Po Internetu občas zakoluje jeden starý dobrý vtip. Horskou cestou jede mlamoj (mladý moderní muž) v superdžípu a blíží se ke stádu ovcí, pochodujících po kraji cesty. Zabrzdí u bači a přednese mu svoji nabídku: „Když uhodnu, kolik ovcí máte, dáte mi jednu?“. Bača souhlasí. Mlamoj vyndá notebook, spojí se se satelitem, projede družicové fotky místa scannerem, nahází data do spreadsheetu a oznámí bačovi výsledek: „859“. Bačovi nezbývá, než cifru odsouhlasit. Mlamoj si bere svou výhru a umisťuje ji v zadní části džípu. Ale i bača by se rád vsadil: „Když napoprvé uhádnu vaše povolání, vrátíte mi moji prohru?“. Mlamoj je pro. „Jste konzultant.“ Mlamoj žasne a ptá se bači, jak to uhodl. „Tak za prvé – přišel jste sem, aniž by vás kdokoli zval. Za druhé – vystavil jste mi účet za něco, co jsem už věděl. Za třetí – nevíte vůbec nic o mé práci… a teď už mi krucinál vraťte mého psa!“
Lékaři znají několik základních typů pacientů. Jedni bez reptání přijmou všechno, co jim lékař naordinuje. Druzí s nimi vedou zvídavé diskuse. A ti třetí předem vědí, jak se mají léčit, a vyžadují na lékaři, aby je léčil přesně tak a ne jinak. Pokud převedeme roli lékaře na počítačového konzultanta a pacienta na klienta, jsme doma. Dlužno ovšem doplnit ještě něco. I lékař může léčit pacienta tak, aby léčba byla drahá a dlouhá, ba dokonce léčit nemoc, která neexistuje. Co si o etice takového lékaře myslet, netřeba rozvádět. Pro doktory existuje etický kodex a nad jeho porušováním bdí několik institucí.
V konzultační činnosti etický kodex neexistuje. Snadno si lze představit dvě krajní polohy vztahu konzultanta ke klientovi. V jedné poloze má konzultant předem připravenou taktiku, jak klienta dovést tam, kde ho chce mít – nijak dalece ho nezajímá prospěch klienta, ale hlavně hloubka jeho kapsy. Ve druhé poloze jsou konzultanti, kteří se snaží vést klienta k dohodě o výběru zařízení, která budou splňovat všechna potřebná kritéria. Radí mu v jeho zájmu, i když na jendotlivých smlouvách nevydělají tolik, kolik by mohli, pokud by zvolili méně etickou cestu.
Neetické cesty bývají různé. Konzultant je např. dohodnut na dobrém bakšiši s firmou, jejíž zařízení prodává svým klientům. A třeba každou objednávku záměrně zpracovává jen do takové úrovně, kterou si zajistí velkou závislost klientů na jeho dalších službách na dlouhý čas apod.
Rád vzpomínám na jednu firmu, která mi v roce 1993 poradila tak, že se nejen ušetřily statisíce, ale celek byl vhodnější pro stanovené účely. Jednala eticky. Podobně jako „vševědoucí pacient“ jsem si tenkrát myslel, že všechno vím, všechno znám, ale ukázalo se, že nikoli. S tím se konzultanti nezřídka setkávají. Klienti mají něco načteno a dožadují se toho. Neetický konzultant zajásá, když mu taková autodiagnóza přinese pořádný zisk. Na etickém je, aby dokázal klienta přesvědčit, že výhodnější pro něj bude něco jiného – a samozřejmě mu to musí jasně doložit.
Nerad vzpomínám na jiné firmy, které s etikou neměly nic společného. Je zajímavé, že byly bez výjimky softwarové. Etika jako by se trochu víc nosila v hardwarových kruzích (ale to může být jen můj dojem pod vlivem okolností). Žádnou z firem jsem nejmenoval – cílem článku není uvádět, co kdo komu provedl nepěkného či naopak, ale ptát se, zda etické počínání hraje pozitivní roli v konzultačních službách. To se týká individuálních konzultantů, stejně jako velkých konzultačních firem.
Měl bych otázku na konzultanty – pokud byste věděli, že řešení projektu by skvěle vyhověl levnější nebo i bezplatný software, navrhli byste klientovi jeho využití, nebo byste se mu snažili vnutit drahý software s dražším hardwarem, abyste získali něco navrch i na podílech z prodeje SW/HW? Platí tady nějaká etika, nebo je to v podstatě jedno (ono to stejně nějak fungovat bude)? Má etika konzultanta vliv na jeho budoucnost, nebo je všechno taková džungle, ve které se nikdo nevyzná a není podle čeho posuzovat?
Další otázky směřují na ty, kteří konzultanty někdy potřebovali. Jak jste je vybírali? Pustili jste se do porovnávání nabídek? Nezjistili jste později, že jste na to, do čeho vás konzultanti uvrtali, nějakou dobu dopláceli? Jak se předem obrníte proti tomu, abyste nesedli na sebesvůdnější konzultantský lep?
Samozřejmě, že v konzultační činnosti hrají roli spousty věcí – od velikosti a typu objednávky a klientem vysazené ceny až po návazné služby. O tom vyprávějí tlusté knihy. Mně šlo jen o to, abyste se pokusili zhodnotit současnou situaci v této oblasti a vyjádřili své názory na to, zda etický přístup, široce zohledňující prospěch klienta, není zbytečný luxus. Posouzení míry neetičnosti je obtížné, a stejně hrabou všichni, tak o co jde, ne? Nebo je to jinak?
