Hlavní navigace

(O)milníky české televizní digitalizace: Digitální omyly aneb Všechno je digitální

11. 9. 2014
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Už před několika lety jsem v jednom ze svých článků kritizoval pojem „digitální kvalita“. Někdy z toho všeho začínám mít pocit, že digitální je úplně všechno a co digitální není, to brzy digitální určitě bude.

„Digitální obrazovka“

Na začátku devadesátých let se k nám ve velkém dovážela spotřební elektronika ze Západu a pro mnohé kupující to byl malý zázrak. Mnozí prodejci tak hledali všemožné reklamní taháky, aby přilákali zákazníky právě do svých obchodů. Tehdy jsem také poprvé slyšel výraz „digitální obrazovka“. Když vezmeme do úvahy, že tehdy byly všechny televizory osazené jen a pouze klasickými CRT obrazovkami, pak by jistě bylo zajímavé tento pojem nějak technicky rozšifrovat. I já sám jsem se s několika zákazníky, kteří chtěli televizor s digitální obrazovkou, tehdy setkal. Nakonec jsem se dozvěděl, že chtějí televizor s plochou obrazovkou, což ovšem není obrazovka digitální, ale planární.

Nicméně slovo digitální je dodnes stále chápáno jako něco zcela výjimečného nebo dokonce zázračného. Proto také není divu, že celým digitalizačně-televizním procesem se táhnul pojem „digitální kvalita“. Někdy mě pak napadá otázka, jak kvalitní jsou asi digitální hodiny, které se za den opozdí o 20 minut? Čitelnost jejich displeje je sice možná naprosto dokonalá, jenže jejich přesnost má k opravdové kvalitě zatraceně daleko!

Poněkud obšírný úvod dnešního článku možná někomu přijde zavádějící a nepochopitelný, jenže já bych se dnes rád věnoval samotnému pojmu „digitální“. O tom, jak taková digitální kvalita může v případě televize vypadat, se můžeme každý den přesvědčovat například u programu Šlágr TV, TV8 nebo dokonce u satelitní služby Digi TV. V těchto případech se nejspíš všichni shodneme na tom, že o kvalitě nemůže být ani řeči. Z uvedeného je tedy zřejmé, že digitální neznamená kvalitní. To je jistě jeden z dalších omylů, který se udržel až do dnešní doby.


Foto: archiv DigiZone.cz

Digitální obrazovka? Ne, toto je plochá obrazovka

Televizor na 20 let? Zapomeňte!

Mnohem méně křiklavým omylem je pak ten, kdy si mnoho lidí představovalo televizní digitalizaci tak, že se změní technologie přenosu a bude vystaráno na dalších 50 roků stejně, jako tomu bylo u televize analogové. V tomto případě ale přišlo rozčarování velmi rychle. Sotva došlo k vypnutí posledního analogového vysílače, už se řešil nástup nového kompresního formátu, aby v zápětí došla řeč i na nový digitální standard. Zatím co MPEG-4/AVC už dnes téměř nikdo neřeší, DVB-T2 je pro širokou veřejnost něco jako sprostá nadávka a strašidlo současně. Ty tam jsou doby, kdy bylo možné počítat s tím, že dnes koupený televizor bude zdobit náš obývací pokoj ještě za deset nebo dokonce i dvacet roků. Technické a morální zastarávání dnešní spotřební elektroniky je tak rychlé, že se z ní stává šrot ještě dřív, než ji dovezeme z obchodu domů. Digitalizace čehokoliv je tak vlastně něco jako Pandořina skříňka, kdy všechno digitální prodělává neuvěřitelně rychlé změny, které vyžadují stejně rychlé výměny zařízení v našich domácnostech.

HDTV je dnes u nás stále ještě možné považovat spíš za nadstandard než za něco běžného, ale výrobci televizorů už mají nový trhák v podobě UHDTV a EHDTV. Nový kompresní formát H.265 už sice má standardizaci, ale není zapracován do „T2“ ani do „S2.“ Příchod „T3“ a „S3“ je tak téměř jistý, stejně jako příchod nového kompresního formátu H.266. Jistě je možné tvrdit, že jsou to všechno jen spekulace, nicméně by bylo obrovským omylem si myslet, že digitální televize ustrne na dnešních technologiích a po příštích 50 roků zůstane vše neměnné. Stačí se podívat na vývoj procesorů a technologií pro PC. Hustota integrace a množství polovodičových prvků na jednom čipu rostou geometrickou řadou a časový odstup mezi dvěma generacemi zařízení se neustále zkracuje. Není proto nejmenší důvod se domnívat, že v případě audiovizuální techniky bude vývoj jiný.

Stačí si totiž jen uvědomit jeden zcela zásadní rozdíl mezi analogovými a digitálními technologiemi. Cokoliv analogového probíhá téměř vždy pouze v reálném čase a jakákoliv algoritmizace je téměř vyloučená. Zdokonalovat tedy analogové technologie je obrovský problém, který vždy vyžaduje použití nového hardware. V případě digitálních technologií je zavedení nového algoritmu otázkou pouhé výměny software, který je dokonalejší než ten předchozí. Pokud tedy někdo vyhlíží konec změn, ke kterým neustále dochází, pak je potřeba říct, že žádný konec není a nejspíš nikdy nebude. Zdokonalovat algoritmy pro kompresi a přenos obrazu a zvuku bude jistě možné ještě hodně dlouho.


Foto: technologia.gazeta.pl

Dnešní televize rozhodně nevydrží dvacet let jako jejich analogové předchůdkyně

Má ten zrychlující se koloběh smysl?

Samozřejmě je možné si klást otázku, jestli všechny tyto nové a nové změny přinášejí divákovi nějaký užitek. Tady by asi bylo vhodné, aby si každý sám odpověděl na otázku, jestli dnešních několik desítek televizních programů je pro něj užitečnějších než pouhé čtyři před deseti lety. I v tomto případě se nejspíš jedná o jeden z digitalizačních omylů, kdy jsme si naivně mysleli, že nám nová televizní technologie přinese do našich domovů více zajímavých a atraktivních televizních pořadů.

KL-nominace

Já sám jsem ovšem optimista, který se spíš těší na nové možnosti, které budoucnost přinese. Přestože dnešní 3D televize se neujala a vývoj směřuje spíše k vyššímu rozlišení obrazu, jsem přesvědčený o tom, že 3D se opět vrátí v podobě holografického obrazu, který poskytne opravdový 3D požitek z obrazu. Aby se tak ovšem mohlo stát, bude nutné ještě několikrát změnit číslo nejen kompresního formátu, ale i modulačního módu.

Jak je na tomto článku vidět, v případě televizní digitalizace je možné se mýlit téměř vždy a téměř ve všem. Rozhodně bych ale nerad budil dojem v tom, že omylů se dopouštěli a dopouštějí všichni kolem, jen ne já. Abych tedy napravil i tento případný omyl, o těch svých omylech budu psát příště.

Autor článku

Od roku 1992 podnikatel v oboru servisu a montáží spotřební elektroniky, montáže televizních a rozhlasových antén. Elektronika je jeho celoživotním koníčkem, zabývá se jí už od dětství.