Hlavní navigace

Nejvíc platí za média veřejné služby Švýcaři. Severské státy přešly na přímé daně

1. 7. 2021
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Cottonbro, Pexels.com, podle licence: Public Domain
Přijdou vám televizní a rozhlasové poplatky v České republice moc vysoké? Vyprávějte to Švýcarům, kteří platí nejvyšší sumu v Evropě. Přesto si v referendu přáli, aby poplatky zůstaly.

Více než 70 procent Švýcarů se před třemi lety vyjádřilo v referendu proti zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Plebiscitu se zúčastnilo 54 procent Švýcarů. Referendum se konalo na základě iniciativy „No Billag“. Televizní a rozhlasové poplatky tvoří 81 procent rozpočtu neziskové veřejnoprávní korporace SRG SSR.

Co se od té doby změnilo? Předně celá konstrukce poplatků. Místo 451 švýcarských franků za rok klesly od ledna 2019 na 365 švýcarských franků ročně. Zároveň ale přestalo být jejich placení vázané na to, zda je v domácnosti nějaký televizní nebo rozhlasový přijímač. Švýcarsko přešlo na princip, že poplatky prostě hradí každá domácnost. Částka je stejná bez ohledu na to, jestli je v domácnosti jen rádio, nebo i televizor.

Pouze ti, kteří prokazatelně nevlastní jakékoliv zařízení, pomocí něhož lze přijímat rozhlasové nebo televizní vysílání, mohou v prvních pěti letech po změně systému požádat o výjimku (opt-out). Výjimku mají také hluchoslepí. V domovech důchodců a podobných zařízeních se už neplatí za každého jednotlivého obyvatele, taková instituce hradí paušální sumu 670 franků za rok.

Odpadly tím dosavadní kontroly a s nimi spojené náklady. V podstatě se kontroly týkají už jen domácností, které z nějakého důvodu požádaly o osvobození od povinnosti platit poplatek. Změnila se rovněž inkasní agentura, původní Billag nahradila Serafe AG. Firmy hradí poplatky v odstupňované výši na základě svého obratu, pokud je vyšší než půl milionu švýcarských franků ročně, na rozdíl od domácností však přes daňovou správu.

Od ledna 2021 poplatky ještě více klesly, domácnosti platí 335 franků. V tom jdou Švýcaři tak trochu proti většinovému trendu (jak se dočtete dále, další výjimkou je Itálie). Důvod? „Sazba se může snížit, protože počet domácností podléhajících poplatku je vyšší, než se původně předpokládalo,“ vysvětlila loni švýcarská vláda. Další přezkum výše poplatků je v plánu na příští rok. Roční obrat SRG SSR je 1,45 miliardy franků (v přepočtu přibližně 34 miliard korun, PDF).

Místo poplatků vázaných na vlastnictví přijímače se pro „poplatek za hlavu“ rozhodly v uplynulých letech i další země, například sousední Německo už v roce 2013. Oproti tomu ve Velké Británii je licenční poplatek hrazen za používané zařízení podle typu obsahu, který vlastník tohoto zařízení sleduje. Od roku 2016 je tam zpoplatněno nejen přímé vysílání televize na všech zařízeních (včetně tabletů a chytrých telefonů), ale i zpětné sledování, stahování pořadů a sledování pořadů na vyžádání na BBC iPlayer. Poplatek je každoročně upravován podle inflace, od letošního dubna činí 159 liber (loni 157,50 liber).

„Rozsáhlá reforma výběru poplatku proběhla v roce 2016 v Itálii. Hlavním cílem bylo snížit množství nepřihlášených poplatníků, které dosahovalo v roce 2015 více než 30 %,“ připomíná Česká televize ve výroční zprávě o hospodaření za loňský rok. „Nově se poplatek vybírá společně s účtem za elektřinu a plyn. Jeho roční výše postupně klesla z původní částky 113,5 eur až na současných 90 eur. Díky této reformě došlo k rozšíření základny poplatníků, čímž i při snížení televizního poplatku došlo ke zvýšení celkových příjmů z televizních poplatků,“ dodává Česká televize. Výnosy italské RAI z poplatků byly loni v pololetí kolem 870 milionů eur (v přepočtu přes 22 miliard korun, PDF), kromě toho má další významné příjmy z reklamy a jiné obchodní činnosti.

Země severní Evropy (Finsko, Švédsko, Norsko, Island) postupně opustily systém poplatků za televizní a rozhlasový přijímač. „Financování veřejnoprávních médií je místo toho zajišťováno formou přímé daně, kdy je stanovena sazba daně vůči příjmům fyzických a právnických osob. Byť se nastavení v jednotlivých zemích v řadě bodů liší (např. výše sazby daně, maximální výše uhrazené daně, osvobození od daně atd.), tak princip financování veřejnoprávních médií je shodný. Na Islandu tento systém funguje od roku 2009, ve Finsku od roku 2013. Švédsko na něj přešlo od ledna 2019 a Norsko od ledna 2020,“ podotýká Česká televize.

Řada zemí nějakou formou upravuje výši poplatku, ať už každý rok, anebo po několika letech. „Mezi země, které revidují poplatek každoročně souvztažně k inflaci, patří např. Francie, Dánsko a Velká Británie. Každoročně dochází ke změně výše poplatku také v Polsku, zde je však inflace pouze jedním z řady faktorů pro určení výše poplatku,“ vypočítává Česká televize.

V Chorvatsku, Irsku, Itálii a Portugalsku je poplatek revidován rovněž ročně, nicméně často vůbec nedojde k jeho změně. Německo, Švýcarsko a Rakousko revidují poplatek v rozmezí 4 až 6 let. Mezi země, ve kterých není zaveden mechanismus pravidelné revize poplatku, patří Česká republika a Slovensko.

Průměrný poplatek mezi níže uvedenými zeměmi je 123 eur za rok. Z tohoto pohledu je poplatek v České republice na dvou třetinách průměru vykazovaných zemí. Hodnoty jsou zveřejňovány po jednotlivých zemích, ukazují tedy výši celkových poplatků placených v dané zemi, bez ohledu na to, kolik tam je institucí provozujících veřejnoprávní televizní nebo rozhlasové vysílání. Údaj za Českou republiku tedy zahrnuje i poplatek placený Českému rozhlasu.

Roční výše televizních a rozhlasových poplatků v Evropě
Autor: Česká televize/EBU

Roční výše televizních a rozhlasových poplatků v Evropě

V České republice byl v roce 2020 podíl poplatku na průměrném příjmu domácnosti na úrovni 0,32 %. V porovnání s jinými zeměmi je výše televizního poplatku ve vztahu k příjmům domácností podprůměrná. Nejvyšší je v Rakousku (0,76 %), nejnižší v Portugalsku (0,15 %). 

Poplatky ve vztahu k průměrnému příjmu domácnosti
Autor: Česká televize

Poplatky ve vztahu k průměrnému příjmu domácnosti

V České republice je televizní poplatek (135 Kč měsíčně) stejný už od roku 2008. Jeho reálná hodnota vlivem inflace klesla na 106 Kč. K placení poplatku bylo na konci roku 2020 přihlášeno 3,32 milionu domácností a 211 tisíc přijímačů podnikatelů. Příjmy z poplatků tvoří přes 90 procent příjmů České televize. Počet evidovaných přijímačů meziročně poklesl o 22 575. „U právnických osob a podnikatelů docházelo k odhlašování z důvodu ukončení či přerušení podnikání, což byl dopad přijatých vládních opatření k omezení šíření onemocnění covid-19,“ vysvětluje Česká televize.

Roční příjem České televize z poplatků
Autor: Česká televize

Roční příjem České televize z poplatků

V roce 2020 bylo rozesláno celkem 284 tisíc upomínek na dlužný televizní poplatek a byla takto vymožena částka 128 milionů korun. Příjem České televize z televizních poplatků v roce 2020 činil 5,6 miliardy Kč, což je o 33 milionů Kč (0,6 %) méně než v roce 2019.

Pokles reálné hodnoty poplatku vlivem inflace
Autor: Česká televize

Pokles reálné hodnoty poplatku vlivem inflace

Od roku 2008, kdy byl stanoven poplatek na současnou úroveň 135 Kč, dochází k postupnému meziročnímu snižování příjmů z televizních poplatků. Výjimku tvořily pouze roky 2019, 2016 a 2009, kdy se naopak podařilo dosáhnout meziročního zvýšení. Při porovnání s rokem 2008 jsou příjmy z televizních poplatků v roce 2020 nižší o 144 milionů Kč. Kumulativně za roky 2008 až 2020 dosahuje výpadek z příjmů výše 971 milionů Kč.

„Stejně jako ostatní vysílatelé veřejné služby v Evropě stojí i Česká televize před úkolem nově definovat své poslání a činit takové kroky, které jí umožní v rámci narůstající konkurence, globalizace mediálního trhu a fragmentace diváckých skupin nadále zůstat relevantní a nepostradatelnou součástí demokratické společnosti. Česká televize má k naplnění tohoto cíle dobré výchozí podmínky – je finančně stabilní mediální institucí s podílem na sledovanosti pohybujícím se kolem 30 %. Připravenost České televize čelit budoucím výzvám bude navíc v roce 2021 posílena dokončením přechodu na nový vysílací standard DVB-T2, se kterým byla spojena i nezbytná obměna výrobního řetězce a rozvoj nových platforem distribuce obsahu v podobě vytvoření nové generace iVysílání. Zároveň bude do konce roku 2021 realizována většina investic do generační obměny výrobních areálů ČT, které probíhají od roku 2012 a díky kterým bude mít Česká televize k dispozici i do dalších let funkční zázemí pro televizní a filmovou tvorbu vybavené moderní technikou,“ poznamenává vedení veřejnoprávní televize ve výroční zprávě o hospodaření (PDF).

„V souvislosti s budoucí podobou veřejnoprávního televizního vysílání v České republice je však nutné také zmínit, že financování České televize zůstává z dlouhodobého hlediska nedořešené. V roce 2021 uplyne již 14 let od okamžiku, kdy byl stanoven televizní poplatek v současné výši. Vzhledem k vývoji vnějších podmínek, zejména pak nárůstu cen lidské práce, sportovních práv a dalších vstupů, nelze očekávat, že objem nakupovaných služeb nutných k výrobě pořadů bude i v následujících letech stejný, jako byl v roce 2008,“ podotýká management Petra Dvořáka.

Lupa tip MF temata2

„Základní mantinely hospodaření pro následující období jsou stanoveny v Dlouhodobých plánech na roky 2020 až 2024, které jsou sestaveny nejen s cílem zabezpečit fungování České televize do roku 2024, ale také se záměrem nevytvořit žádné zásadní krizové situace po tomto roce. Plány nepředpokládají změnu ve výši poplatku ani změnu ve způsobu financování a pracují pouze s předvídatelným objemem disponibilních finančních prostředků a tomu jsou přizpůsobeny i výdaje. Způsob financování nereflektující vývoj ekonomiky nelze dlouhodobě kompenzovat hledáním vnitřních úspor, a proto čekají v následujících letech Českou televizi zásadní rozhodnutí dotýkající se objemu a struktury původní televizní tvorby, tedy rozsahu služby poskytované obyvatelům České republiky,“ dodává dokument.

Výroční zprávu o hospodaření schválila Rada České televize na svém zasedání 23. června 2021. Z devíti přítomných radních jich osm zvedlo ruku pro schválení, zdržela se pouze Hana Lipovská.

Autor článku

Novinář, mediální analytik a lektor digitální komunikace. Dlouholetý účastník i pozorovatel českého mediálního cirkusu. Pracoval v Marketing & Media, Hospodářských novinách a Českém rozhlase.

  • Nejvíc platí za média veřejné služby Švýcaři. Severské státy přešly na přímé daně