Hlavní navigace

Medián Petra Koubského: Mládež nečte, nestojí za nic

Petr Koubský

Nynější střední a mladá generace má chtě nechtě za úkol vynalézt nové vzorce chování uprostřed informační laviny.

Mí vrstevníci – mluvím o lidech narozených v šedesátých letech, o lidech, kteří si ještě nepřipadají jako „starší“, ale kalendářně už jsou – často konstatují, že se dnes málo čte.

To je potřeba upřesnit. Kdo tento názor zastává, chce tím zpravidla říci dvě věci: za prvé, že mladší generace čte méně než my v jejich věku. Za druhé, že specificky čte méně knih, zejména tzv. kvalitních – nejde tedy o celkový počet zkonzumovaných písmenek. Kdybychom totiž započetli textovky, chaty a statusy na sociálních sítích, klidně by se mohlo stát, že by to dnešní mladí nad námi vyhráli. Jejich převládající způsob čtení je však jiný: jde v něm o komunikaci, ne o literaturu.

Dobře, a co z toho plyne? Mí konzervativněji ladění vrstevníci mají jasno: úpadek kultury, diskontinuita znalostí, vítězství povrchnosti, ztráta kontaktu s trvalými hodnotami.

Něco na tom je. Vytrácí se například sdílený jazyk metafor, ustálených spojení (současněji řečeno hlášek) vycházejících právě z historického kulturního fondu. Posouvají se k nesrozumitelnosti, protože málokdo už zná jejich skutečný kontext: „oko za oko“, „blahoslavení chudí duchem“ (oboje z Bible), „mezi nebem a zemí“ (Shakespeare), „tento způsob léta“ (Vančura) a tisíce dalších. Jsou to užitečné zkratky za mnohem delší vyjádření a zároveň sociálni lepidlo: užíváme-li je, ujišťujeme se tím navzájem, že sdǐlíme stejné myšlenkové zázemí, mluvíme stejnou řečí, užíváme pojmy v identickém významu. Zkrátka, že si rozumíme.

Na druhou stranu, my starší si sami sebe idealizujeme, což dělá každá generace, když zvolna zapomíná, jaké to bylo dřív. Většina z nás nečetla Ovidia ani Danta, od Shakespeara zná dvě tři hry (ty zfilmované) a konzumujeme hlavně sci-fi a detektivky. Naším společným zdrojem citátů byli daleko pravděpodobněji Šimek s Grossmanem („Prohlížej si krásy Prahy! Bude hůř.“), v lepším případě Kurt Vonnegut („Haj hou.“), než Bible.

Literární vědci a učitelé mluví o kánonu – o ustálené sbírce klasických děl, jež znáti jest podmínkou statutu vzdělance. Kromě těch, o nichž jsem se už zmínil (centrem západního kánonu je vždy Shakespeare a Starý zákon) sem patří Milton, Chaucer, Molière, Montaigne – ještě jste tu? – z modernějších autorů Flaubert, Austenová, Tolstoj, Dostojevskij, Kafka, Fitzgerald. A řada dalších dávno mrtvých.

Všechno to je, nemylme se, skvělá literatura. Kdo si to všechno – nebo aspoň něco – přečte, neprohloupí, tím jsem si jist. Zda to je podmínka dnešní vzdělanosti, tím si jist nejsem. A vůbec si už nejsem jist, jak vysoko byste to měli mít na žebříčku priorit.

Marcom

Vztah mezi generacemi („mládež za nic nestojí“) je neměnný po celou dobu existence lidské společnosti, v tom nejsme výjimeční. Co však dnes výjimečné je, to je bezprecedentní nárůst objemu dostupných informací během velmi krátké doby. Nynější střední a mladá generace má chtě nechtě za úkol vynalézt nové vzorce chování uprostřed informační laviny. To není snadné.

Navrhuji odpustit jim, že neznají Povídky canterburské a že je nudí Čapkův Povětroň – pod podmínkou, že v ušetřeném čase něco užitečného nebo krásného vymyslí, že nezůstanou u planého žvanění na Facebooku. Ale i kdyby – nebyli jsme lepší. Jen jsme měli to štěstí či smůlu, že Facebook nebyl.

Našli jste v článku chybu?
22. 5. 2013 14:37
Jan Brixner (neregistrovaný)

Myslím si, že za nastupující generaci, její morálku, přístup k životu, i k té literatuře, či kultuře obecně, můžeme MY osobně. Právě ta generace, která nastavuje zatím pravidla, (ne)vyjadřuje své postoje, (ne)bojuje za nějaké zlepšení, dělá ve všem chaos.

Mladá generace na něčem vyrostů a nejvíce ji ovlivňují vzory. Vzory chování a přístupu k životu, co a jak my děláme. Nedivme se, že mladí nečtou, když je nedokážeme sami nadchnout v rodině. Nedivme se, že se mladí někdy chovají chaoticky a nev…

22. 5. 2013 16:15
Lady (neregistrovaný)

Ts-ts-ts. (jak se smějí Čapkovi mloci) Tento článek mě tak trochu rozesmál. Je totiž pravdivý i nepravdivný zároveň, snaží se upomenout svou generaci na zcela jasná fakta, že si svou generaci všichni malinko přibarvujeme a zároveň stejně neustále uklouzává na předsudcích k mladší generaci. Já k mladší generaci patřím, bude mi koneckonců za dva týdny 19 let. Klidně Vám vypovím, jak se celá naše generace baví hláškami "Co kdybych tě, má milá, oběsil." ze Spalovače mrtvol, "Marla, ta žádnou rakovin…