Hlavní navigace

Provozovatel Wi-Fi není odpovědný za pirátství uživatelů. Ale má to háček

15. 9. 2016
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Verdikt Soudního dvora Evropské unie se vypořádává hlavně se specifiky německého práva. Přináší ale také problematický výrok týkající se nezaheslovaných sítí.

Můžete se v Německu dostat do potíží, když zdarma provozujete veřejnou Wi-fi síť? Můžete, a to poměrně snadno. Přesvědčil se o tom provozovatel obchodu se zvukovou a světelnou technikou (a podle agentury Bloomberg člen německé Pirátské strany) Tobias Mc Faden

Soudní dvůr EU se ho v aktuálním verdiktu (PDF) zastal – ale zároveň přiznal národním soudům právo přikázat provozovatelům volných Wi-Fi zabezpečit jejich sítě heslem.

O co v případu šlo? Obchodník zákazníky do své provozovny lákal mimo jiné tím, že jim nabízel nezaheslovanou bezdrátovou síť. V roce 2010 se mu ale ozvalo hudební vydavatelství Sony Music s tím, že z jeho sítě někdo nabízel ke stažení pirátskou hudbu. Mc Faden se bránil, že on to nebyl a spor tak skončil u soudu.

Sony Music po obchodníkovi požadovala náhradu škody včetně úroků a náhrady nákladů na soudní řízení. A soud dal firmě za pravdu. Obchodník se ale nevzdal a podal proti verdiktu odvolání. Vyšší instance se pak obrátila na Soudní dvůr EU.

Německé právo totiž v případě porušení autorských práv zná kromě přímé odpovědnosti provozovatele sítě (to znamená, že se porušení sám dopustil) také odpovědnost nepřímou. Ta může spočívat například v tom, že svou síť dostatečně nezabezpečil proti tomu, aby ji někdo mohl k pirátství používat. 

V tomto smyslu existuje dokonce jeden rozsudek, ve kterém soud uznal provozovatele Wi-Fi sítě nepřímo odpovědným, protože svou síť nezabezpečil heslem a umožnil tak někomu jinému šířit pirátské soubory. Odvolací soud se k tomuto výkladu přikláněl i v případě Mc Fadena.

Na SDEU se pak obrátil s několika tzv. předběžnými otázkami. Mimo jiné se ptal na to, jestli obchodník může být za porušování autorských práv nepřímo odpovědný. A evropský soud rozhodl, že není (věc C‑484/14).

Heslo výměnou za totožnost

Podle směrnice o elektronickém obchodu (2000/31/ES) totiž poskytovatel není odpovědný, pokud splní tři podmínky: 1) není původcem přenosu, 2) nevolí příjemce přenášené informace a 3) nevolí ani nezmění obsah přenášené informace. Soud tak konstatoval, že:

… v případě splnění všech tří uvedených podmínek nenese poskytovatel, který, jako T. Mc Fadden, zprostředkovává přístup ke komunikační síti, odpovědnost. Z toho vyplývá, že se nositel autorských práv nemůže vůči tomuto poskytovateli domáhat náhrady škody na základě toho, že tato síť byla použita třetími osobami k porušení jeho práv.

Podle soudu to ale neznamená, že se nositel práv (v tomto případě Sony Music) nemůže domáhat toho, aby národní soudy přikázaly poskytovateli pirátství z jeho sítě zabránit a předcházet. A tady přichází další část verdiktu, která z tuzemského pohledu zní poněkud absurdně.

Německý soud se totiž SDEU ptal také na to, zda národní soudy mohou provozovateli Wi-Fi pod hrozbou pokuty přikázat, aby uživatelům zabránil ve své síti zveřejňovat pirátské soubory. Na výběr přitom dal ze tří technických možností, které jsou podle něj reálné: příkaz, aby provozovatel musel kontinuálně hlídat, jaká data jeho sítí proudí, příkaz přerušit provozování sítě nebo příkaz, aby svou síť zabezpečil heslem.

Podle SDEU je jediným přijatelným opatřením z této trojice soudní příkaz, aby obchodník svou Wi-Fi zabezpečil heslem. Soud přitom argumentuje tím, že příkaz zabezpečit síť heslem příliš neomezuje svobodu podnikání provozovatele, ani svobodu uživatelů se k síti připojit: 

CIF24

Opatření přijaté poskytovatelem přístupu ke komunikační síti spočívající v zabezpečení připojení k této internetové síti přitom nenasvědčuje tomu, že by mohlo ovlivnit možnost uživatelů internetu využívat služeb tohoto poskytovatele k právem dovolenému přístupu k informacím, jelikož nijak neblokuje internetovou stránku.

Aby ale zaheslování splnilo svůj účel – tedy aby se uživatelé báli síť využívat k šíření pirátských souborů – nemohou být anonymní a provozovatel by tak po nich měl za prozrazení hesla požadovat prokázání totožnosti, dodal soud.

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že opatření spočívající v zabezpečení internetového připojení heslem je s to odradit uživatele tohoto připojení od porušování autorského práva nebo práv s ním souvisejících, pokud budou tito uživatelé povinni uvést svou totožnost k získání hesla, a nebudou tedy moci jednat anonymně, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Dovedeno do důsledku by to mohlo znamenat úplný konec bez hesla přístupných Wi-Fi sítí.

Autor článku

Šéfredaktor Lupa.cz a externí spolupracovník Českého rozhlasu Plus. Dříve editor IHNED.cz, předtím Aktuálně.cz a Českého rozhlasu. Najdete mě na Twitteru nebo na LinkedIn

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).