Dne 8. května 2024 bylo v Úředním věstníku EU publikováno Nařízení o gigabitové infrastruktuře (GIA), právní předpis, který nahrazuje směrnici o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací.
Když Evropská komise zveřejnila návrh nařízení, telekomunikační sektor ve státech, které bojují s pomalostí a byrokratizací výstavby, byl nadšený. Avšak postupným hledáním kompromisu došlo k částečnému zjemnění původního návrhu a sektor už tolik šťastný nebyl, jak dokazuje společné prohlášení asociací ETNO, ECTA, GIGA.EUROPE a GSMA.
Nicméně přijatá verze nařízení je nakonec přísnější než původní směrnice o snižování nákladů na výstavbu broadbandových sítí a může pomoci se stavební byrokracií. Teď však bude záležet na české adaptaci, a hlavně na aplikaci jednotlivých oprávnění.
Cílem GIA je usnadnit a podpořit budování sítí s velmi vysokou kapacitou (tzv. „sítě VHCN“) podporou společného využívání existující fyzické infrastruktury a usnadněním efektivnějšího budování nové fyzické infrastruktury, aby bylo možné tyto sítě zavádět rychleji a s nižšími náklady. Nařízení stanoví minimální požadavky, členské státy mohou zachovat nebo zavést opatření v souladu s právními předpisy EU, která jsou přísnější nebo podrobnější než tyto minimální požadavky (kromě ustanovení v čl. 3 odst. 5 prvním pododstavci písm. a) až e), čl. 3 odst. 7 a 10, čl. 4 odst. 7, čl. 5 odst. 2 druhém pododstavci, čl. 5 odst. 5, čl. 6 odst. 2 a čl. 10 odst. 7 a 8 – jedná se o ustanovení o odmítnutí přístupu k fyzické infrastruktuře a veřejným budovám, transparentnosti fyzické infrastruktury a stavebních prací, koordinaci stavebních prací a ustanovení o fyzické infrastruktuře uvnitř budov), pokud tato opatření vedou ke stejnému cíli jako stanoví GIA.
Samozřejmě nařízení obsahuje výhradu ochrany národní bezpečnosti a jiných základních funkcí státu, takže stručně řečeno lze předpokládat, že ve vojenském újezdu budete mít s GIA smůlu.
Jedním ze stěžejních instrumentů je propracovanější přístup operátora k existující fyzické infrastruktuře, kdy provozovatelé sítě a subjekty veřejného sektoru, kteří vlastní nebo ovládají fyzickou infrastrukturu, mají vyhovět písemné žádosti operátora o přístup k této fyzické infrastruktuře za spravedlivých a přiměřených podmínek (včetně ceny).
Definice pak říká, že subjektem veřejného sektoru je státní, regionální nebo i místní orgán, veřejnoprávní subjekt nebo sdružení vytvořené jedním nebo více takových orgánů nebo jedním nebo více veřejnoprávních subjektů. Veřejnoprávní subjekt je pak subjekt, který je založen za účelem uspokojování potřeb obecného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, má právní osobnost a je financován zcela, nebo převážně státem, regionálními nebo místními orgány (nebo jinými veřejnoprávními subjekty), nebo podléhá řídicímu dohledu těchto subjektů (nebo je v jeho správním, řídicím nebo dozorčím orgánu více než polovina členů jmenována státem, regionálními nebo místními orgány). Tato široká definice by měla zabránit úniku z regulace povinným subjektům disponujícím vhodnou pasivní infrastrukturou, které mění průběžně svou právní formu.
Nadto by členské státy měly mít možnost rozšířit povinnosti stanovené v tomto nařízení na subjekty, které nespadají do oblasti jeho působnosti, jako jsou organizační jednotky, které nejsou ze zákona vybaveny právní subjektivitou, mají způsobilost k právům a právním úkonům a mohou se plně účastnit hospodářských transakcí, nebo podniky, které jsou držiteli koncese od veřejných subjektů.
Povinnými osobami jsou tedy bez ohledu na to, zda se jedná o veřejnoprávní, nebo soukromoprávní osoby, operátoři, ale i vlastníci nebo držitelé práv na užívání fyzické infrastruktury vhodné pro uložení prvků sítí elektronických komunikací (fyzické sítě pro poskytování elektřiny, plynu, vody a kanalizace a odvodňovacích systémů, vytápění a dopravních služeb).
Operátoři (a vlastníci věží) nově také nemusí vyhledávat přímo majitele nemovitosti, ale mohou vyjednávat o přístupu k pozemkům s nájemci nebo jejich správci. Ti pak musí s nimi jednat o přístupu k existující fyzické infrastruktuře v dobré víře.
Mezi prvky fyzické infrastruktury, které mohou být vhodné pro operátory a instalaci síťových prvků VHCN sítí, nařízení explicitně zmiňuje (při minimalizaci vizuálního dopadu nebo pro nevhodnost z důvodu architektonické, historické nebo náboženské hodnoty) budovy včetně střech a částí fasád, vstupy do budov a jakýkoli jiný objekt včetně městského mobiliáře, jako jsou sloupy veřejného osvětlení, značky a ukazatele, světelná signalizace, billboardy, mýtné rámy, zastávky autobusů a tramvají či stanice metra a vlaková nádraží a železniční tunely.
Možnými důvody pro odepření přístupu k fyzické infrastruktuře mohou být pouze
- nedostatečná technická vhodnost infrastruktury,
- nedostatek prostoru pro umístění prvků VHCN sítě nebo souvisejících zařízení s ohledem na budoucí potřeby poskytovatele přístupu,
- oprávněné obavy o bezpečnost, veřejné zdraví a národní bezpečnost,
- dopad na integritu a bezpečnost sítí,
- rušení služeb elektronických komunikací nebo jiných služeb provozovaných prostřednictvím fyzické infrastruktury.
Podnikatel v elektronických komunikacích může ještě odmítnout přístup k fyzické infrastruktuře, pokud existuje vhodná alternativa k pasivnímu fyzickému přístupu. Recitál 22 uvádí, že „navíc v případech, kdy provozovatel sítě již poskytuje použitelný alternativní prostředek pro pasivní velkoobchodní fyzický přístup k sítím elektronických komunikací, který by splňoval potřeby žadatele o přístup, jako jsou například nenasvícená optická vlákna nebo zpřístupnění optických vláken, může mít přístup k uvedené fyzické infrastruktuře negativní hospodářský dopad na její obchodní model, u „whole-only“ operátorů a na investiční pobídky, a vytvářet tak překážku k rychlému zavádění sítí VHCN ve venkovských a odlehlých oblastech… Zejména ve venkovských oblastech, kde by více než jedna síť VHCN nemusela být ekonomicky životaschopná, by mělo být zabráněno neefektivní duplikaci prvků sítě VHCN, která představuje riziko pro původní investice a investiční plány…“
GIA stanoví nově termíny pro udělení povolení k výstavbě a zřízení služebností. Veškeré žádosti o povolení musí být vyhodnoceny do 20 dnů a následně o nich musí být rozhodnuto do čtyř měsíců. V případě výjimečných a odůvodněných důvodů může být lhůta prodloužena o další čtyři měsíce. Žádosti o povolení mohou být stiženy pouze administrativním poplatkem, další náklady jsou zapovězeny. O zřízení služebnosti musí být rozhodnuto do čtyř měsíců nebo kratší lhůtě (20 dní je opět stanoveno na posouzení žádosti, zda je úplná).
GIA přichází s institutem tichého souhlasu, kdy v případě, že není povolení vydáno v předepsané lhůtě, vzniká domněnka, že byla žádost odsouhlasena. Členské státy se mohou tichému souhlasu „bránit“ tím, že stanoví kompenzační mechanismus v případech, kdy jsou překročeny stanovené lhůty, a tím, že stanoví odvolací mechanismus. V obou případech musí členské státy zajistit smírčí řízení, v jehož rámci mohou strany projednat nevyřešené problémy.
Institut Jednoho informačního místa, které má poskytovat informace o existenci vhodné infrastruktury, zůstává v podstatě beze změny, GIA samozřejmě rozšiřuje rozsah údajů a informací, které má mít Jednotné informační místo k dispozici. Členské státy se mají vyhnout duplikaci údajů, má se tedy předpokládat, že v České republice bude moci Jednotné informační místo, které vykonává Český telekomunikační úřad, využívat Digitálně technické mapy, které v současné době vznikají na krajích. V rámci koordinace stavebních prací GIA upravuje povinnost reagovat na žádost o koordinaci v případě projektů částečně nebo plně financovaných z veřejných prostředků, ale recitál uvádí možnost pro členské státy rozšířit režim koordinace i na projekty plně financované ze soukromých zdrojů.
Přijetí GIA má navíc za cíl podpořit ekologický přechod v EU, a to tím, že optické sítě budou povinné v nových a rekonstruovaných budovách, což má přispět k energetické účinnosti. Členské státy mají do 18 měsíců od nabytí účinnosti GIA přijmout standardy, kterými definují „fibre-ready“ infrastrukturu. Tyto standardy by měly začít platit do 3 měsíců od jejich přijetí (resp. do 21 měsíců od nabytí účinnosti GIA).
BEREC a Evropská komise mají doplnit GIA souborem doporučení. Jedná se o doporučení ke koordinaci stavebních prací, k přístupu k fyzické infrastruktuře uvnitř budov a obecné doporučení o přístupu k fyzické infrastruktuře.
Členské státy mají lhůtu do 12. listopadu 2025 pro adaptaci nařízení.
Chci odebírat newsletter
