Tuto reality soutěž vysílá Prima v podvečer každý všední den a pět účastníků mezi sebou bojuje o 50 000 Kč. Body si udělují vzájemně, nevyskytuje se zde odborná porota. Každý den se sejdou u jednoho z nich doma a ten má za úkol je kvalitně nakrmit, napojit a také je pobavit nějakou aktivitou – fotografováním, sportem, různými hrami…
Protože si udělují body vzájemně od 1 do 10, mnoho účinkujících se snaží své soupeře srazit a dávají jim bodů minimum. Projevuje se zde závist, nenávist, touha po vítězství a penězích za každou cenu.
Jedna ze soutěžících – Veronika – dokonce prohlásila: „Přišla jsem si pro peníze. Ne se tady kamarádit. Mě to je prostě úplně jedno, kdo si co o mě myslí. Všichni tady, co se na to díváte, jste mi všichni ukradení a běžte všichni pěkně do (píp) prdele.“ To bych skoro řekl, že je i názor těch, kteří pořad vyrábějí.
Je to tedy o těch nejnižších a nejodpornějších lidských pudech, o tom, jak se ti lidé, obrazně řečeno, rvou o pár šupů, jak se chovají jako kudlanky nábožné nebo sklípkani, kteří se vzájemně požírají. Také to dělávají někdy prasata. A do takových rolí odsoudila Prima ty, kteří se rozhodli soutěžit v Prostřeno. Kdo se na to může dívat? Někdo, kdo je stejný jako soutěžící.
Ať kdokoliv z účinkujících uvaří cokoliv, vždy je to hnusné, nedovařené, studené, moc pálivé nebo sladké, tvrdé či rozvařené… Prostě nedá se to jíst. Je otázka, proč vůbec kamera sleduje, jak se ty nechutnosti vaří a proč Prima na svých stránkách nabízí recepty na takové blafy, ze kterých se některým z účinkujících chce „blít“?
Pořad vzniká podle scénáře své produkční a kreativní producentky K. Průchové v režii J. Mádleho a M. Diviše. Upřímně řečeno, scénář je jistě pouze bodový a režiséři to pak ve střižně nějak splácají dohromady. A V. Vydra s chotí J. Bouškovou to vše rádoby vtipně komentují. Zvláště Vydra se snaží vyslovovat tak výrazně a dávat k dobru pseudohlášky, aby to jako byla legrace, téměř kameňákovská nebo snad bezdružická.
Na začátku každého dílu soutěžící, kteří ten den nevaří, řeknou, jak se těší, jak jsou zvědaví, co si myslí o sepsaném menu. Ten, kdo vaří, naopak nakupuje, připravuje a doufá marně, že všem bude chutnat. Pak se sejdou, jedí, pijí a pomlouvají výtvory kuchtíka či kuchtičky. Případně se tváří tak, jako že něco tak strašného v životě nejedli. Projdou také byt či dům a konstatují, jaká je všude špína, jaký nepořádek, jak se takhle prostě nedá žít. Pak si mezi jídlem užijí nějaké té „zábavy“, o níž prohlásí, že je hloupá a trapná… Pro ostřejší slova nejdou daleko. Často si vynadají, zurážejí se navzájem a někdy to vypadá, že si i nějakou vlepí.
Prima sice v tomto pořadu tzv. vypípává vulgarismy, ale dělá to tak „obratně“, aby byly vlastně srozumitelné. A že jich v Prostřeno je. Vysílá se to v podvečer, čili před dvaadvacátou hodinou, kterou kdosi určil za hranici pro sprosťárny, surovosti a erotiku. Nevím proč…
Ne, že by mi vadila sprostá slova zásadně. On i E. Hostovský kamsi napsal, že – parafrázuji – jedno „hovno“ na stránku nevadí, ale může být i prospěšné. Jenže, když je podobných slov tolik jako v primácké soutěži, člověku se opravdu začne zvedat žaludek. Copak je to opravdu nutné? Copak tady nikdo nedokáže vyrábět televizní pořady bez těchto splašků? Obávám se, že nikoliv.
Dle mínění některých svých čtenářů na těchto stránkách jsem již starý a nerozumím dnešní zábavě a dnešní tvorbě. Znamená-li být starý odmítat hulvátství, buranství a sprostotu za každou cenu, pak ano, pak jsem starý. Vyžívání se v ošklivosti, špíně a v kanálu přenechám mladým a těm, kteří pro ně tvoří. Budu pouze doufat, že právě mladí se vzpamatují a rozhodnou o budoucnosti pořadů typu Prostřeno jediným inteligentním způsobem. Totiž, že vypnou televizi.
