Hlavní navigace

(O)milníky české televizní digitalizace: DVB-T2 – nová technologie, nové omyly?

Zbyněk Poisl

Jistě by bylo vhodné se nedopouštět zbytečných omylů a nevytvářet tak žádné nové (o)milníky na poli digitálního televizního vysílání. Co hrozí při přechodu na DVB-T2?

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Nejde o žádnou kosmetickou úpravu DVB-T

Mnozí z nás si ještě nestačili pořádně zvyknout na DVB-T a už je tu další změna v podobě DVB-T2. Zatímco v případě satelitního vysílání byl nástup DVB-S2 celkem nenásilný a nesetkal se se zvláštní pozorností, v případě pozemního vysílání se jedná o docela žhavé téma. Jedná se totiž opět o docela zásadní technologickou změnu, která bude vyžadovat zcela nové přijímací zařízení i novou filozofii v samotném příjmu. Bylo by totiž zcela zásadním omylem si myslet, že se jedná o pouhou kosmetickou úpravu dnešního DVB-T, která přinese částečné zvýšení datového toku. Filozofie DVB-T2 je totiž zcela zásadně jiná, než dnešní terestrické digitální vysílání, které primárně vzniklo pro účely prvotní televizní digitalizace.

Samozřejmě, že není možné dnes někoho podezřívat z toho, že před téměř 20 lety vymyslel záměrně někdo něco tak nedokonalého, co je dnes nutné předělávat a modernizovat. Dvacet roků stará technologie odpovídá technickým a technologickým možnostem doby svého vzniku, takže je logické, že v dnešní době jsou možnosti nového standardu o 20 roků vyspělejší. Pokud by se v případě DVB-T2 mělo jednat o pouhé navýšení datového toku při zachování všech ostatních parametrů, pak by se jednalo spíš o krok vzad než o technologický pokrok. Je sice pravda, že pouhé srovnání parametrů kódování a modulace na první pohled nenabízejí nic moc převratného, je v nové technologii ukryto hned několik zásadních inovací, které je možné využít právě díky vyspělejším a dokonalejším elektronickým součástkám, které v době vzniku DVB-T ještě nebyly k dispozici.


Foto: archiv DigiZone.cz

Set-top-boxy DVB-T brzy skončí ve šrotu

DVB-T2 se úspornější pro šíření signálu

Díky novým metodám modulace a kódování je tak možné vytvářet podstatně větší jednofrekvenční sítě, což přináší další zásadní úsporu v množství potřebných vysílacích kanálů. Z pohledu diváka to sice nemusí být nikterak významná záležitost, z pohledu technického a hospodářského se ovšem jedná o docela podstatnou věc, která přinese možnost lepšího využití národního bohatství, kterým frekvenční pásmo bezpochyby je.

Samotné zvýšení datového toku o proklamovaných cca 30 % nabízí možnost zvýšení počtu přenášených programů nebo další zvýšení jejich technické kvality, a tudíž i přechod od SD k HD vysílání bez nutnosti použití dalších přenosových kapacit. Ani v tomto případě však nejsou možnosti nového standardu u konce. Lepší datové zabezpečení umožňuje použití lepších metod komprese, takže pro DVB-T2 se již neuvažuje s použitím MPEG-2, ale pouze s H.264 a nově H.265. Celkový zisk datového toku se tak může přiblížit číslu 10 a více. Pro ilustraci je tedy možné si představit, že všechny dnes vysílané programy ve všech sítích DVB-T by bylo možné vysílat v jednom jediném multiplexu na jednom jediném kanále po celém území republiky, a ještě by zůstal prostor pro další programy a služby.

Možnosti „smíšeného“ multiplexu

Další zásadní změnou a výhodou je tzv. PLP, tedy Physical Layer Pipes, což je něco, co je pro mnohé jedince asi jen těžko pochopitelné a představitelné. Jedná se totiž o metodu, která dovoluje do jednoho uceleného datového kanálu sloučit vysílání s různými parametry kvality a ochrany. Jeden datový kanál tak současně přenáší obraz v SD i HD kvalitě s různými FEC apod. Zdánlivě těžko pochopitelná věc má jednu ohromnou výhodu v tom, že takto vysílaný multiplex má několik úrovní možného příjmu a výsledného zpracování signálu na straně přijímače. V místech s velmi kvalitním signálem je možné přijímat daný multiplex s vysokou kvalitou a vysokým datovým tokem, což umožňuje příjem v HD kvalitě. V místech s horšími příjmovými podmínkami je pak využita možnost „vytěžit“ z dostupných dat dostatek informací alespoň pro SD příjem. Nejedná se tedy o vysílání s konkrétním formátem dat, ale o variabilní přenosový kanál, který umožňuje maximální využití toho, co je možné v daném místě příjmu získat. Z uvedeného je zřejmé, že vysílání DVB-T2 přináší mnohem více než jen pouhé zvýšení datového toku a úsporu v množství použitých vysílacích frekvencí.

Odborníci na danou problematiku možná nebudou s mým předchozím výkladem tak úplně souhlasit, ale pokusil jsem se, poněkud zjednodušeně, přiblížit zásadní rozdíl mezi DVB-T a DVB-T2 tak, aby byl srozumitelný co možná nejširšímu počtu čtenářů. Podrobně vysvětlovat možnosti, principy a metody modulace a kódování u DVB-T2 je daleko nad rámec a možnosti tohoto článku.

Tipli listopad2


Foto: archiv DigiZone.cz

Všechny současné programy v sítích DVB-T by se ve standardním rozlišení vešly do jednoho multiplexu DVB-T2 a ještě by zbylo místo na nové

U DVB-T2 vývoj digitální televize neskončí

Opět je tak možné se zamyslet nad tím, kam až možnosti terestrického vysílání postoupí. Bezpochyby by bylo naivní si myslet, že DVB-T2 je konečná verze, která nebude nikdy překonána. Je jen otázkou času, kdy se začne hovořit o přechodu na DVB-T3. Nejspíš by bylo možné předpokládat, že dřív než T3 přijde na řadu S3, jenže v případě satelitního vysílání to s tím pokrokem nebude asi tak rychlé jako v případě vysílání pozemního. U satelitního vysílání jistě dojde k brzkému nástupu H.265 a vysílání Ultra HD nebo EHD. To vše se ale nejspíš bude odehrávat na současné technologické úrovni DVB-S2 a to i přesto, že technologické změny v satelitním vysílání se prosazují snadněji a rychleji než v případě terestrického vysílání. Je to způsobeno tím, že vysílání přes satelit není tolik svázané národními normami a předpisy, jako je tomu u klasického vysílání z pozemních vysílačů.

Podobná situace je i v případě kabelového vysílání DVB-C, které také prodělává svůj další vývoj v podobě DVB-C2. V obou těchto případech, jak u satelitního, tak i u kabelového vysílání se ovšem zdaleka nejedná o tak zásadní vývojové změny jako je tomu u vysílání pozemního. Důvody jsou nejspíš dva. Jedním z nich je fakt, že satelitní a kabelové vysílání neumožňují tak zásadní technologický vývoj, jako je tomu právě u pozemního vysílání, druhým důvodem je nejspíš to, že DVB-T je do jisté míry považováno za strategickou záležitost, která další modernizaci nejen vyžaduje, ale stále umožňuje.