Hlavní navigace

(O)milníky české televizní digitalizace: Nikdo není dokonalý

18. 9. 2014
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Na konci předešlého dílu tohoto seriálu jsem slíbil, že dnes přiznám také svoje omyly týkající se televizní digitalizace. Tady jsou.

Omyl první: zpětný kanál a interaktivita

Jedním z největších omylů, kterých jsem se dopustil, byla moje představa, že DVB-T je technologie, která komunikuje oběma směry, tedy i směrem od diváka k televiznímu vysílači a také směrem k televizní společnosti, jejíž pořad právě sleduje. Když jsem si před osmi lety tento svůj omyl uvědomil, bylo mi stydno. Dnes jsem na tento omyl ovšem náležitě hrdý. Pokud se totiž podíváme na HbbTV, pak už jsme dnes opravdu tak daleko, že divák komunikuje zpětně směrem k televiznímu providerovi. Přihlédneme-li také k dnešním možnostem bezdrátového internetu, pak jsme už jen krůček od doby, kdy součástí každého televizoru bude LTE modem a každý televizní provider bude mít vlastní LTE síť, přes kterou bude poskytovat svým divákům internetový přístup a informace o svém vysílání a svých programech. Z tohoto pohledu byl můj tehdejší omyl spíš vizí než omylem. Na tomto příkladu je tedy také hezky vidět, kam a jak rychle nové digitální technologie směřují.

Přednedávnem se na DigiZone.cz objevil článek, ve kterém jsem se dočetl, že LTE není vhodná platforma pro šíření televizního signálu, na druhou stranu není problém přes tuto platformu šířit IPTV. Rychlost LTE je pro tyto účely přinejmenším dostatečná. Opět tedy můžeme očekávat další vývoj na tomto poli, který nějakým způsobem vzájemně přiblíží tyto dvě odlišné technologie. Ani LTE totiž není možné brát jako vrchol internetové pyramidy. Pokud totiž někdo počítá s tím, že brzy budeme mít LTE2, LTE3 a následně LTE4 a 5, pak hledí tím správným směrem. Stačí se opět nechat inspirovat technologiemi pro WiFi nebo pro mobilní internet v pásmu 450MHz.

Jak je na výše uvedeném vidět, některé omyly jsou spíš pohledem do budoucnosti než opravdovým omylem. Za pár roků můžeme opět bilancovat pokrok a vývoj, o kterých se nám dnes ani nesní.


Zdroj: archiv DigiZone.cz

Na začátku digitalizace byl rozšířený omyl, že DVB-T umožní využívat televizi interaktivně, tedy se zpětným kanálem. Tato novinka přichází až s HbbTV, ale televizor musí být připojený k internetu.

Omyl druhý: Vysílače DVB-T nepotřebují velký výkon

Druhým omylem, kterého jsem se před léty dopustil v souvislosti s DVB-T byl ten, že jsem dost hlasitě zastával názor, že DVB-T vystačí s mnohem menším výkonem, než tomu bylo u analogové televize. Na první pohled tomu tak opravdu je, ale skutečnost je poněkud jiná. Výkon vysílačů udávaný u analogové televize totiž odpovídal úrovni synchronizačních impulsů, které se v úplném televizním signálu vyskytují jen v malé míře. Z energetického hlediska tak spotřeba televizního 500 kW vysílače pro analogové televizní vysílání není příliš vzdálená spotřebě 100 kW vysílače pro DVB-T.

V každém případě ovšem platí tvrzení, že DVB-T je energeticky méně náročné, protože jeden multiplex přenáší více než jeden televizní program.

Dalším mým omylem pak byla stejná představa, jako byly i představy mnohých jiných obyčejných lidí. I já jsem si totiž původně myslel, že zavádění digitální televize je zavádění uzavřené technologie, která zakonzervuje televizní vysílání přinejmenším na několik roků. Jak jsem již uvedl dříve, byl to omyl, který dodnes mnohde ovládá veřejné mínění. Na druhou stranu je potřeba říct, že tento omyl dnes nikomu nevyčítám a ani já sám nemám pocit, že by se mělo jednat o něco zásadního. Digitální technologie a digitální svět nás bude asi překvapovat ještě dlouho.


Foto: archiv DigiZone.cz

Velké vysílače, jako je tento na Černé hoře v Krkonoších, si i po přechodu na digitální vysílání ponechaly vysoké výkony

Omyl třetí: zbude spousta frekvencí

Poněkud zásadnějším omylem byla moje představa o tom, do jaké míry se uvolní frekvenční pásmo určené pro televizní vysílání. V některých místech je už dnes obsazenost kanálů v pásmech UHF blízká původní obsazenosti v dobách analogové televize. Zásadní zlom totiž přišel s kmitočtovými příděly pro regionální sítě. Pro mě samotného je rozsah regionálních sítí, jejich počet a množství vysílacích bodů naprosto nepochopitelný. V tomto ohledu jsem přesvědčený o tom, že ČTÚ poněkud nedobře hospodaří s národním bohatstvím.

Lupa tip MF temata2

V každém případě jsem ovšem přesvědčený o tom, že přiznat si své omyly je nutné a potřebné. Jedině tak je možné se oprostit od předsudků a přijmout nová fakta jako poznání a poučení do budoucna. Pro mě samotného je to docela důležitá věc. Od dob, kdy jsem se začal zabývat televizní digitalizací na úrovni profesionála, nahlížím na všechny tyto věci zcela jiným způsobem, než tomu bylo v dobách analogových. Především jsem pokornější a s povděkem přijímám názory a poznatky druhých. Samozřejmě, že ne vždy se s těmito názory ztotožňuji, ale jako podstatné vidím to, že respektuji právo druhých, mít vlastní pohled na věc a dopouštět se vlastních omylů. Vlastně i v tomto směru jsem se kdysi dopustil také docela zásadního omylu, když jsem byl přesvědčený o tom, že všechno, co je psáno na internetu, je pravda pravdoucí.

Samozřejmě, že tento omyl nemá přímou souvislost s televizní digitalizací, ale mě samotného přivedl k tomu, že jsem začal psát odborné články a přispívat do odborných diskusí. Z tohoto pohledu je možné připustit, že i omyly mohou přispět k pokroku a novému poznání. Kdykoliv se mi něco takového přihodí, vzpomenu si na slova slavného vynálezce Tomase Alva Edisona, který opravil mínění jednoho ze svých pomocníků slovy: „Není pravda, že po tisíci pokusech vyrobit funkční žárovku jsme stále na začátku. Udělali jsme obrovský krok kupředu. Známe tisíc způsobů, jak to nefunguje, a to je obrovské poznání.“ To je vlastně také důvod, proč jsem se po letech opět vrátil k psaní článků. Jsem totiž přesvědčený o tom, že připomenout si omyly svoje i omyly ostatních je prospěšné. Není totiž hloupý ten, kdo se omylu dopustí, ale ten, kdo na svých omylech trvá.