Ani druhá verze technického plánu neproběhla hladce
Předchozí díl seriálu by v některých z vás mohl vyvolat dojem, že se na druhý pokus podařilo sestavit TPP, který byl jasným a hlavně úspěšným jízdním řádem k přechodu na DVB-T. I takovýto pohled na věc je ovšem velkým omylem. Ani druhá verze TPP se totiž neobešla bez ústupků komerčních televizí a jejich kmitočtových přídělů pro analogové vysílání. Ani tzv. kompenzační licence za dobrovolné podstoupení těchto přídělů ve prospěch digitálního vysílání totiž nepřinesly očekávané ovoce. TV Nova a potažmo i Prima TV se jen nerady a s obstrukcemi pomalu smiřovaly s tím, že přijmou další vysílací licence náhradou za uvolněné příděly. Jediným opravdovým bičem na oba tyto subjekty byl mezinárodně nařízený termín, kdy je nutné definitivně vypnout analogové technologie a přejít na digitální. Především TV Nova tak nakonec měla strach z toho, že pokud se nepřizpůsobí tomuto nařízení, může se jí stát, že její analogové vysílače budou nakonec zarušeny digitálním vysíláním do takové míry, že je nebude možné fakticky sledovat.
Opravdovým a velice úspěšným lídrem televizní digitalizace se tak zcela právem a očekávaně stala Česká televize, která byla na tuto změnu velmi dobře připravena nejen interně ale i technologicky a personálně. To, že se ČT už s několikaletým předstihem připravovala na digitální vysílání tím, že zcela zásadně obměnila studiové vybavení a režijní a odbavovací pracoviště, nejspíš nikoho nepřekvapí. Byla to totiž právě ČT, která měla jako první svůj vlastní digitální transponder na satelitu a veškeré svoje vysílání tak již s velkým časovým předstihem odbavovala výhradně digitálně. Jméno ing. Pavel Hanuš možná už dnes mnohým moc neříká, ale projekt televizní digitalizace v ČT měl celou dobu na starosti právě tento člověk.
Někdejší šéf projektu digitalizace České televize Pavel Hanuš sehrál v tehdejším procesu významnou a dá se říci nezastupitelnou roli.
Právě ing. Hanuš vymýšlel možnosti, kličky a způsoby, jak celý projekt nejdříve uvést do pohybu a následně dovést až do zdárného konce. Byl to on, kdo koordinoval veškeré digitalizační dění v ČT a kdo vyjednával s ČTÚ a ČRa, aby získal kmitočty a funkční síť. Složitost a náročnost tohoto procesu, si nejspíš jen málokdo umí představit. Jeho zásluhou se ČT podařilo částečně vymanit z TPP a vybudovat MPX1 na úkor analogové ČT2. Tento husarský kousek dodnes není dostatečně doceněný. ČT tak velmi rychle získala vysílací prostor pro 4 celoplošné programy, které také záhy spustila. Komerčním televizím tak začínal pomalu ujíždět digitální vlak a musely se začít přizpůsobovat nastalé situaci. To je také jedním z hlavních důvodů, proč MPX-ČT byl na většině vysílačů spuštěn i s několikaměsíčním předstihem před MPXy 2 a 3.
Svou roli sehrály i České Radiokomunikace
Druhým, bezpochyby velmi dobře připraveným hráčem na digitalizačním hřišti byly ČRa, které dokázaly mnohdy až neuvěřitelně rychle spouštět digitální vysílání z vysílačů zahrnutých do hlavní vysílací sítě. I v tomto případě to byly mnohdy nadlidské výkony především po technické stránce, kdy nové vysílače pro DVB-T dokázali technici ČRa naladit a navázat na staré vysílací antény s odlišnou charakteristickou impedancí. Je třeba si totiž připomenout, že vysílací antény na mnohých vysílačích se měnily až na samém konci digitalizačního procesu, kdy už většina digitálních multiplexů vysílala plným výkonem. ČRa se tak dokázaly nejen rychle přizpůsobit trhu, ale i najít dostatek schopných lidí, kteří umějí realizovat nejrůznější technická zadání.
Asi jen málokdo si uvědomuje, že první celoplošnou televizní vysílací síť stavěly tehdy ještě Československé spoje, více než 20 roků. Vysílací síť pro druhý televizní program byla budována přibližně do poloviny 80 let, tedy asi 10 roků. V tomto případě ovšem ČRa dokázaly postavit 3 digitální sítě za dobu kratší než 3 roky. Zcela jistě jde o naprosto nesrovnatelné věci, nicméně uznání si tento výkon jistě právem zaslouží.
České Radiokomunikace dokázaly postavit tři digitální sítě za necelé tři roky. To je rekord.
Rozhodně bych nerad, aby moje předchozí slova byla chápána jako glorifikace některých jedinců nebo institucí, nicméně jsem hluboce přesvědčený o tom, že na jejich zásluhy a um by se nemělo zapomínat. Mnohdy totiž tyto fakty zapadnou v zapomnění mezi mnoha jinými fakty, které se ale jen zdají být důležitějšími.
Zcela jistě je na místě říct, že ani ostatní hráči na digitálním hřišti neměli jakékoliv zásadní potíže se zavedením nové technologie. TV Nova i Prima TV tak nakonec celý proces nejen přestaly sabotovat, ale i úspěšně zvládly a dovedly až do konce.
Obstrukce přinesly komerčním stanicím výhody
Na tomto místě je možná vhodné se zamyslet nad tím, zda počáteční odmítání a obstrukce ze strany komerčních televizí jim přineslo nějaké zásadní výhody nebo spíš problémy a opovržení. V každém případě je ale nutné přiznat, že obě komerční televize dokázaly celou digitalizaci nejen zkomplikovat, ale i oddálit a vytěžit z ní pro sebe nějaké výhody v podobě kompenzačních licencí, bez kterých by dnes zdaleka neměly takovou sledovanost. Za většího vítěze je asi možné přece jen považovat Prima TV, která digitalizací získala mnohem lepší pokrytí a tím také i větší podíl na televizním trhu.
Vezmeme-li tedy v úvahu všechny podmínky, za kterých televizní digitalizace probíhala, pak je možné samotnou realizaci považovat přinejmenším za úspěšnou. ČRa dnes bez jakýchkoliv technických problémů provozují 3 celoplošné multiplexy, které s rezervami splňují požadavky pokrytí a spolehlivosti.
Nova sice po skončení analogového vysílání značně ztratila ze své původní pozice, u diváků ve skupině od 15 do 54 let je ale stále nejsledovanější stanicí.
Terestrické vysílání si udrželo prim
Pokud jde o další provozovatele vysílacích sítí, pak není žádný vážný důvod k tomu, aby byla situace s pokrytím a spolehlivostí zásadně jiná. Dnešní technologie a zařízení jsou natolik kvalitní, že většinou s rezervami splňují veškeré nároky zákazníků a uživatelů. Z tohoto pohledu je tedy možné tvrdit, že terestrické televizní vysílání si i dnes drží velmi pevnou a významnou pozici, která se především v počátcích televizní digitalizace zdála být ohrožena satelitním vysíláním, které je mnohem levnější a hlavně územně dostupnější.
Na závěr bych rád podotkl, že ani 3 roky od ASO není možné proces televizní digitalizace považovat za ukončený. Scénář TPP je sice naplněný ale digitalizace a rozšiřování programové nabídky, technologických a technických možností a také pokrytí, je neustále na vzestupu a konec tohoto vývoje je nejspíš v nedohlednu. Samotná realizace TPP se tak vlastně stala koncem začátku, kdy analogová technologie definitivně uvolnila místo pro technologii digitální, která přináší nepředstavitelné možnosti dalšího vývoje. Je tak možné si vzpomenout na to, co nám propagátoři digitální televize slibovali na samotném začátku a co jsme dnes již měli možnost vyzkoušet, anebo o čem se dnes hovoří jako o televizní budoucnosti. Formát obrazu 16:9, HD-TV apod. to už je dnes spíš samozřejmost než novinka. Dnes už víme, že digitální televize umí 3D, UHD-TV, EHD-TV, místo MPEG-2 jsme přes MPEG-4AVC přešli k očekávání H-265 a realizaci DVB-T2. Televizní digitalizace tak spíš stále nabírá na obrátkách…
