Hlavní navigace

(O)milníky české televizní digitalizace: kvalita a síla signálu, 100% omylu!

V dobách analogové televize nebylo nutné, aby v každém televizním přijímači byl vestavěný indikátor kvality a síly signálu, podle kvality obrazu si každý nasměroval anténu.
Zbyněk Poisl 30. 10. 2014
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Nesmyslná honba za 100% signálem

V dnešní době má téměř každý set-top-box nebo digitální přijímač ukazatele síly a kvality přijímaného signálu. Jistě není pochyb o tom, že se jedná o užitečné zařízení, protože bez nich by jen těžko šlo posoudit, jak silný a kvalitní signál do přijímače přichází a jestli postačuje pro spolehlivý příjem. Pokud je tedy stupnice ukazatele rozdělena tak, aby z ní bylo jasné, že signál je velmi dobrý, dobrý, špatný, velmi špatný nebo dokonce nepoužitelný, pak je vše v naprostém pořádku. Problém ovšem nastává v tom případě, kdy je stupnice rozdělena na procenta a uživatel je přesvědčený o tom, že 100% kvalitní obraz a zvuk bude mít jen tehdy, pokud bude mít signál se 100% kvalitou.

Honba za 100 % čehokoliv se tak stala téměř národním sportem, který ovládl nemalou část populace. Bez ohledu na to, jestli televizor přijímá všechny požadované programy bez jakýchkoliv výpadků a rušení, se nemalá část televizních fandů pokouší dostat ukazatele kvality až na číslo 100 %. Argumentují pak většinou tím, že s rostoucí kvalitou signálu jim stoupá i kvalita obrazu a zvuku. Silně mi to pak připomíná období analogu, kdy podobní fandové propojovali svá audiovizuální zařízení kabely z bezkyslíkaté mědi a zlacenými nebo dokonce zlatými konektory. O míře bezkyslíkatosti oné mědi a ryzosti zlata na konektorech nikdo neměl právo pochybovat, stejně jako o serióznosti prodejců a recenzentů těchto zařízení. Pochopit pak jednání těchto lidí je pro člověka znalého většinou za hranicí jeho možností.


Foto: DigiZone.cz

Na sílu a kvalitu signálu dají i diváci satelitní televize. U pozemního vysílání je ovšem honba za 100% úrovní a kvalitou signálu zbytečná.

Na kvalitě a úrovni signálu tolik nezáleží

Z vlastní zkušenosti moc dobře vím, že nemalá část dnešních přijímačů pro DVB-T je natolik kvalitních, že si hravě poradí i se signálem, který je hluboko pod obecně uznávanými kvalitativními požadavky. MER < 20, C-BER > x E-3 apod. To jsou parametry, při kterých je už těžké předpokládat, že by poskytovaly bezporuchový příjem. V dnešní době se ovšem s tímto jevem setkávám docela často, a to i v případě, že V-BER překračuje hodnotu E-7. S podivem pak zjišťuji, že i indikátory kvality signálu v těchto zařízeních se s touto už spíš ne-kvalitou signálu vyrovnávají po svém a ukazují dostatečnou sílu i kvalitu signálu.

Jistě je tak možné si klást otázku, podle čeho a jak jsou tyto indikátory nastavované a cejchované. Osobně zastávám názor, že jsou dobrými sluhy, ale špatnými pány. Pokud indikují kvalitní signál a přijímač nevykazuje výpadky obrazu ani zvuku, pak je vše, jak má být.

Problémy pak ovšem nastávají v těch případech, kdy honba za číslem 100% kvality nutí některé jedince k instalacím různých zesilovačů a filtrů, od kterých pak očekává zázračné zvýšení nejen síly, ale především kvality signálu. Že se tím ovšem dopouštějí 100% omylu, to jim většinou nedochází. Nejen, že 100% silný signál není zárukou kvalitního příjmu, ale zvýšit kvalitu signálu za pomocí běžného zesilovače je většinou pošetilost a marný boj s fyzikou.

Zesilovač: dobrý sluha, ale špatný pán


Autor: 115393

Většina anténních zesilovačů na trhu jsou výrobky určené především k náhradě ztrát v anténním rozvodu a jeho prvcích. Bezhlavé užívání takovýchto zesilovačů pak většinou vede ke vzniku různých rušení a následnému zhoršení kvality signálu. Běžné zesilovače totiž zesilují i ty signály, které s televizním vysíláním nemají vůbec nic společného, ale jsou v blízkosti nebo dokonce uvnitř televizních pásem. V dnešní době zavádění LTE je nebezpečí takového rušení velmi vysoké, a to především v blízkosti základnových stanic mobilních operátorů, odkud LTE a ostatní typy mobilního připojení k internetu vysílají. Rušení od internetových služeb samozřejmě způsobují i samotné modemy, s jejichž pomocí je služba poskytována. K zahlcení anténních zesilovačů tak může docházet zcela nahodile i v místech, kde samotný signál LTE nebo CDMA nepřekračuje užitečný signál televizního vysílání.

Pro anténní zesilovače tak opět platí, že jsou dobrým sluhou, ale velmi špatným pánem. Jejich instalace a hlavně spolehlivý provoz jsou podmíněny tím, že nedojde k pronikání nežádoucích signálů na vstupy těchto zesilovačů. I krátké rušivé impulsy od elektrických zařízení a strojů, způsobují viditelné rušení, které většinou zcela znemožní kvalitní příjem.

S přihlédnutím k výše uvedeným faktům je proto mnohem rozumnější se spokojit se slabším signálem, který ovšem nebude ohrožován intermodulačními produkty od přebuzeného nebo rušeného zesilovače. Slabší signál většinou nebývá příčinou zhoršené kvality obrazu nebo zvuku. Pokud totiž prvotní kvalita signálu postačí na to, aby Post Viterbi dekoder opravil všechny případné chyby, je zcela lhostejné, jestli kvalita signálu na vstupu přijímače je 50% nebo 99%.

Největší oříšek: rušení síťovým brumem

Zcela jiným, ovšem neméně zákeřným rušením televizního signálu ve spojení s anténními zesilovači je rušení způsobené síťovým brumem pronikajícím do televizního signálu z nedostatečně filtrovaného síťového zdroje. Takovéto rušení se jen velmi těžko hledá a bez dostatečných zkušeností je to jistá past a příčina neúspěchu. Jediným vodítkem pro případné stanovení správné příčiny problému je pomalu se zhoršující kvalita signálu, která dojde až do bodu, kdy je signál zcela nepoužitelný. V takovém případě je nutná výměna filtračního kondenzátoru na výstupu zdroje nebo výměna celého zdroje.

V každém případě tedy platí, že nejlepším zesilovačem je kvalitní a správně zvolená anténa, kterou nic nepřebudí a není závislá na síťovém zdroji. 50% signál bez zesilovače je tedy rozhodně lepší volba než 100% signál se zesilovačem!