Bombastické titulky o největším útoku v dějinách Internetu, zpomalení celosvětového Internetu a ohrožení samotných základů Internetu. Takový je počátek války mezi hostingovou společnosti Cyberbunker a organizací bojující proti spamu Spamhaus. Dalším hráčem tohoto zvláštního dramatu je ještě společnost CloudFlare, která měla Spamhaus před útokem zachránit. A také poskytnou technické informace o tom, jak útok probíhal. A ještě nezapomínejme na odborníka na bezpečnost, jehož citace v počátcích posloužila New York Times a BBC k slovům o útoku na globální Internet.
Jenže, zmíněný oborník posléze poněkud zmírnil svá trvrzení, Cyberbunker označil Spamhaus za mafii a vyděrače a globální zpomalení Internetu se nekonalo. Gizmodo, které si málokdy bere servítky, přímo napsalo, že Tato Internetová válečná apokalypsa je lež. Nakonec i firma CloudFlare se k tomu vyjádřila poněkud opatrněji, DDoS, který skoro rozbil Internet je sice ještě dost bombastický titulek, v samotném textu se ale už objevuje řada „kdyby“ a „mohlo“. A globální útok se omezuje na vliv na jednu peeringovou infrastrukturu – LINX (London Internet Exchange).
Globální zpomalení se nekoná. Konec. Uzavřeno. Tedy, ne zcela. Zbývá dořešit, o co tedy vlastně šlo. The Guardian je jeden z prvních serióznějších, který se začíná ptát, jestli to všechno nebyla PR aktivita. Zmiňuje samozřejmě i to, že nikdo z podstatných hráčů na světovém Internetu žádné zpomalení či potíže nezaznamenal. Prostě útok na Spamhaus se odehrával kdesi na jednom místě Internetu, zatímco zbytek o tom vůbec nic netušil.
Guardian nakonec cituje zmíněné Gizmodo, které došlo k závěru, že šlo o PR aktivitu CloudFlare, sloužící k posílení jejich podnikání. Závěr, který jsme už ostatně v ČR slyšeli při nedávných DDoS útocích. Tedy že vlna útoku na české servery mohla být vyvolána některou společností podnikající právě se službami, jaké nabízí CloudFlare. A že po útocích dostanou servery dobře míněnou nabídku na služby ochraňující je před DDoS.
Skvělá šance pro konspirace
Pokud máte rádi konspirace, tak možnosti je samozřejmě více. Může jít o PR aktivitu Spamhausu. Nabízí se navíc ještě skvělé spojení mezi Spamhausem a Cloudflare, protože loňský červenec přinesl rozepři právě mezi těmito dvěma společnostmi. Spamhaus tehdy blokoval skoro všechny IP adresy, které používá Cloudflare. A nezapomeňme, že v souvislost s touto kauzou se psalo i o tom, že CloudFlare má za sebou historii s DDoS útoky. Nic by tedy asi nebylo divného na tom, že SpamHaus a CloudFlare v tom mohou prostě jet spolu.
Milovníky konspirací ještě navíc potěší, že okolo Svena Kamphuise, „mluvčího“ Cyberbunkeru (jejich web je mimochodem stále nedostupný), panuje řada otazníků. Všiml si toho například The Telegraph, která se snažil Kamphuise kontaktovat. A místo Nizozemí (kde Cyberbunker sídlí v armádním bunkru) se dostal přes Španělsko až do Londýna a k firmě CB3ROB.
Odtud se dostanete k dva roky starému, pravděpodobně prvnímu střetu mezi Spamhausem a Cyberbunkerem. Objevuje se v něm samozřejmě obvinění z vydírání a DDoS útoku (Spamhaus měl být útočníkem), trestní oznámení (označené za falešné) a „Russian Business Network“ (kde Spamhaus neopomíná upozornit, že šlo o kriminální aktivitu zlikvidovanou FBI).
Cyberbunker (Zdroj: Wikipedia)
Konstituční monarchie a Cyberbunker
CyberBunker (coby budova) má ale ještě zajímavější historii. Pochází z období studené války (1955) a do roku 1994 patřil NATO. Dva roky poté ho koupil Herman Xennt, aby se do historie zapsal v roce 2002 tím, že když v něm začalo hořet, našla se při hašení vedle hostingových služeb ještě laboratoř na výrobu drog. Za kterou prý stál zmíněný Herman Xennt. Ten je ale zajímavý například i tím, že se prohlásil za „konstitučního monarchu“.
Na tehdy fungující adrese www.republic-cyberbunker.org tak bylo možné najít „Vyjádření nezávislosti“ s odvoláním na mezinárodní ujednání. A na Archive.org můžete zmíněné prohlášení najít stále, včetně zajímavých historek o tom, jak to bylo s požárem a drogovou laboratoří. Že v tom má hrát roli i čínská triada, už snad ani nepřekvapí.
„HM King Xennt von CyberBunker, President“ měl ve své „demokratické republice se zachováním královských titulů“ tehdy dva ministry, „HRH Prince Sven Olaf vo CyberBunker-Kamphuis, MP“ („jeho královskou výsost“ už znáte z úvodu článku) se staral o telekomunikace a zahraniční věci. A „Sir James Graf von Cyberbubker-Robinson, MP“ o obchod a válčení.
Cyberbunker se ale v dějinách Internetu objevuje třeba ještě v souvislosti s The Pirate Bay – ta se do jeho hostingových prostor přestěhovala v roce 2009 po útěku přes Ukrajinu ze Švédska. Útěk TPB se měl samozřejmě konat za výrazné pomoci „famózního nizozemského hackera Svena Olafa ‚CB3ROB‘ Kamhuise“ a zásadní roli mělo hrát i falšování záznamů ve WHOIS.
Jak to tedy nakonec bylo? A má to konec?
Jak to bylo? To se asi hned tak nedozvíme. Všichni hlavní aktéři se točí kolem zajímavých věcí: spam, kriminální aktivity, drogy, policejní zásahy, vydírání, DDoS útoky, konstituční monarchie a nezávislý stát (v jednom protiatomovém bunkru), hacking, kontakty na ruské nelegální aktivity. Prostě takový trochu jiný svět.
Každopádně se některému z aktérů podařil husarský kousek. Zmanipulovali velká média (na počátku hlavně New York Times a BBC) k tomu, aby začala psát o „největším útoku na Internet v historii“ a „globálním zpomalení Internetu“, aniž by se cokoliv skutečného dělo. A ostatní média? Jen výjimečně je napadlo si všimnout, že hlavní aktéři jsou výjimečně kontroverzní.
V celém to zmatku je jisté snad jenom to, že Spamhaus a Cyberbunker jsou nepřátelé doslova na život a na smrt. A že není nejisté, na čí straně vlastně stojí Cloudflare. Což je nakonec hlavně firma, která si na celé kauze přihřála vlastním PR. Jak ostatně komentuje Gizmodo: „essentially a press release that would be like Pfizer telling you how horrible various diseases are, and how well their pills work against them“.
Neboli to, že jejich vyjádření je „v zásadě tisková zpráva, která by mohla být totéž, jako když nám Pfizer říká, jak strašné jsou různorodé nemoci, a jak dobře proti nim zabírají jejich pilulky.“
