Hlavní navigace

Novelou blíže k elektronickým podpisům

23. 4. 2001
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Poslanecká sněmovna schválila minulý týden novelu zákona o ochraně osobních údajů, která řeší nepříjemný legislativní problém kolem elektronických podpisů. Termín vydání prováděcích vyhlášek k zákonu o epodpisu nyní bude záviset na rychlosti a způsobu, jakým novelu projedná Senát. Mezitím se ale komplikuje osud vládního nařízení k nasazení epodpisů ve státní správě.

Nepříjemný legislativní problém, týkající se elektronických podpisů, má následující podstatu: zákon o elektronickém podpisu (zákon č. 227/2000 Sb.) svěřuje kompetence v oblasti elektronických podpisů Úřadu pro ochranu osobních údajů (s krkolomnou zkratkou ÚOOÚ), a dokonce mu explicitně ukládá (a zmocňuje jej) vydat k tomuto zákonu nezbytné prováděcí vyhlášky. Legislativci ale nedomysleli jeden drobný detail – k vydání vyhlášek, které by měly potřebnou platnost obecně závazných předpisů, je nutné jejich zveřejnění ve Sbírce zákonů. Ta ale má svůj vlastní zákon (309/1999 Sb.), který explicitně vyjmenovává, kdo smí ve Sbírce publikovat: pouze ministerstva, jiné ústřední správní orgány a ČNB. Nikoli však nezávislý úřad s takovým statutem, jaký má Úřad pro ochranu osobních údajů.

Novela zákona o ochraně osobních údajů (č. 101/2000 Sb.), kterou poslanci minulý týden (přesněji 12.4.2001 ve 3. čtení) schválili, napravuje tento problém „vsuvkou“ do příslušného zákona č. 309/1999. Podle této vsuvky bude výčet institucí, oprávněných publikovat ve sbírce, rozšířen právě o Úřad pro ochranu osobních údajů.

Tím se snad celý problém definitivně vyřeší – ale významný bude i časový aspekt, neboli to, kdy novela nabude účinnosti. Do té doby totiž může probíhat faktické připomínkování vyhlášek, které také skutečně probíhá (viz např. zde), ale jejich vydání a nabytí účinnosti je vázáno na novelu a její účinnost. Zde může ještě dojít k eventuelním nepředvídaným událostem, protože novela musí úspěšně projít Senátem a musí ji podepsat prezident. Do všeho pak ještě mohou vstoupit i letní prázdniny našich zákonodárných sborů, pokud vše nestihnout projednat a schválit včas.

Možnost, že novela narazí v Senátu na případné problémy, resp. odlišné názory senátorů, nelze jednoznačně vyloučit. Oproti původnímu návrhu (poslanecké novele, kterou předkládal poslanec Mlynář) má totiž současná novela podstatně širší záběr. Původně šlo jen o technické opatření řešící výše popsaný problém, ale zákonodárci asi správně usoudili, že i v samotné oblasti ochrany osobních dat je více nahromaděných problémů, které by bylo vhodné řešit, a přijímat několik samostatných novel by nebylo rozumné. Do novely proto zahrnuli i další aspekty, které již zdaleka nejsou pouhou opravou předchozího nedopatření. Jde například o posunutí termínu pro povinnou registraci subjektů zpracovávajících osobní data či o zúžení okruhu subjektů, kterých se tato povinnost týká (podrobněji viz zítřejší samostatný článek zde na Lupě).

Může tedy dojít i k tomu, že průchod novely Senátem se zkomplikuje kvůli něčemu, co s vydáváním vyhlášek k el. podpisu nebude bezprostředně souviset, ale celý proces jejich vydání to samozřejmě zbrzdí. Optimistické předpovědi ohledně účinnosti vyhlášek proto hovoří o termínech v letních měsících, zatímco pesimističtější odhady hovoří o podzimních termínech.

Vládní nařízení nemá na růžích ustláno

Prováděcí vyhlášky k zákonu o epodpisu, které vydá Úřad pro ochranu osobních údajů, budou fakticky jednou vyhláškou, která bude pokrývat dvě oblasti, přesně tak, jak to stanovuje zákon o epodpisu (č. 227/2000 Sb.) – bude upřesňovat požadavky kladené na nástroje elektronického podpisu a na poskytovatele certifikačních služeb, včetně vyhodnocování shody s těmito požadavky. Návrh této vyhlášky (verze šla do připomínkového řízení) lze najít zde, odůvodnění pak zde.

Nicméně tato prováděcí vyhláška není tím jediným, co musí nabýt účinnosti, aby bylo možné zavést elektronické podpisy do reálné praxe, včetně jejich použití pro komunikaci občana s veřejnou mocí. Již dnes, i bez prováděcích vyhlášek, může být elektronický podpis úspěšně využíván například v obchodním styku (a například v rámci internetbankingu se tak již děje dokonce několik let). Bez prováděcích vyhlášek ale není možná akreditace poskytovatelů certifikačních služeb, která je podle zákona nutnou podmínkou pro možnost komunikace s orgány veřejné moci, protože zákon pro tyto účely požaduje elektronické podpisy vytvořené s využitím tzv. kvalifikovaných certifikátů vydaných akreditovanými poskytovateli certifikačních služeb. Až tedy prováděcí vyhláška nabude účinnosti, bude moci začít celý proces akreditace, a teprve po jeho úspěšném absolvování budou příslušní poskytovatelé schopni vydávat takové certifikáty, které budou orgány veřejné moci akceptovat.

BRAND24

Celá věc má však ještě jeden praktický aspekt. Aby orgány veřejné moci (hlavně státní správa) mohly fakticky přijímat nejrůznější podání elektronickou cestou a opatřená elektronickým podpisem, náležitě je zpracovat a reagovat na ně, musí na to pamatovat jejich procedurální postupy. Musí být například upraven proces přijímání elektronických dokumentů podatelnou (vlastně musí vzniknout celé elektronické podatelny) včetně přidělování čísel jednacích a dalších náležitostí, dalšího zpracování, lhůt pro vyřízení atd. Vlastně celá byrokracie, dosud orientovaná výhradně na papírové dokumenty a klasické vlastnoruční podpisy, musí nyní změnit své pracovní postupy a návyky, tak aby se dokázala vyrovnat s nadcházející bezpapírovou realitou. Základním východiskem by zde měl být prováděcí předpis se statutem nařízení vlády. Jeho text již byl připraven, již prošel připomínkovým řízením a nyní půjde do vlády. Na jejím nadcházejícím středečním jednání (25.4.2001, viz program) je připraven bod s názvem:

Návrh nařízení vlády č. /2001 Sb., kterým se provádí zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů (zákon o elektronickém podpisu) č. j. 210/01. Předkládá ministr a vedoucí Úřadu vlády, k projednání je přizván J. Krump, předseda Úřadu pro veřejné informační systémy.

O přípravě tohoto nařízení mluvil i ministr Březina na nedávném setkání s novináři. Z jeho slov jsem nabyl dojmu, že nařízení narazilo na velmi závažný problém. Ukázalo se totiž, že změny, které je nutné udělat v mechanismech fungování orgánů veřejné moci v souvislosti s elektronickými podpisy a elektronickou agendou vůbec, jsou podstatně hlubší než se původně očekávalo. Zdá se, že nezbytné změny zasahují podstatným způsobem i do „kompetencí“ jiných zákonů než je elektronický podpis, a právě zde zřejmě došlo k prvnímu zádrhelu – vládní legislativci se začali bouřit proti tomu, že příslušné nařízení fakticky zasahuje do jiných zákonů, které se snaží vykládat resp. být prováděcím nařízením i k těmto zákonům. Připomínky od jednotlivých legislativních komisí jsou prý velmi zásadní, zřejmě natolik, že osud celého vládního nařízení by mohl být i ohrožen. Pokud jsem vše správně pochopil, jde zatím jen o opozici vůči formálním aspektům, neboli vůči tomu, že takovéto nařízení k epodpisům nemá oprávnění zasahovat i do jiných oblasti, ale snaží se to dělat (resp. potřebuje to dělat). Zatím však zřejmě ještě nedošlo na samotné věcné aspekty, proti kterým by se také mohla zvednout velká vlna opozice, zvláště při příslovečné ochotě naší byrokracie přizpůsobit se a vycházet vstříc nejnovějším trendům.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).