zdrojů pochází od soukromých dárců. Pacientům poskytujeme zdravotní péči zdarma jen na základě jejich potřeb. V našich projektech řešíme lidské zdraví, nemáme žádnou jinou agendu. A tyto principy potřebujeme veřejnosti vysvětlovat. 

Dále využíváme informace, které už na sociálních sítích jsou nebo je tam dáváme my, pro pochopení toho, co se v daných zemích děje. Například pro pochopení bezpečnostní situace, porozumění toho, co daná společnost či stát řeší, jaké má potřeby, dále také pro epidemiologický monitoring a podobně. To je ta primární oblast, kterou se zabývám.

V současné době jsme svědky toho, jak důležitou roli může sehrát sběr dat a jejich správné vyhodnocení během pandemie koronaviru.  S tím už vy máte bohaté zkušenosti.

Pokud bych měl současnou situaci srovnat s našimi předchozími zkušenosti s různými epidemiemi, tak ano, je důležité sledovat kontakty, je nesmírně důležité sledovat, jak se epidemie šíří, sbírat data. 

Ale ještě nad tím vším je schopnost zajišťovat důvěru. To znamená, že je ještě důležitější, že lidé věří tomu, jakým způsobem se informace zpracovávají, a také tomu, že problém je skutečně takový, jak je prezentován. A že zdravotnictví je to správné místo, kde mají hledat pomoc. 

Musí věřit tomu, že pokud se budou podílet na sdílení svých kontaktů, které měli dříve, než se nakazili, že to pomůže dobré věci. Že data budou v bezpečí, nebudou zneužita a bude se s nimi nakládat podle daného protokolu. Tyto věci jsou ještě mnohem důležitější než technické aspekty sbírání dat. To se nám potvrzuje ve všech zemích, kde s epidemiemi bojujeme.

Kdy obecně bývá získávání důvěry lidí nejsložitější?

Když propukla v Demokratické republice Kongo v srpnu 2018 epidemie eboly, tak to bylo poprvé, co epidemie takto nakažlivé a jedné z nejnebezpečnějších nemocí propukla v oblasti aktivního bojového konfliktu. Z toho důvodu nebylo možné dostat se do všech oblastí, volně se v nich pohybovat a mluvit s lidmi. 

Přitom komunikace, získávání důvěry a zdravotnická osvěta jsou základem úspěšného boje s epidemií. Vědecký časopis The Lancet publikoval v březnu 2019 studii na základě rozhovorů s lidmi v zasažené oblasti, která ukazovala, že v prvních týdnech a měsících epidemie se téměř polovina dotazovaných domnívala, že ta nemoc je kompletní fake, nebo že sice ebola existuje, ale že byla zavlečena záměrně, aby vláda dostala peníze od zahraničních aktérů nebo se destabilizoval region. 

Takové dezinformace pak nesmírně poškozují a uvádějí v nebezpečí všechny zdravotnické pracovníky. Byli jsme svědky útoků na zdravotnické zařízení a zdravotníky, protože se lidé báli. Představte si, že vaše příbuzné odvedou někam pryč, kam se nemůžete jít podívat, nevíte, co se s nimi děje, nemáte o tom pořádné informace a víte, že velká část lidí se nikdy nevrátí a zemřou. To samozřejmě podporuje šíření fám a dezinformací. 

A tohle je vlastně nemedicínská i netechnologická stránka věci, která ale může tu medicínskou i technologickou úplně potopit, protože pokud vám lidé nevěří, nebudou chtít spolupracovat. A to se nedá vynutit silou, to nefunguje.

Jak pomohla sociální média?

Komunikace je nesmírně důležitá. Sociální sítě nám pomáhají včas odchytit různé dezinformace a konspirační teorie. My na ně můžeme hned reagovat a díky tomu se připravit na to, když se něco rychle šíří a podobně. Často fungujeme i proaktivně a děláme na sociálních sítích osvětu. 

To znamená, že v už zmíněném Kongu jsme s místními hudebníky – rapery – natočili hudební videoklipy, které pomáhají vysvětlovat hygienické návyky jako mytí rukou nebo předcházení nákaze. Pro mě osobně je nesmírně zajímavé sledovat, co se teď děje kolem koronaviru u nás, protože ty postupy jsou velmi podobné.

Další konkrétní aktivitou v případě epidemie eboly bylo vytvoření mobilní aplikace, která doplňovala práci našich pracovníků zdravotní osvěty. Pracovníci standardně jezdí do vesnic, hrají divadlo, zpívají písně, vysvětlují, dělají přednášky a další věci, aby si to lidé zapamatovali a věděli, co a jak se děje. 

Jelikož jsme se ale do mnoha oblastí nemohli dostat, tak jsme vytvořili aplikaci, která to částečně suplovala. Byla to jednoduchá hra, kde lidi vyplňovali kvízy, dozvídali se o tom, co a jak, postupovali na další úroveň a získávali další hvězdičky. Aplikaci pro Android bylo možné šířit přes Bluetooth i bez internetového připojení. Vznikla ve spolupráci s kolegy v Kongu, kteří dohlédli na to, zda to odpovídá místním a kulturním specifikům, a byla dostupná v angličtině, francouzštině a svahilštině.

Můžete uvést další konkrétní příklad, kdy práce s daty pomohla přímo v terénu?

V Iráku a v Nigérii jsme se snažili zjistit a pochopit, kdo jsou lidé kolem nás na sociálních sítích. V Evropě je k dispozici řada nástrojů na identifikaci influencerů. V zemích, kde Lékaři bez hranic působí, ale takové nástroje dostupné nejsou. Zpočátku jsme ani nevěděli, zda je tam na sociálních sítích vůbec tolik dat, která bychom mohli analyzovat. 

Udělali jsme proto pilotní průzkum v Nigérii, kde jsme v jedné oblasti zmapovali 600 twitterových účtů, které mají nějaký vztah k oblasti našich operací, a vyhodnotili jsme, jaké tam jsou názorové clustery a kdo jsou neformální názoroví vůdci. Tento test nám ukázal, že je možné takovou analýzu provést a může to být užitečné.

V Iráku jsme se posunuli ještě o kus dál. V oblasti kolem Mosulu jsme provedli analýzu, kdy jsme identifikovali 1500 účtů na Twitteru a rozklíčovali názorové vůdce a jednotlivé tematické skupiny. Důležitá věc je, že jsme využili Twitter, který je dostupný veřejně, neboť pracujeme s veřejně dostupnými informacemi. Nikomu nenarušujeme soukromí, to dělat nechceme, i když to samozřejmě omezuje náš záběr, jelikož na Twitteru je méně lidí než na jiných sociálních sítích. Přesto nám těch 1500 twitterových účtů dalo plastičtější představu o tom, jak vypadá komunikace v dané oblasti.

Co tato analýza přinesla?

Zmínil jsem ty neformální názorové vůdce, což je vlastně to hlavní, co hledáme. Pokud je to ministr, premiér, velitel armády nebo novinář, ty je snadné identifikovat. V Iráku například účty s největším počtem sledujících byly arabská verze médií jako France24 a BBC, to jsou účty, které mají miliony sledujících. Na to samozřejmě nepotřebujeme analýzu, to víme. 

My jsme hledali neformální vůdce, což jsou třeba místní aktivisté, novináři z lokálních médií. Tito lidé mají třeba jen jednotky tisíc sledujících, proto není snadné je identifikovat, ale můžou mít velký lokální dopad. Proto jsme se dívali na to, kolik těch účtů má nejvíce propojení v rámci dané sítě, a s těmi jsme dále pracovali.

K čemu jste získaná data využili v praxi?

Využití analýzy je dvojí: k naslouchání a k promlouvání. Naslouchání děláme po celé síti a snažíme se zjišťovat, jaké jsou trendy ve zmiňování určitých klíčových slov, které mohou mít vztah třeba k bezpečnosti nebo epidemiologii, protože víme, že bez ohledu na to, jestli ti lidé říkají, nebo neříkají odkud jsou (což většina neříká), tak všichni mají vztah k dané oblasti. 

Když se tím pádem zvýší výskyt nějakého klíčového slova, třeba cholera nebo malárie, tak můžeme předpokládat, že se tam pravděpodobně něco děje. Je silný vztah mezi daty na sociálních sítích a epidemiologickými daty. S influencery jsme pak spolupracovali zejména na komunikaci směrem ven, když jsme chtěli dát vědět nějakou důležitou zprávu či informaci.

Plánujete takové analýzy využívat i v dalších případech?

Získali jsme tím zajímavé zkušenosti a budeme to dělat i v dalších oblastech. Nicméně klíčové pro nás bude dokázat pochopit, jak lidé komunikuji na dalších sociálních sítích, a vytvořit tu stejné analýzy. Ideální by pak bylo dokázat zmapovat, jak lidé komunikují napříč všemi sítěmi. 

Ví se, že velký vliv na výsledky politických voleb v mnoha zemích mají dezinformační kampaně na WhatsAppu. Tady je ale velký problém se k jeho datům dostat. Dokud vás někdo nepozve do nějaké skupiny, tak do té doby nevíte, že vůbec existuje, a přitom se tam mohou šířit věci pro vás velmi podstatné. Tyto věci bychom chtěli prozkoumat. Nabízejí se tu nějaké koncepty ze sociologie, které toto umějí překonat. Analýza neformálních názorových vůdců je starší než sociální sítě, takže se dá provádět běžným dotazníkovým šetřením.

Zjednodušeně si to můžete představit tak, že když si vezmete papírový dotazník a obejdete náhodných pár set nebo tisíc lidí, kterých se zeptáte, kde hledají informace o aktuální situaci v Německu nebo zdravé výživě, tak vám z toho vyjdou různé věci. Část sleduje odborné portály, část formální názorové vůdce a přijdete díky tomu určitě i na jména konkrétních lidí, které by bylo jinak těžké zaměřit. 

A pak už je jedno, jestli je ten člověk na WhatsAppu, na Signalu nebo Facebooku či Instagramu, nebo čerpá z televize. Vy se dozvíte, kdo ten člověk je a že má nějaký vliv. Je to dost paradoxní stav. Existuje nejvíce dat o komunikaci lidí v historii. Ta data ale mají soukromé firmy, nikoliv výzkumné instituce. Takže když my jako humanitární organizace chceme pochopit, jak spolu komunikují lidé v zemích, kde působíme, nejlepší je vrátit se k tužce a papíru.

Jak práci Lékařů bez hranic ovlivňuje současná pandemie koronaviru?

Řešíme, jak můžeme efektivně reagovat na situaci kolem této pandemie, která je pro nás všechny bezprecedentní. Role Lékařů bez hranic je přinášet dlouhodobě péči lidem, kterým se nedostává. Často také lidem, kteří jsou vyčlenění ze systému zdravotní péče. Takže v každé krizi hledáme prostor, který nevyplní nikdo jiný, a skupinu lidí, kterým nikdo jiný zdravotní péči neposkytne. To je princip, podle kterého se řídíme celosvětově. 

Vedle toho máme standardní programy zhruba v 70 zemích světa, třeba chirurgické, na léčbu tuberkulózy, podvýživy a podobně. Tohle jsou všechno aktivity, které potřebujeme udržet i při globální karanténě, kdy není možné se pohybovat mezi některými státy. Máme velkou obavu, co se stane, až se virus začne šířit v oblastech, kde zdravotnictví není v dobré kondici. Vidíme, jakou těžkou zkouškou procházejí země, které mají zdravotnictví na relativně dobré úrovni, a země, ve kterých standardně působíme, jsou na tom hůř. Situaci sledujeme a snažíme se být nápomocni všude, kde nikdo jiný nepomůže.

Tip Root školení

Máte aktivity i v České republice?

Přímé aktivity tady nemáme. V ČR a na Slovensku máme spolupracovníky, kteří jezdí na časově omezené zahraniční mise. V současné době jsou v naprosté většině tady a pracují ve svých domovských nemocnicích, přičemž výhodou je, že mají zkušenosti se zvládáním náročných situací.