Martin Kotek a Jakub Stejskal v květnu pořádají Czech VR Fest, který do Prahy přiveze i lidi z NASA či Unity Technologies. Využití virtuální a rozšířené reality zde ukáže i Škoda Auto a na festivalu proběhne také finále VR soutěže Czech VR League.
Na akci zároveň chystají oznámení spuštění tuzemské asociace virtuální reality a Kotek se Stejskalem rozběhnou i VR hub a inkubátor. Podle nich už jsou v Česku stovky vývojářů a subjektů, které se virtuální realitou zabývají, moc o sobě ale navzájem neví.
Co je to Czech VR Fest?
Martin Kotek (MK): Otevřeme světu českou scénu kolem virtuální reality. Máme u nás ohromné množství vývojářů, kteří mají celkem dobře našlápnuto, ale svět o nich neví. Virtuální realita je už tak daleko, že má značné využití v různých segmentech. Technologii si už každý může dovolit. V tom smyslu, že to není věc, která se používá pouze někde ve výzkumných centrech, ale kdo chce, může si zajít do Alzy a koupit si ji. Otázkou je, jestli na to má peníze. Společností, které u nás vyvíjejí, je hodně a navzájem o sobě moc neví. Nevznikají tady jenom zakázky, ale také platformy pro sdílenou virtuální realitu. Jsou tady věci jako Octopus Engine, Solirax. Podobných projektů, platforem nebo jenom myšlenek je tu dost. Na festivalu chceme tyto lidi nechat mluvit, propojit je s investory, granty a univerzitami. Teď se tady dost vyvíjí do kapsy a je třeba to dostat dál. Na VR Fest přijedou i lidi ze zahraničí, kteří ve střední Evropě chtějí do VR investovat. Chceme tomu tady dát impuls, i proto také zakládáme asociaci virtuální reality, inkubátor a hub.
Jakub Stejskal (JS): Objíždíme různé akce. Máme k dispozici řadu obsahu a můžeme ukazovat, co se u nás děje. Je důležité, aby se o scéně vědělo a aby o sobě věděla i u nás.
Takže budujete komunitu a snažíte se dělat něco podobného jako České hry ve svém herním oboru. Zmiňovali jste, že je u nás značné množství vývojářů pro VR. Máte už nějaká konkrétní čísla a odhady?
MK: Minimálně jsou to desítky projektů. Mohou to být spíše nižší stovky. Největší jádro se točí na hackathonech. Těch není tolik, ale v oblasti fungují už dva, tři roky.
Martin Kotek (vlevo) a Jakub Stejskal, Czech VR Fest
Jaké jsou poměry toho, kdo se u nás pro VR zabývá vývojem her a kdo zkouší jiné projekty?
MK: To nelze přesně říci, ale zatím to více lidí zkouší s hrami. Je to takové „hraní si“. Nicméně samotné využití VR mimo herní průmysl, tam už je třeba přemýšlet, jak vše monetizovat. Už to nedělá člověk sám pro sebe. O hrách se nejvíce mluví, ale není to oblast, která by se nejvíce vyplatila po finanční stránce. Spíš je to takový průkopník. Projektů mimo hry je dost – Akademie věd, nové laserové centrum v Dolních Břežanech a další.
Pokud ovšem vy mluvíte o virtuální realitě (VR), zahrnujete do toho i rozšířenou realitu (AR)?
JS: Ano, bereme to dohromady. Z dlouhodobého hlediska je AR velice zajímavá, ale ještě to bude trvat. Zatímco v případě VR už se na trh dostávají – a budou dostávat – levné headsety, i díky propojení s chytrými telefony, u AR to ještě může trvat. Je to také otázka toho, kdy se dostane více mezi lidi a kdy firmy začnou dělat více obsahu.
A není to pořád probléme slepice/vejce?
MK: Naštěstí není, je to spirála. Jsou zde průkopníci, kteří vyvíjejí, i když to není zcela ekonomické. Ale ví, že když do oblasti investují, dá jim to dobré postavení. To je pro ně klíčové.
JS: Oblast je v současné době dotovaná. Je ale dobře, že ji tlačí velcí hráči. Bude se to posouvat dál.
A nevytváří zapojení velkých hráčů spíše falešnou naději? Dlouho se nic nedělo, pak Facebook koupil Oculus a přišla vlna. Není zde riziko, že na to vsadil jeden CEO, ale může se velice mýlit?
JS: Dnes mezi vývojáři určitě panuje určitá deziluze, protože není dostatek koncových uživatelů.
MK: Ceny hardwaru teď půjdou dolů a lidé si ho budou moci dovolit koupit domů. Firmy investovaly, ale ten trh na konci nebyl. Někdo naprogramoval nějakou hezkou hru, ale v reálu prodělal třeba tři miliony. Na začátku byly velké oči, ale v průběhu se s tím začalo počítat. Na konci to byl „epic fail“. Ale vlastně nebyl, protože díky tomu, že se hra povedla, přináší další zakázky ze zahraničí. Takže se investice vrací.
Více obchodních případů je tedy teď v B2B?
MK: Zatím ano. Tam už je konkrétní využití a firmy si mohou dovolit investovat stovky tisíc do aplikace, protože je využijí při vývoji, v marketingu a podobně (jde převážně o AR – poznámka redakce). Při využití těchto technologií se firmy dostávají úplně někam jinam – kde je budoucnost. Podívat se na data způsobem, který doteď nebyl možný. Je hezké udělat hru, která více „vcucne“ hráče. Ale ta hra nás pouze evangelizuje a ukazuje, že oblast je technicky daleko. Na druhou stranu je to pouze hra, headset je robustní a tak dále.
Na festivalu chceme ukázat, že VR/AR má mimořádný přínos ve vědě, zdravotnictví, armádě. Simulátory mohou zachránit životy, lze na nich provádět trénink. Poté ve vývoji, virtuálních modelech. Škoda Auto tím šetří značné prostředky. Vytvářejí vysoce realistické modely automobilů ze stovek milionů polygonů. Mohou chodit kolem auta, sledovat, že se chrom příliš blýská, a reagovat na to. ABB ovládá roboty přes rozšířenou realitu. Dnes je možné dálkově kontrolovat stroje, navigovat opraváře letadla. Člověk na dálku může strčit hlavu do motoru letadla a technikovi říci, kterou lopatku vyměnit.
Martin Kotek (vlevo) a Jakub Stejskal, Czech VR Fest
Zmiňovali jste, že chcete vývojáře propojit s investory a granty. Jsou v Česku investoři, kteří do VR/AR vkládají peníze?
MK: U nás je poměrně málo investorů, kteří by byli ochotní investovat do virtuální reality. Ale jsou zde investoři, kteří investují do umělé inteligence a IT obecně. Snažíme se komunikovat také s investory ze zahraničí.
Kolik kapitálu mohlo do českých projektů zatím přitéci?
JS: Nejvíce zatím dostali Lifeliqe (partneři Microsoftu pro HoloLens, náš článek) a Solirax (náš text).
MK: To jsou stovky tisíc dolarů. Nejsou to zase tak horentní sumy, na druhou stranu to, co ty týmy předvedly, je velká věc. Oni na tom vydělají. Lifeliqe má peníze od HTC a Microsoftu. Dříve dělali modely pro mobilní aplikace a ty modely byly na špičkové úrovni. Měli štěstí v tom, že když přišla virtuální realita, měli modely hotové. Peněz sem může přijít více, projekty zde jsou, jen si lidé neumí o investice říci a investoři je neznají. A některé firmy zatím investice nepotřebují. Solirax, kdyby chtěl, část firmy rychle prodá. Ale nepotřebuje to, je ve vývoji a stíhá mety, které stíhat musí. My v jejich Neosu pracujeme. Kluci nám naskenovali Jatka78 a my se tam potkáváme, řešíme přímo rozestavení stánků a tak dále. To je nosná myšlenka – vytvořit něco, jako má Facebook, ale mnohem propracovanějšího. Nebude to jen 360stupňové video.
Facebook Spaces zrovna nejsou úplně skvělou ukázkou virtuálního světa. Ty „cartoon“ postavičky a podobně.
MK: To je schválně a dává to smysl. Kdyby si lidé dělali vlastní avatary, tak to bude strašidelné. Je problém je udělat dobře, ideální je udělat karikaturu.
JS: Až budou více vycházet telefony s 3D kamerami, potom bude vytváření a snímání jednodušší.
Co přesně bude zač ta asociace, o které jste mluvili?
MK: Asociace bude sdružovat dobré české vývojáře a společnosti, které služby VR/AR využívají. Bude fungovat pro Česko i Slovensko a budeme se orientovat na svět. Chceme, abychom nebyli závislí jenom na organizacích typu CzechInvest, abychom uměli pojmenovat zajímavé projekty, připravit pro ně prostředí, vzít je třeba do Číny, spojit s investory ze světa. Chceme propojovat instituce soukromého sektoru, vlády, škol.
Start asociace s dalšími podrobnosti oznámíme na Czech VR Festu. Činnost už více méně děláme, ale není pod ničím oficiálním. Proto zakládáme asociaci, která tomu nasadí nějakou tvář. Příležitostí se na nás lepí hodně. Už dnes se snažíme hodně pomáhat a nabízet konzultace, neposíláme lidem, kteří se na nás obrací, jenom odkazy, ale sami se angažujeme, vysvětlujeme, domlouváme schůzky. Už jsme navázali různá partnerství, třeba s Hospodářskou komorou ČR, Technologickou agenturou ČR, CzechInvestem. Děláme osvětu i v oblasti grantů. Oficiální jméno nejspíše bude Asociace virtuální reality, ale možné jsou i jiné varianty. Budou se platit členské poplatky a tak dále.
A ten hub a inkubátor?
MK: Do hubu se mohou hlásit různé společnosti a vývojáři. Pokud nám bude připadat, že to dává smysl a že můžeme něco nabídnout, spojíme se. Představit si to celé lze jako například inkubátor na ČVUT. Budeme mít mentory a budeme pomáhat usměrňovat myšlenky. Hodně lidí se ve virtuální realitě snaží napodobovat běžnou realitu. To je škoda, protože ve VR nejsou žádné hranice. V inkubátoru budeme mít několik programů podle toho, jak daleko jednotlivé projekty budou. Podle toho se také bude jednat o procentech z podílu. Toto rovněž oznámíme na festivalu.
Jak se z vašeho pozorování daří tuzemským VR hernám? V posledních měsících se jich objevila hromada.
JS: Dvě zkrachovaly, jedna kvůli tomu, že ji vykradli, druhá přerušila činnost. Většina heren nefunguje až tak skvěle, jsou živy především ze slevových serverů. Je to časově omezený byznys. Pokud se něčím neodliší, třeba systémem ICARUS (v Praze ho má herna VR House – poznámka redakce), je to těžké. Headsety postupně budou zlevňovat a budou kvalitnější a bude možné si je pořídit domů. Některé herny fungují celkem dobře, třeba Holodeck v Hradci Králové, a některé jsou těžce prodělečné.
