Ilustrace: Nenad Vitas
Od svých počátků na přelomu šedesátých a sedmdesátých let urazily škodlivé kódy pro počítače dlouhou cestu. Pamětníci možná vzpomenou na viry, jež podle napadaly spouštěcí sektory disket a nemilosrdně se šířily ve spustitelných programech na nich, aby hlavní škodnou bylo to, že zabíraly místo v paměti. Někteří si ještě pamatují potvůrku, která šifrovala pevné disky napadených počítačů, případně kód, který uměl poškozovat počítače zcela bez přičinění uživatele. O záplavách začervených e-mailů v tisícovkách mutací z posledních let ani nemluvě.
Ochrana před škodlivými kódy dala vzniknout celému jednomu oboru. Živí celou řadu lidí. Díky ni existuje mnoho sofistikovaných produktů a služeb, které si pořizujeme proto, abychom byli v bezpečí. To vše je možné jedině díky tomu, že samotná hrozba (tedy malware) se neustále a poměrně rychle vyvíjí. Že nás ohrožuje svými novými variantami a mutacemi a tedy nutí znovu a znovu platit za pocit, že se nám nemůže nic stát.
Na jednu věc se v tomto koloběhu poněkud zapomíná. Není jí nic menšího, než ona úžasná podobnost mezi samostatně se šířícími škodlivými kódy a chorobami světa živých. A také to, že v rámci vývoje škodlivých kódů dochází současně k jejich neustálé recyklaci – tedy k opisování dávno opsaných vzorů – z přírody i ze světa počítačů. Chcete příklad?
Ohromný vzestup zařízení typu USB Mass Storage Class v posledních několika letech způsobil, že se tato stala pro tvůrce škodlivých kódů zajímavá. Jedna nakažená klíčenka dovede v optimálním případě infikovat škodlivým kódem ať už samostatně, či s přispěním uživatele, mnoho počítačů. Jistě, jedná se o reminiscenci časů, kdy viry nechodily po lidech, leč po disketách, ale současně také inspiraci světem pohlavních chorob. Berme onu klíčenku (raději Flashdisk) jako samce a USB zásuvku jako samici. V případě pomocí flashdisků se šířícího červa i skutečné choroby platí, že:
- Infekce se šíří snáze ze samce na samici než opačným směrem.
- Infekce je mezi samci i samicemi nepřenosná bez přispění druhého pohlaví (*).
- Šíření infekce napomáhá relativně vyšší promiskuita u samců než u samic.
- Šíření infekce napomáhá styk mezi náhodnými partnery.
- Přičemž takový styk zvyšuje riziko zanesení nákazy samcem do vlastní rodiny.
(*) Jak v případě škodlivých kódů tak i chorob existují varianty či stádia, které se šíří i jinými cestami.
Impresivní, že ano? Jistě, našli bychom i celou řadu rozdílů (například ten, že ochrana je výlučně záležitostí samic, a že šíření škodlivého kódu není možné zabránit mechanickou cestou beze ztráty hlavní funkce, tj. výměny dat). Přesto je podobnost mezi světem živých breberek a jejich digitálních protějšků více než výrazná a poskytuje nám tak kvalitní odpověď na otázku, kde berou tvůrci inspiraci. A co z toho plyne?
Nic menšího, než že některé zásady, jež platí v běžném životě, by měly stejně platit i ve světě digitálním. Své flashdisky bychom neměli strkat do USB zásuvek neznámých a neprověřených počítačů, zvláště v případě, chceme-li je ještě používat doma. Aktivní ochrana (v případě flashdisků ne za cenu ztráty funkce) by měla být samozřejmostí. Ale hlavně bychom si měli být vědomi toho, že riziko nákazy a z ní plynoucích důsledků existuje. A že hrozí i nám.
ČLÁNKY DO MAILU