Některým se dokonce říká celebrity, jiným intelektuálové. Obojí je už dlouho v Česku pohrdlivá nadávka. Čas od času se najde mediální hvězda, která začne zářit tak, že by ji všechny modelky nejraději zaškrtily.
Mívali jsme tu mediální hvězdy v podobě sexy sestavy Věcí veřejných. Mediální hvězdu Lenku Bradáčovou. Mediální hvězdu Ivo Ištvana. A na obzoru září prozatím poslední mediální hvězda činná v trestním řízení, Robert Šlachta.
Už si ani nepamatuju, kdy jsem s ním četla první rozhovor. Ušatý policajt s neuvěřitelným účesem. Vyprávěl o tom, že žije na ubytovně v Praze a jezdí na Moravu za maminkou. A chytá lumpy. Občas bylo něco spíše jen mediální bublinou, kauza Nečasových a pád vlády byly sice mediální bomby, ale zatím není jasné, zda to nebylo spíš bouchnutí pytlíku.
Není Šlachta jako Kubice
Na rozdíl od svého předchůdce Jana Kubiceho se Šlachta naučil zacházet s novináři velmi dobře. Kubice to s nimi, pravda, dokonale sehrál při představení své zprávy, kdy se náhle stal miláčkem médií. Taky za to dostal místo ministra vnitra. Moc nic tam nepředvedl a kde je teď, nikoho nezajímá. Proč taky. Sexy zrovna nebyl a nic nedokázal.
Robert Šlachta je trochu jiný příběh. Je nepochybně obratnější, než byl Kubice, v rozhovorech s ním neustále slyšíme ódy na „jeho lidi“. Žije spartánský život na ubytovně, své práci věnuje celý svůj život. Kromě drbů o vztahu s Lenkou Bradáčovou nevíme o jeho soukromí nic, pokud nějaké má, s výjimkou toho, že má na Jižní Moravě maminku. Prostě ideál tvrdého policajta. Českej Belmondo. Ne, rošťák ne, dobrodruh.
Možná by mu to vydrželo, nebýt reorganizace jeho „elity“. Končí mediální výsluní, končí pečlivá výstavba krycích legend o neohroženém zamračeném bojovníkovi se Zlem v tři dny propoceném triku. Končí spektakulární přepadání lidí ve 4 hodiny ráno zásahovou jednotkou. Začíná protokolární předávání nezdaněných kabelek a šuplat, plných ještě nemedializovaných kauz.
Lze pochopit, že se Šlachta brání. Struktura, kterou tak dlouho vytvářel, se náhle bortí. Mnoho věcí bude odteď méně tajné. Třebas jeho telefonáty či maily – minimálně za poslední půlrok. GPS lokace jeho telefonu či vozu. Podezření budí snad jen způsob, jakým se jej zastával zcela veřejně Andrej Babiš. Jeho mediální guru měl zřejmě dovolenou, protože tolik hysterie, vypuštěné do médií, bylo podezřelé.
Šlachtova zpráva se nakonec nekonala
Z Roberta Šlachty se mezitím plíživě stala mediální hvězda „per se“. Odchod od policie hodlal uzavřít „Šlachtovou zprávou“. To mu poslanci, patrně poučeni krizovým vývojem okolo Kubiceho zprávy, nedovolili. Naopak. Schválili parlamentní vyšetřovací komisi s předsedou, který je členem strany tvrdě poškozené jednou ze Šlachtových kauz.
A tak začal přijímat pozvání do nejrůznějších zábavných pořadů, kde cení zuby. Mým soukromým vrcholem byla červená pohovka Jana Krause. A jedna jediná věta. Totiž když Jan Kraus četl zprávu o razii u státní zástupkyně a jednoho z detektivů, ohodnotil to Šlachta slovy „to je hnůj, co?“ A tím se definitivně stal policistou mediálním. Je to škoda.
Šlachtu mnozí vnímali jako rytíře bez bázně a hany, jeho odchod pak jako křivdu. Ale touha vyřídit si příkoří přes média není dobrá. Čím více médií, tím menší pravděpodobnost, že někdo vyslyší jeho signály k možnosti návratu. Třeba do čela BIS. Musí si vybrat. Policajt nebo hysterka. Nic mezi tím není. Na Belmonda se odjaktěživa chodilo jen do kina.
