Hned z kraje se přiznám, že jsem veletržní typ a na rozdíl od většiny ostatních novinářů se na veletrhy těším, navštěvuji je rád a s chutí. Navíc na veletrh nejezdím s utkvělou představou, že bych na něm odhalil něco neobyčejně nového u známých a zavedených firem – pokud na nějaký veletrh razím, pak proto, abych u známých a zavedených firem poklábosil se zajímavými lidmi a vytáhl z nich co nejvíce útržků o tom, co a jak se bude dít v budoucnu, nikoliv o tom, jakou že taktovací frekvencí se honosí vystavovaný výrobek – na to jsou prospekty a samostudium doma. Zajímavé a neočekávané novinky nacházím zpravidla u firem mně neznámých, většinou náhodou.
Invex už dávno není prezentací novinek lačným novinářům – kdo chtěl novinky, viděl je na CeBITu či na jiné ekvivalentní zahraniční výstavě. Invex se rozdělil na dva proudy, vzájemně bohužel značně nekompatibilní.
Na jednu stranu jde o veletrh určený spotřebitelům, tedy těm, kteří se na CeBITy do zahraničí nedostanou a přesto by rádi nový výrobek omakali měsíce či týdny před uvedením na trh. Takových lidí není stále vůbec málo!
Na stranu druhou se veletrh stává místem setkání – lidé, kteří spolu celý rok komunikují emailem, v případě lepším telefonicky, tu spolu popijí panáka, zjistí, jak protistrana vypadá v reálu a společně zanadávají na to, že Invex je jako vždy strašný a že všechny obchodní detaily budou muset probrat telefonem nebo emailem.
Stejná situace byla letos i u nás na stánku. Na jednu stranu kolem nás byly davy lidí drápající se po letácích a ženoucí touhu po suvenýru až tak daleko, že ze skleněné koule na stolku byli ochotni vytahávat vizitky našich zákazníků, na stranu druhou se v tom davu ztráceli lidé, kteří opravdu přišli pro něco konkrétního, případně na sjednanou schůzku.
Mobil server byl jednou z mála internetových firem, která na Invexu vystavovala – a přiznám se, že mne to upřímně překvapilo. Očekával jsem podstatně větší nápor. Internet Hall mi připomínala rok 1997, rok začátků Internetu v Čechách (a na Moravě, samozřejmě). Sami jsme vystavovali ale především proto, že jsme nabízeli klasický kamenný produkt – redakční software Genesis2. Kdybychom měli představovat „jen naše internetové stránky“, asi bychom účast na Invexu značně zvažovali.
Jak skloubit nutnost mít z Invexu masovou akci a potřebu příjemnějšího prostředí pro dojednávání obchodů? Osobně bych se vrhl na rozšíření „odborných dní“ – všechny smysluplné kontakty jsme také navázali během nich, kdy se na stánku netlačili „igelitkáři“. Na škodu by také nemusely být kontraktační části pavilonů, kam by měli přístup jen pozvaní hosté vystavovatelů a vystavovatelé – to by ale předpokládalo, že BVV dá něco podobného do placu zdarma, protože vystavovatelé sami by do něčeho podobného za další peníze nešli. Nějaká obchodní oáza klidu by Invexu významně prospěla.
Co jsem vlastně celým tím článkem chtěl sdělit? Především to, že si nemyslím, že by Invex mohly nahradit specializovanější akce typu PIW. PIW se nikdy nestal opravdu reprezentativním průřezem českého Internetu a navíc mnoho lidí z IT oborů jej dle mého soudu zcela míjí.
Za druhé: Invex je tu stále a stále má smysl na něm být, pokud je váš produkt určený koncovým uživatelům. Považovat ho za kontraktační setkání by bylo dnes už dosti odvážné. Odvážné by také bylo, kdyby se s tím BVV pokusilo něco udělat. Kromě té odvahy by to také bylo príma.
A do třetice: Invex není od toho, abyste hledali novinky u firem, které znáte, ale u firem, o kterých jste možná ani nikdy neslyšeli. Například já jsem našel úžasně vymyšlený systém identifikace osob podle jejich pohybu…