Důvod podobné zákonné úpravy? Nevhodné kontakty mezi studenty a žáky. Senate Bill 54 by měl chránit děti před sexuálním zneužitím (nejenom) učiteli. Sociálních sítí a elektronické komunikace se v něm týká jediný odstavec. Ostatní odstavce jsou trochu děsivou ukázkou toho, že v Missouri mají zjevně velký problém.
SECTION 162.069 – By January 1, 2012, every school district must develop a written policy concerning teacher-student communication and employee-student communications. Each policy must include appropriate oral and nonverbal personal communication, which may be combined with sexual harassment policies, and appropriate use of electronic media as described in the act, including social networking sites. Teachers cannot establish, maintain, or use a work-related website unless it is available to school administrators and the child's legal custodian, physical custodian, or legal guardian. Teachers also cannot have a nonwork-related website that allows exclusive access with a current or former student.
Ve stručnosti? Nová zákonná úprava zakazuje učitelům udržovat či používat web k výuce, pokud není dostupný správcům ve škole a zároveň zákonným zástupcům dítěte. A zároveň zakazuje používat soukromý web, který by umožňoval exkluzivní přístup současným či bývalým studentům.
Nová zákonná úprava je nicméně stejně absurdní jako většina zákonných snah obsáhnout a omezit nová média. Především je neudržitelná a nesmyslná. Možná by takto formulovaná omezení byla vhodnou součástí školních řádů, ale v zákonné úpravě na úrovni státu jde o zvláštní věc.
Je správné aby se učitel stal „přítelem“ studenta na Facebooku? Složitá otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď. Ti konzervativnější mají jasno a odpoví „v žádném případě“. A dodají, že pokud by se něco takového mělo stát, tak jedině poté co student vystuduje, nejlépe až poté, co bude dospělý. Ti méně konzervativní budou pochybovat a řešit otázku toho, že „možné to je, pokud…“. A revolučnější jedinci s jistotou odpoví, „proč by nemohl“ a dodají že, „je to jenom věc profesionality a etiky, jak tento vztah učitel zvládne“.
A ještě zvláštnější je pohled na Senate Bill 54 jako celek. Nelze se zbavit dojmu, že v Missouri se ve školství pohybují padouši, pedofilové a hlavně jedinci, kteří zásadně chtějí zneužívat děti. Senate Bill 54 jde až do prověřování, otisků prstů a vedle sociálních sítí řeší i prověřování řidičů školních autobusů. Na jednu stranu pravděpodobně správně „definuje“ všechna místa, kde děti mohou být ohroženy dospělými. Na druhou stranu je ale jasné, že něco takového stejně případné problémy neřeší.
Teachers cannot establish, maintain, or use a work-related website unless it is available to school administrators and the child's legal custodian, physical custodian, or legal guardian. Teachers also cannot have a nonwork-related website that allows exclusive access with a current or former student.
Část týkající se sociálních médii je stejně krátká jako zvláštní. Učitelé v Missouri podle poslední věty nakonec nesmí mít ani účet na Facebooku – protože Facebook umožňuje výlučný přístup současných či bývalých studentů. A teoreticky nesmí mít ani účet na Google+ či Twitteru, protože i zde je možné zajistit právě onen výlučný přístup.
Each policy must include appropriate oral and nonverbal personal communication, which may be combined with sexual harassment policies, and appropriate use of electronic media as described in the act, including social networking sites
Je správné, že zákon vyžaduje, aby školy určily, jakým způsobem je možné vést komunikaci studentů a žáků – zejména s ohledem na požadavek transparentnosti, veřejného přístupu, možnosti kontroly a přístup rodičů (zákonných zástupců). Paradoxem zákona je, že coby celek působí hlavně jako negativní vizitka školství – ve skutečnosti by ale měl řešit i otázku opačného "zneužívání – tedy sexuálního harašení učitelů studenty, jakkoliv to z textu zákona není na první pohled zřejmé.
Že se nový zákon příliš nepovedl, je jasné i z potřeby Missouri vysvětlovat pohnutky (viz Senate Bill 54: What it means for Missouri Educators). Asi nepřekvapí, že právě odstavec týkající se sociálních médií vyvolává nejvíce dotazů.
Dlouhé vysvětlení říká že zákon „nezakazuje použití textových zpráv ani sociálních médií“. A dodává, že školy budou muset definovat, co je „odpovídající“ a „neodpovídající“. Správně dodává, že komunikace mezi studentem a žákem na sociálních sítích musí být přístupná rodičům a škole (správcům). V praxi to znamená nutnost používat veřejně dostupnou komunikaci – záleží ale na tom, jakým způsobem si kdo bude chtít zákon vykládat. Obvyklý problém vágních definicí zákona se tady projevuje v plné nahotě.
For Facebook and Twitter users, the bill would require that any communications that are made between a district employee and a student must be accessible to the administrators and parents. This would seem to imply that the communication must be publically posted on the Facebook wall and that no personal communications can be made via direct messaging or chats on Facebook. For Twitter, this means you cannot have an account with protected tweets or send direct messages.
Zákon se samozřejmě týká i použití elektronické pošty a je z něj jasné, že použití soukromých e-mailů pro komunikaci se studenty je vyloučeno. Paradoxně nejenom se stávajícími (kde lze omezení chápat), ale i s bývalými. A u bývalých studentů se nabízí otázka, kdy bývalý student přestane být studentem a stane se dospělým člověkem, kterého není potřeba „chránit“ prostřednictvím problematického zákona. Vysvětlivka k zákonu hovoří o věku „pod 18 let“, takže teoreticky problém řeší – ale opět, neřeší to samotný zákon. A zákon potřebující vysvětlivky je problematický zákon.
