Když se toto opakovalo tolikrát, že nebylo možné si toho nevšimnout, napadla mne zajímavá otázka. Často se hovoří o možnosti online médií, především webových serverů velkých vydavatelů, nahrazovat klasické noviny. Web obsahuje mnoho informací, přehledně a chronologicky utříděných. Má vyhledávání, má archivy, tedy všechno to, co je v případě papírového výtisku, jenž se několik hodin po vyjití stává neaktuálním, technicky nemožné.
Přesto si já i mnoho dalších lidí, kteří jsme s moderní informační infrastrukturou v prakticky neustálém kontaktu, stále kupujeme papírové noviny. Proč?
Je možné, že existuje něco, co je výhodou tohoto klasického papírového zpravodajství a co online publikace zatím nedokáže nahradit. Nejsou to multimédia. Není to bohatost obsahu a není to interaktivita. Není to ani aktuálnost. Noviny mohou vycházet jednou, v krajním případě dvakrát denně. Server může být aktualizován nepřetržitě. I tak si ale lidé pracující s IT víceméně pravidelně, a tudíž vyzbrojeni časem i prostředky ke čtení serverů, stále kupují noviny.
Tištěný deník tvoří na rozdíl od serveru kompaktní celek. Současný denní tisk je založen na systému tématických sešitků, které dohromady dávají vydání. Webové servery svou kompozicí do značné míry kopírují strukturu těchto prapůvodních novin, byť ve zmodernizované podobě. Listování jimi je mimo jiné fyzický prožitek. Lze číst více obsažených článků zároveň, což je sice možné na počítači, ale jen obtížně v případě mobilních zařízení. Lze je půjčovat, a to dokonce i po částech. Lze je archivovat do fyzických složek.
Přestože všechny tyto „výhody“ mohou dnes působit spekulativně, faktem je, že zabírají; že mají svou určitou platnost. A i přes všechny protiargumenty staví klasické papírové noviny do jisté míry nad úroveň zpravodajských informačních serverů, i kdyby byly od stejných vydavatelů a přinášely prakticky totožný obsah.
Je otázkou, co by se stalo v případě, kdyby se nějakou – pro typického denního uživatele ekonomicky přijatelnou – cestou povedlo přenést novinové tituly do formy fungující na elektronickém papíře. Ale domnívám se, že i v tom případě by se možná ztenčila, avšak v žádném případě neeliminovala skupina těch, kdo využívají konzervativní, papírové varianty i přes fakt, že k moderním alternativám mají aktivní přístup. Ona ta konzervativní forma totiž přináší přeci jen něco, co elektronická forma zatím dodat nemůže a je pochybné, zda v nejbližší budoucnosti bude vůbec dodat schopna.
Předchozí řádky neměly být v žádném případě projevem technologického zpátečnictví. Online média se i mimo ta, pro něž je IT tím či oním způsobem obživou či světem běžného pohybu, stávají nejen cenným zdrojem informací, ale dokonce autoritou, na niž je odkazováno podobně, jako je tomu v případě rozhlasu, televize či typického tisku. To ale nic nemění na skutečnosti, že postrádají právě ono „cosi“, co by s největší pravděpodobností sneslo dnes již sice takřka archaické, nicméně stále živé a svůj smysl mající pojmenování „charisma“.
Otázka do budoucna je kladena tak, že elektronické zpravodajství se stane spolu s technickým vývojem především mobilní elektroniky buď přímým konkurentem tištěného, nebo jeho komplementem, který jej ale postupně přeroste tak, že se konvenční tiskoviny stanou i z jiných, mimo jiné ekologických, důvodů minoritou. Lze ale tomuto odhadu trendu věřit? Co když se ve skutečnosti jedná o dva světy, které se sice již nyní v mnoha ohledech proplétají (zveřejňování výsledků online anket v novinách), ale které zůstanou i do přinejmenším blízké budoucnosti světy jednoznačně oddělenými? Těžko odhadnout a ještě hůře přesněji předvídat.
Čím jsou pro vás tištěné noviny?
