Hlavní navigace

Jedno slovo za stovky miliard aneb stát vrátí Českému rozhlasu DPH

Irena Ryšánková

Kdyby to viděl bývalý ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík, měl by radost. Bohužel, už nemůže. Zemřel dříve, než jím započatý spor se státem skončil.

Doba čtení: 9 minut

Poslanci konečně schválili, i s peripetií návratu ze senátu, daňový balíček, který po letech soudních sporů zbavuje média veřejné služby plateb DPH z vybraných koncesionářských poplatků. Česká televize by tak měla získat asi půl miliardy a rozhlas něco přes sto milionů. Což se, vzhledem k neustále se měnícím technologiím, hodí.

Česko se tak konečně postaví do jedné řady například s poslanci tolik vzývanou BBC, která má nárok na odpočet DPH historicky.

Televize prostředky použije se vší pravděpodobnosti na přechod na DVB-T2 a rozhlas na digitalizaci DAB a další rozvoj, zřejmě i na podporu nejrůznějších kulturních projektů pro své posluchače.

NAPSALI JSME: Změny v DPH: Česká televize si polepší o půl miliardy, Český rozhlas o 110 milionů

Rada Českého rozhlasu odvolala ředitele Kasíka, vedením pověřila Medka

Končí tak kapitola, kterou zahájil před mnoha lety dnes již zesnulý a tehdejší radou v čele s Danou Jaklovou ostudně odvolaný generální ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík. Pod jeho vedením se rozhlas nebál jít do sporu se státem. Šlo o posouzení činnosti Českého rozhlasu z pohledu zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

Letitý spor nakonec skončil u Soudního dvora Evropské unie (SDEU), který došel k závěru, že vysílání veřejné služby není „službou za protiplnění“ – což bylo stanovisko finančního ředitelství – a rozhlasové poplatky tedy nejsou předmětem DPH. Nejvyšší správní soud v Brně obdržel odpověď od Soudního dvora na jím položenou předběžnou otázku ohledně posouzení předmětu zdanitelného plnění v případě poskytování rozhlasového vysílání za tzv. koncesionářský poplatek.

Snahu o narovnání DPH zahájil už tehdejší ředitel Českého rozhlasu Václav Kasík.

ČT v pozadí

Česká televize v tomto sporu zůstávala v pozadí a ještě vloni se ředitel České televize při jednání na volebním výboru vyjádřil na přímou otázku poslanců, že fakticky hodlají počkat, jak dopadne spor Českého rozhlasu.

Rozhodnutí Evropského soudního dvora předcházelo rozhodnutí Městského soudu v Praze, který v roce 2014 přiznal ČRo nadměrný odpočet DPH v celkové výši 72,8 milionu korun. Finanční ředitelství se odvolalo k Nejvyššímu správnímu soudu a ten se obrátil na unijní soud.

Ministerstvo financí, samozřejmě, nebylo celou záležitostí nadšeno a vyjádřilo se velmi zdrženlivě. Což také vysvětluje postoj poslanců ANO při hlasování o pozměňovacím návrhu, jímž se DPH pro rozhlas a televizi řešilo. Byli proti. Návrh tak prošel hlasy ČSSD, KSČM, TOP, ODS, Úsvitu a hlasy nezařazených. Pokus změnit situaci v Senátu neprošel.

Nyní je tedy jasno. Zda to přiměje ministerstvo financí, aby rychle dořešilo spor z minula, těžko říci, ale rozhodně je to vyjasnění situace Českého rozhlasu i České televize do budoucna.

Celý spor vlastně vůbec nemusel vzniknout

Celý spor nemusel vzniknout, kdyby… Kdyby Směrnice Rady 2006/112/ES – společný systém EU daně z přidané hodnoty (DPH) byla formulována exaktně a nepřipouštěla nepřátelský výklad. Směrnice stanoví osvobození ve veřejném zájmu. Většinou se jedná o osvobození bez nároku na odpočet, nicméně existují i případy osvobození s nárokem na odpočet. Obecně vzato nárok na odpočet není v případě ekonomické činnosti osvobozené od daně nebo v případě, že osoba povinná k dani je způsobilá pro zvláštní režim.

O osvobození ve veřejném zájmu pojednává kapitola 2 směrnice, která má v češtině oficiální název „Osvobození některých činností od daně ve veřejném zájmu“.

Médiím veřejné služby se věnuje článek 132 odst. 1. slovy: „Členské státy osvobodí od daně tato plnění: q) činnosti veřejnoprávního rozhlasu a televize, s výjimkou činností obchodní povahy.“

Mezi činnosti veřejnoprávního rozhlasu a televize, které nejsou činností obchodní povahy, patří i výběr státem určené zvláštní daně – rozhlasového, resp. televizního poplatku, vybíraného na základě zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Tento příjem veřejnoprávní instituce neměl být nikdy být předmětem DPH, neb se nejedná o smluvní cenu obchodní činnosti („službu za protiplnění“), ale o hlavní zdroj financování veřejné služby ve smluvně neurčitém objemu.

Soudní dvůr EU považuje za jedno z hlavních kritérií zdanitelného plnění existenci právního vztahu mezi poskytovatelem plnění (tj. Českým rozhlasem) a příjemcem plnění (tj. posluchačem) a skutečnost, že mezi poskytnutou službou a získanou protihodnotou je přímá souvislost. Obojí v tomto případě neexistuje, neboť zákon nelze považovat za smlouvu s posluchačem, vysílání není chráněno podmíněným přístupem (jako například kabelové šíření signálu). Mezi Českým rozhlasem a poplatníky rozhlasového poplatku není právní vztah, v jehož rámci by byla vzájemně poskytována plnění. Existuje pouze zákon.

Oproti tomu hlavním argumentem Odvolacího finančního ředitelství bylo ustanovení § 53 zákona o DPH, na jehož základě je rozhlasové a televizní vysílání „osvobozeno od daně“, „bez nároku na odpočet DPH“.

Ročně by chod celostátního kanálu z regionálním zpravodajstvím vyšel přibližně na 240 milionů korun. Částka je to na první pohled poměrně vysoká, nicméně je do ní započítána distribuce signálu i chod studií
Autor: isifa/Lidové noviny/Jindrich Mynarik

Kde je příčina?

Problém mohl na samém počátku vzniknout tupým překladem směrnice bez snahy o porozumění smyslu textu a následků pro dotčené subjekty a následným tupým překopírováním takto přeložené směrnice do českého zákona.

Účelem článku 132 odst. 1. písm. q) Směrnice je nikoliv nezdaňovat činnost, určenou rozhlasu a televizi vrchnostenským rozhodnutím zákonodárce (a nikoliv smlouvou o dodání služby s koncesionářem), ale neplatit daň. Dostatečně úmysl EU dokumentuje hned následující článek 133 Směrnice.

Co by se stalo, kdyby překladatel byl býval změnil formulaci směrnice z originálního znění „Exemptions for certain activities in the public interest“ nikoliv na „Osvobození některých činností od daně ve veřejném zájmu“ (v současném oficiálním českém překladu směrnice), nýbrž na „Osvobození některých činností od platby daně ve veřejném zájmu“?

Nebylo by to logické? Bylo. Z hlediska veřejného zájmu EU na podpoře těch činností, které cíle EU označují za hodné zvláštního zřetele. Zdravotnictví, školství, sociální péče, rozmanitost kultury, náboženství, názorové plurality.

MF ČR: rozhlasové poplatky nejsou úplatou za zdanitelná plnění

Ministerstvo financí se ve stanovisku z 21. července 2005 přiklonilo k názoru, že rozhlasové poplatky nejsou úplatou za zdanitelná plnění. Český rozhlas proto podal dodatečná daňová přiznání. ČSSD ovšem prohrála volby a vláda Jiřího Paroubka podala demisi 16. 8. 2006. Směrnice o DPH byla přijata až v prosinci 2006. To už ale v České republice začala vládnout ODS. Mirek Topolánek jako premiér a Vlastimil Tlustý a od ledna 2007 Miroslav Kalousek jako ministři financí. Podpora veřejné služby klesla k nule. Pravice hodlala zpoplatnit a privatizovat i zdravotnictví. Interpretace této směrnice českými úředníky v EU i ministerstvem financí byla proto krajně nepřátelská. Na vstupu (poplatky) se DPH nepočítala, a i když se činnosti obchodní povahy a hlavní činnost účtovaly odděleně, na výstupu hlavní činnosti se DPH počítala bez možnosti odpočtu. ČT a ČRo nezískaly podle této interpretace nárok ani na odpočet daně ze zboží a služeb, fakturovaných jejich dodavatelem, který byl plátcem DPH, které nakoupily pro svůj provoz a výrobu pořadů. Například ČT odvedla v roce 2015 podle své výroční zprávy do státního rozpočtu 593 milionů korun na DPH, a to bez nároku na odpočet.

EU nechtěla zdražit režii veřejné služby

Evropská unie myslela podporu neziskových sektorů poštovních služeb, nemocniční a lékařské péče, sociální péče, dopravních služeb nemocným, ochrany dětí a mládeže, školského nebo vysokoškolského vzdělávání, tělesné výchovy, kulturních služeb a rozhlasového a televizního vysílání ve veřejném zájmu úplně obráceně. Nechtěla zdražit režii veřejné služby o 15 až 21 % DPH oproti komerčním činnostem a komerčním vysílatelům, ale zlevnit ji. Jinak by jako „důvod hodný zvláštního zřetele“ neuváděla „veřejný zájem“ (public interest).

ODS prostě nechtěla chápat, že nemusí být vždy něco za něco („službu za protiplnění“) a některé činnosti, které nejsou podnikáním, si podporu zaslouží.

Rokem 2007 nastala snaha vlády ODS o destrukci Českého rozhlasu a České televize. Začala snaha měřit výkony veřejné služby, komodifikovat ji. Zpochybňovat její efektivitu, hospodárnost nakládání s veřejnými prostředky, zpochybňovat i její obsah s poukazem na to, že komerční subjekty by to zvládly lépe, levněji a radostněji. To vše se dělo s jednoznačným cílem: umožnit soukromému sektoru, aby takto komodifikovanou službu mohl realizovat tržně, a zrušit obě instituce, se kterými si ideologové ODS nevěděli rady a byly pro ně „socialistické“, neboť jejich cílem není dosahování zisku.

Oslabením veřejné služby bylo i její ekonomické znevýhodnění na trhu. Dodatečná přiznání ČRo byla zamítnuta finančním úřadem. Následovalo odvolání, poté žaloby, pak kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Do Rady ČRo byla s předstihem zvolena a vzápětí se stala místopředsedkyní kovaná zástupkyně ODS Dana Jaklová. A přišli i další, byť v rozporu se zákonem. Pro generálního ředitele Kasíka to bylo neúnosné martyrium, zvláště když realizoval rozhodnutí postavit se ministerstvu financí na odpor a Český rozhlas podal kvůli DPH z koncesionářských poplatků žalobu na Odvolací finanční ředitelství.

Dne 22. 7. 2009 Rada Českého rozhlasu po vleklé zákopové válce ředitele ČRo Václava Kasíka odvolala a 18. 12. 2012 pak Kasík zemřel. Naplnit cíl se ale Daně Jaklové nepovedlo. Ani prodejem nemovitostí ČRo na Vinohradské, ani měřením a komodifikací veřejných služeb.

Boj o definice

Právní rozpor vznikl o pojmy „osvobozeno od daně bez nároku na odpočet DPH“ a „není předmětem DPH“. Až v červnu roku 2014 vydal Městský soud rozhodnutí, které bylo ve prospěch Českého rozhlasu. Tentokrát podalo kasační stížnost Generální finanční ředitelství. Přestože byl premiérem vlády sociální demokrat Bohuslav Sobotka. Ministrem financí byl ale Andrej Babiš. 

Nejvyšší správní soud požádal SDEU o zodpovězení předběžné otázky, zda činnost Českého rozhlasu je neekonomickou činností, která není předmětem DPH, nebo činností, která je osvobozena od daně bez nároku na odpočet DPH dle platného znění zákona, navazujícího na překlad evropské směrnice. Až v červnu 2016 vydal SDEU rozhodnutí. Samotným překladem, správností jeho výkladu a souladem reality s úmysly evropského zákonodárce se doteď nikdo nezabýval.


Autor: ČRo

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

V srpnu 2016 vydal Nejvyšší správní soud rozhodnutí, ve kterém potvrdil závěry SDEU a názor Českého rozhlasu. Nejasnost zůstala pouze u odpočtu DPH z vysílání reklamy a způsobu odečtu této činnosti od hlavní činnosti – veřejné služby vysíláním. Jak odlišit náklady na vysílač a technologie nutné k vysílání jak reklamy, tak veřejné služby? Proto musel přijít ke slovu parlament s exaktním vymezením.

Nyní schválený pozměňovací návrh stanoví, že provozovatelé rozhlasového a televizního vysílání ze zákona se ve vztahu k této činnosti vždy považují za tzv. osoby povinné k dani uskutečňující ekonomickou činnost. Ze seznamu činností, které jsou osvobozeny od DPH, ale bez nároku na odpočet, se vypouští rozhlasové a televizní vysílání vysílané provozovateli ze zákona.

Spor ještě nekončí

Nyní díky Evropskému soudnímu dvoru víme, že poskytování služby veřejnoprávního rozhlasového vysílání v rozsahu financovaném rozhlasovými poplatky nelze považovat za ekonomickou činnost. To je dobrý argument pro ty, kteří chtějí zmenšit rozsah a obsah vysílání médií veřejné služby s poukazem na „deformaci trhu“ komerčních médií.

Protože § 2 zákona o ČRo stejně jako § 2 zákona o ČT říkají, že vysíláním je i tvorba a šíření obsahu v oblasti tzv. nových médií a internetu. Česká televize a Český rozhlas dostanou od státu vratku DPH za řadu let. ČRo tak bude mít peníze na zahájení řádného digitálního vysílání v DAB, ČT bude mít peníze na druhou etapu digitalizace DVB-T2. To jsou dobrá zjištění. Díky hlasům poslanců ČSSD, KSČM, TOP09, ODS, Úsvitu a hlasům nezařazených víme, že ze seznamu činností, které jsou osvobozeny od DPH, ale bez nároku na odpočet, se vypouští rozhlasové a televizní vysílání vysílané provozovateli ze zákona.

EBF 2018 tip v článku 320x110 jména

Směrnice se nikdo nedotkl.

Stále ale nevíme, zda překladatel evropské směrnice do českého jazyka, onen neznámý úředník a neviditelný hybatel trhu bez přívlastků, neudělal v jednom jediném slově překladu chybu, znamenající škodu veřejně prospěšným činnostem v Česku v řádu stovek miliard. Vratka DPH za deset let pro celé veřejné zdravotnictví, veřejnou sociální péči a veřejné školství by vyšla ministra Babiše hodně draho. Ale ukázala by, že bez deformací Evropská unie může sloužit lidem.

Našli jste v článku chybu?