V jedné vesnici kousek za Prahou stojí pěkný nový dům, kde by podle prvního pohledu mohla bydlet relativně dobře zajištěná rodina. Místo toho se v něm ovšem povalují knížky o fyzice, kabely, pytlíky od jídla, hodně nabušené počítače a další nutné geekovské vybavení. Budovu mají v pronájmu mladíci, kteří si říkají Solirax. Žijí zde a zároveň pracují a chtějí stvořit něco, čemu trošku nadneseně říkají operační systém pro virtuální realitu.
Virtuální realita (VR) je oblast, která lidi v podstatě dělí na dvě části – jedni v ní vidí jasnou budoucnost a druzí ji odmítají jako slepou větev a vizi ze sci-fi filmů z osmdesátých a devadesátých let. Určitý boom každopádně nastal. Hned poté, co Facebook koupil Oculus, se začaly objevovat další podobné brýle, třeba od HTC a Sony. Microsoft zase chystá HoloLens pro rozšířenou realitu.
Současná generace hardwaru prozatím rozhodně není dokonalá a většina z těchto zařízení stále ještě není na trhu. Situace se ale rychle mění a poslední testovací verze Oculus Rift je kvalitou od prvního DK1 poměrně dost vzdálená. Lze očekávat další pokrok. Displeje se zlepší, dostanou se do masové výroby, rozměry se zmenší a cena klesne. Zřejmě přijde doba, kdy se z brýlí pro VR (po stránce ceny) stane podobná komodita, jakou jsou dnes chytré telefony. Klíčové pak bude pro tohle všechno nabídnout obsah.
Deset milionů dolarů
A právě u toho chtějí čeští Solirax být. „Investoři se v současné době hodně k virtuální realitě obrací,“ popisuje v místnosti pro „promítání“ virtuálního prostředí Karel Hulec, jeden ze zakladatelů a šéf Soliraxu. Toho on je ostatně důkazem. Jeho společnost se stala součástí vůbec prvního kola amerického VR akcelerátoru River zaštítěného fondem Rothenberg Ventures.
Solirax i díky tomu nasbíral půl milionu dolarů na první rozvoj a během příštího roku má oznámit první velké kolo financování, konkrétně mezi pěti až deseti miliony dolarů. Podílet se na něm má několik investorů ze Silicon Valley. „Hned potom bychom chtěli nabrat poměrně dost vývojářů,“ navazuje Hulec.
Jejich rolí bude podílet se na vývoji NeosVR. Jde o v úvodu zmíněný „operační systém“ pro virtuální realitu. Ve skutečnosti je to spíše aplikace, která by měla být distribuována například i přes Steam. Prozatím je ovšem poměrně těžké pochopit, co v praxi bude umět a jak bude fungovat. „Ultimátní vizí je, že v NeosVR půjde udělat cokoliv, co si představíte,“ říká druhý spoluzakladatel Soliraxu Tomáš Mariančík.
„To je ale zatím něco nereálného,“ dodává a snaží se i s pomocí ukázek vysvětlit, o co firmě jde. Po nasazení brýlí a s připevněným senzorem Leap Motion na snímání pohybu rukou se dostanete to abstraktního virtuální sandboxového světa, kde je možné začít tvořit. NeosVR nabízí procedurální generování prostředí. Pomocí algoritmů si tak například můžete postavit vlastní a zcela unikátní strom.
Nestárnoucí aplikace
Z Neosu se má postupně stát pružné prostředí pro výuku a absolutní zapojení uživatele. Systém od Soliraxu má být základním stavebním kamenem či platformou (odtud to přirovnání k operačnímu systému), na které budou moci vznikat výtvory od uživatelů. Ty pak budou dostupné dalším zájemcům. Do jisté míry je to něco jako Minecraft a App Store dohromady.
Samotná platforma, jejíž první verze vyjde v prvním čtvrtletí příštího roku, bude zdarma. Solirax chce peníze vydělávat na předplatném. Určitý podíl z těchto příjmů pak půjde tvůrcům obsahu.
Nasnímání 3D objektu pomocí tabletu a senzoru.
NeosVR bude zcela univerzálním kusem softwaru. To znamená, že je jedno, jaký hardware pro virtuální realitu se využije. Systém na spodní vrstvě pro vykreslování využívá volně dostupný engine Unity, který je možný pomocí SDK s hardwarem libovolně používat. Nad tím vším pak běží vlastní algoritmy, vrstvy a technologie Soliraxu. Back-end stránka aplikace využívá cloud Microsoft Azure.
„Důležité je, že naše aplikace nezastará. Vždy se bude generovat prostředí v takové kvalitě, která bude vhodná a aktuální pro daný hardware,“ tvrdí Hulec. Tato škálovatelnost je důležitá. Pro obstojný zážitek z virtuální reality je nutné prostředí rozhýbat alespoň v devadesáti snímcích za sekundu.
Notebook za šest tisíc dolarů. Na míru poskládaný Mythlogic.
V Soliraxu se v současné době nejvíce zabývají brýlemi od Oculusu, zajímají je ale další VR technologie a aktivně se chtějí účastnit i vývojem kolem HoloLens. Firma funguje už dva roky a její zakladatelé mají zkušenosti s virtuální realitou z minulosti.
S projekty za zády
Karel Hulec byl součástí projektu RiftUP!, což je 1080p nadstavba pro původní verzi Oculus Rift. Na projektu pracoval společně s lidmi z české firmy Rozsnyó, která mimo jiné pracuje na zajímavé modulární 4K kameře. RiftUP! vybral v rámci crowdfundingové kampaně na Indiegogo přes 25 tisíc dolarů.
Rozsnyó, Hulec a Mariančík pracují také na hardwaru pod značkou VR Union, kterého se mezi uživatele rozeslalo přes 450 kusů. Samotný Tomáš Mariančík patří k oceňovaným tvůrcům obsahu pro virtuální realitu, zejména díky projektu SightLine: The Chair.
NeosVR každopádně na vydání ještě čeká a v současné době je k dispozici spíše jako rozkouskovaný svět ukázkových verzí. Solirax už se ale snaží přesvědčit školy, aby se do virtuální reality vrhly jako na výukový nástroj.
Karel Hulec například vede debaty na ministerstvu školství. V tomto případě ale bude skutečně kritické, jaký obsah VR nabídne. Výbava jedné učebny pro patnáct dětí vyjde asi na půl milionu (jsou třeba brýle a výkonný hardware) a navíc nelze říci, že nastavit „holokomoru“ je technicky zcela jednoduché.
V případě VR je navíc nutné odstranit řadu otravných detailů. Nové generace brýlí už jsou dost kvalitní na to, aby se uživatelům nedělalo po deseti minutách nevolno, zůstávají ale další neduhy. Jeden z nich – pohyb – už Solirax řeší. Firma vymyslela vlastní systém, pomocí kterého je možné se pohybovat díky sevřené pěsti (snímá ji Leap Motion) a následným tažením.
„Věříme tomu, co chystáme. Co do nákladů jsme nenároční a určitě se myšlenky nechceme vzdát, ani v případě problémů,“ zakončuje Hulec.
